Sdružení přátel Pardubického kraje

Doc. Ing. Sergej Trailin


20. 01. 2006 Sergej Trailin patřil do poměrně početné skupiny vysoce vzdělaných technických pracovníků, ruských emigrantů, působících ve 20. a 30.letech minulého století v chrudimské Wiesnerově strojírně. Někteří z těchto Rusů v Chrudimi natrvalo zakotvili a prožili zde v podstatě větší část svého života. Sergej Trailin naopak byl z těch, kteří tu působili pouze několik let. Jeho životní osudy se dále odvíjely v jiných místech Čech, Moravy i Slovenska, ale vzhledem k tomu, že se stal špičkovým odborníkem, konstruktérem a posléze i vysokoškolským pedagogem v oboru jeřábů a zdvihacích zařízení, je určitě třeba připomenout jeho osobnost i v našich regionálních souvislostech. Zároveň by pak tato stať měla být připomínkou čtyřicátého výročí úmrtí Doc. Ing. S. Trailina.

Sergej Trailin se narodil v sídelním městě ruské říše, v Petrohradě 1. 5. 1902 jako první dítě v rodině úzce spjaté s tehdejším carským dvorem. Otec Sergej Alexandrovič Trailin, narozený 28. 9. 1872 v kozáckém kraji ve Věrchně Kurmojarské na Donu, byl hudebníkem, a to hudebníkem vojenským. V hodnosti plukovníka byl intendantem carské opery. Dle některých informací působil též jako správce vojenských škol v Petrohradě. Matka Klaudie - rozená Kujanová - se narodila v roce 1879, její otec byl obchodníkem. Do svých patnácti let žil Sergej Trailin v Petrohradě a stačil zde absolvovat čtyři ročníky gymnázia. V roce 1917 již po první - únorové - revoluci se zřejmě začíná hroutit celý dosavadní svět rodiny Trailinových. Atmosféra v Petrohradě dává tušit, že revoluční dění má ještě svůj vrchol před sebou, a tak Trailinovi - oba rodiče, čtyři děti (kromě Sergeje jsou to ještě Alexandr, Nina a Jurij) odjíždějí vlakem na jih Ruska. Rodina Trailinových se usazuje v Novočerkassku.
Sergej nastupuje na tamní reálku a celé tři roky pokračuje ve studiu. Otec rodiny se stává v Novočerkassku ředitelem konzervatoře. V roce 1920 je však i na jihu Ruska jasné, že bývalí příslušníci carského dvora zde nemají budoucnost, a tak celá rodina Trailinových odjíždí na britské lodi, přes Černé moře do tureckého Istanbulu. Emigrantů je mnoho a každý se živí, jak umí. Otec Trailin hraje v biografu - hudební doprovod k němým filmům.
Syn Sergej posluhuje na britském velvyslanecvtví. Má to jednu výhodu - naučí se výborně anglicky, dokonce s londýnským akcentem. Přitom také pokračuje ve studiu a absolvuje zde jeden ročník ruského gymnázia. Do Československa přichází v prosinci 1921, když je zmíněné ruské gymnázium pod patronací československé vlády přesunuto do Moravské Třebové. Tak přicházejí do Československa všichni sourozenci Trailinovi. Sergej tu ve školním roce 1921 - 1922 dokončuje středoškolské studium, 3. 9. 1922 skládá maturitní zkoušku.
Rodiče zatím žijí v Budapešti, nějaký čas i v Paříži, nakonec jejich putování končí také v Československu. Sergej Trailin v roce 1922 podal přihlášku na Českou vysokou školu technickou v Brně, byl přijat jako řádný posluchač oboru strojního inženýrství a od října 1922 zde úspěšně studoval. 11. února 1925 složil 1. (obecnou) státní zkoušku oboru strojního a elektroinženýrství a "vykonal ji s vyznamenáním všemi hlasy". V roce 1928 pak vykonal 2. (odbornou) státní zkoušku. Mladý inženýr pak, patrně bez větších problémů, sehnal zaměstnání a od 21. 5. 1928 pracoval v konstrukci jeřábů ve Škodě Plzeň.
Ing. Sergej Trailin se rozhodl v Plzni usadit a 30. dubna 1931 se oženil s tehdy devatenáctiletou Marií Křepelovou.
Sňatkem ovšem také získal šikovného tchána Matěje Křepela (nar. 1889), původně mistra ve Škodovce, ten byl patrně "člověkem do nepohody", a tak když v plzeňské strojírně začala "restrikce" - tedy snižování počtů pracovníků - odešel M. Křepel již v srpnu 1930 do východočeské Chrudimě. Zde sehnal zaměstnání ve Wiesnerově strojírně. Jak se záhy ukázalo, byla to šťastná volba nejen pro Matěje Křepela, ale i pro jeho zetě Sergeje Trailina.
Wiesnerova továrna jako jeden z mála podniků v tehdejším Československu prošla světovou hospodářskou krizí bez těžších problémů, a to hlavně díky šťastně volenému výrobnímu programu. A tak v letech 1929 - 1934 byly právě v Chrudimi zpracovávány takové stěžejní zakázky jako např.: Zauhlovací jeřáb pro rozšiřované železniční depo v České Třebové, do něhož tehdejší Ředitelství státních drah Praha - jih investovalo 1.403.000 Kč, osobní lanová dráha na Ještěd, jejíž zřizovací náklad činil 6.500.000 Kč. Zároveň se v této době Firma Wiesner prosazuje na trhu s novinkou - kotli s práškovým topeništěm, pro větší energetické jednotky. Začíná se též realizovat zauhlovací zařízení pro elektrárnu Kolín atd. M. Křepel se patrně v Chrudimi dobře uvedl, získal místo správce, a tak, když "restrikce" v Plzni pokračovala a její obětí se stal i mladý S. Trailin, mohl již tchán v Chrudimi pomoci. Sergej Trailin byl v Plzni propuštěn k 30. 4. 1932 a již od 27. 5. 1932 nastoupil v Chrudimi u Wiesnerů. V dnešní Gorkého ulici č.p. 565/IV se podařilo sehnat na svou dobu jistě velmi pěkný podnájem. Tak se manželé Křepelovi i Trailinovi stali na několik let Chrudimáky. Dochované dokumenty dokládají, že Ing. Trailin jako jeden z mála nežádá o zavedení tzv. jednoduché frekvence v letních měsících. Úředníci firmy Wiesner si na základě vyjednávání závodního výboru mohli v létě 1935 zkrátit pracovní dobu s tím, že chybějící hodiny napracovali v zimních měsících. Sergej Trailin zřejmě raději zachovával pravidelný řád po celý rok.
Archiv také dokládá Trailinův nezanedbatelný podíl na konstrukčním zpracování dokumentace pro lanovku Ještěd. Později se podílí na zpracování nosných ocelových konstrukcí pro zauhlovací zařízení kolínské elektrárny. Na závěr působení v Chrudimi pracuje na ocelových konstrukcích pro unikátní dílo - lanovku na Lomnický štít - to již pracuje jako vedoucí skupiny výpočtářů - statiků.
V druhé polovině 30. let se plzeňská Škodovka začala vzpamatovávat z krize a po čase S. Trailin dostává nabídku k návratu. Nejprve opět odchází tchán Křepel a k 30. 4. 1936 pak končí zaměstnání v Chrudimi i Sergej Trailin a ihned 4. května nastupuje v Plzni, opět do konstrukce jeřábů. V následujících letech se podílí stále výraznějším způsobem na konstrukci škodováckých přístavních jeřábů. Za speciální zmínku určitě stojí:
- Pojízdný jeřáb s otočným ramenem, nosnosti 120/60 t při vyložení ramene 25/45 m pro marocký přístav Casablanca.
- Plovoucí otočný jeřáb, nosnosti 120/50 t při vyložení ramene 20/28m pro turecký Istanbul
- Portálový otočný přístavní jeřáb, nosnosti 6 t pro přístav Göteborg ve Švédsku.
V roce 1939 je inženýr Trailin pověřen i ve Škodě Plzeň vedením skupiny statických výpočtů a prožívá šťastné období i v soukromém životě, když se mu záhy po návratu do Plzně 8. 12. 1937 narodil syn Vladimír a 7. 7. 1940 syn Jindřich. Válku i fatální spojenecký nálet na Škodovku 25. dubna 1945, přežívají Trailinovi bez úhony. Na rozdíl od mnoha chrudimských Rusů - emigrantů, má Sergej Trailin v Plzni poněkud méně starostí v květnu 1945, americkou armádu jeho původ nezajímá. Ruské jméno pak po únoru 1948 není též špatným doporučením, ač v případě Ing. Trailina se jedná o určitý paradox, u mnohých tehdy budí ruské jméno samozřejmý reflex s představou sovětského odborníka. Dnes už se lze jen z některých náznaků domnívat, že řízení větších kolektivů a výrobních procesů nepřinášelo Sergeji Trailinovi plné uspokojení. Hlavní důvod jeho rozchodu s plzeňskou Škodou však jistě spočíval v delimitaci oboru jeřábů a bagrů do tehdy nově vznikajících továren těžkého strojírenství.
Inženýr Trailin odešel z Plzně v roce 1950, když 6.listopadu nastoupil jako vedoucí technického úseku v ČKD Slaný. Ve Slaném se tehdy rozbíhala výroba autojeřábů. Pro Sergeje Trailina byl tento přestup začátkem období změn, vynucených jednak direktivním přesouváním schopných řídících pracovníků do nově budovaných závodů, ale jistě i určitým pocitem osobní nespokojenosti. A tak v krátkém čase přešel do nově budovaného závodu Škody Plzeň v Uničově na severní Moravě (později samostatných Uničovských strojíren), kam byla předána část výrobního programu z mateřského závodu - bagry lžícové i kolesové. Ovšem dříve, než se za ním stačila přestěhovat celá rodina, nastoupil na další místo, přijal funkci vedoucího jeřábové konstrukce ve Slováckých strojírnách Uherský Brod (od 14.1. 1952). V Uherském Brodě setrvali Trailinovi pět let, do roku 1957.
Vyvrcholením odborné práce inženýra Sergeje Trailina určitě bylo jeho působení na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě. S ohledem na dosavadní odborné zkušenosti, nastoupil na školu a zároveň byl jmenován docentem na katedře částí strojů. Sergej Trailin se stal výtečným pedagogem a v roce 1961 postoupil až na místo vedoucího katedry. Že se jednalo o mimořádný záskok, o tom nejlépe svědčí to, že výkon funkce trval jen jeden a půl měsíce. Z této funkce byl pak s uznáním a poděkováním 31.7. 1961 uvolněn.
Kromě pedagogické práce se Ing. Trailin začal věnovat též publikační činnosti. V roce 1960 vychází jeho učebnice "Dopravníky", vydaná SVTL Bratislava (250 stran). Učebnice "Zdvíhacie stroje" (500 stran) vychází v roce 1964. Ve stejném roce vychází poprvé učebnice "Transportní zařízení" v SNTL Praha, Doc. Trailin je jejím spoluautorem a jako spoluautor je též uveden v Technickém průvodci - svazek 13 Jeřáby. Ani v této době se však nevzdálil od praxe. Na počátku šedesátých let byl jmenován zmocněncem pro výrobu jeřábů v Mostárni Brezno, na středním Slovensku. Tam se tehdy rozbíhala výroba dodnes známých stavebních věžových jeřábů řady MB. V roce 1965 byl podán návrh na jmenování Doc. Ing. Trailina "profesorem pro obor jeřáby a dopravní zařízení", tedy do nejvyšší vědecko - pedagogické hodnosti. Celé jmenování mělo svůj administrativní průběh. Osud ale určil jinak, a tak měsíc před jmenováním, 29. 10. 1965, umírá docent Trailin na infarkt. O významu jeho osobnosti pak svědčí vzpomínkové články v některých slovenských novinách z té doby.
Nakonec se vraťme tam, kde jsme začali, osobnost Sergeje Trailina, ale i dalších členů oné skupiny ruských emigrantů, působících na přelomu 20. a 30. let minulého století v Chrudimi, má určitý kulturní přesah, a to i do současnosti.
Jednak otec Sergej Alexandrovič Trailin, je uznávanou veličinou i pro českou hudbu, ale má své místo zvláště mezi osobnostmi hudby ruské. Od roku 1895 byl přítelem a chráněncem, tehdejšího významného ruského skladatele M. A. Balakireva, na jehož doporučení studoval skladbu v Petrohradě. Sám napsal na dvě stě skladeb nejrůznějších forem, z nich některé vyšly tiskem i u nás: "Dojmy z mládí" (1942) a "Šest tanců SSSR" (1947). Byl také autorem čtyř oper, ještě před naším L. Janáčkem složil operu "Taras Bulba". Prvně byla provedena v Moskvě v roce 1911. Skladatel S.A. Trailin žil v Praze od r. 1922 až do 25. 12. 1951, kdy zde zemřel.
Jednak ze současné kulturní scény lze uvést, že paní Nataša Tanská, původně herečka dívčích rolí, v současnosti literární autorka, je neteří Doc. Ing. Trailina. Patří jí můj dík za zprostředkování kontaktu na pana Jindřicha Trailina, syna hlavní postavy tohoto článku.

Podklady:
-Archiv STU Bratislava, Fond SjF SVŠT, B-IV/1, Inv. Č. 170, krabice č.502, B-009
-Podnikový archiv Škoda Plzeň, písemná informace Mgr. L. Nohovcové
-SOA Zámrsk , Fond Fr. Wiesner - Chrudim 1869-1947 kt. č.8, kt. č.19
-Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, písemná informace PhDr. Petra Macka
-SOkA Chrudim, Městský archiv Chrudim, Č. inv.208 Kniha cizinců pracujících a bydlících v Chrudimi 1922 - 1935
-Archiv VUT Brno, písemná informace - PhDr. Renata Krejčí
-Osobní vzpomínky a písemný i fotografický materiál z archivu pana Jindřicha Trailina
-Archiv autora

Autor: ing. Vlastislav Smutný
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005




Předchozí článek: Helena Śmahelová
Následující článek: Kolem Králík za výhledy


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Kříže na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml