|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
4/2011
6.06.2012
V letošním roce si můžeme připomenout „půlkulaté“ výročí
narození významného odborníka v oboru konstrukce kolejových
vozidel, ale také zakladatele moderní vysokoškolské
výuky tohoto oboru, profesora Roberta Nejepsy. Jeho životní
osudy jsou významně spjaty také s naším krajem.
V osobnosti inženýra Nejepsy se vzácně
spojovaly vysoké morální hodnoty s hodnotami
vlasteneckými. Organizační schopnosti
a zanícení pro rozvoj železniční dopravy
promítal nejen do tvůrčí práce na nových
vozidlech, ale i do práce pedagogické. Stal
se tvůrcem moderního pojetí vysokoškolské
výuky ve svém oboru. Navíc svým příkladem
dokázal ve studentech probudit dlouhodobý
zájem o další vzdělání. Jeho žáci
následně zastávali řídící funkce v podnicích
a ústavech oboru kolejových vozidel. V neposlední
řadě připomeňme i přínos vztahům
česko – slovenským: Na Slovensku vychoval
celou generaci odborníků.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
5.04.2012
V kosmopolitní atmosféře
globalizovaného světa se rozpouštějí
kořeny rodů i komunit.
A tak se vynořuje nová potřeba
nalézt pevnou půdu pod
nohama v tradicích, v národní
minulosti, v odkazu předků.
Vlastenectví – samo slovo už dnes lze
sotva nahlas vyslovit – lze oživit jen tehdy,
pokud dostane zcela konkrétní podobu
činu, programu, památníku. Z těchto úvah
vychází vysokomýtské občanské sdružení
„Pomník zakladateli města“. Před lety si
vytklo za cíl vztyčit sochu Přemysla Otakara
II. ve městě, které středověký panovník
založil. Zdá se až neuvěřitelné, že vládce,
který položil základy více než 50 měst
a hradů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku
i v rakouských zemích a který oprávněně
usiloval o prvenství ve Střední Evropě,
nemá nikde důstojný pomník. Kromě kamenného
náhrobku z Parléřovy dílny ve
svatovítské katedrále v Praze neexistuje
hmotná připomínka suveréna, jehož kariéra
sice tragicky skončila v srpnu 1278 na
Moravském poli, ale jehož odkaz i dnes
rozkvétá v podobě prosperujících obcí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
5.04.2012
Vraclav Vznik hradiště VRACLAV –
původní označení VRATISLAV
– se v literatuře klade do období
11. století.První písemná zmínka se nachází v zakládací listině katovického kláštera a váže se k roku 1073. K budování hradiště byl využit výběžek výrazného terénního hřbetu v blízkosti dnešního města Vysoké Mýto. Skalnatá vyvýšenina byla jistě vhodná pro umístění hradu. Dnes na tomto místě rostou vysoké stromy a na malé mýtince stojí pomník, který byl odhalen v roce 1908 a připomíná tragédii rodu Vršovců (obr.). Do celého komplexu vraclavského hradiště ještě patří rovná plocha – akropole – obehnaná na jedné straně dochovanými valy a na druhé straně je chráněna prudkými svahy do údolí. Archeologický výzkum odkryl četné pozůstatky zahloubených příbytků i srubových staveb, koncentrujících se především v blízkosti valů. Výzkum z počátku 60. let 20. století vyvrátil domněnku o existenci pozůstatků kamenného knížecího paláce. Dřevěný hrad se brzy stal důležitým správním střediskem Přemyslovců. Hrad měl nejen funkci strážního hradu, ale také místa, které v případě nebezpečí mělo předávat zprávy dalším místům. Hrad ležel na spojnici dvou tehdy důležitých míst – Litomyšle Litomyšle a Chrudimi. Po rozpadu hradní správy v průběhu 13. století hrad ztrácel svůj význam. První zpráva, připomínající hradiště jako pusté místo – zarostlé býlím – podává Dalimilova kronika na počátku 14. století. Dnešní návštěvník těchto míst spíše než na bývalý dřevěný hrad, který měl význam jako strážní hrad na „hranici“ Čech a Moravy, vzpomene na události z roku 1108, kdy kníže Svatopluk nechal vyvraždit čelné členy rodu Vršovců. Vyvražděním Vršovců sledovali Přemyslovci jediný cíl – zkoncentrovat moc ve státě do jedněch rukou. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
12.03.2012
Antonínem Hájkem pokračujeme podnikateli,
jejichž příjmení začínají písmenem
H. A. Hájek (nar. 1909, Malá Lukavice, okr. Nasavrky) vedl obchod s potravinami, prodej piva a limonád. Živnost je doložena v archivních materiálech z let 1938–1944. Žádost o vydání živnostenského listu si podal A. Hájek dne 18. 6. 1938.1) K opovědění živnosti došlo dne 18. 7. 1938 (v živnosti pomáhala Hájkovi jeho matka Anna).2) K odhlášení živnosti došlo dne 31. 3. 1944.3) Specifi ckou podnikatelskou živností bylo v Pardubicích tzv. písmomalířství. Písmomalíři byli sloučeni ve Společenstvo lakýrníků, natěračů, písmomalířů a tvůrců vývěsních štítů (reklamních cedulí). Mnozí z písmomalířů podnikali v různých reklamních a inzertních odděleních nebo si vytvořili vlastní návrhářské dílny fi remních značek, ochranných známek a reklamy. K nejznámějším pardubickým písmomalířům doby meziválečné patřil zcela jistě Karel Novák. O jeho návrhářské fi rmě jsme již psal před léty ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka.4) Písmomalířů existovalo v Pardubicích v době meziválečné vlastně jen několik. Mnozí z nich se věnovali své práci jen příležitostně, kromě toho provozovali lakýrnictví a natěračství. O jejich činnosti archivní prameny, až na torzovité hlášky, většinou spolehlivě mlčí. Z písmomalířů jmenujme např. Josefa Danihelku (nar. 1906 v Pardubicích), Františka Burgeta (nar. 1883 v Hrochově, okr. Litovel), Bohumila Černého (nar. 1895 v Bystřici, okr. Chrudim) či Josefa Bartoše, který provozoval svoji živnost v Labské ul. č. 365.5) V našem seriálu se budeme velmi krátce věnovat písmomalíři Otakaru Hájkovi, který provozoval lakýrnictví a písmomalířství ve Smilově ul. č. 930 v letech 1931– 1941. Firmu převzal O. Hájek po svém otci roku 1931, který téhož roku zemřel. Z činnosti fi rmy se zachoval fi remní papír dat. 11. 11. 1941. Jméno Otakar je umístěno nad příjmení Hájek (černý text na bílém podkladě).6) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
12.03.2012
Jistěže bychom mohli pokračovat
ve výčtu mnoha dalších
periodik jako např. Bratrství,
České směry, Pardubický
sport, Rudý východ, Samostatné
směry, Socialistický ruch,
Šťastné noviny, Východočeské
práce atd.1) Nyní se budeme podrobněji zabývat novinovou inzercí, a to jak v obecné, tak i regionální rovině. Budeme sledovat inzerci v pardubickém meziválečném tisku, tam, kde to bylo zapotřebí, inzerci i předválečnou. 2) Konkrétní příklady z regionálního tisku se prolínají s obecnými „pravidly“ reklamy jako takové, mnohdy ji však doplňují a na některých místech se nabízejí i obecná „pravidla“ nová, dokazující, že novinovou inzerci je prakticky velmi těžké rozčlenit do nějakých přesně defi novaných šablon z důvodu její téměř „bezbřehé“ nápaditosti, a tudíž variability. „Učiniti inserát nápaditým úpravou, to je věc, vyžadující dlouholetou zkušenost, bedlivého studia a psychologického rozboru!“3) O novinové inzerci platilo a platí to, co platí obecně o reklamě jako takové. Vydělávala jen tak, která byla chytrá a cílevědomá, nápaditá a důvěryhodná. Čtenář si všiml jen těch, které byly zvlášť nápadité úpravou a velikostí. Inzerát musel být dále srozumitelný a konkrétní. Byl výrazně grafi cky odlišen od ostatního obsah periodika.4) Inzeráty otiskovaly buď redakce nebo inzerenti.5) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
12.03.2012
Střední potravinářská
škola byla na
našem území založena
hned po vzniku
samostatného
Československa.
V roce 1919 byla
v Břeclavi založena
škola, která nabízela
středoškolské
vzdělání v oboru
mlynářském.V roce 1938 po Mnichovské dohodě se musela škola z Břeclavi stěhovat. Nejprve nakrátko působila v Brně, aby se pak o rok později přestěhovala do Pardubic, kde však fungovala v provizorních podmínkách a v roce 1943 byla uzavřena. Nová etapa historie této ve svém oboru jedinečné školy v republice byla zahájena hned po skončení války. Již v roce 1945 totiž proběhla jednání mezi vedením pardubické radnice a vedením školy. Škole byla tehdy nabídnuta budova někdejšího Průmyslového muzea. Ta byla postavena v roce 1931 jako hlavní výstavní palác výstavy tělesné výstavy a sportu a poté sloužila pro účely Průmyslového muzea. Pardubická fi rma Prokop se tehdy po válce nabídla, že původně výstavní budovu vybaví strojním vybavením pro výuku mlynářského umění. A tak byl přímo do budovy v roce 1947 vestavěn mlýn, který je svou konstrukcí podobný jiným mlýnům, které fi rma Prokop budovala po celém světě. Nicméně jeho unikátnost je v tom, že mlýn byl přizpůsoben potřebám výuky. Je postaven tak, aby zde studenti viděli, jak celý proces mletí funguje. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
2.03.2012
Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na výroční členskou schůzi Sdružení přátel Pardubického kraje, která se bude konat ve středu 7. března 2012 od 17 hodin v zasedací místnosti č. 216 v prvním patře bývalého okresního úřadu na náměstí Republiky v Pardubicích. (vchod z rohu v zatáčce naproti divadlu).Program: - Zpráva o činnosti Sdružení přátel Pardubického kraje za uplynulé období - Zpráva o hospodaření - Volba nového výboru Sdružení na následující období - Redakční Rada Vlastivědných listů Pardubického kraje - Budoucnost Sdružení- Diskuse - od 18 hodin: projekce pásma videofilmů o Pardubickém kraji Možnost zaplacení členských příspěvků ve výši 100 Kč na rok. Těšíme se na Vás ve středu 7. března od 17 hodin. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
2.03.2012
Druhým dílem pokračuje naše ohlédnutí za letním
seriálem Českého rozhlasu Pardubice, ve
kterém se jeho autoři snažili zmapovat desítku
chátrajících objektů Pardubického kraje. Dnes
vám přinášíme příběhy dalších čtyř památek.
4) ZÁMEK MORAVANY U RONOVA NAD DOUBRAVOU Pozdně barokní areál zámku a přilehlého hospodářského dvora v Moravanech nedaleko Ronova nad Doubravou patří mezi utajené a bohužel také chátrající skvosty našeho kraje. Přitom zde často pobýval slavný hudební skladatel Gustav Mahler. Původně na místě dnešního zámku stávala tvrz. Poprvé byla připomínána v roce 1430, kdy byla v majetku Zdeňka z Nestajova. Zámek tady vyrostl až někdy ve 40. letech 18. století, kdy panství získal od rodu Robmhapů Ignác Václav Carretto Millesimo. Tento původně italský šlechtický rod přišel do Čech v pobělohorském období a postupně skupoval panství kolem Golčova Jeníkova a v roce 1740 přikoupil i Moravany. Caretto Millesimové vlastnili pozdně barokní zámek s rozlehlým dvorem s hospodářskými budovami a sýpkou do roku 1800, kdy přešly pod nadaci pro podporu zchudlých šlechticů. Po dlouhých sporech se nadace v roce 1823 ujímá správy statků a drží zámek až do konce 1. světové války. Po pozemkové reformě koupil zámek s panstvím doktor Sova a došlo také k přestavbě zámecké budovy. A další vývoj? Ten už asi napadne každého. Rok 1948 znárodnění, hospodářské budovy obsadilo JZD a na zámku se střídali různé instituce a nájemníci. Po roce 1989 se už poměrně zchátralé panství navrátilo sestrám Aleně Mudroch a Miladě Gautschi, vnučkám původního majitele Dr. Sovy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 
2.03.2012
Pardubický kraj není mezi veřejnost zapsán v paměti jako kraj horský. Přesto se kraj může pyšnit poměrně velkými výškovými rozdíly. Například nejníže položeným místem kraje je Labe u Kojic, které má nadmořskou výšku 201 m.n.m., naopak nejvyšším místem je vrchol Králického Sněžníku s nadmořskou výškou 1 424 m.n.m. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší nadmořskou výškou kraje je tudíž 1 223 metrů. Pokud jste tedy příznivcem sjezdového lyžování, nabízí Pardubický kraj hned několik možností, kam zajet. Ski areál Přívrat Toto menší lyžařské středisko naleznete v obci Přívrat uprostřed trojúhelníku mezi městy Litomyšl, Ústí nad Orlicí a Česká Třebová. Obec se nachází pod hřebenem mezi vrchy Řetová (557 m.n.m.) a Javorník (561 m.n.m.) Historie lyžařského areálu se v Přívratu se začala psát již v roce 1983, kdy zde byl postaven první lyžařský vlek. Jízdné bylo tehdy opravdu lidové: dospělí 5,-Kčs/10 jízd, děti 3,-Kčs/10jízd. Lyžování se těšilo velké oblibě a zimní dny byly krátké, proto již v roce 1988 bylo místními dobrovolníky zbudováno první osvětlení svahu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2011 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
