Sdružení přátel Pardubického kraje

Mladkovská vrchovina - pozoruhodná součást Orlických hor

Mladkovská vrchovina vrcholí Adamem, pohled od Mladkova. Foto autor

18.04.2024 Táhlý hřbet známého východočeského pohoří Orlických hor při polské státní hranici je přibližně 50 km dlouhý, a proto není divu, že jej geografové dělí ještě do dílčích částí – tří podcelků. Názvy dvou nejvyšších – Deštenská hornatina (Velká Deštná, 1115 m) a Bukovohorská hornatina (Suchý vrch, 995 m) – poukazují na jejich horský ráz, kdežto Mladkovská vrchovina, vystupující mezi nimi a vrcholící Adamem (765 m), je sice o poznání nižší i menší, ale skrývá spoustu pozoruhodných a relativně dobře dostupných míst.

Mladkovská vrchovina je partií, kde se obě Orlice – Divoká i Tichá – „prolamují“ výraznými údolími sníženou částí horského hřbetu do českého vnitrozemí. Vrchovině dal pojmenování městys Mladkov, vyplňující hluboké údolí Tiché Orlice, ale větším sídlem je Klášterec nad Orlicí v údolí Divoké Orlice při horopisné hranici s Podorlickou pahorkatinou. Jeho nejvýznamnější pamětihodností je kostel Nejsvětější Trojice, jeden z nejstarších ve východních Čechách a chráněný jako kulturní památka. Dalšími obcemi v Mladkovské vrchovině (případně na hranici se sousední horopisnou jednotkou) jsou Bartošovice, Pastviny, Nekoř, České Petrovice, Studené, Sobkovice a částečně též Těchonín. Jejich součástí je i několik okolních vísek a osad; např. pod Mladkov spadají Vlčkovice a Petrovičky, ke Klášterci n. O. náleží Čihák, Jedlina, Lhotka aj., k Pastvinám Vitanov, ke Studenému Bořitov, k Těchonínu Celné atd. Hranici Mladkovské vrchoviny lze přibližně vymezit následující linií. Na severu až severozápadě: Bartošovice (řečiště Divoké Orlice na státní hranici) – údolí Bartošovického potoka s osadou Údolíčko – Zadní vrch (657 m) – Zmzrlík (621 m) – Potoky; na západě: údolí (respektive pravý břeh) Divoké Orlice s Kláštercem n. O. – Pastviny – Nekoř; na jihozápadě a jihu: Nekořský potok – Faltusův kopec – údolí Tiché Orlice u Jamného; na východě: levý svah údolí Tiché Orlice od Těchonína – Celné – Mladkov – Lichkov – hraniční sedlo s železničním přechodem do Polska. Odtud zpět k Bartošovicím tvoří severovýchodní vymezení Mladkovské vrchoviny polská státní hranice. Nejvyhledávanější partií Mladkovské vrchoviny je v letní sezoně nepochybně údolní nádrž Pastviny, k turisticky přitažlivým místům patří i působivá údolní partie na Zemské bráně a v zimě bývá živo zejména v lyžařském areálu v Českých Petrovicích na severním svahu Adamu. Zdaleka nápadný vrch Adam (765 m) vystupuje v Mladkovské vrchovině nejvýš a je známý i jedním z nejrozsáhlejších komplexů předválečného opevnění v Orlických horách. To však (na rozdíl od nedaleké Boudy a Haničky) veřejnosti přístupné není a část vrcholové partie je vojenským objektem se zákazem vstupu. Blízké okolí však nabízí řadu zajímavých a dobře dostupných míst, včetně Kašparovy chaty (s možností občerstvení) a pěkné rozhledny Amálky nad lyžařským vlekem v Českých Petrovicích. Východním svahem a severním temenem Adamu se vine silnice spojující Mladkov s Českými Petrovicemi a odtud buď s Kláštercem n. O., nebo přes Čihák a Zemskou bránu s Bartošovicemi. Při této silnici lze na Adamu zaparkovat na menším parkovišti v sedle při státní hranici (se silniční odbočkou do polského Kamieńczyku) nebo přímo u Kašparovy chaty. Ta stojí na severovýchodním vrcholku Adamu (760 m), někdy nazývanému Bernard, a z jejího okolí se otevírá jeden z nejhezčích výhledů v Orlických horách. Jako na dlani tu máme zejména pásmo Králického Sněžníku a vidět bývá i daleko do polského Kladska. Přes Adam přechází několik turistických tras. Červené značení (tzv. Jiráskova cesta) klesá souběžně se silnicí východním svahem do Mladkova, shodné značení má také cesta míjející na jižním úbočí Adamu skupinu betonových pevnůstek předválečného opevnění. I tady oceníme krásné výhledy, rozevřené přes údolí Tiché Orlice na protější horské partie se Suchým vrchem a Jeřábem i daleko do podhůří. Totéž platí také pro další pokračování této trasy k obci Vlčkovice, kde se za silnicí (z Mladkova do Pastvin a Žamberka) červené značení zvedá na další výraznou dominantu Mladkovské vrchoviny – převážně zalesněný vrch Studený (720 m). Na jeho vrcholku vede krátká odbočka k výhledovému místu na horním okraji Studenských skal. Tato soustava až 20 m vysokých rulových útesů je nejrozsáhlejším skalním seskupením v Orlických horách a také vyhledávaným horolezeckým terénem. „Červená“ trasa pak klesá do údolní obce Nekoř pod přehradní nádrží Pastviny, od rozcestí Studenský horní les lze po „modrých“ sestoupit i do obce Studené, případně až do údolí k železniční stanici Těchonín. Po červených značkách (sledujících silnici) to z Adamu není daleko přes České Petrovice a kolem turistické chaty Na Čiháku k jedné z krajinářsky nejpřitažlivějších partii v celém pohoří – přírodní rezervaci Zemská brána. Nachází se na okraji CHKO Orlické hory (ta odtud pokračuje už územím Královéhradeckého kraje) a také při polské státní hranici. Název Zemská brána se vztahuje k údolnímu úseku, jímž se horská bystřina Divoké Orlice odklání od státní hranice na naše území. Řeku zde překlenuje kamenný silniční most, odkud údolím vede modře značená cesta do Klášterce n. O., zatímco „červená“ trasa (Jiráskova cesta) pokračuje zvlněným terénem Žamberských lesů v severozápadní částí Mladkovské vrchoviny k Panskému Poli a pevnosti Haničce. Pod silničním mostem na Zemské bráně se Divoká Orlice prodírá úzkou soutěskou mezi členitými skapřes skalní prahy a balvany. Zdejší provrásněná rula je sice velice pevná a odolná, ale „zčechraná“ četnými trhlinami, takže zde občas dochází ke zřícení kamenů i celých bloků. (Z bezpečnostních důvodů je proto vhodnější se tomuto úseku vyhnout vyšší částí svahu kolem Orlické chaty.) Souběžně s turistickou cestou je kolem řeky až nad Klášterec vedena také naučná stezka s informačními tabulemi, věnovanými přírodě i pohnuté minulosti tohoto působivého zákoutí. K pozoruhodným místům na trase patří např. dřevěná Pašerácká lávka při spodním okraji soutěsky, už blíže ke Klášterci ční nad pravým břehem také mohutný rulový útes Ledříčkovy skály, opředené pověstí o zbojníkovi Ledříčkovi, někdy „pasovaného“ na jakéhosi „Jánošíka Orlických hor“. V hloubi 19. století měl skrýše v jeskyňce uprostřed skály, kam šplhal po vysoké jedli a kde při pronásledování prý přišel i o život. Celá člíánek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje 1/2024

GPS souřadnice: 50.1094600N, 16.5841406E

Autor: Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024


Horská osada Čihák. Foto autor






Předchozí článek: Dobrovolníci vykřesali nový turistický cíl na Chrudimsku
Následující článek: Popraviště v České Třebové


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Novogotická kaple Panny Marie z konce 19. století v LANŠPERKU.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Příhrádek v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml