Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje 1/2012




3.07.2012 „Kraj dlouhých zim a pozdních jar, ale krásných a jasných jesení“. Tak nazvala Poličsko ve svém zápisníku básnířka tohoto koutu Českomoravského pomezí, Teréza Nováková, která nedaleko Poličky, v Proseči, dožívala svůj život. Moje nejstarší vzpomínky na Bohuslava Martinů se datují do hodin hudební výchovy na základní škole. V paměti mně utkvěly dvě věci, totiž, že se narodil ve věži kostela svatého Jakuba v Poličce a že pro děti napsal kantátu Otvírání studánek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



3.07.2012 „Temná mračna podle všeho obklopují budoucnost Čech“, napsal hrabě Lützow ve svém historikém nástinu „Čechy“ vydaném roku 1911 v Hradci Králové.1) To, co se mohlo t.r. jevit autorovi jako jemná předzvěst Velké války 1914–18 a co se roku 1925, kdy vyšlo 2. vydání této knížky, mohlo zdát českému čtenáři překonaným faktem (roku 1918 vznikla samostatná republika), mohlo být prorockou vizí osudů českého národa ve 20. století pod dvěma totalitními režimy. Kdo byl vlastně autorem této vize? Rod Lützowů pocházel z Meklenburska a podle genealoga Jana Křivohlávka2) jedna jeho větev se na konci 17. století usadila v Čechách. Strýc našeho bohemisty Rudolf Lützow, habsburský doplomat, ukončil svou kariéru jako vyslanec u Sv. Stolice v Římě. Najdeme jej mezi členy Královské české společnosti nauk a mezi zakladateli Muzea království Českého. Za studijního pobytu F. Palackého v Římě v roce 1837 a 1839, kdy se evangelický historik Palacký dostal ku podivu do vatikánských archivů, byl Rudolf hrabě Lützow jeho ochráncem a příznivcem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



3.07.2012 Opravdu kuriózní muzeum naleznou návštěvníci v obci Lezník pouhé 4 km severně od Poličky. V domku s popisným číslem 109 totiž provozuje paní Jitka Hollová neobvyklé muzeum, kde se nacházejí zejména fotografi e a suvenýry z cest po celém světě. Asi největší zajímavostí jsou plechové krabičky z nejrůznějších koutů světa, kterých prý majitelka vlastní více jak 3 tisíce. Expozice se nachází v původním kulturním domě v Lezníku, kde prý kdysi vystupoval i herec Jaroslav Vojta. Dávno již tento kulturní dům neslouží svému účelu. Jak nám majitelka domu i muzea prozradila, právě vzhledem k tomu, že za založením muzea vlastně stojí mimo jiné i stále se zvyšující ceny tepla. Vytopení tak velkých prostor, jako je divadelní sál, je fi nančně tak nákladné, že se majitelům namísto toho vyplatí každý rok strávit zimní období cestováním po světě. Od roku 1997 tak prý paní Hollová se svým manželem holandské národnosti navštívila již více jak 80 zemí světa.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



3.07.2012 V roce 2011 Genius loci Sudslava o.s. vyvíjelo opětné aktivity směřující k obnově a propagaci chráněné kulturní památky – bývalého farního areálu v obci Sudslava v Podorlicku. Během tohoto roku došlo k realizaci stavebních prací uvnitř budovy bývalé fary postavené v roce 1692, na objektu hospodářské budovy i v prostoru farní zahrady. Obnovovány byly zejména původní dřevěné podlahy, dveře a okna s historickým kováním, dále byla vyměněna dožilá střešní krytina na západní straně budovy bývalé fary a byla provedena kompletní oprava krovu a střechy na hospodářské budově patřící k bývalému farnímu areálu. Na základě příslibu fi nančního příspěvku prostřednictvím Místní akční skupiny Nad Orlicí o.p.s. a Státního zemědělského intervenčního fondu v rámci Programu rozvoje venkova mohlo dojít k realizaci zmíněných stavebních prací.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



3.07.2012 Historický mlýn v Lukách by se mohl v budoucnu stát vyhledávaným turistickým cílem milovníků technických památek stejně jako desítka dalších míst okolo řeky Loučná. Uvedl to hejtman Radko Martínek poté, co si prošel unikátní stavbu za doprovodu zástupce ředitele Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Radima Urbánka¸ spolumajitele mlýna pana Václava Sirového a starosty obce Tržek Miroslava Krýdy. Průvodce Radim Urbánek, etnolog a odborník na vodní mlýny v Čechách i zahraničí, zasvětil hejtmana do technologie a technických detailů mlýnských strojů, které pocházejí ze 40. let minulého století. Etnolog hovořil také o možnostech, jak by se dala ojedinělá památka ve Východních Čechách, situovaná u plánované cyklostezky, zpřístupnit široké veřejnosti. Podél říčního toku totiž stojí další čtyři desítky vodních mlýnů, tkalcovny, elektrárny, škrobárna a pily na vodní pohon. Hejtman vyzval muzejníka, aby stručně popsal záměr, jak by se jednotlivé objekty daly propojit: „Zpracujte jednoduchý projekt naučné cyklostezky, zaznamenejte v něm cestu po technických památkách. Za jejich velkou přednost považuji, že názorně ukazují, jak lidé dříve žili, jaká řemesla zvládali a čeho díky svému umu dosáhli, což názorně vidíme ve mlýně, kde sídlí mlynářský rod Sirových nepřetržitě od roku 1690.“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 V oblasti mezi Svitavami a Moravskou Třebovou leží vesnička Dětřichov. Pokud se vydáte z Dětřichova směrem na Borušov, nemůžete minout odbočku označenou směrem k památníku obětem nacismu. U lesíka vpravo od silnice se nachází nenápadný pomníček, který připomíná hrůzy, ke kterým v těchto místech docházelo v průběhu druhé světové války.
V místě, kde je dnes lesík, stávaly v roce 1940 dřevěné baráky postavené původně pro dělníky pracující na stavbě dálnice Vratislav– Vídeň. V roce 1943 však byly dřevěné domky, kam se skulinami mezi prkny dobýval mrazivý vítr a déšť, přeměněny na porodní tábor pro východní dělnice. Pro přiblížení celé situace je nutno uvést, že v době druhé světové války nacisté odvlekli z okupovaných území Polska a zemí bývalého Sovětského svazu na nucené práce do Říše tisíce mladých mužů a žen. Ti byli přiděleni také německým sedlákům a živnostníkům v zabraném českém pohraničí, které bylo sloučeno s nacistickou Říší. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 pak byla vytvořena Sudetská župa se třemi obvody. V rámci obvodu Opava byl vytvořen správní obvod (tzv. landrát) také v Moravské Třebové, na jehož území se nacházela malá zemědělská obec Dětřichov osídlená německým obyvatelstvem. Právě do zde vzniklého tábora byly umísťovány východní dělnice, které byly nasazeny na práci a otěhotněly.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 Rozdílné možnosti ve velikosti inzertního pole sebou nesly pochopitelně jednotlivé reklamní prostředky jako takové. Porovnáme-li velikost reklamního pole mnohých fi rem např. v novinách a jednotlivých publikovaných pramenech, zjistíme pochopitelné disproporce. Příkladů můžeme uvést opět velké množství. Např. fi rma Františka Justa, plátenický závod, otiskovala v tisku poměrně malé a nenápadné inzerty, 5,5 x 4 cm (někdy spojené s fotografi í závodu), v Pamětním spisu k otevření okres. nemocnice v Pardubicích si mohla fi rma dovolit plochu „letákovou“, 24 x 5 cm.1) Velikost novinových inzerátů se nemohla srovnávat s plakáty či letáky, ale její reklamní síla byla v něčem docela jiném než velikosti reklamního pole, v momentu připomínání (periodicitě). Zjevnou nevýhodou však byla naopak, až na výjimky, její nebarevnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 Železnici netvoří jen tratě a nádraží. Již od poloviny 19. století to jsou také vlečky. Dráhy, které zpravidla nejsou středem zájmu veřejnosti a někdy bývají i zcela opomíjené. Pardubice byly a jsou stále protkány spoustou těchto kolejí. Bohužel s přeměnou nebo zánikem výroby a orientací více na silniční dopravu jejich počet neustále klesá. Podívejme se nyní ve stručnosti na některé z nich. Vznik vleček souvisí v Pardubicích s rozvojem průmyslu. Při zahájení provozu v roce 1845 tu žádná vlečka nebyla a o sto let později tu jich bylo přes dvacet. Jak vznikaly továrny, výrobny a sklady, tak i koleje si nacházely cestu k nim. V roce 1869 byl na severní straně v sousedství pardubického nádraží založen cukrovar. Pracoval nepřetržitě až do srpna 1944, kdy byl při spojeneckém bombardování zcela zničen. Do cukrovaru vedly koleje z obou jeho stran hned od začátku provozu. Po cukrovaru o rok později vzniká Wertheimerova rafi nerie líhu a octárna, následovala Prokopova strojírna a slévárna, v roce 1871 velký akciový pivovar. Na jižní straně nádraží vyrostla továrna na mlýnská zařízení fi rmy Hűbner a Opitz, na východní straně pila fi rmy Kerhart a Tachecí, napojené také vlečkou. U chrudimské silnice vzniká roku 1896 továrna na kávové náhražky fi rmy Jindřich Franck a syn. Největší zpracovatelský podnik vznikl v roce 1889 – rafi nerie petroleje vídeňské fi rmy David Fanto a spol. V roce 1893 byla dostavěna mostárna A. Rainberga. Na západní a jižní straně nádraží se postavily vápenné pece A. Kusého, sýpky rolnického družstva a další.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 Pokračujme v našem putování za méně známými pardubickými fi rmami podnikateli,jejichž příjmení začíná písmenem H.
Čestmír Haňák (nar. 1914, Vlastiboř, okr. Semily, příslušný do Přibyslavi, okr. N. Paka) vedl v letech 1939–1941 obchod papírem, školními potřebami, galanterií a prodej novin a knih v ul. Štrossově č. 231 (dříve Anna Krejsová). Č. Haňák oznámil dne 5. 10. 1939 převzetí živnosti od A. Krejsové. Zároveň požádal o vydání živnostenského listu. Č. Haňák byl vyučen knihařem, absolventem dvouleté knihařské školy v Praze. Dne 7. 10. 1939 došlo k opovědění živnosti prodeje učebnic, kalendářů a modlitebních knížek (tzv. malá knihovnická koncese).1)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 Řekne-li se Museum Rosice, někteří lidé si začnou vybavovat stálou expozici Pardubického spolku historie železniční dopravy, která se nalézá na nádraží Pardubice – Rosice n. L. I když je to muzeum relativně malé, dokáže svými aktivitami oslovit až 15 tisíc zájemců ročně.
Samotná expozice v Rosicích představuje v pěti místnostech různé drobné artefakty mající vztah zejména k železnici v Pardubickém kraji. Další samostatná místnost je věnována městské dopravě, zejména pak trolejbusům, které jsou pro krajské město typické. Ve venkovní expozici se pak nalézá množství rozměrných předmětů, které nebylo možné uvnitř vystavovat. Ale nejedná se jen o rosické prostory. Spolek kromě toho od roku 2008 příležitostně představuje svou druhou expozici na nádraží Slatiňany. V budově bývalé vodárny je jen jedna expoziční místnost. Nachází se zde unikátní parní stroj z roku 1874 a mnoho zajímavého. Další velkým lákadlem pro malé i velké jsou historická vozidla. Těch spolek provozuje celou fl otilu. Z kolejových jsou to zejména malé červené motoráčky či několik renovovaných vagónů. Ze silničních to jsou zejména historické trolejbusy. Všechna tato vozidla každoročně vyjíždějí pro radost všem zájemcům o historii.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 Dne 27. 9. 2007 byl v místní části města Nasavrky v Libáni (okres Chrudim) odhalen pomníček k uctění památky významného českého skladatele 19. století Zdeňka Fibicha. Informační deska připomíná i celý rod Fibichů, kteří zde byli zaměstnáni ve službách Auerspergů. Zdeněk Fibich se narodil ve všebořické myslivně (21. 12. 1850) v rodině auersperského lesního rady Jana Fibicha (1819– 1882). Ten byl jedním z deseti dětí Josefa Fibicha (1778–1839), který působil jako přednosta lesního úřadu v Libáni u Nasavrk a jehož většina synů a dcer byla spojena s lesnickým povoláním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 V letošním roce se hned několik železničních tratí na území Pardubického kraje dožívá sto třiceti let. Jako první si představíme dráhu z Čáslavi do Třemošnice. Druhá polovina sedmdesátých let a zejména osmdesátá léta 19. století byla spojena s výstavbou mnoha místních drah, které souvisely se vznikem a rozvojem průmyslu i v malých městech. Vznik podporoval Zemský výbor království Českého fi nanční podporou nově vznikajících, zpravidla krátkých tratí, které odbočovaly z tratí hlavních. U zrodu námi popisované dráhy stála rakouská společnost místních drah OLEG (Osterreichische Localeisenbahn Gesellschaft). Ke stavbě místních drah v okrese Čáslav byly vydány vyhlášky: číslo 41 říšského zákoníku ze dne 9. 3. 1880 a vyhláška rakouského ministerstva obchodu pro trať Čáslav-Závratec s odbočkou Skovice–Vrdy–Bučice a číslo 102 říšského zákoníku ze dne 30. 7. 1881 pro trať Čáslav – Močovice. Pro stavbu tratí byla vybrána společnost podnikatelů Schön – Wessely. Několik dnů po vydání koncese začalo vyměřování a výkup pozemků. Vzhledem k příznivým geografi ckým podmínkám se dařilo stavět poměrně rychle. A to už z toho důvodu, že trasa obcházela místa, kde by bylo nutné stavět tunely, zářezy či velké mosty. Bylo však snahou přizpůsobit profi l tratě co nejblíže terénu i za cenu větší vzdálenosti. Protože se nebudoval jen jeden úsek, je vhodné připomenout jednotlivé segmenty a jejich časovou posloupnost. První zprovozněnou částí se stala dráha Čáslav–Žleby dne 4. 12. 1880, a to včetně odbočky Skovice–Vrdy–Bučice. Pokračování ze Žlebů do Třemošnice bylo uvedeno do provozu 14. 2. 1882. Kromě výše uvedeného vycházela z Čáslavi ještě 4 km dlouhá a dnes už téměř zapomenutá lokálka do Močovic, která zahájila provoz dne 30. 10. 1882. Po celou dobu své existence sloužila téměř výhradně nákladní dopravě močovického cukrovaru.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 Železné hory a blízké okolí jsou z geologického hlediska jedním z nejzajímavějších území v České republice. Této výjimečnosti se snaží využít Geopark Železné hory, který byl zřízen na ploše 777,5 km2.
Co je ale geopark?
Jedná se o geologicky cenné území, kde jsou ve spolupráci s místními obyvateli a organizacemi (státními, neziskovými i soukromými) rozvíjeny aktivity na podporu rozvoje oblasti a podporu návštěvnosti a vzdělanosti. Vedle geologických objektů a jevů jsou důležité i další zajímavosti, jako jsou kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky. Nejedná se o území, které by nějakým způsobem omezovalo lidskou činnost vyjma oblastí, které již mají nějaký ochranný status (CHKO, přírodní památky, přírodní rezervace apod.). Geopark spojuje propagaci geologického dědictví s regionálním rozvojem a vhodným způsobem seznamuje veřejnost s geologickými procesy, významem přírodních zdrojů a jejich využitím v hospodářské a kulturní historii. Pro turistu znamená geopark rozšíření možností, kam jít a co nového navštívit.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 Potřetí se můžete ohlédnout za pořadem Českého rozhlasu Pardubice, který během loňského léta upozorňoval na chátrající památky našeho kraje. Dnes vám přinášíme poslední tři příběhy.

8) ZÁMEK ORLICE (LETOHRAD)
Areál zámku Orlice na okraji Letohradu byl dlouhé roky místní ostudou. Záchrana přišla nedávno s novým vlastníkem, který se pustil do velkorysé rekonstrukce spojenou s přeměnou celého areálu na hotel s restaurací a muzeem. První zmínka o orlické tvrzi pochází z roku 1361, kdy je uváděn Ivan z Orlice jako patron místního kostela. Jsou známí i následovníci tohoto Ivana až do roku 1415. V této době však veškeré zprávy o Orlici končí a pokračují až o 100 let později. Někdy během 15. století se stává majitelem orlického statku rod Strachotů z Kralovic. Dalšími obyvateli orlického zámku byli Sudové z Řeneč, kteří se dostali na Orlici pravděpodobně sňatkem a následnou koupí statku v roce 1565. Tehdy také došlo ke stavbě nové renesanční budovy, jejíž centrální část byla vyzdobená sgrafi tovou fi gurální výzdobou. Před rokem 1592 byla tvrz rozsáhle přestavěna, stržena byla původní stará věž a na její místo bylo postaveno patrové stavení, které bylo zdobeno sgrafi tem tzv. psaníčky. Během třicetileté války byla v orlickém dvoře prý nemocnice a mrtví byli pochováváni za kostelem. Po roce 1650 ztratila zámecká budova svůj původní, rezidenční význam, jelikož vrchnost přesídlila do tehdy zakoupeného Kyšperka. Původně zámecká budova byla proto přestavěna na sýpku a obydlí správce a čeledě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Novogotická kaple Panny Marie z konce 19. století v LANŠPERKU.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK při pohledu od kláštera Hedeč u Králík.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml