Sdružení přátel Pardubického kraje

Zdeněk Fibich a Chrudimsko

Pamětní deska Z. Fibicha. Foto autor

6.06.2012 Dne 27. 9. 2007 byl v místní části města Nasavrky v Libáni (okres Chrudim) odhalen pomníček k uctění památky významného českého skladatele 19. století Zdeňka Fibicha. Informační deska připomíná i celý rod Fibichů, kteří zde byli zaměstnáni ve službách Auerspergů. Zdeněk Fibich se narodil ve všebořické myslivně (21. 12. 1850) v rodině auersperského lesního rady Jana Fibicha (1819– 1882). Ten byl jedním z deseti dětí Josefa Fibicha (1778–1839), který působil jako přednosta lesního úřadu v Libáni u Nasavrk a jehož většina synů a dcer byla spojena s lesnickým povoláním.

Otec Jan po zdejší praxi odešel studovat do Mariabrunnu na lesnickou akademii. Zde se seznámil s Marií Römischovou, dcerou vídeňského majitele menší textilní továrny. V roce 1843 se s ní oženil. Byl jmenován nadlesním a od roku 1850 lesmistrem ve Všebořicích.
Od 1. 1. 1858 nastoupil Jan Fibich jako lesmistr po Leopoldu Reichovi v Libáni. Zde působil deset let a poté byl jmenován lesním inspektorem všech auersperských lesů se sídlem na zámku ve Žlebech. Když se rodina přestěhovala na Libáň, bylo malému Zdeňkovi sedm let. (Jeho sestra Marie byla o šest let starší, později narozený Robert zemřel již v dětství.) Od svého narození se tedy chlapec pohyboval v prostředí lesů. Všebořické lesy byly nahrazeny romantikou Železných hor. Stráně od zříceniny hradu Strádova zde spadají do hluboko zaříznutého údolí řeky Chrudimky. Jsou to místa opředená pověstmi, z nichž nejznámější je o tajemném jezdci, jenž sem přijel pomstít nešťastníky, kteří zde zahynuli při plnění krutých podmínek zdejší pyšné princezny. V těchto místech prožil Zdeněk deset let svého života, když se k rodičům navracel ze studií a tady také vytvářel své první hudební pokusy. Často se prý vytrácel z domova a pobýval uprostřed kouzelné přírody. Do nejbližší školy, která byla v Nasavrkách, nechodil, protože nebyla na patřičné úrovni. První vzdělání mu poskytla matka, která hovořila německy, což bylo tehdy třeba s ohledem na další studia.
V této době Zdeněk sbíral první dojmy z literatury, zvláště četl povídky E. Th. A. Hoffmanna, které rozněcovaly jeho fantazii. Hudebně se začal probouzet kolem deseti let. Tehdy se v domě Fibichů objevoval mladý lesní úředník Josef Novotný, výborný klavírista. V jeho podání uslyšel Fibich poprvé hudbu Mozartovu, Beethovenovu, Schumannovu. Otcův dům a matčina pohostinnost vytvořily na Libáni společenské středisko, kde se i malý Zdeněk mohl blýsknout svým uměním.
Také jeho sestra Marie se zúčastňovala kulturního života v Nasavrkách. Toto městečko po roce 1860 prokazovalo rušný společenský život (divadlo, besedy, zábavy), jehož duší byl podnikavý farář P. František Černý. Marie byla výbornou herečkou, ale vzhledem k jejímu jazykovému vybavení bylo třeba hrát německy.
Zdeněk začal pravidelné školní vyučování navštěvovat až v roce 1859. Byl poslán do Vídně, kde bydlel pravděpodobně u některé ze svých tet. Navštěvoval nejprve Veřejnou hlavní školu, pak ve školním roce 1862–63 studoval jako soukromý žák na vídeňském gymnáziu.1)
Pro rozvoj budoucího romantika měla význam cesta do Alp v roce 1861, kterou absolvoval na rodinném zájezdu s matkou, možná dědečkem a se svým starším přítelem Josefem Novotným. Navštívili Vídeň, Štýrský Hradec, Terst a uviděl také prvně moře. Pro otce napsal Zdeněk cestovní deník, do něhož uložil své dojmy.
V 60. letech měl Zdeněk na kontě již první skladatelské pokusy – nejčastěji písně, ale také pokus o operu a čtyřvětou symfonii. „Ten můj kluk by psal jenom noty, jiného nechce dělati,“2) postěžoval si jednou otec Fibich chrudimskému regenschorimu Aloisu Hniličkovi. Slovo dalo slovo a nadějný hudebník a skladatel se objevil v dubnu roku 1865 na koncertním pódiu v Chrudimi. Chrudim v té době žila bohatým kulturním životem. Od roku 1856 zde existoval pěvecký a hudební spolek, který v roce 1862 přijal název Slavoj. Přijížděli sem účinkovat významní umělci té doby, jako například houslista Ferdinand Laub, skladatel František Škroup a jiní. Mezi významné hudební produkce se zapsal také mladý Zdeněk Fibich. Jeho vystoupení se konalo v Měšťanské besedě na náměstí.
Co bylo obsahem koncertu, může být předmětem dohadů. Podle Fibichových vzpomínek, jak je zaznamenala pozdější skladatelova přítelkyně Anežka Schulzová, zde mladý autor dirigoval svou symfonii Es-dur (zřejmě v Hniličkově orchestrální úpravě), zatímco podle tehdejšího hudebního časopisu Slavoj zde řídil ouverturu ke své opeře Medea, o níž se zmínil, že musela být pro velký úspěch opakována. (Jde o první Fibichův operní pokus na vlastní text – zůstala nedokončena, ani se nedochovala.) Dále pak chrudimský starosta a ředitel pěveckého spolku Josef Klimeš přednesl Fibichovu píseň a romanci, údajně použitou později v opeře Bukovín. Informace o skladbě, kterou se Zdeněk předvedl jako klavírista, není rovněž jednoznačná. Podle některých zdrojů to měla být Mendellsohnova „Jarní píseň“, podle Fibicha samého vlastní skladba „Jaro“. Rovněž datum koncertu je nejasné. Konal se buď 12. dubna (podle Fibicha) nebo 17. dubna (podle dobového tisku). Je však možné, že koncerty byly dva. Informace o Fibichově příchodu do Prahy se také různí. Stalo se tak v roce 1862 nebo 1863, kdy byl studentem malostranského gymnázia. Od října 1864 se stal žákem Zikmunda Kolešovského v klavírní hře, možná i B. Smetany, ale i o tom chybějí spolehlivé doklady.3) V roce 1865 odchází mladý hudebník studovat na konzervatoř do Lipska.
Při sledování skladatelova působení na Chrudimsku najdeme další datum 6. října 1867, kdy řídil v chrudimském divadle provedení své 2. symfonie g-moll. Za tři měsíce nato – 6. ledna 1868 – byla přímo na Libáni provedena jeho menší komická opera s názvem Kapellmeister in Venedig (dílo se nedochovalo).4)
V roce 1868 se Fibichovi z Libáně odstěhovali a Zdeněk se k rodičům navrací už do Žák u Čáslavi. V této době získává první zkušenosti jako klavírista v Paříži, v r. 1869 odchází studovat do Mannheimu. V r. 1873 se žení a putuje za živobytím do Vilna (Litva), kde se stává na jeden rok učitelem sborového zpěvu a hudby na školách a ředitelem tamějšího hudebního spolku.
Po těžkých životních zkušenostech, kdy mu zemřely obě děti i manželka, se objevuje v Chrudimi až v roce 1876. Stalo se tak 15. července na hudební akademii na Střeleckém ostrově, kde dirigoval svou symfonickou báseň Othello. Hraje klavírní part svého melodramu, jehož text recitovala Otylie Sklenářová-Malá.5)
V Chrudimi Fibichova rodina udržovala přátelské vztahy s JUDr. Emanuelem Pippichem, jedním z organizátorů zdejšího hudebního života. Jeho syn Karel se stal od prázdnin 1865 dlouholetým Zdeňkovým přítelem. Počátkem 80. let se na Fibicha obrátil s nabídkou operního libreta s tématem z českého dávnověku – „Vlasty skon“. Karel Pippich se v něm zaměřil na tragický osud Vlasty, již vylíčil jako ženu, která hluboce prožívá sílu lásky a nedokáže se smířit s porážkou.

Celý článek naleznete ve Vlastivědncýh listech Pardubického kraje 1/2012.

GPS souřadnice: 49.8628181N, 15.8240947E

Autor: Mgr. Jan Stejskal
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012






Předchozí článek: Trať Čáslav - Třemošnice
Následující článek: Motoráčky a trolejbusy


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice v ŽAMBERKU.

SVITAVSKO: Zadní vstup na zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Hřebčín v KLADRUBECH NAD LABEM je jedním z nejstarších na světě.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml