|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
2/2023
21.07.2023
V návaznosti na článek J. Řeháčka
v minulém čísle (1/2023, s. 12–13)
o Svobodných Hamrech je potřeba
čtenářům připomenout pozapomenutou
osobnost jednoho z hrdinů
Raisovy povídky „Špačci“, jež se tu
odehrává. Učitel z blízké Trhové Kamenice
Karel V. Rais (1859–1926)
jej ve své povídce nazývá „generálem
Zubrem“. Jde o olomouckého
rodáka Františka Zacha, prvního
srbského generála, který ve Svobodných
Hamrech (nazývaných Raisem
Mlaka) zakotvil ve svém stáří u majitele
zámku Ing. Jana Nevoleho (nazvaného
Raisem Rozvora), stavitele
železnic a přítele Ing. Jana Pernera,
pardubického rodáka. Ve vydání
„Špačků“ 1958 (Státní nakladatelství
dětské knihy) rozkrývá pěkně
tuto realitu spisovatel Bohumil
Říha. Oba hádavé stařečky, soupeřící
o usídlení špačků na zámku, usmířila
podle K. V. Raise až smrt paní
Nevolové (u Raise Rozvorové). Podle
Pernerova životopisce F. Vrťátka
(Český národovec, vyd. 1924) chtěl
Perner s Ing. Nevolem roku 1845
propojit Nové Město pražské s Malou
Stranou novým mostem. Smrtelná
Pernerova nehoda v Chocni tomu
však zabránila.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Leteckého konstruktéra Zdeňka Rubliče si v současnosti připomíná ve své expozici Orlické muzeum v Chocni. Nebude tedy jistě od věci zmínit jeho životní osudy i ve Vlastivědných listech Pardubického kraje. Určitě také proto, že v letošním roce můžeme vzpomenout 60. výročí úmrtí Zdeňka Rubliče.Syn fotografa Jindřicha Rubliče (1864-1921) ze Dvora Králové nad Labem totiž také maturoval v roce 1920 na Státní průmyslové škole v Pardubicích ve třídě Ing. Ferdinanda Blavice. Zaznamenejme, že závěrečné hodnocení při maturitní zkoušce jej klasifikovalo jako studenta průměrného, i když uznává jeho píli a úhlednost grafických prací. Škola, založená v roce 1899 tehdy sídlila ve své původní budově na současném Náměstí Čs. legií. Připomeňme ještě, že v roce 1951 se přesunula do Chrudimi a jejím pokračovatelem je současná SPŠ Chrudim. Uveďme také, že Zdeňkova matka Anna (rozená Königová – 1869-1945) měla se svým manželem 12 dětí. Tři z těchto dětí se věnovaly otcovu oboru – tedy fotografii. Nikoli ale syn Zdeněk, který vystudoval obor strojírenský. Pro rodiče by ovšem nebylo myslitelné vydržovat syna na studiích, ten si tedy musel sám přivydělávat hrou na violoncello v pardubických zábavních podnicích. Také ale, jak se uvádí ve školních materiálech, obdržel od Okresního výboru ve Dvoře Králové ve čtvrtém ročníku studia stipendium ve výši 100 korun. To byla tehdy nezanedbatelná částka. V roce 1921 Zdeněk Rublič nastoupil do továrny na automobily Praga a začal technickou praxi jako kreslič detailista. Měl tak možnost být u toho, když vznikal vůz Praga Alfa, později Praga Picolo. Druhého října 1922 nastoupil vojenskou službu u Leteckého pluku č.1 a z odvodních dokumentů mimo jiné plyne, že Zdeněk Rublič (ani ve své době) nevynikal vysokou postavou. Vojáci mu naměřili 158 centimetrů. Do poloviny roku 1923 absolvoval Školu pro výchovu důstojníků v záloze v Plzni a byl povýšen na svobodníka. Od října do poloviny prosince 1923 pak absolvoval balonový kurz v Olomouci a byl povýšen na desátníka. V lednu 1924 byl převelen k 1. balonové letce a povýšen na četaře aspiranta. Na konci září odešel do zálohy, konkrétně od dělostřeleckého pluku 305, balonové roty v Milovicích. V květnu 1927 byl Z. Rublič povolán na vojenské cvičení, ale pro blíže nespecifikovanou neschopnost během jednoho dne propuštěn. Následně byl zcela propuštěn z branné moci neboli superarbitrován. Důstojníkem v záloze se tedy nestal, nicméně vojenská služba v něm stopu zanechala. Létání v balonu (sice upoutaném a pouze pozorovacím) snad ovlivnilo i jeho snahu o lehkost konstrukcí letadel, která později tvořil. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Nedaleko Skutče se na ostrohu nad řekou Krounkou vypíná původně gotický hrad Rychmburk. Pro veřejnost je zahalen tajemstvím díky tomu, že vlastně nikdy v historii nebyl veřejně přístupným turistickým objektem. Pardubický kraj ho získal jako sídlo domova pobytových sociálních služeb. Po jejich transformaci kraj v roce 2021 otevřel hrad s prvními expozicemi turistům a spolu s Regionálním muzeem v Chrudimi tuto nabídku každoročně rozšiřuje. Vloni přišlo na hrad na 13 tisíc lidí.„Pardubický kraj po tři roky investuje do úprav hradu po pěti milionech korun. Ale nejsou to jen samotné expozice, letos byly třeba osazeny nové okapy, vyspraveny části mostku a dovybaveny prostory ve druhém podlaží,“ uvádí náměstek hejtmana Pardubického kraje pro kulturu a investice Roman Línek. Z minulých dvou turistických sezón zůstávají na Rychmburku expozice o historii hradu, o útrpném právu a idylická domácnost správce hradu. Pokračuje také výstava ze soukromých sbírek Na kolech radosti, která představuje historické hračky a kočárky a také audiovizuální techniku. Dále jsou tu i galerijní prostory, společenský sál a vyhlídková věž. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Nedaleko Vysokého Mýta nedaleko obce Hrušová při
hlavní silnici směrem na Litomyšl se nachází Zahrada
Harta. Ta byla otevřená v roce 2011. Návštěvníci zde kromě
několika různých jezírek, skalek a různých druhů exotických
rostlin, ale zejména děti potěší malý zvěřinec.
Návštěvnici zde mohou kromě zvířat známých z českého
prostředí, jako jsou ovce, kozy či rys ostrovid, vidět
také exotická zvířata, jako např. pštrosy, surikaty,
lamy, klokany, ale i vodní a suchozemské želvy a řadu
dalších zvířat.
Jedná se tak o zajímavý tip na výlet zejména pro rodiny
s dětmi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Na okraji Chocně se nachází přibližně
5 km dlouhá NS Dívčí doly,
která je zaměřená na seznámení
návštěvníka s významností funkce
lesa, historií a dalšími zajímavostmi
okolí. Celkem je na trase umístěno
9 informačních tabulí. Stezka
zčásti vede po stejné trase jako NS
Mezi Orlicemi.Stezka začíná na okraji Chocně v místě zvaném U Tunýlku. Na informačních tabulích se návštěvník dozví mnohé zajímavosti týkající se lesů a stromů v krajině. Stezka prochází v místech, kde stávaly svého času dvě tvrze či hrady. Jedním z nich byl hrad Hlavačov. Byl postaven po roce 1250. Podle některých historiků by mohl být „hradem Choceň“, který v roce 1338 dobyl a zbořil Karel IV., na válečné výpravě proti Mikuláši z Potštejna. Podle archeologických nálezů lze předpokládat, že obvod hradu byl chráněn valem a příkopem. Na nejohroženější západní stranu směřovala nejužší část hradu s nejhlubším příkopem. Vstup do hradu byl chráněn jednou z hradních budov. V nejbezpečnější východní části stály dvě budovy spojené s obvodovou hradbou. Další budova stála na jižní straně. Budovy byly vystavěny z kamene a cihel. Jejich vyšší patra byla roubená nebo hrázděná. Hrázděné byly i hospodářské budovy. Střechy některých budov chránily prejzy. Alespoň jedna budova byla opatřena pískovcovým ostěním. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
V Národním registru pramenů a studánek je na katastrálním území České Třebové podchyceno 86 volně přístupných pramenů a studánek, nejvíce v Čechách. Spolu s katastrálními územími Kozlova, Lhotky, Parníka, Skuhrova a Svinné, které jsou místními částmi města je v tomto registru zaznamenáno celkem 180 vodních zdrojů. V následujícím textu je popsáno 95 nejznámějších a některých vodnatějších zdrojů z jejich celkového počtu.
Samotné město rozděluje od jihu k severu řeka 1. Třebovka, č. 8059, pramenící asi 25 km jižně od města, u Koclířova, v blízkosti Hřebečského tunelu.
Vodní zdroje jsou zde popsány z jihu na sever, nejdříve na pravém, pak na levém břehu Třebovky.
Pravobřežní přítoky Třebovky jsou ve sledované oblasti Skuhrovský potok, potok Hluboček a jejich bezejmenné přítoky. Většina zde se vyskytujících pramenů a studánek se nachází v jejich bezprostředním okolí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Milovníci přírody by neměli opomenout výlet do obce Žampach ležící nedaleko Letohradu. Zde se totiž nachází velmi zajímavé arboretum, které je součástí zámeckých parků na a je provozováno Domovem pod hradem Žampach, příspěvkovou organizací sociálních služeb Pardubického kraje. Arboretum se rozkládá na ploše cca 4 ha a je členěno do tří částí - dolní, horní park a park ve vnitřním zámeckém areálu. Je zde prý vysázeno na 600 druhů a kultivarů dřevin, včetně v Česku vzácně zastoupených druhů. Arboretum je členem Unie botanických zahrad ČR. Přístup je celoročně volný a bezplatný. Úprava zámeckých parků v anglickém stylu pochází z doby činnosti manželů Anny a Františka Lützowových, nejvýznamnějších majitelů žampašského zámku, kteří zde pobývali v letech 1884 – 1933 a souvisí s větší přestavbou zámku z této doby. Manželé Lützowovi nechali na konci 19. století upravit také hradní areál Ten byl propojen se zámeckým areálem upravenou cestou vycházející z horního parku přes dřevěnou lávku. Na hradním vrchu byla vystavěna dřevěná rozhledna a lávka spojující předhradí s hradem a také provedena konzervace zbytků zdiva. V zámeckých parcích byly udržovány upravené cesty lemované okrasnými záhony. K zámku patřila také zimní zahrada a vlastní zahradnictví. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Nedaleko Litomyšle se nachází obec Nedošín, kterou obklopují rybníky Malý a Velký Košíř a také přírodní památka Nedošínský háj. Ten byl 12.9.1949 vyhlášen přírodní rezervací na ploše 70,70 ha. Předmětem jeho ochrany je dubový háj a také zde žijící živočišstvo. V roce 1992 pak bylo území přeřazeno do kategorie přírodní památka. První historická zmínka o Nedošínském háji je z roku 1378, kdy byl u „bočního plotu obory“ zakládán kartuziánský klášter. Oboru zřídil Albert ze Šternberka a území se někdy také říkalo Vrátíčka. Ve starých dobách se lesy dělily na běžnější tzv. černé lesy s převládajícími jehličnatými dřevinami (borovicí, smrkem a jedlí) a světlé háje. Západně od Litomyšle převládaly ještě v 17. století dubové háje, které však buď zanikly v důsledku získávání orné půdy nebo jejich skladba byla významně pozměněna ve prospěch jehličnanů. Hospodařilo se zde tzv. pařezovým způsobem. To znamenalo, že se lesy během 10-12 lel mýtily a pařezy se nechávaly opět obrazit. Výsledkem byl nízký les. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Bourací práce staré trafostanice u přední stěny Automatických mlýnů v Pardubicích daly odborníkům nahlédnout do základů původního turbínového domku. Ten v roce 1910 pro bratry Winternitzovy navrhla a zhotovila firma Josef Prokop a synové – továrna strojů a závod elektrotechnický v Pardubicích.
„Krajští památkáři bedlivě sledují všechny okolnosti historických nálezů, aby byla historická situace bedlivě zdokumentována. Tentokrát měli k dispozici i velmi přesný původní plán z roku 1910 a ukázalo se, že se sice samotná turbína na místě nezachovala, ale vše bylo postaveno přesně podle projektové dokumentace,“ uvedl náměstek hejtmana pro kulturu a investice Roman Línek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
1. Úvod. Příčiny průzkumu.Chrám sv. Bartoloměje v Pardubicích ukrývá pod podlahou presbytáře skupinu hrobek držitelů pardubického panství a jejich příbuzných. Za nejvýznamnější mezi nimi je pokládána hrobka Vojtěch z Pernštejna (1479–1534). Velká pozornost byla hrobkám věnována v letech 1995 až 1997 v návaznosti na záchranný archeologický výzkum, provedený v presbytáři v roce 1995 (Ježek 1996). Obsah hrobek byl tehdy stručně popsán a dokumentován fotograficky a videozáznamem. Na základě situace zjištěné v roce 1995 bylo vyvíjeno úsilí o otevření a prozkoumání hrobky Vojtěcha z Pernštejna (v letech 1996–1997 a 2012 – celkové shrnutí problematiky viz Kotyk 2012). Znovu byl požadavek na průzkum interiéru hrobky vznesen v roce 2019. Na základě dalšího jednání bylo rozhodnuto o průzkumu hrobky mikrokamerou jako východisku pro další rozhodování. Dokumentace pořízená v roce 1995 nemá pro dnešní posuzování potřebnou kvalitu, a navíc není zřejmé, zda je úplná. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 
21.07.2023
Na počátku roku 2001 začala
fungovat již čtvrtá fakulta Univerzity
Pardubice. Byla jí Filozofi cká
fakulta, která vznikla z Ústavu jazyků
a humanitních studií. V pořadí
pátou fakultou pak byla Fakulta
zdravotnických studií, která svou
činnost zahájila v září roku 2002.
Na podzim roku 2000 započalo
zastřešení venkovní ledové plochy
zimního stadionu. Ta měla být
dána do provozu v polovině ledna
roku 2001, práce se však zpozdily.
Tehdy probíhala také jednání o rekonstrukci
chátrající haly zimního
stadionu na moderní víceúčelovou
halu. Zhotovitelem rekonstrukce
byla vybrána fi rma Metrostav. Rekonstrukce
měla stát 305 miliónů
korun. V prosinci byla přeměna
zimního stadionu na multifunkční
halu dokončena.Velké diskuse vyvolal souhlas pardubické radnice s postavením benzinové čerpací stanice v centru města v prostoru mezi lihovarem a autobusovým nádražím. Tento záměr se setkal s nevolí obyvatel, architektů, ale také ekologů. Byla sepsána petice proti její výstavbě. Benzinová pumpa byla nakonec postavena v roce 2001 a sloužila až do roku 2021. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
