|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
2/2017
27.06.2017
V roce 2016 odbor turistiky KPP uspořádal sérii pěších výletů, jejichž cílem byly (mimo jiné) nástěnné malby – fresky Vojmíra Vokolka v kostelech ve Východních Čechách. Pardubický rodák akademický malíř Vojmír Vokolek (1910 – 2001) studoval v letech 1928-1932 na VŠUP v Praze u prof. J. Bendy a v letech 1932 – 1934 na AVU v Praze v grafické speciálce T. F. Šimona. Vystavoval málo, poslední soubornou výstavu měl ve VČG v Pardubicích v roce 2000 poté, když jeho celoživotní práce byla oceněna Medailí města Pardubice v roce 1999. Byl členem SVU východočeských a SČVU. Od roku 1958 do 1983 se věnoval tvorbě kostelních fresek a vyzdobil tak 10 kostelů. Vybíral si venkovské kostelíky, které byly výzdobou velmi chudé a přesvědčil faráře nebo církevní funkcionáře, pokud byli přístupni modernímu umění (a byli takoví), že vyzdobí kostel freskami, nebo i dalším mobiliářem. Při realizaci díla se také stávalo, že Vojmír Vokolek pracoval jen za stravu a barvy, protože jemu záleželo nejvíce na tom, aby jeho dílo vyznělo tak, jak on to cítil. Při tvorbě fresek často žil a spal na kůru přímo v kostelních budovách. Fresky jsou malovány „primitivním realismem“, jsou zaplněny lidmi v civilním oblečení, Kristus nebo apoštolové jsou oblečeni do kalhot a haleny, římští vojáci mají samopaly atd. Na jeho obrazech jsou postavy jasných přímých tváří – Bůh nám nabízí své přátelství. Vojmír Vokolek svým životem ani tvorbou neplul s davem, jeho obrazy nás ale nenechávají chladnými, provokují nás a kladou otázky. Jeho náboženské cítění nepotřebovalo přepych ornátů a zlata ani vůni kadidel (zdroj: profesor Martin C. Putna). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 27.06.2017 „Blažený ten, kdo sestru má – to tajemství tvé je života jasem – a touha v blízkosti se časem čistí a zlatu vyrovná.“ (1966) Tyto verše věnoval své obětavé sestře Květě její bratr Vlastimil, jenž byl dluhodobě odkázán na její péči. Narodila se 5. března 1921 v Pardubicích jako v pořadí čtvrté dítě Heleny a Václava Vokolkových. V Pardubicích také navštěvovala měšťanskou školu a Veřejnou odbornou školu pro ženské povolání, tzv. vesnu (pozdější budovu střední zdravotnické školy v Jahnově ulici, dnes sídlo krajského úřadu). Od roku 1938 studovala v Praze školu pro vychovatelky a administrativní pracovnice v ústavech pro mládež. Školu vedly tzv. Školské sestry III. Řádu sv. Františka (OSF), podle svého učitele J.E.Urbana zvané také urbanky. Styk s nimi a prázdninový pobyt v jejich klášteře v Koclířově u Svitav jí změnily život… během druhé světové války sice ještě pracovala v Pardubicích jako prodavačka knih a v bance, v září 1945 však již vstoupila do noviciátu u OSF. 6. srpna 1947 se stala sestou Vítou. Sloužila ve Vršovicích, pak ve Slatinách, kde vyučovala dělníky či posluhovala starým a nemohoucím lidem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
27.06.2017
Při horním toku říčky Novohradky najdeme spoustu hodnotných přírodních partií a romantických zákoutí. V blízkostí Nových Hradů, Budislavi a Proseče k nim patří zejména známé pískovcové skalní území s přírodní rezervací Maštale (více o ní v minulém čísle VLPK), řadu dalších zajímavých míst najdeme také v blízkém okolí malebného údolí Novohradky, procházeného červeně značenou cestou z Nových Hradů směrem k Luži.
Převážná část této údolní partie je už téměř dvacet let součástí Přírodního parku Údolí Krounky a Novohradky, zřízeného 2. 9. 1998 nařízením Okresního úřadu Chrudim, vyhlášeny tam byly také dvě přírodní památky.
Půvabným lesním zátiším poblíž hojně vyhledávané chaty Polánky (při křižovatce silnic z Nových Hradů do Proseče a Skutče) je např. rybníček Kapalice se studánkou a mariánskou soškou, v následujícím pokračování údolí protíná jeho levý svah několik pozoruhodných bočních roklí. Pod Kapalicí k nim patří údolní zářez Slaný důl, zvýrazněný několika pískovcovými útvary. Známější tu ale bývala jen Ludvíkova skála při vyústění rokle do údolí Novohradky, kdysi upravená na vyhlídku, ale nyní přerostlá lesem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
27.06.2017
V druhé polovině 60. let vznikl v Medlešicích nový pomník obětem první a druhé světové války. Za jeho vybudováním a doplněním o jména obětí druhé světové války stál dlouholetý pracovník místní samosprávy pan Adolf Hattan (1909 – 1977) Bylo vybráno místo na veřejném prostranství, kde původně před desetiletími bývala obecní váha s domkem, z části využívaným jako obecní šatlava, tzv. „šupka“.Tato budova je patrná na leteckém snímku z roku 1938, na snímku z roku 1947 již nikoli. Nový pomník byl odhalen 27.10.1969, zúčastnili se pozůstalí, řada hostí a místní občané. Protože autor tohoto článku byl jedním z účastníků slavnosti, můžeme uvést, že odhalení provedl předseda místního národního výboru Alois Vlček (1921 -1981) První část pomníku uvádí 12 jmen obětí první světové války a zabývali jsme se jí v první části této stati. Druhá část pomníku v Medlešicích je věnována čtyřem obětem 2. světové války, majícím vztah k obci. Osud těchto občanů se zásadně liší od obětí první světové války. Jedná se osoby, které zahynuly v zázemí, tedy nikoli padlé v uniformách a oběti bojů na frontách. Je to dáno změnou způsobu válčení i odlišnou účastí naší země v druhém světovém válečném konfliktu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
26.06.2017
První lázeňská sezona byla v Lázních Bohdaneč zahájena v srpnu 1897. V roce 1911 koupila lázně obec Bohdaneč. O dva roky později byl do provozu uveden nově vystavěný pavilon Gočár, později přibyly další. V roce 1922 se majitelem stal stát, privatizovány byly v roce 1992 jako akciová společnost.
Známý architekt Josef Gočár byl také autorem návrhu městského železobetonového vodojemu. Byl postaven na kopci nad městem v roce 1910 a sloužil do roku 1980. Dnes je ceněnou architektonickou památkou.
V Lázních Bohdaneč mají však od roku 2012 ještě další zcela novou vodárenskou věž. Jejím autorem je pardubický architekt ing. arch. Jan Klimeš. Stavba se nachází v místě centrálního parkoviště, kde původní zemní nádrž byla v kolizi se záměrem parkovací plochy. Velký rozměr původní nádrže totiž podstatně kapacitně zmenšoval plochu parkoviště. Vodojem je železobetonová stavba, která slouží pro akumulaci minerální vody o teplotě 21 stupňů z hloubkového vrtu a odtud je voda přečerpávána do jednotlivých provozů lázní.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
26.06.2017
Radnice stávala v Bohdanči již v 15. století. Kde však stávala, nevíme. Dnešní radnice je situována doprostřed jihovýchodní strany náměstí a vyrostla na místě tří gotických domů. Jejich základy byly odhaleny při archeologickém průzkumu provedeném v letech 2015-16. Spojení domů je již na první pohled patrné z výškově rozdílného položení oken a podlah jednotlivých částí domů. Stavba radnice byla povolena Janem z Pernštejna v roce 1540 v době činnosti pernštejnské cihelny po druhém požáru Pardubic v roce 1538. Tato cihelna na pravém břehu Labe produkovala své výrobky včetně terakotových ostění po celém Pardubickém panství, jehož byla Bohdaneč součástí. Tehdy postavená renesanční radnice byla jednopatrová s hlavním průčelím do náměstí. Přízemí obsahovalo tři arkády namísto dnešních čtyř. Původní vzhled radnice je patrný z obrazu sv. Floriána v kostele sv. Maří Magraleny. Radnice sloužila nejen pro potřeby správy města, ale v přízemí fungoval také hostinec a pronajímány byly také sklepy, kde byla uskladněna sůl a konopí. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
26.06.2017
V sobotu 4. 3. 2017 ve Zdechovicích propuklo již počtvrté velké masopustní veselí. Průvod maškar a slavících, který kromě spoluobčanů aktivně podpořili místní spolky, kluby a žáci místní školy pod tradičním vůdcovstvím tří Laufrů prošel postupně celou obcí. Za doprovodu dechovky průvod maškar postupoval nejprve z centra obce - jak velí tradice - ke starostovi pro formální povolení (a také bohaté občerstvení) k "propůjčení" obce všem slavícím. Letošní veselící se dav překvapil pan starosta krásným, opravdu kovaným, symbolickým klíčem od bran obce, který masopustnímu průvodu propůjčil. Průvod maškar dál pokračoval obcí na jednotlivá "stanoviště" spolků i soukromých osob, které svou nabídkou pohoštění uctili vzácnou návštěvu a obohohatili zastávku třeba i tématickou scénkou nebo soutěží. V průvodu letos nechyběli třeba král a císař Karel IV. s manželkou Eliškou v doprovodu jízdní „policie“ na živých koních. Všechno dění bylo ukončeno na návsi po poledni tradičním soudem, "zabitím" a následným vskříšením kobyly - vlastně medvěda. Následovaly vepřové hody v místním hostinci a poklidná volná zábava na návsi za krásného předjarního počasí. Velký dík za zorganizování celé akce patří místním spolkům a organizacím (Ješci Zdechovice, Klub žen, Klub důchodců, Kovbojský klub Spytovice, Hasiči Zdechovice, Faustbalový klub a Sokol Zdechovice) v čele se zdechovickou školou a za podporu za strany obce Zdechovice.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
26.06.2017
Knihovna Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Pardubicích sídlí na Přihrádku v objektu čp. 5, v podkroví bývalé sýpky. První zápisy v přírůstkové knize jsou datovány rokem 1955, naše knihovna zaměřená svým fondem na památkovou péči tedy již před časem oslavila šedesáté výročí svého vzniku. Za tuto dobu se proměnila z „půjčovny knih“ v zařízení poskytující informační servis a zázemí pro činnost památkové péče. Od roku 1993 je knihovnou veřejnou, která vítá každého čtenáře z širokého okruhu milovníků památek. Knihovní fond tvoří cca 6000 titulů z oblasti architektury, dějin umění, historie či genealogie, další významnou řadou jsou knihy zabývající se tematikou kulturní historie, které nás seznamují se způsobem života našich předků. Nelze opomenout též řadu soupisů památek dle okresů, které vycházejí již od 19. století a dodnes jsou významným zdrojem informací. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
26.06.2017
Skutečnost, že otočíme vodovodním kohoutkem a teče nám z něj pitná voda, bereme dnes již jako naprostou samozřejmost. Pardubický vodovodní řád si letos připomíná 110 let své existence. Ale již ve středověku byla v Pardubicích voda částečně rozváděna. Užitkovou vodu „pardubickým sousedům v hradbách žijícím“ nesla strúha mlýnská – Městská strúha na počátku 16.století zřízená Vilémem z Pernštejna. Ta vytékala z Chrudimky poblíž dnešního Bělobranského náměstí, protékala za domy v ulici sv. Anežky České, podtekla pernštýnskou ulici, aby se tento uměle vytvořený vodní tok vynořil na Wernerové nábřeží a podél kostela sv. Bartoloměje. V místě před kostelem se pak tok této Městské strúhy vléval do dalšího uměle vytvořeného toku tzv. Městské řeky. Přibývalo také veřejných i soukromých studní. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 26.06.2017 Dnešní Svitavsko a Moravskotřebovsko bylo součástí historického území Hřebečsko (německy Schönhengstgau), které bylo až do roku 1945 obýváno převážně Němci. Jeho centry byly především Svitavy (Zwittau) a Moravská Třebová (Mährisch Trübau). Na území Hřebečska se rozkládal největší německý jazykový ostrov v českých zemích, není tedy překvapením, že odtud pocházela řada významných spisovatelů a že zde vznikala již od středověku kvalitní německy psaná literatura. Mnoho německy píšících autorů, kteří zde žili a tvořili v době prvorepublikového Československa, odešlo po roce 1945 do Německa nebo Rakouska. Svitavský syndikus Georg Bergmann sepsal v roce 1656 Průvodce po městě Svitavy. Jedná se o abecední seznam vlastníků domů, řazených dle křestních jmen a bez uvedení čísel domů, parcel či pozemků. Pro bližší orientaci polohy domů jsou zde uvedeny nejbližší sousední ulice. Úvod soupisu byl napsán ve verších a je nejstarší dochovanou svitavskou básní. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 
26.06.2017
Vznik (nejen) středověké vesnice byl podmíněn dobře zvoleným místem a vhodným zdrojem vody. Pokud tyto požadavky sídliště nesplňovalo, docházelo k jeho zániku, což je většinou případ i následujících vesnic, které se nacházely na historickém území Litomyšlska. 1. Domašice (Domasic) Pastevní osada mezi Kornicemi a Sedlištěm při Kornickém (Malvařickém) potoku, poblíž Královy studánky se poprvé zmiňuje už v roce 1167 v listině krále Vladislava II. Zanikla pravděpodobně koncem 14. století. CDM 1 str. 279 Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
