Sdružení přátel Pardubického kraje

Pivnice a Střítežská rokle

Údolí Novohradky u osady Dolany. Foto autor

27.06.2017 Při horním toku říčky Novohradky najdeme spoustu hodnotných přírodních partií a romantických zákoutí. V blízkostí Nových Hradů, Budislavi a Proseče k nim patří zejména známé pískovcové skalní území s přírodní rezervací Maštale (více o ní v minulém čísle VLPK), řadu dalších zajímavých míst najdeme také v blízkém okolí malebného údolí Novohradky, procházeného červeně značenou cestou z Nových Hradů směrem k Luži. Převážná část této údolní partie je už téměř dvacet let součástí Přírodního parku Údolí Krounky a Novohradky, zřízeného 2. 9. 1998 nařízením Okresního úřadu Chrudim, vyhlášeny tam byly také dvě přírodní památky. Půvabným lesním zátiším poblíž hojně vyhledávané chaty Polánky (při křižovatce silnic z Nových Hradů do Proseče a Skutče) je např. rybníček Kapalice se studánkou a mariánskou soškou, v následujícím pokračování údolí protíná jeho levý svah několik pozoruhodných bočních roklí. Pod Kapalicí k nim patří údolní zářez Slaný důl, zvýrazněný několika pískovcovými útvary. Známější tu ale bývala jen Ludvíkova skála při vyústění rokle do údolí Novohradky, kdysi upravená na vyhlídku, ale nyní přerostlá lesem.

Hodnotné přírodní památky
Mnohem výraznější jsou pak dvě skalní rokle, ústí zleva do údolí Novohradky mezi osadami Dolany a Podchlum. Obě byly pro své nesporné hodnoty zařazeny mezi přírodní památky – PP Pivnice (vyhlášena v roce 1998 o rozloze 34,37 ha) a PP Střítežská rokle (vyhlášena v roce 2002 o rozloze 16,48 ha). Na rozdíl od nedalekých pískovcových skalních partií v přírodní rezervaci Maštale jsou už poněkud odlehlejší a také hůře dostupné.

Těsné soutěsky Pivnické rokle
Častěji navštěvovaná je rokle Pivnice, zvaná též Pivnická rokle, ke které směřuje žlutě značená lesní cesta, spojující Dolany s obcí Zderaz. Do „útrob“ Pivnic z ní odbočuje už jen neznačená stezka, náročněji prostupná zejména po vydatnějších deštích nebo v důsledku popadaných stromů.
Vlastní rokle Pivnice je sice pískovcová, ale vzniká spojením dvou údolních větví, které jsou zprvu – severně od Zderazi – „zaříznuty“ do jemnozrnných a deskovitě rozpadavých opuk (slínovců). Teprve v podloží těchto bělavých opuk se potoky výrazně zahlubují do starších svrchnokřídových sedimentů – pískovců cenomanského stáří. Nejhodnotnější partie vznikla v ústřední část Pivnic, a to nad a pod spojením obou výše uvedených údolních „větví“ (východní a západní). Zdejší pískovcové útvary jsou výsledkem nejenom výmolné činnosti (eroze) potoků, ale také zvětrávacích a svahových procesů v nestejně odolných vrstvách pískovců. Vody jimi většinou mnoho neprotéká a v sušším období většinou „mizí“ vsakem v nánosech na dně. Obě počáteční soutěsky – východní a západní – si jsou v mnohém podobné. Jejich zářezy v pískovcích jsou velmi úzké (někde pouze 0,5 m), modelované nejen hloubkovou erozí, ale také vířivým pohybem proudící vody (tzv. evorzí), čímž se vytvořily nápadné oválné prohlubně – obří hrnce až kotle. V nestejně odolných vrstvách pískovců vznikly na dně soutěsek několikametrové skalní stupně, ve kterých se při větším průtoku tvoří menší vodopády.

Pozoruhodné pískovcové útvary
Asi pětimetrovými vodopádovými stupni ústí obě úzké soutěsky do širších závěrečných částí, krátce před jejich spojením do hlavní rokle Pivnic. V těchto velice působivých partiích najdeme řadu zajímavostí a v podstatě zde končí též stezka od osady Dolany. Dalšímu pokračování do obou soutěsek (východní a západní „větve“) totiž zabraňují výše zmíněné vodopádové stupně. Už ve více než stoletém Průvodci Toulovcovými skalami (F. Fiala 1910) se docela trefně konstatuje: „Kdo chtěl by v další cestě pokračovati, musel by si osvojiti dříve částečně znalost tělocvičnou, aneb vzít si s sebou na pomoc nějaké šplhadlo, aby mohl na dosti značné skaliny vystoupiti. Cesta však je zajímavá...“.
Závěrečný úsek „východní soutěsky“ pod vodopádovým stupněm (občas bývá zpřístupněn přistaveným žebříkem) tvoří poněkud širší část s nápadným převisem, vzniklým v méně odolné vrstvě pískovce s drolivým tmelem. Do hlavní rokle ústí tato partie jedním z nejpozoruhodnějších útvarů v Pivnicích – skalním tunelem, dlouhým 5 m, širokým 1,5-3 m a vysokým kolem 2,5 m. Také „západní soutěska“ spadá vodopádovými stupni s výrazným evorzním kotlem do širší závěrečné partie, zahloubené do různě odolných vrstev pískovců. Nad pravým břehem potoka (ve směru toku) se při úpatí skalní stěny černá malý otvor Pivnické jeskyně, jejíž nízká a převážně těsná podzemní prostora vybíhá až 30 daleko do nitra skály. Vznikla postupným zvětráváním a vyplavováním méně pevné vrstevní polohy. Také na okolních stěnách se setkáme s rozličnými skalními tvary – oválnými dutinami a výklenky; jeden z nejvýraznějších na pravé stěně spojené rokle před několika lety téměř zanikl v důsledku skalního zřícení. Měkký a drolivý pískovec je příčinou poměrně rychlého vývoje zdejších povrchových tvarů; bohužel však svádí i ke zcela nežádoucím projevům „lidské tvořivosti“, jako vyrývání různých nápisů apod.

Ještě jedny Maštale, tentokrát Žižkovy
Odlehlá a dobře ukrytá ústřední část Pivnic je opředena řadou zkazek a pověstí. Temné zákoutí prý bývalo místem někdejších náboženských obřadů a údajně se tu při svém tažení skrývalo také vojsko Jana Žižky z Trocnova. Tato pověst se už dříve stala inspirací k druhému pojmenování Pivnic – Žižkovy maštale. Vedle nedaleké přírodní rezervace Maštale s Toulovcovými a Městskými maštalemi tak jde o další „maštale“ v tomto půvabném kraji.
Od ústřední partie pokračuje kaňonovitý úsek Pivnic ještě několik set metrů daleko, ale směrem k osadě Dolany se členité skalní stěny a samostatná skaliska postupně snižují nebo jsou překryta zvětralinami – pískem a hlínou.

Málo známá Střítežská rokle
Za přírodní památku bylo vyhlášeno i sousední, mnohem méně známé údolí Střítežská rokle. Od výše Pivnic jej odděluje lesnaté návrší Kozinec (418 m), zvedající se nad údolím Novohradky pod osadou Dolany. Rokli dala pojmenování obec Střítež, rozprostřená nad horní části levého údolního svahu, do údolí Novohradky ústí toto boční údolíčko při osadě Podchlum. Odtud je Střítežská rokle také nejlépe, nikoli však snadno, dostupná. Přes kilometr dlouhým a převážně temným údolním zářezem totiž neprochází žádná cesta a průchod skalními úžinami tu na mnoha místech komplikují popadané a trouchnivějící kmeny stromů. Podobně jako v sousedních Pivnicích, tak i zde se v horní části údolí potok zprvu zařezává do tence rozpadavých opuk a místy, např. pod lesní cestou ze Stříteže, v nich vytváří úzkou skalnatou rokli. Ve střední a spodní části rokle se pak Střítežský potok zahlubuje už do pískovců, čímž vznikla asi 400 m dlouhá soutěska, místy jen metr široká a se skalními stěnami vysokými až 6 m. Erozí a zvětráváním pískovců vznikly na skalních stěnách rozličné detailní tvary – např. skalní dutiny, výklenky, „přesýpací hodiny“, výčnělky apod. Tak výrazné a členité útvary jako v nedalekých Pivnicích zde však nenajdeme. Také ve své spodní části je Střítežská rokle hlubokým údolním zářezem, ale už bez větších pískovcových výchozů. Důvod vyhlášení tohoto místa za přírodní památku nebyl však pouze geomorfologický, ale také zoologický, např. díky hojnému výskytu mloka skvrnitého (Lemberk 2001).

Z literatury
Adamovič J., Mikuláš R., Cílek V. (2010): Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky. 460 s. Academia, Praha.
Balatka B., Sládek J. (1979): K vývoji krátkých údolí v kvádrových pískovcích Polomených hor a Novohradské stupňoviny. Památky a příroda, 1: 630-634. Praha.
Faltysová H., Bárta F., a kol. (2002): Pardubicko. Chráněná území ČR, sv. IV, 316 s. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.
Fiala F (1910): Průvodce Toulovcovými skalami a okolím Novohradsko-Prosečsko. 90 s. Litomyšl.
Lemberk V. (2001): Výskyt a rozmnožování mloka skvrnitého v Střítežské rokli na Chrudimsku. Východočes. Sb. Přír., Práce a studie, 9: 167-168. Pardubice.
Stárková I., Opletal a kol. (1998): Geologická mapa ČR, list 14-33 Polička. ČGÚ, Praha.
Vítek J. (1975): Geomorfologie pískovcového reliéfu Budislavských skal. Práce a studie, Přír. 6/7: 11-33. Pardubice.
Vítek J. (1999): Přírodní památka Pivnice. Ochrana přírody, 54: 7: 202-204. Praha.
Vítek J. (2011): Geomorfologie Střítežské rokle v Novohradské stupňovině. Východočes. Sb. Přír., Práce a studie, 9: 3-15. Pardubice.

GPS souřadnice: 49.8503625N, 16.0937153E

Autor: Doc. RNDr. Jan Vítek, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Hradec Králové
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017


Údolí Novohradky při vyústění Střítežské rokle. Foto autor
Těsný vnitřek Pivnické jeskyně. Foto autor






Předchozí článek: Pomník padlých v Medlešicích
Následující článek: Květa Vokolková (1921 – 2011) – obětavá sestra svých bratří a všech potřebných lidí


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Kříže na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml