Sdružení přátel Pardubického kraje

Jak jsme hledali a nalézali Vojmíra Vokolka

Dříteč – Noe staví archu

27.06.2017 V roce 2016 odbor turistiky KPP uspořádal sérii pěších výletů, jejichž cílem byly (mimo jiné) nástěnné malby – fresky Vojmíra Vokolka v kostelech ve Východních Čechách.
Pardubický rodák akademický malíř Vojmír Vokolek (1910 – 2001) studoval v letech 1928-1932 na VŠUP v Praze u prof. J. Bendy a v letech 1932 – 1934 na AVU v Praze v grafické speciálce T. F. Šimona. Vystavoval málo, poslední soubornou výstavu měl ve VČG v Pardubicích v roce 2000 poté, když jeho celoživotní práce byla oceněna Medailí města Pardubice v roce 1999. Byl členem SVU východočeských a SČVU.
Od roku 1958 do 1983 se věnoval tvorbě kostelních fresek a vyzdobil tak 10 kostelů. Vybíral si venkovské kostelíky, které byly výzdobou velmi chudé a přesvědčil faráře nebo církevní funkcionáře, pokud byli přístupni modernímu umění (a byli takoví), že vyzdobí kostel freskami, nebo i dalším mobiliářem. Při realizaci díla se také stávalo, že Vojmír Vokolek pracoval jen za stravu a barvy, protože jemu záleželo nejvíce na tom, aby jeho dílo vyznělo tak, jak on to cítil. Při tvorbě fresek často žil a spal na kůru přímo v kostelních budovách. Fresky jsou malovány „primitivním realismem“, jsou zaplněny lidmi v civilním oblečení, Kristus nebo apoštolové jsou oblečeni do kalhot a haleny, římští vojáci mají samopaly atd. Na jeho obrazech jsou postavy jasných přímých tváří – Bůh nám nabízí své přátelství. Vojmír Vokolek svým životem ani tvorbou neplul s davem, jeho obrazy nás ale nenechávají chladnými, provokují nás a kladou otázky. Jeho náboženské cítění nepotřebovalo přepych ornátů a zlata ani vůni kadidel (zdroj: profesor Martin C. Putna).

Často jeho hotová díla vyvolávala mezi farníky nespokojenost – nechtěli, aby jim obrazy vyprávěly jen o lásce k bohu jako o lásce ke všem lidem, aby zobrazovaly Krista a jeho učedníky jako prosté chlapíky v davu ostatních lidí, ale aby nádhera obrazů je vytrhávala z těžkého všedního života. Podobné hlasy zněly i z církve.
První výlet za freskami jsme absolvovali 30.října 2016, kdy jsme autobusem MHD dojeli do Dřítče a tam nám pan farář otevřel kostel a seznámil nás s tím, jak fresky vznikaly a jak se povedlo, že nepopudily tehdejší komunistickou „vrchnost“. Hlavní freska zobrazuje Noema a jeho syny při stavbě Archy. I další fresky, které zobrazují Adama a Evu vyhnané z Ráje, později už Evu s dítětem pod stromem s jablky mají civilní projev. Po prohlídce kostela jsme pokračovali do Němčic, tam za mostem jsme procházeli loukami polní cestou do míst u Labe nazývaných Kladivo. Cestou se nám otevřel úplně pohádkový výjev, kdy nás ve velké ohradě u cesty sledovalo a chvíli doprovázelo stádo koní a za ním se týčila Kunětická hora. K té jsme později z Kladiva došli a poté co jsme se posilnili v restauraci pod Kunětickou horou jsme pokračovali do dále Pardubic, někteří autobusem, někteří pěšky.
Druhý výlet za freskami mířil do Rozhovic 6.listopadu, kdy jsme autobusem dojeli do Jezbořic a pěšky pokračovali do Rozhovic, kde nám místní paní otevřela kostel. Tam byla velká freska v presbytáři a její téma bylo „Hlad ve světě“. Nahoře byli zobrazeni bohatí s nadbytkem, byznysmeni, znuděné paničky, generál, dokonce kosmonaut Gagarin v kosmickém skafandru a dole chudí a hladoví. Bohatí turisté fotografují hladové děti. Mezi chudými prochází Kristus a jeho učedníci v pracovních oděvech a z košíků rozdávají stravu potřebným. Mezi rozhovickými se traduje, že na freskách poznávají konkrétní osoby – např. herečku Jiřinu Bohdalovou. Místním obyvatelům se freska moc nelíbí – připomíná chudobu, ale oni by chtěli mít v kostele nádheru.
Po prohlídce kostela jsme pěšky pokračovali přes osadu Doubrava potom polními cestami do přírodního parku Bažantnice až do Heřmanova Městce a odtud autobusem (někteří vlakem) domů. Na třetí výlet za freskami jsme se vypravili vlakem do Jablonného nad Orlicí 11.prosince. V Jablonném jsme nejprve zamířili ke krásnému starému dubu, jehož věk je odhadován na 500 až 800 let. Potom jsme už bílou přírodou vystoupali nahoru na Malův kopec a do vesnice Mistrovice. Tam v místním kostele jsme nalezli nejen pěkné fresky Vojmíra Vokolka, ale i další jeho díla – minimalistickou Křížovou cestu zhotovenou ze dřeva a plechu, bohoslužebný stůl a pult (ambon). Celý interiér kostela je tak jednotný a budova je také dobře udržovaná. V kostele je umístěn dobře napsaný vysvětlující text o výzdobě kostela a jednotlivých freskách. Témata fresek jsou: „Návštěva Boha u Abraháma“ – Bůh je zobrazen jako tři přicházející muži. „Adam a Eva a jejich syn Sét“. Ten jim byl dán po zavraždění Abela.
„Kristus objímá své přátele a obdarovává je láskou“. Největší freska zobrazuje „Církev svatou“. Na ní se řada lidí odvrací od Stromu poznání – Církve. Proti této fresce bylo a je nejvíce připomínek. Po prohlídce tohoto interiéru kostela jsme se dohodli, že je nejzachovalejší a jeho výzdoba v jednotném stylu je nejpůsobivější.
Z Mistrovic jsme jsme odcházeli doprovázeni drobným deštěm a poněkud svěžím větrem poli, poté Jablonským lesem ke tvrzi Orlice, která je otevřena pro návštěvníky teprve od roku 2012 a nabízí jak prohlídku tvrze, tak návštěvu restaurace nebo ubytování v hotelu. Naše putování jsme zakončili v Letohradu na nádraží odtud jsme odjeli vlakem domů. A v roce 2017 nás ještě čekají fresky v kostele v Hrbokově.
První dva výlety připravila ing. Marcela Timarová a třetí autor těchto řádků.

Autor: Zdeněk Řehák
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2017


Rozhovice – výřez z fresky Hlad ve světě
Dříteč – Noe staví archu, Eva s hadem




Předchozí článek: Květa Vokolková (1921 – 2011) – obětavá sestra svých bratří a všech potřebných lidí
Následující článek:


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK při pohledu od kláštera Hedeč u Králík.

SVITAVSKO: Vrch Kalvárie je známým poutním místem nad JAROMĚŘICEMI.

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml