| |
Vlastivědné listy Pardubického kraje
3/2011
![]() Početné židovské rodiny tohoto příjmení žily už v 18. století v obcích Hostovice (odkud zřejmě pochází etymologický základ příjmení!), Mnětice, Veska a na Chrudimsku v Přestavlkách. Po roce 1848 a v průběhu industrializace ve 2. polovině 19. století přesídlily přímo do Pardubic. Bedřich Hostovský si zde otevřel zasilatelství (spedici) , roku 1918 je zachycen J. Sakařem na adrese Na Hrádku čp. 136 st. – 8 n. Zikmund Hostovský dokonce vlastnil na Wilsonově třídě (dnešní třída Míru) velkoobchod moukou a zemědělskými produkty. Se svou ženou Bertou žil po roce 1907 v domě čp. 763 na hlavní třídě. Jde o dnešní dům čp. 110 st. – 18 n. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Že mají členové spolku smysl pro humor, dokazují však i další aktivity, z nichž některé jsou ve stylu Járy Cimrmana. A tak můžeme u silnice mezi Sebranicemi a Lubnou u kapličky na Kněžství spatřit nejkratší funkční železnici u nás. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Svojanov byl jako hrad královský založený Přemyslem Otakarem II. v polovině 13. století. Jeho existence měla dva účely. Byla to jednak obrana zemské obchodní stezky, která spojovala Brno s Litomyšlí a byl to také hrad pohraniční, protože těsně za Svojanovem vedla historická hranice mezi Čechami a Moravou. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Zámecké parky v Žampachu jsou chráněnou kulturní památkou. V celkové výměře více jak 4 hektary jsou členěny na horní a dolní část pod silnicí a park ve vnitřním zámeckém areálu. V areálu je tabulový informační systém, který poskytuje návštěvníkům podrobné informace o tom, co se v arboretu nachází. Arboretu Žampach bylo v roce 2007 přiznáno řádné členství v Unii botanických zahrad České republiky. Arboretum se nachází v nadmořské výšce 440 m.n.m. přímo pod hradním kopcem s výškou 545,7 m.n.m. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Na lípu vzpomínal i rodák z Výprachtic, hudebník Jindřich Praveček: „Je to opravdu památný strom, opředený mnohými bájemi, jehož pečlivě opatrovaný zbytek je u cesty na Hoblovnu dodnes. U ní se odehrávaly všechny významné akce. Vybavuje se mi hluboký zážitek, když se před ní loučili v roce 1914, po vypuknutí 1. světové války, branci z Výprachtic se svými nejbližšími. Byly to srdcervoucí okamžiky. V roce 1918 byla lípa svědkem radosti z konce války a vyhlášení samostatného Československa.“ Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() První škola v Klášterci nad Orlicí byla postavena již v roce 1713 v místě dnešní farní budovy. Byla to přízemní kamenná budova. Měla tenkrát název „Vrchnostenská budova“ a měla dvě místnosti. Jedna sloužila pro vyučování a druhá jako byt pro učitele. Prvními učiteli byli lidé, kteří se za svého života dostali do světa, uměli psát, číst a počítat. Tato školní budova byla roku 1757 přidělena místnímu kaplanu za obydlí. Dnes na tomto místě stojí patrová budova (viz obr. č. 2), která slouží jako fara pro místní kostel Nejsvětější Trojice. Roku 1758 proto vystavěla žamberecká patronátní vrchnost druhou školu za kostnicí na kostelním pozemku čp. 3 (viz obr. č. 1), z části na základech bývalého kláštera, roubenou, s jednou místností – třídou. Od jara do podzimu zela prázdnotou, protože děti musely doma vykonávat různé zemědělské a domácí práce. V zimě ale byla plná. Učitel, aby se uživil, měl v jedné části tkalcovský stav, na kterém i při vyučování pilně pracoval. Část dětí přitom odříkávalo nahlas násobilku a část dětí psalo na břidlicové tabulky. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() V roce 2009 rozhodli zastupitelé města, že v prostoru Smetanovy ulice zvaném Kociánka, který je ohraničen Hernychovou vilou, základní uměleckou školou, bývalým okresním úřadem, zdravotnickou školou, budovou Policie ČR, gymnáziem a kulturním domem, vznikne park za celkovou částku 62 miliónů korun park, jehož výstavba bude částkou 37 miliónů korun financována z dotace Rozvojového operačního programu EU. Historie vzniku tohoto zvláštního území v centru města je však starší. Již v listopadu roku 2007 byly prezentovány návrhy 3 architektů na lokalitu Smetanovy ulice. Jeden návrh byl z pera architekta Jiřího Fleischera, druhý návrh Karla Blanka oddělil pěší a silniční dopravu, návrh architekta Kokeše řešili prostor esteticky a umělecky, kde byl jako ústřední prvek prezentován kruh. A právě tento záměr zvítězil a Přemysl Kokeš byl zvolen architektem přeměny Smetanovy ulice. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Antonínem Gabrielem začínáme krátkou zastávku u podnikatelů, jejichž příjmení začínalo písmenem G. A. Gabriel (nar. 1913 v Pardubicích, příslušný do Ostřešan) vlastnil v letech 1938–1947 obchod smíšeným zbožím v Rašínově ul. č. 1700. Dne 14. 2. 1938 ohlásil A. Gabriel živnost. Dne 16. 8. 1946 si A. Gabriel podává žádost o převzetí živnostenského oprávnění Václava Petržilky (V Ráji č. 528), který provozoval velkoobchod droždím, ale svého živnostenského oprávnění se zřekl. Emil Gabriel vlastnil (nar. 1910 v Proseticích, příslušný do Řetenic, okr. Teplice – Šanov) v letech 1938–1942 obchod automobilovou a moto výzbrojí (auto-motovelo potřeby) v ul. Sladkovského č. 1875. Obchodním zástupcem byl Bohumil Trnka (nar. 1898, Leskovec, Kamenice n. l., bytem Sladkovského č. 1882). E. Gabriel provozoval tuto živnost původně v Teplicích (Šanov), ale v důsledku okupace území byl nucen obchod opustit. Ve fi rmě zřejmě pracovala i Gabrielova manželka Marta (roz. Křížová, 1909). Dne 5. 11. 1938 je podána žádost pardubických fi rem s podobným zaměřením, aby nebylo E. Gabrielovi vyhověno o založení fi rmy. Jako důvod bylo uvedeno plné pokrytí pardubických zákazníků. K podpisům je přidáno 20 razítek. Žádost však byla vyřízena kladně. E. Gabriel bydlel až do mobilizace v Řetenicích č. 232, pak nastoupil do vojenské služby v Přelouči. Po návratu se z Řetenic odstěhoval do Touženína u Loun. Od 1. 11. 1938 byl přihlášen do Pardubic. Firmu provozoval E. Gabriel od ledna 1936 do r. 1938 v Teplicích, od r. 1938 v Pardubicích. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Zprvu však naráželi na omezení díky technickým možnostem. Nezanedbatelná není ani skutečnost, že ne každý uměl v době, kdy noviny začaly vycházet, po dlouhou dobu jen neperiodicky (slovo noviny tak nebylo tedy doslovné), číst.2) Pod pojmem noviny se původně myslel pouhý leták, jako původce noviny.3) Ke zrodu periodického tisku v českých zemích přispěla cenzura, která musela být pravidelná. Lze říci, že cenzura je stará jako informace samy.4) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Vše je však již nyní bohužel minulostí. Další, ale daleko menší cihelny stávaly například v Čepí nebo ve Stíčanech. Cihelnu v Časech založila rodina Komárkova. „Pradědeček Komárek měl původně pouze ruční malou cihelnu. Vždy se vyrobilo pět cihel, ty se daly do diskontinuální pece, kde se cihly vypálily a poté nechaly zchladnout. To byla ale ruční výroba. Můj dědeček, který se do Časů přistěhoval roku 1906, zde založil již kruhovou pec, která byla na svou dobu nejmodernějším způsobem výroby cihel,“ popsal začátky výroby cihelny v Časech Roman Řehounek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Park má rozlohu téměř 2 hektary a nechal jej vysázet roku 1774 Jan Adam Auersperg. Jedná se nyní o nejvýše položený soubor jedlých kaštanů ve střední Evropě. Jeho největší stromy mají obvod kmene 637 cm a 573 cm. Kaštanovníky mají výšku do 25 metrů a průměr koruny okolo 13–15 metrů. Na některých stromech je patrný různý přístup k jejich ošetření. V minulosti bylo například používáno vyzdívání, což se po letech ukázalo jako metoda zcela nevhodná. Současný způsob konzervace spočívá ve vyčištění dutiny, prořezávání suchých větví a použití nástřiků proti houbám. Dutiny stromů se dále zastřešují proti vnikání vody a ponechávají se volně větratelné. Toho využívají ptáci, kteří v dutinách takto ošetřených stromů hnízdí, největším z nich je puštík obecný. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 ![]() Kolem projíždějící cyklisté se často diví, opravdu zde se narodil architekt Josef Gočár? Na první pohled nenápadná stavba s věžičkou skutečně ukrývá (veřejnosti nepřístupnou) pamětní desku odkazující na 13. březen 1880, kdy se zde místnímu sládkovi narodil jeden z našich nejslavnějších architektů. Nevýrazná budova „klame tělem“, při bližším pohledu odhalíme v exteriérech a především interiérech celou řadu unikátních prvků. Jak už to tak bývá, původně na místě semínského zámečku s pivovarem stála tvrz. O zámku v Semíně mluvíme od 16. století, kdy zde nacházíme nevýraznou barokní stavbu. V průběhu 17. a 18. století byl celý objekt přestavěn a v této podobě se více méně dochoval až dodnes. Budova až do roku 1780 sloužila jako sídlo správy západní části rozlehlého pernštejnského panství. V roce 1691 byl do zámečku vestavěn pivovar, ve kterém se pivo vařilo více než 200 let. Posledním sládkem a majitelem pivovaru v Semíně byl Jindřich Dvořák, který byl nucen z ekonomických důvodů provoz uzavřít v roce 1926. Prostor pivovaru a jeho rozsáhlá sklepení sloužila dále jako velkosklad pro pardubický a chrudimský pivovar. Pak začal zámek sloužit pro bydlení, i když postupně chátral. Dodnes je v semínském pivovaru zachován velký počet hodnotných detailů i zbytky pivovarské technologie - hlavně takzvaný hvozdový valach, na kterém se sušil slad. Podobné zařízení bychom u nás našli jen v Plzni a u Fleků! Semínský pivovar se zámečkem je utajeným skvostem našeho kraje, proto zamrzí jeho současný - neutěšený stav. Přitom by tento „dědeček“ mezi českými pivovary mohl být přímo ukázkovým muzeem českého pivovarnictví. Od roku 1990 je majitelem objektu Jan Kubíček provádějící pouze drobnou údržbu, která zamezila úplné devastaci památkově chráněného objektu. Na výraznější přestavbu ale nemá prostředky, a snaží se už několik let celý rozlehlý areál prodat. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 |
![]() Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
![]() |