Sdružení přátel Pardubického kraje

100 let přehrady Pařížov

Foto: autor

26.01.2014 Protože přehrada Pařížov na Doubravě letos na podzim oslaví 100 let od svého dokončení, předkládáme Vám tento článek připomínající nejen historii jejího vzniku, ale i jako pozvánku na výstavu připravovanou k tomuto výročí. Výstava se uskuteční od poloviny října do konce listopadu 2013 v nově zrekonstruovaném objektu SRC Lihovar v Třemošni- ci na Chrudimsku, cca 7 km od samotného Pařížova.
Podrobnosti o samotném vodním díle jste si již mohli přečíst v mém článku: „Přehrada Pařížov“ ve Vlastivědných listech č. 4/2008 (přetisk článku je možné nalézt též na stránkách Sdružení přátel Pardubického kraje na www.kraj.iipardubice.cz), proto se již nebudeme dopodrobna vracet k informacím, které zde již byly uveřejněny. Snad jen úplně základní údaje. Přehrada Pařížov byla postavena jako retenční nádrž, která má zmírnit následky povodní, kterých se na Doubravě vyskytlo ke konci 19. století mnoho. Například v letech 1885, 1888 a zejména velká povodeň v Čechách v roce 1897, kdy v povodí Doubravy napršelo dne 29. července v průměru 68 mm srážek a došlo k velkým škodám. Po těchto povodních se začalo uvažovat o možnostech protipovodňové ochrany zejména obcí v nejohroženější části dolního úseku řeky Doubravy. Jako jedna z možností byla zvolena výstavba retenčních nádrží, které by zachytily přívaly vody a zmírnily kulminační průtok. Z původně uvažovaných 4 menších nádrží (nad Žleby, Ronovem a Pařížovem a na Hostačovce nad Žleby) se nakonec postavila 1 a to právě nad Pařížovem o celkovém objemu 1,7 mil. m3. Menší nádrž navržená již v roce 1892 měla mít tedy menší objem vody s nižší hrází, přelivem ve formě dvou oken uprostřed hráze se stavidlovými uzávěry připomínající spíše větší jez než přehradu. Taktéž měl být zachován náhon na bývalý mlýn v Pařížově vybudováním specielní propusti ve hrázi na pravé straně. Ještě než začala samotná výstavba, dostavily se další velké povodně, zejména v letech 1907 a 1908, z čehož povodeň ze dne 23. května 1908 byla za posledních cca 300 let patrně největší povodní na Doubravě. Kulminační průtok ve Žlebech byl odhadnut cca na 350 m3/s (Beran). To ještě urychlilo přípravu stavby: „Velká voda se sice očekávala, že ale tak rychle a v takovém ohromném množství Žleby zaplaví, nikdo neočekával. Po 6. hodině odp. počala voda přes břehy se vylévati a v 8 hod. sahala o 2 m. výše než největší známá povodeň roku 1897, totiž 7 m nad normál. …

Aby pro budoucnost obyvatelé při řece Doubravce takovým pohro- mám vystaveni nebyli, povolena konečně stavba nádrže u Pařížova, která 4 mil. m3 vody zadrží, a i v letní době o vodu v Doubravce se starati bude.“ (kronika Žleby, 1908). Údaj o celkovém objemu je nadnesený, ale takto byl v kronice zapsán. Projekt přehrady vypracovalo technické oddělení Zemského výboru pro vodní stavby pod vedením inženýra Františka Stupeckého s nákladem 1,5 mil. rakouských korun. V srpnu 1908 byl vydán vodoprávní povolovací výměr a z jara roku 1909 firmou Křička a Dvořák práce na výstavbě započaly. Nejprve byla vybudována pravostranná obtoková štola délky 140 m s pevným jezem pro odvedení vody Doubravy ze staveniště hráze. Souběžně se štolou se stavěl na pravém břehu i domek pro hrázného. Po dokončení štoly v roce 1910 se započalo s výstavbou samotné hráze, která se postup- ně stavěla až do roku 1913, kdy byly na závěr dostavěny i obě manipulační věže spodních výpustí. Jako stavební materiál byla použita železnohorská ortorula, která se těžila nedaleko v lomu přímo v zátopě budované nádrže. Hráz a věže byly z návodní strany opatřeny těsnící omítkou, která byla v roce 1933 po řadě oprav zcela bez náhrady odstraněna. Dodavatelem veškerých kovových konstrukcí přehrady byla firma Fanta a Jireš z Prahy. Hlavními částmi dodávky, kro- mě dalších drobností, bylo 5 výpustných potrubí DN 800 mm s 10 šoupátkovými uzávěry a jejich ovládáním, zábradlí na hrázi a kolem, přístupové lávky do manipulačních věží a hrubé česle na vtocích do spodních výpustí v celkové ceně cca 90 tis. rakouských korun. Téměř před dokončením stavby v srpnu 1913, kdy hráz již byla plně funkční, se přihnala do Železných hor značná průtrž mračen, která nádrž zcela naplnila již 4. den, místo plánovaného napouštění po dobu 1 měsíce: „Přehrada obstála při náročné zkoušce, a tím byla zhodnocena úspěšná práce 500 domácích a italských dělníků“ (Trejtnar). V říjnu 1913 stavba byla do- končena a kolaudace proběhla hned poté v listopadu. Jen pro úplnost dodejme, že hráz vodního díla je gravitační zděná z lomového kamene, zakřivená do oblouku o celkovém objemu tělesa 35 000 m 3, její délka je 142 m, výška nad terénem 24 m a nad základem, který je 23 m široký, je vysoká 31 m. K převádění vody slouží 2 výpusti DN800 mm ve hrázi a další 2 výpusti DN1200 mm v obtokové štole, které v roce 1995 nahradily 3 původní již nevyhovující výpusti DN800 mm. K převádění povodňových průtoků slouží 2 bezpečnostní přelivy. Na levém břehu kapacitnější boční o délce 97,4 m se spadištěm a odvodem vody kaskádou a na pravé straně hráze korunový, s kótou o 15 cm výše o 7 polích délky 5m s odvodem vody po stěně hráze a kaskádou dolů do vývaru spodních výpustí. Při jejich návrzích bylo uvažováno asi se 4 variantami (2 boční, korunový po celé délce hráze, šachtový), z čehož se jako optimální jevilo realizované uspořádání. Plocha ovládaného povodí je 202,4 km2 a maximální zatopená plocha 20,9 ha při maximálním objemu 1,761 mil. m3 vody. Většího objemu možným navýšením hráze již v tomto profilu nešlo dosáhnout, jelikož voda by se mohla začít přelévat na pravém břehu do sousedního údolí, kvůli čemuž byly z důvodu bezpečnosti na této straně nádrže vybudovány 2 ochranné hrázky o délce cca 400 m.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 3/2013.

GPS souřadnice: 49.8286061N, 15.5691497E

Autor: Ing. Martin Horský, PhD.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013


Archiv autora






Předchozí článek:
Následující článek:


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml