Sdružení přátel Pardubického kraje

Téměř zapomenuté firmy (XXII. část)


21.02.2016 Podnikatelé, jejichž příjmení začínají písmenem H, se zdají být „nekoneční.“ Ve svém seriálu se zaměřuji pouze na pardubické podnikatele, je však třeba říci, že se v archivních fondech nalézají i záznamy o podnikatelských aktivitách, z okolí Pardubic. Náš seriál by se tak mohl rozrůst i těmito směry.
Začneme dnes podnikatelem Antonínem Hronem (nar. 1887 v Pleci, okr. Kamenice n. Lípou), který se v letech 1924-1943 věnoval soustružnictví perleti. Živnostenský list byl vydán dne 13. 5. 1924. Svoji živnost A. Hronek přenesl neznámo kdy do Pardubic-Jesničánek č. 196, později Na Záboří č. 1135.
Václav Hronek (nar. 1912, Vysoké Chvojno) vlastnil pekařství v Pardubičkách, Komenského č. 208 v pohnutých letech 1938-1945. K opovědění živnosti došlo 16. 5. 1938. Pekařství hodlal provozovat v domě pana Winternitze, dříve zde provozoval pekařství Jaroslav Dvořák.
Dne 14. 7. 1945 oznámil V. Hronek, že z důvodu nemoci nemůže dál provozovat pekařství. Od 1. 10. 1945 živnost pokračovala dál ve své činnosti. Další archivní zprávy chybí.

Marie Hronková (roz. Doležalová) provozovala mechanické mandlování prádla v Pardubičkách, Komenského č. 208 (povšimněte si stejné adresy jako v případě předešlého Václava Hronka) v krátké době v letech 1946-1947. Jednalo se pravděpodobně o manželku Václava Hronka. V archivních fondu jsou ovšem oba podnikatelé vyčlenění zvlášť. M. Hronková (nar. 1912 v Malém Jeníkově u Dačic, příslušna do Vysokého Chvojence, okr. Holice v Čechách) se později věnovala pekařské činnosti. Po smrti svého manžela si M. Hronková podala žádost o povolení provozu mechanického mandlu, důvodem bylo zrušení pekařského obchodu. Další důvodem byla starost o čtyři nezaopatřené děti. Později se M. Hronková rozhodla použít vdovského práva a pokračovat v živnosti pekařské. Společenstvo pekařů v Pardubicích nečinilo dne 16. 10. 1946 žádných námitek. Jmenovkyně Marie Hronová vlastnila v ul. Sladkovského č. 155 v roce 1944 rovněž pekařství. Anna Hrubá – Kubíková (nar. 1897 ve Skupicích, okr. Postoloprty, příslušná do Chocně, okr. Vysoké Mýto) provozovala vinařství na Wilsonově třídě č. 420, dříve Vlček Antonín. Dne 1939 si podala žádost o koncesi. Vinařství mělo být v domě, odkud byl jeho předchozí majitel Antonín Vlček soudně vykázán. Společenstvo hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích dne 16. 11. 1939 udělení koncese schválilo „…Usneslo se tuto koncesi doporučiti ku příznivému vyřízení neb dosavadní majitel tento se vystěhoval a v tomto domě byla koncese vinárenská provozována od nepaměti, proto rozhodnutí jak shora uvedeno.“
Marie Hrubá (roz. Čapková, nar. 1906 v Chotči, příslušna do Chrudimi) vlastnila dámské krejčovství, Studánka č. 213 v letech 1939-1946. K opovědění živnosti došlo 27. 10. 1939. Společenstvo různých živností dne 17. 1. 1940 živnost schválilo. Karel Hrubý (nar. 1904, Chrudim, příslušný tamtéž) vlastnil obuvnictví a svrškařství v Pardubicích-Studánka č. 213 (později Sadová č. 1) v poválečných letech 1945-1948. K opovědění živnosti došlo dne 15. 5. 1945. V srpnu téhož roku bylo žádosti ze strany OŽK v Praze vyhověno. Dne 9. 7. 1948 firma přesídlila ze Studánky do ul. Sadové č. 213. Řemeslu svrškařskému se vyučil K. Hrubý u Josefa Lebdušky v Chrudimi, kde složil i tovaryšskou zkoušku.
Otakar Hrubý (nar. 1887 v Pardubicích) pracoval jako obchodní zástupce pro technické potřeby, pro prodej kožené galantérie v ul. Sladkovského č. 787 (35). O. Hrubý absolvoval 2 roky obchodní akademie, 25 roků pracoval jako obchodní jednatel ONV v Pardubicích. Z archivních pramenů se zřejmé, že si po válce pokusil založit vlastní firmu. Jeho žádost byla dne 28. 12. 1946 zamítnuta pro „hospodářskou přesycenost trhu.“
Václav Hrubý (nar. 1906, Hrádek u Pardubic) provozoval v letech 1934-1941 řeznictví a uzenářství v ul. Štrossově č. 748. K opovědění živnosti došlo 17. 5. 1940. V. Hrubý poukazuje, že v živnostenském listu došlo k chybě, protože je zde uvedena pouze řeznická živnost, chybí uzenářská živnost. V Hrubý svoji živnost dříve provozoval v Kutné Hoře č. 19 v letech 1931-1934, kdy přesídlil do Pardubic.
František Hruša (nar. 1913, Vejvanovice, okr. Chrudim) vedl v letech 1940-1942 obchod se smíšeným zbožím, dále pekařství v ul. Přerovské č. 1192. K opovědění živnosti došlo 23. 10. 1940. Před Frant. Hrušou vedl stejnou živnost Josef Povolný, který se živnosti vzdal ve prospěch F. Hruši.
Ladislav Hruša (nar. 1916) vedl obchod se smíšeným zbožím Na Slovanech č. 598 (dříve Josef Žižka) v letech 1946-1948. L. Hruša byl vyučen v obchodě smíšeným zbožím, v letech 1939-1945 pracoval ve svém oboru. V roce 1946 umožnil J. Žižka L. Hrušovi pronájem svého obchodu na dobu 6 let.
Jan Hruša (nar. 1888 v Ohnišťanech, okr. Nový Bydžov, příslušný do Františkova u Liberce) pravděpodobně vedl obchod se smíšeným zbožím ve Smilově ul. č. 319 v letech 1938-1939. K opovědění živnosti došlo 24. 11. 1938. Po záboru Liberecka se rozhodl podnikat v Pardubicích a převzít obchod od paní Budské, která živnost provozovala ve Smilově ul. č. 319. Grémium obchodníků žádost J. Hruši zamítlo. Poblíž zamýšlené živnosti sídlil totiž velkoobchod Em. Krpaty, dále obchod paní Literové a p. Komeštíka, dále obchod p. Lišky a p. Šnorfeila. Jak vidno, byla Smilova ul. silně exponována podnikatelskými aktivitami. J. Hruša si vybral pro svoji firmu nevhodné místo na rohu Sladkovského a Smilovy ul. Grémium obchodníku doporučovalo J. Hrušovi jako vhodné místo pro podnikání s obchodem smíšeným Chedrby u Čáslavi, kde existovala pouze jediná firma podobného zaměření v obci. (p. Kindl). Z archivních pramenů není patrno, jestli J. Hruša svůj obchod smíšeným zbožím ve Smilově ulici skutečně otevřel a vedl, nebo jestli přesídlil do navržených Chedrbů u Čáslavi.
Otto Hruša (nar. 1905 v Trnovanech, okr. Teplice-Šanov) vedl v krátkém poválečném období 1947-1948 inzertní, propagační a reklamní podnik v ul. Stalinově č. 64. Stálé bydliště měl ve Švermově ul. č. 1905. Stejnou živnost vedl Hruša do roku 1947 v Hradci Králové, pak přesídlil do Pardubic. Věnoval se dále propagaci pardubické sportovních podniků (např. Autoklubu, pobočce v Pardubicích, dál propagaci Velké pardubické). O. Hruša se věnoval zadávání inzerce do časopisů provádění reklamních návrhů, provádění diapozitivů pro biografy, zadávání reklamních ploch, ploch na volných prostranstvích, grafické úpravě brožur, prospektů, plakátů a letáků, aranžování výkladních skříní, provádění reklamních upoutávek. Svoji činností byl velmi blízko firmě Karla Nováka, který provozoval reklamní kancelář v Pernštýnské ul. č. 40 (nar. 1911 v Pardubicích).
Společenství smíšených živností v Pardubicích nedoporučilo živnost, protože stejnou živnost prováděl již Ladislav Nevečeřel (povolení živnosti 16. 12. 1947). S činností zmíněné živnosti K. Nováka to bylo mnohem složitější. Později ovšem zaujala komise k Hrušově návrhu kladný postoj.
Marie Hrušová (nar. 1888, Plátenice, domov. obec Staré Ohnišťany) provozovala hokynářskou živnost po pardubických trzích v letech 1923-1924 se sídlem Pardubice-Famílie 506.
Hedvika Hrůšová (nar. 1896 v Ohrazenicích, příslušná do Kamenice n. L.) provozovala přibližně v letech 1940-1942 velkoobchod fermeží, barvami a laky. Z dalšího pestrého sortimentu můžeme vybrat třené barvy, smalty a tmely. Jako důvod opovědění živnosti uvedla H. Hrůšová, že ji před nedávnem zemřel manžel. H. Hrůšová odebírala zboží od židovské firmy Neuman v Pardubicích, která však byla jako neárijská zrušena, tudíž H. Hrůšová začala odebírat zboží od brněnské firmy M. Hejcman (Silniční 46). Pardubičtí drogisté a materialisté sepsali protestní listinu („razítkový protest“), proti udělení koncese H. Hrůšové. Jmenovaná se odvolala tím,že se jedná pouze o převzetí zaniklé židovské firmy J. Neuman. Průběh dalšího jednání archivní zprávy nepopisují.
O Bohuslavu Hubáčkovi víme jen, že vlastnil elektrotechnický závod v ul. u sv. Anny č. 11. Josef Hubík (nar. 1891, Lechotice, okr. Holešov) se pokusil v roce 1937 založit bankovní závod a realitní kancelář ve Štrossově ul. č. 780. Existence závodu však není jistá. Dne 7. 4. 1937 si totiž J. Hubík podal žádost o udělení koncese. V Pardubicích existovalo ve druhé pol. 30. let 6 realitních kanceláří: František Kořínek (nar. 1875), Wilsonova tř. 450, Ferdinand Seibert (nar. 1877), Na Skřivánku, Karlova 23, Josef Hyršál (nar. 1874), Sladkvského 422, Karel Bohata (nar. 1878), Svatojánská 678, Josef Skala (nar. 1898), Wilsonova tř. 60 (Pasáž). Realitní kancelář existovala ještě v pobočce Agrární banky (Wilsonova tř. č. 40). Podrobnější výčet realitních kanceláří zde uvádím jako důvod, proč Okres. úřad v Pardubicích nechtěl povolit vznik další realitní kanceláře. Hubíkova žádost o koncesi byla nakonec zamítnuta, je proto pravděpodobné, že v jeho případě došlo pouze k pokusu o založení firmy.

(Autor se svým čtenářům, kteří pravidelně a poctivě čtou jeho seriál o téměř zaniklých firmách, omlouvá, je nucen přerušit na nějaký čas pokračování seriálu z důvodu dokončení studií geografie na přírodovědecké fakultě Univerzity Hradec Králové. K pokračování seriálu se vrátí v příštím roce. Děkuji za pochopení).

Autor: PhDr. Petr Borovec
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014






Předchozí článek: Opuky nad Tichou Orlicí
Následující článek: Krouna sídlem prvního helvetského superintendenta v Čechách


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Klášter HEDEČ - poutní místo nedaleko Králík.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml