|
| |
|
Vodopády pod Králickým Sněžníkem
21.02.2016 K nejpůsobivějším i nejhodnotnějším přírodním výtvorům mnohých našich horských oblastí patří vodopády a kaskády. Ty nejvyšší a nejnavštěvovanější najdeme na území Krkonošského národního parku, rovněž v Hrubém Jeseníku se mnohé horské túry proplétají kolem bystřin, zčeřených romantickými vodopády. Také na území třetího nejvyššího pohoří České republiky – a nejvyššího v Pardubickém kraji – Králického Sněžníku (1424 m), patří vodopády k významným, byť většinou méně známým pozoruhodnostem zdejší přírody. Pramenů víc než dnů v roce Horský celek Králický Sněžník je tak trochu hydrografickou raritou. Říká se, že „pramenů je tam více, než dnů v roce“ a voda z jeho svahů se rozlévá do všech stran našeho kontinentu. Přesněji řečeno, odtéká do tří moří – a celé pohoří proto bývá často nazýváno „střechou Evropy“. Uzlovým bodem vlastního rozvodí však není hlavní vrcholek, ale návrší Klepý (1144 m) v jižní části hraničního hřbetu (viz též Vlastivědné listy PK, 2013, č. 4). Polští sousedé jej obdařili docela přiléhavým názvem Trójmorski Wierch, naše pojmenování Klepý nebo Klepáč zase bylo inspirováno občasným „klapotem“ rozpadajících se kamenů pod skalnatým vrcholkem. Ten nyní zvýrazňuje volně přístupná rozhledna. Bystřiny spadají z Klepého do údolí horního toku Moravy v povodí Dunaje a úmoří Černého moře, na západním polském svahu pramení Kladská Nisa, náležející do povodí Odry a úmoří Baltu, a z jižního temene odtéká Lipkovský potok, záhy vtékající do Tiché Orlice v povodí Labe a úmoří Severního moře. Už poněkud zkrocená Vlčice V podstatě jediným častěji navštěvovaným vodopádem v oblasti Králického Sněžníku je Wodospad Wilczki – tedy vodopád Vlčice, za kterým se musíme vydat už na polskou stranu pohoří, zvanou Śnieżnik Kłodzki nebo Masyw Śnieżnika. Odedávna patří k turistickým atrakcím v dolní části letoviska Międzygórze a zaujme zejména z vyhlídkových plošinek, dostupných po chodníčku od nedalekého penzionu. Wilczka, pramenící v úžlabích na západním temeni Sněžníku, kdysi nepochybně bývala velice „dravou“ říčkou. Nasvědčuje tomu mimo jiné, jak hlubokou rokli stačila vyhloubit nad i pod vodopádem, a také temný a úzký kotel, do kterého spadá z výšky 22 metrů. Vodopád byl kdysi o poznání vyšší, ale několik metrů mu v průběhu minulého století postupně ubraly povodně. Zejména ta nejvydatnější v roce 1997 bystřinu Vlčici poněkud „zkrotila“, ale i tak se její vodopád řadí k největším na polské straně sudetských pohoří. Městečko Międzygórze s přírodní rezervací Wodospad Wilczki je pro návštěvníky z našeho kraje nejsnáze dostupné po silnici přes Dolní Lipku a Międzylesie směr Kłodzko s odbočkou v obci Domaszków. Stříbrné stužky Pod Strašidly Mnohem méně známé vodopády jsou na naší straně Králického Sněžníku, jehož ústřední část byla vyhlášena za stejnojmennou národní přírodní rezervaci. Soustavou kaskád například spadá i „mladičká“ říčka Morava, pramenící blízko od vrcholku (v 1380 m n. m.). Pod širokým pramenným amfiteátrem se noří do sevřené partie, přiléhavě zvané Ve Strži, kde až několikametrové stupně Moravy jsou vidět a také slyšet ze žlutě značené výstupové trasy od parkoviště v Dolní Moravě. Za největší na české straně pohoří je považován vodopád Pod Strašidly, ke kterému se však přibližují jen neznačené lesní cesty – širší svážnice se vine svahem západního hřbetu pohoří, méně zřetelná stezka jde od chaty Pod Vodopádem v údolí Moravy proti proudu bystřiny. Vodopád vytváří jeden z prvních pravostranných přítoků Moravy, pramenící pod hraničním hřbetem a posléze se vyhýbající skalám Kazatelnám. V úzké rokli pod loveckou chatou Strašidla spadá výšky 18 metrů, není však úplně svislý, ale v odolnější poloze prokřemenělého svoru a ruly tvoří dva stupně a několik drobných kaskád. Horní stupeň (6 m vysoký) je navíc rozdělený skalním výčnělkem do dvou působivých „stužek“, v dolním (7 m) se opět spojuje do jednoho příkře spadajícího proudu. Také ostatní přítoky horní Moravy spěchají do hlavního údolí četnými peřejemi a kaskádami. Platí to pro jak pro pravostranné pobočky, pramenící pod hraničním hřbetem – Hluboký potok nebo Kopřivák, jehož vodopádek ve skalní průrvě je dobře vidět i ze žlutě značené cesty údolím, tak i pro levé přítoky. Ty přitékají z východního (moravského) hřbetu pohoří a patří k nim zejména Kamenitý potok či bystřina Poniklec, pojmenovaná podle toho, že v sušším období její voda mizí („poniká“) do dosud neznámého krasového podzemí. Menší sestra Moravy Mnohé kaskády a nevelké vodopády v oblasti Králického Sněžníku jsou i mimo ústřední partii, představovanou táhlým a hlubokým údolím Moravy. Příkladem je „sesterské“ údolí Malé Moravy, dostupné přes stejnojmennou podhorskou obec a navazující osadu Sklené. Už ve vyšší partii nad mostkem a levotočivou zatáčkou lesní cesty spadá tato horská bystřina přes 4,5 m vysoký, příkře skloněný dvoustupňový skalní práh a směrem dolů se deltovitě rozšiřuje. Řadu menších kaskád míjí zeleně značená cesta i v dalším pokračování údolí směrem k horské chatě Babuši. Jeden z méně známých, ale působivých a navíc i snadno dostupných vodopádů vytváří Žlebský potok, ústící do údolí Moravy mezi Vlaským a Hanušovicemi. Pramení pod Světlým vrchem (686 m) a pod vískou Žleb protéká postupně se prohlubující roklí, procházenou též silnicí z údolí Moravy. Asi půl kilometru nad ústím do Moravy, přímo pod zatáčkou silnice, se potok noří do krátké skalnaté soutěsky a tvoří zde 7 m vysoký Žlebský vodopád. A jak je u zdejších vodopádů obvyklé, ani tento není zcela svislý. Tvoří dva stupně a k vyššímu (5 m) dolnímu lze krátce sestoupit od silnice po zřetelné stezce. Kaskády s velkým „K“ Soustavou kaskád stékají potoky také ve východní části pohoří, tedy už do údolí Krupé pod Starým Městem pod Sněžníkem. Například na horním úseku Prudkého potoka nad hájovnou Bystřina jsou natolik výrazné a atraktivní, že si vysloužily výstižné pojmenování Kaskády. V délce asi dvou kilometrů je provází červeně značená cesta, stoupající od železniční zastávky Vysoké Žibřidovice na nejvyšší vrch východního (moravského) hřbetu – Sušinu (1321 m), s možností pokračování až na vrchol celého pohoří. Prudký potok vytéká z rašelinišť, zvaných Mokřiny, a příčinou vzniku kaskádové soustavy v jeho ostře zaříznutém údolí byla různá odolnost krystalických břidlic. Ta je dána jednak horninovým složením (s převahou světlé prokřemenělé ruly), jednak průběhem (respektive sklonem) puklin a ploch břidličnatosti skalního podloží. Ani nejvýraznější stupně nepřesahují výšku pěti metrů a voda v nich většinou nepadá svisle, ale po příkrých skalních plotnách nebo balvanech, zřícených z okolních svahů do říčního koryta. Cesta kolem působivé soustavy Kaskád patří k náročnějším, ale na přírodní scenérie nejbohatším výstupovým trasám v oblasti Králického Sněžníku. Ten stále ještě náleží k úchvatným a lidskými nešvary dosud jen málo postiženým pohořím na česko-moravsko-kladském pomezí.
Autor: Doc. RNDr. Jan Vítek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2015
Předchozí článek: VÝLET ZA JARNÍMI BLEDULEMI, dovětek k článku ve Vlastivědných listech č.1/2015 Následující článek: Josef Ressel Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
