Sdružení přátel Pardubického kraje

Nejstarší rotunda ve východních Čechách je v České Třebové


22. 08. 2005 Nejstarší dochovanou památkou a současně i jedinou románskou památkou ve východních Čechách je rotunda svaté Kateřiny v České Třebové. Rotunda spolu s dřevěnou zvonící a starým hřbitovem stojícím na návrší ve čtvrti zvané "Kostelíček," tvoří dominantu tohoto území. O vzniku této opomíjené památky toho není moc známo. "Nevíme, kdo a kdy rotundu postavil. Existuje několik teorií různých historiků," informuje ředitelka českotřebovského muzea Mgr. Jana Voleská a pokračuje: "Jedna teorie hovoří o tom, že vznikla v souvislosti s činností litomyšlského premonstrátského kláštera, který na počátku 13. století organizoval osídlení této oblasti a rotunda mohla vzniknout jako soukromá kaple lokátora, který organizoval osídlování kraje. Když držení kraje přešlo do rukou českého krále a ten další kolonizací pověřil rod z Drnholce, což bylo kolem poloviny 13. století, tak upadl význam České Třebové jako centra, rotunda se pak stala farním kostelem nově založené České Třebové."

Jelikož toto území bylo na "periferii" tehdejšího civilizovaného světa, způsobilo, že zde románská stavba vzniká až v polovině 13. století, kdy již bylo zvykem stavět nejen sakrální stavby ve stylu gotiky. První písemná zmínka o rotundě je zaznamenána až v pergamenové listině z 6. ledna 1335, v níž českotřebovský rychtář Lipolt potvrzuje odkaz svého děda a otce ve prospěch kostelíka sv. Kateřiny a nadaci dále rozšiřuje. V průběhu století byla rotunda několikrát rekonstruována. Snad již ve 14. století byla provedena oprava ve stylu gotiky, ve druhé polovině 16. století proběhla jakási oprava, ze které se zachovala renesanční sgrafita, která však byla objevena až roku 1920. Další oprava je doložena z roku 1746, kdy byly před oběma vstupy do rotundy přistavěny dřevěné předsíně. V tomto roce byla přistavěna sákristie rotundy a kostnice, která sloužila k ukládání kostí ze zrušených hrobů. V roce 1840 proběhla další oprava, při které byly obě zchátralé předsíně strženy. Nad hlavním vstupem byla postavena předsíň, která je zde dodnes a přes níž se vchází do rotundy.
Velká rekonstrukce byla provedena v letech 1920 - 1922. Byla stržena zchátralá sákristie a objevena kostnice. Ta je pod úrovní terénu, byla ponechána v původním stavu a zakreslena. Při této rekonstrukci byla nalezena renesanční sgrafita, byl změněn tvar kruchty, která je zde dodnes. Původně zde byla klenba, po rekonstrukci v roce 1920 je v rotundě již jen plochý strop.
Přízemí zvonice sloužilo do konce 19. století jako márnice. Jelikož však byl hřbitov v roce 1905 zrušen, márnice již pozbyla svého významu. Přízemí zvonice bylo tedy v roce 1920 probouráno a dnes slouží jako vstupní brána do areálu. Na hřbitově nalézáme několik osamocených náhrobků. Pohřbeni zde jsou především místní faráři.
Poslední rekonstrukce byla provedena na konci 90. let a tehdy byl restaurován oltář sv. Kateřiny a obrazy světců na poprsnici kruchty. Oltář na východní straně je zdoben plastikami andělů a jednoduchou ornamentací. Dominantu oltáře tvoří nahoře umístěný kříž s umučeným Ježíšem a sochy P. Marie a sv. Jana Evangelisty. Po stranách jsou sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha. Uprostřed oltáře je umístěna skříňka z 1. pol. 18. století s dřevěnou plastikou sv. Kateřiny, držící v pravé ruce meč a v levé otevřenou knihu. K místu se vztahují také některé pověsti: Jedna z nich praví, že se kaple měla stavět ve Skuhrově, ale zázrakem Božím se materiál přemístil do České Třebové. Jiná pověst vypráví, že si na místo rotundy materiál nosila v zástěře sv. Kateřina. Tím dala najevo Třebovákům, aby zde postavili kapli, ale ti její přání neuposlechli a stavěli jinde. Stavba se jim nedařila a to, co za den postavili, přes noc se zbořilo a tak se pak kaple postavila na tomto místě.
Malebné prostředí rotundy a jejího okolí inspirovalo i mnohé lidové umělce. A tak Českotřebovský betlém Karla Tomše z let 1945-47 představuje okolí kostelíčka v zimním hávu jako dějiště příchodu Spasitele. Kostelíček byl mnohokrát také ztvárněn místními malíři a výtvarníky.
V současné době v rotundě probíhají příležitostné bohoslužby a svatby. Dnes se rotunda příležitostně využívá pro bohoslužby nebo svatby. Existuje záměr rotundu využít pro komorní koncerty. Je však potřeba rekonstruovat barokní varhany, které jsou ve velmi špatném stavu.

GPS souřadnice: 49.90454N, 16.45074E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005






Předchozí článek: Vraclav a její kulturní památky
Následující článek: Jindřich Valecký - vývojář a zlepšovatel


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml