Sdružení přátel Pardubického kraje

Pernštejnská a východočeská kastelologie

Zámek Litomyšl

27.07.2012 Příchod Pernštejnů do východních Čech, když v letech 1491–1492 příslušník tohoto rodu Vilém (II) získal od Jindřicha staršího, vévody minsterberského a syna krále Jiřího z Poděbrad Kunětickou horu a Pardubice1) , znamenal význačný zásah do historie značné části východních Čech, především dnešního území Pardubického kraje. Jednou z oblastí, kterou příslušníci tohoto rodu ve východních Čechách výrazněji ovlivnili, byl i vývoj zdejších šlechtických sídel, neboli oblast východočeské kastelologie.
Nejvýznačnějším pernštejnským zásahem do vývoje východočeských šlechtických sídel byla přestavba starších hradů v Pardubicích a na Kunětické hoře, která představuje pozoruhodný vývoj architektury šlechtických sídel od gotického hradu především s fortifi kační funkcí k raně renesančnímu zámku představujícími pohodlné bydlení a reprezentaci majitele. Pernštejnská architektura těchto šlechtických sídel představuje nejen naprosto nový trend v budování obytných prostor šlechtického sídla, ale přinesla i naprosto nové moderní prvky v jejich fortifi kační architektuře, která v době příchodu Pernštejnů zůstávala ještě součástí šlechtického sídla – mohutné zemní opevnění s okrouhlými dělovými nárožními baštami v Pardubicích a specifi cké opevnění přístupové cesty (tzv. rukáv) a opět mohutné dělové bašty přímo v hradním areálu na Kunětické hoře.2)

S novým životním stylem, který na Pardubicko přinesli Pernštejnové, souvisel i vznik daňčí obory jižně od Kunětické hory.Oboru založil snad již Vilém z Pernštejna, výslovně se však připomíná až v roce 1560, kdy Jaroslav z Pernštejna prodával pardubické panství Maxmiliánovi II. V oboře byl vybudován i zděný objekt pro správce obory a případný pobyt majitele a jeho hostů hlavně v době lovu – tedy jeden z prvních loveckých zámečků na území Čech, i když toto označení se pro objekt v písemných pramenech přímo neobjevuje. Bývá označován jako forsthaus (myslivna) nebo tvrz, i když onou typickou tvrzí – sídlem nižšího šlechtice nikdy nebyl. Objekt – v jádře jednopatrová obdélníková budova – byl postaven zřejmě někdy na konci 30. nebo ve 40. letech 16. století, čemuž nasvědčují keramická ostění použitá při stavbě objektu, která byla typická pro výstavbu domů v Pardubicích po požáru 1538. Po roce 1560 postupně upadal rezidenční význam tohoto „loveckého zámku“ a byl využíván hlavně pro potřeby správy obory. Po zrušení obory a nedalekého Podhůrského dvora zde vznikla v letech 1778–1780 nová vesnice Raab (dnes Ráby, pojmenována podle ekonoma F. A. Raaba působícího ve službách Marie Terezie a Josefa II., který propagoval rušení vrchnostenských dvorů a pronajímání půdy poddaným). Forsthaus či tvrz s některými dalšími objekty patřícími původně k daňčí oboře se ocitl v jižní části nové vsi a dostal č. p. 22. Sloužil lesní správě pardubického panství, později se stal součástí nového hospodářského dvora vzniklého na jižním okraji vsi. Po roce 1945 byl využíván různými socialistickými zemědělskými organizacemi.
V této době objekt využívaný hlavně jako byty zaměstnanců, částečně jako sklady velmi zpustl. Dnes je budova v soukromém vlastnictví a její vlastník provádí citlivou rekonstrukci. Při tom byla citlivě rekonstruována i zmíněná ostění, jejíž zbytky se nacházely v různých částech budovy, často druhotně použitá v pozdějším zdivu (dokonce i v nově vybudovaných komínech). Nalezená ostění zčásti doplněná novými replikami byla osazena ve dvou oknech v severovýchodním nároží objektu. Okno ve východní stěně hlavní budovy je původní zazděné okno (v souvislosti s pozdějšími přestavbami interiéru ztratilo svoji funkci), na kterém zůstala část ostění a při rekonstrukci bylo toto ostění doplněno do dnešní podoby. Okno v severní stěně přístavku je pouze naznačeno ve fasádě, neopírá se o historický okenní otvor a při rekonstrukci bylo vytvořeno, aby zde v podobě okenního rámu byla umístěna další nalezená keramická ostění a touto formou bylo umožněno jejich poznání širší veřejností. Na význam těchto ostění upozornil i náš přední znalec památek a dějin umění Jaroslav Herout, který zdůraznil, že tato ostění rábský zámeček staví po umělecké stránce na úroveň význačných měšťanských domů v pernštejnských Pardubicích a že použití této výzdoby na osamělé stavbě mimo město svědčí o jejím velkém významu.
Tento objekt nelze zaměňovat s jiným loveckým zámečkem přímo pod Kunětickou horou, který dnes slouží jako Muzeum perníku, pochází až z roku 1882 a vznikl jako pardubické sídlo nového majitele bývalého komorního pardubického panství Richarda Drascheho von Wartinberg. S Pernštejny nemá nic společného.
Pernštejnové postupně získávali majetky i v dalších částech dnešního Pardubického kraje a zasáhli různým způsobem – někdy pozitivním, někdy negativním, do vývoje zdejších šlechtických sídel.
Výstavba reprezentačních sídel v Pardubicích a na Kunětické hoře měla v oblasti vývoje šlechtických sídel na Pardubicku i druhou stránku. Vytvářením rozsáhlého panství mizí zdejší poměrně početná nižší šlechta, jejíž majetky postupně získávají Pernštejnové a tím dochází k zániku jejich sídel – venkovských tvrzí.3) Záhy po zisku Pardubic a Kunětické hory přichází Vilém z Pernštejna na Divokou Orlici a zde v roce 1495 rovněž od zadluženého Jindřicha Minsterberského získává rozsáhlé litické panství.
Toto panství se stalo již v 2. polovině 14. století základem východočeských majetků rodu z Kunštátu a Poděbrad (poprvé zde tento rod doložen v roce 1371). Jiří z Poděbrad s tímto panstvím spojil rozsáhlé majetky pod Orlickými horami, které původně náležely Půtovi III. z Častolovic, po jeho smrti v roce 1435 je získal Jan Krušina z Lichtenburka a nakonec v roce 1454 Jiří z Poděbrad, tehdy zemský správce. Vytvoření správního centra rozsáhlého panství právě na hradě Liticích souviselo s tím, že Jiří z Poděbrad si Litice velmi oblíbil a snad ještě před tím, než se stal králem, přistoupil k rozsáhlé přestavbě hradu dokončené podle nápisu na vstupní bráně v roce 1468. Touto přestavbou původní hrad rodu Půticů byl překryt novostavbou, která se svým charakterem blížila hradům již překonané koncepci hradů s dvěma paláci z 2. poloviny 14. století, ale na druhé straně zvláštní srostlice věže a paláce možná předznamenávala přechod k renesančním zámkům, kde se věž mění z ryze obranné stavby v určitý ozdobný prvek.4) Po smrti Jiřího z Poděbrad při dělení rodového majetku mezi syny Jiřího připadlo rozsáhlé litické panství, k němuž patřilo 6 měst a městeček, téměř 100 vsí a tři pusté hrady a jedna tvrz jeho synovi Jindřichovi staršímu Minsterberskému. Jindřichovo angažmá ve slezské politice vyplývající z jeho vlastnictví slezského knížectví Minsterberského vedlo k jeho zadlužení a po již zmíněné ztrátě Pardubic a Kunětické hory v roce 1495 i k odprodeji tohoto rozsáhlého panství litického.5)
Příchod Viléma z Pernštejna na Litice zasáhl do vývoje hradu spíše negativně. Vilém z Pernštejna totiž přenesl správu nově získaných majetků pod Orlickými horami na hrad Potštejn a dosud nejvýznačnější hrad v této oblasti Litice tak ztratil svůj správní význam. Hrad Litice se stal jen obydlím služebníků, kteří se starali o hradní hospodářství, majitelé z rodu Pernštejnů zde již téměř nepobývali. A zde je třeba hledat první kroky vedoucí k úpadku a nakonec zpustnutí hradu, které se však plně projevilo až v 17. století.
Změna postavení litického hradu v Podorlicku za Pernštejnů souvisela se změnou charakteru držby druhého panství na Divoké Orlici, panství Potštejn. Toto panství získal v roce 1454 od Viléma Krušiny z Lichtenburka rovněž Jiří z Poděbrad, ale ve formě královské zástavy, nikoli dědičného panství, kterým naopak byly Litice. Smlouvou z roku 1495 na Viléma z Pernštejna přešla i zástavní práva k Potštejnu.6) Vzhledem k rozdílnému charakteru vlastnictví obou panství musela být za Jiřího z Poděbrad, Jindřicha staršího Minsterberského a zpočátku i za Viléma z Pernštejna správa obou panství vedena odděleně na Liticích a na Potštejně. Situace se však změnila v roce 1497, kdy král Vladislav II. postoupil potštejnské panství tvořené hradem Potštejnem, dvěma městečky a 12 vesnicemi Vilémovi z Pernštejna do dědičného vlastnictví.7) Tím byly vytvořeny právní podmínky pro společnou správu všech majetků Pernštejnů v kraji mezi Orlickými horami a Divokou Orlicí.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 2/2012.

Autor: prof. PhDr. František Musil, CSc.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012


Zřícenina Lanšperka
Kunětická hora




Předchozí článek: Pardubický kraj dle sčítání roku 2011
Následující článek: Pernštejnská portrétní galerie v Lobkovickém paláci


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml