Sdružení přátel Pardubického kraje

Prof. Ing. RTDr. Slfred Pfiffl, CSc.


21.02.2023 Alfred Piffl se narodil 13. června 1907 v Kerharticích, jež jsou dnes součástí Ústí nad Orlicí, v rodině tkalcovského mistra továrny fi rmy Sobotka. Pro otcův malý důchod si Alfreda vzali na vychování rodiče jeho matky. Alfredovi to umožnilo studovat na reálném gymnáziu v Pardubicích a později v České Třebové, kde maturoval v roce 1925. Téhož roku se zapsal na fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Jako devatenáctiletý nastoupil na Ústav deskriptivní geometrie a stereometrie k profesoru Františku Kadeřávkovi ve funkci demonstrátora. Později jej převedli na Ústav architektury starokřesťanské a středověké, kde byl asistentem prof. A.Mendla. Celkově ukončil studium architektury roku 1931 druhou státní zkouškou s vyznamenáním. Toho roku nastoupil vojenskou základní službu u 1. leteckého pluku ve Kbelích u Prahy, ale požádal o převelení k 12. dělostřeleckému pluku v Užhorodu na Podkarpatskou Rus. Důstojnickou školu absolvoval v Košicích. Poté se vrátil na ČVUT, půl roku zde pracoval jako asistent, v roce 1933 pak nastoupil ve Zlíně do reklamního oddělení ve fi rmě BAŤA jako malíř plakátů. V květnu 1934 přešel do Státního archeologického ústavu v Praze. Stal se zde blízkým spolupracovníkem pozdějšího akademika Jaroslava Böhma. Pracoval hlavně na rekonstrukci pravěkých chat podle vykopávek nedaleko Prostějova. Založil v podstatě v Čechách tzv. archgeologii (analýzu stavebních materiálů). Pak nastoupil jako stavební dozor a projektant na stavbě voršilského gymnázia v Ostrovní ulici v Praze.

Od roku 1934 se připravoval na doktorát, roku 1937 obhájil s vyznamenáním práci „Přehled prostorového vývoje podélné dispozice protestantského chrámu ve století XV. až XVIII. a vznik dispozice příčné s podélnou osou“. V roce 1938 se stal vedoucím týmu architektů pro přípravu výstavy Pražský barok. Na vernisáži této výstavy byl představen Dr. Maxi Lobkowiczovi, jenž tenkrát hledal architekta a vedoucího stavebního úřadu v Bílině. Po květnové mobilizaci /1938/ tam A. Piffl nastoupil. V září t.r. byl znovu mobilizován ke svému pluku do Užhorodu, odkud byl přesunut k Lounům na tzv. pražskou obrannou čáru. Po odstoupení Sudet se vrátil na Podkarpatskou Rus, kde zažil její postoupení Maďarsku. Demobilizován byl koncem roku 1938, kdy město Bílina připadlo Velkoněmecké říši. Proto jej Dr. M. Lobkowicz jmenoval vedoucím stavebního úřadu v Roudnici nad Labem. Lobkowicz odjel do Londýna, kde se stal legačním radou čs. velvyslanectví a Piffl byl na jaře1940 propuštěn německým nuceným správcem. Uchytil se však naštěstí jako vedoucí městské technické kanceláře v Roudnici. Tuto funkci zastával do roku 1942, kdy propadl z povinné zkoušky z němčiny. Roudnická fi rma J. Pracner chtěla tenkrát postavit novou montážní halu. Projekt i stavební dozor svěřil ředitel fi rmy S. Müller Piffl ovi a ten si zároveň otevřel soukromou fi rmu. Po dokončení haly si přivydělával malováním obrazů, kresbami a litografi emi s roudnickou tematikou. Po celou dobu druhé světové války Piffl spolupracoval s odbojovou skupinou FLORA. Za heydrichiády byl zatčen, pak propuštěn, ale zůstal pod policejním dohledem. Aktivně se pak účastnil květnových dní osvobození roku 1945. Během protektorátu zastával Piffl funkci jednatele Archeologického ústavu pro okres Roudnice. Zde objevil, zachránil a zdokumentoval řadu archeologických artefaktů. Zároveň pracoval na své habilitační práci „Klenby adiční a úlohy o kuželi“. V srpnu 1945 se vrátil do lobkowiczké stavební kanceláře v Bílině a od roku 1946 převzal správu městského muzea a archivu v Ústí nad Labem. Dr. Z.Wirth ho pověřil nesnadným a neplaceným úkolem zachraňovat kulturní hodnoty z bytů a objektů po odsunutých Němcích. Zachráněné předměty se převážely z Ústí n.L. na zámek Hrubý Rohozec. V roce 1946 se Piffl habilitoval na ČVUT, na níž pak přednášel. V srpnu 1947 se Piffl s rodinou přestěhoval na Slovensko nedaleko města Modra, od roku 1949 žil a pracoval v Bratislavě. Deset let (1947-1957) řídil katedru teorie a dějin architektury SVŠT /Slovenské vysoké školy technické/. V letech 1950-1952 byl prvním děkanem její fakulty architektury. V těchto letech se také intenzívně věnoval stavebně technickému průzkumu a rekonstrukci Bratislavského hradu, který byl více než 140 let ruinou. V srpnu1957 (9. 8. ) byl však zatčen a pak odsouzen za „pomlouvání spřátelené mocnosti, pobuřování a šíření poplašné zprávy“. Obžaloba se opírala o citáty vytržené z jeho dopisu matce. Zneužili proti němu i zápis z jeho deníku z 19. května 1945 (deník zabavila StB): „Což vojsko, které jde osvobodit, má právo rabovat, znásilňovat ženy a krást? Jsme zklamaní: vítali jsme bratry a přišli k nám lidé, ve kterých jsme bratry nepoznali“. Piffl byl odsouzen na dva a půl roku vězení, amnestií po úmrtí prezidenta A.Zápotockého (1957) mu trest snížili na dva roky. Z výkonu trestu se vrátil v srpnu 1959 a nemohl sehnat zaměstnání. Nejprve pracoval jako pomocný dělník v bratislavské panelárně, potom jako polír na stavbě kulturního domu v Senici za zednickou mzdu 6 Kčs za hodinu.
Od prosince 1961 pracoval jako projektant – statik u Okresního stavebního podniku v Pezinku.
V letech 1965-1967 byl samostatným projektantem v bratislavské pobočce Státního typizačního ústavu v Praze. V polovině roku 1967 nabídl Archeologický ústav v Nitře Piffl ovi místo vedoucího archeologického výzkumu bratislavského podhradí, přitom pracoval i na výzkumu bývalé římské stanice Gerulata v Rusovcích a na stavebně-historickém průzkumu hradu Devína.
Náhlá mozková příhoda ukončila jeho život 24. června 1972, manželka jej našla v bezvědomí u psacího stroje. Teprve po listopadu 1989 se jeho osobnost začala vracet do povědomí společnosti. Rehabilitován byl roku 1992 zásluhou svých synů Lukáše a Jana. Ti v červnu 2007 pomohli ke 100. výročí jeho narození uspořádat mezinárodní konferenci na půdě fakulty architektury. T.r. vyšla i kniha „A. Piffl - Boj o Bratislavský hrad“, na němž byla uspořádána i výstava „Navzdory času a lidem- A.Piffl (1907- 1972)“. Ta byla roku 2010 přenesena i do Podřipského muzea v Roudnici n.L. Od roku 1991 nese jeho jméno i jedna z bratislavských ulic. Roku 2011 byla Alfredu Piffl ovi in memoriam udělena Cena Památkového úřadu SR za celoživotní dílo. Následujícího roku 2012 udělila Konference biskupů SR A. Piffl ovi Cenu Fra Angelica za osobní přínos o křesťanské hodnoty ve slovenské kultuře.

Autor: PhDr. Jiří Kotyk, Ph.D.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022






Předchozí článek: Slavní Strouhalové ze Seče
Následující článek: PARDUBICE V 90. LETECH 20. STOLETÍ


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Dominantou náměstí v LÁZNÍCH BOHDANEČ je původně renesanční radnice s podloubím a kostel sv. Máří Magdaleny.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml