Sdružení přátel Pardubického kraje

Šejvský dvůr v Dolní Dobrouči


4.06.2018 Většina bývalých panství provozovala mlýny, pily, pivovary, rybníky a také panské dvory. K těm přináležely patřičné pozemky a budovy převážně hospodářského charakteru. Majitelé panství měli své pozemky zčásti ve svém osobním vlastnictví (dominikál) a zčásti jako pronajaté rolníkům (rustikál). Před rokem 1600 bylo panských dvorů málo. Ekonomická situace mnoha panství byla v tom čase mnohdy neutěšená. Nákladný život majitelů nestačil uhradit ekonomický přínos rustikální části panství ani přidružené provozy. Peněžní renta za pronájem rolnických pozemků byla celkem nízká a rovněž povinné naturální dávky (mezi něž ptřila robota) odváděné vrchnosti byly zanedbatelné. Tato břemena finanční i naturální jednotlivých rolníků bývala zapsána v těch dobách do knih urbárních. V následujících desetiletích zůstávala výše uvedených poddanských finančních i naturálních dávek neměnná, ale následkem inflce byla ve svém výsledku stále nižší. Pro majitele panství tak zůstával hlavním přínosem výnos pivovarů, rybníků, mlýnů a všech ostatních provozů. Kdežto příjem z agrární sféry hospodářství byl stále menší. Proto prozíraví majitelé panství zřizovali na příhodných místech panské dvory, které provozovali ve své vlastní režii. Potřebné místo k založení dvorů osazené do té doby rolníky, bylo nutné vyjmout z části rustikální (selské) a přesunout k části dominikální. I když bylo celé území daného dominia ve vlastnictví jeho majitele, byl držitel panství povinen rolníky na daném území budoucího dvora solidně odškodnit, přemístit nebo přesunout na jiné grunty. Mnohdy bylo postupováno v těchto případech nevybíravým způsobem. Rolníci byli často vyhánění ze svých sídel bez náhrady a jejich pozemky byly tak „zcizeny“ ke vznikajícím panským dvorům. Vše mělo také svojí příčinu ekonomickou, z těchto dominikálních částí, které provozoval majitel ve vlastní režii, nemusel vlastník panství platit daně. K obdělávání panských pozemků byla využívána robotní práce rolníků, která bývala od nepaměti poddanskou povinností vyplývající z původního zákupního práva. Stejně tak tomu bylo na lanšpersko-lanškrounském panství zahrnujícím i Dolní Dobrouč (Libenthal) se Šejvem.

Počátky založení panských dvorů jsou většinou neznámé. O to cennější je fakt, že se podařilo panu Štěpánovi Gilarovi vyhledat původní záznam o příkazu k založení panského dvora na Šejvě v Dolní Dobrouči. (Samotný název Šejv má svůj původ patrně v německém scheibe = kruh, kotouč. Zmíněné místo, písčitý ostroh, vyvýšenina nad nivou řeky Orlice ve tvaru kruhu, ohraničená křovinami a lesním porostem dala tomuto místu patrně název již při založení vesnice. Také nedaleké pole kruhového tvaru ohraničené lesem na okraji nedaleké vesnice Dolní Libchavy je uváděno stejným názvem., pozn. autora).
O jednotlivých rolnících, kteří zde na dolní části této obce žili, jsou první písemné zprávy z období po roce 1530. V té době byla tato část obce zvaná Šejv v držení 6 rolníků, kteří hospodařili na pozemcích v celkové výměře více než 100 hektarů. Dalším provozem byl mlýn pod rybníkem na Šejvě postavený jako nový v roce 1546. V době vzniku panského dvora byl mlýn s rybníkem v držení Andrle Stajmana (Ondřeje Starmana). Kopcovité polnosti se rozkádaly v oblasti tzv. Panského kopce, příznivější rovinaté pak před lesem Borem ve směru ke Kyšperku a pod tzv. Kočtinou, jihovýchodně od hradu Lanšperka.Téměř polovinu zbývajících pozemků tvořily louky kolem řeky Orlice od městečka Kyšperka (nyní Letohrad) až pod hrad Lanšperk.
Zdejší lanšpersko-lanškrounské panství získali do svého držení v té době Pernštejnové. Postupem času byla obě panství přenechávána do zástavy. Pernštejnové byli známí také svojí činností diplomatickou, obchodní, důlní a agrární. V roce 1564 byla obě samostatná panství sloučena do rukou jediného majitele – Vratislava z Pernštejna. Vratislav z Pernštejna náležel mezi nejpřednější české šlechtice. Zastával funkci nejvyššího kancléře českého království. Kníže Vratislav postupoval vůči svým poddaným relativně mírným způsobem. Měšťanům uděloval různá privilegia a výsady. Poddané na venkově podněcoval k pevnějším vazbám k jejich pronájemným hospodářstvím. Ve svém listu patrně z roku 1579 Janu Absolonovi z Ledské, úředníku lanškrounského panství, žádá o založení šejvského dvora (viz. Archív Žitenice, LRRA, sign.B-184, fol.52ab : vyhledal p.Štěpán Gilar) :
„Jene Absolone milý, přálť bych aby ses dobře měl. Z psaní pana Zikmunda z Šelmberka i také tvého jsem tomu porozuměl, že jste s panem Janem z Bubna a Petrem Bořkem ( jakž jest mi pak Petr Bořek sám o tom oustně také oznámil) na ta místa na Šejvě (Sseywie) vyjížděli a to vše bedlivě spatřivše, mohl-li tu dvůr s užitkem mým udělán býti, toho mezi sebou povážili. Na tom také, že se ti páni, podle tebe a Bořka snášejí, kdybych na to nastoupil a dvůr sobě v těch místech způsobil, že by to s dobrým užitkem mým býti mohlo. Pak poněvadž jest věc taková, vůle má jest,aby se stěmi poddanými, kteří tu na tom Šejvě (Ssagwie), osedlí jsou a živnosti své mají, o ty jejich grunty uhodilo a stržilo, avšak tak, aby se jim trhem zkrácení žádného nestalo, nýbrž co slušného a spravedlivo bude, to nechť se jim, podle uznání těch pánů, kteříž jsou předešle s tebou tam vyjížděli, jichž se ještě k tomu, aby s těmi lidmi tam osedlými tobě o ty grunty jednati pomohli, dožádati moci budeš, za to dá a zaplatí. Co se robot dotýče, poněvadž nyní již na Lanšperku páni z Boskovic, ani kdo jinší více bydleti nebude a k zámku, mimo dvůr lanšperský, roboty jsou, nepomíjej o to jednati, aby na místě těch k zámku povinných robot , mě jich k tomu dvoru, který se na Šejvě (Sseywie) udělá, odbejvaly. A což tak koliv při nich způsobeno a na čem s nimi zvostáno aneb strženo, o tom všem zprávy své mě učiniti neopomíjej ….“
A jak kníže Vratislav z Pernštejna přikázal, tak se i stalo. V roce 1580 bylo vykoupeno 6 gruntů i mlýn šejvský a vznikl tak šejvský panský dvůr. Do gruntovní knihy obce Dolní Dobrouče, do tzv. Register neboli lejster (Pzk 204) byly zapsány kupní smlouvy. Většinou následujícího znění:
„Téhož léta (1580) v pátek před slavného dne seslání Ducha svatého, stoje na zámku osobně při lejstrách Jiřík Dvořák oznámil, že grůnt svůj prodal v těch právech a mezích jak sám užíval, jeho vysoce urozenému pánu, JMKn. P. Vratislavu z Pernštejna a na Tovačově, celkem za sumu 530 kop grošů. Zavdalo se hned jemu na zámku v Lanškrouně 300 kop a tak Jiřík Dvořák na tom (gruntě) nemá nic, odevzdal od sebe i svých potomků na budoucí časy . Platit se má ročně 15 kop, z peněz náleží do obce Vůstrovské 120 kop splácení a do Vrchní Dobrouče 50 kop. K tomu přidává Dvořák krávy dobrý tři, tří telat letošních, tři roční, jednu kopu ovec starých i s mladými patnácti“
Podobným způsobem jsou zapsány do Register kupní smlouvy s mlynářem Andrle Stajmanem a kromě Jiřího Dvořáka i s dalšími 5 sedláky ze Šejva. Jednalo se o Martina Poneše, Václava Fryčara, Markuse Feyta, Blažka a Mikuláše Apla. Každý z nich i mlynář dostal vyplacenu část hodnoty jeho gruntu v hotovosti v podobě závdavku. Zbytek hodnoty každého gruntu, který zůstával dědictvím byl splácen každoročně dědicům, dlužníkům a věřitelům. Sirotkům po těchto držitelých gruntů byly jejich dědické podíly spláceny do sirotčí pokladny. Pokud nechtěl některý z dědiců čekat na postupné splácení jeho podílu, mohl odprodat svoje dědictví za značně sníženou cenu vrchnostenskému úřadu. Dohodnutá částka mu byla vyplacena ihned v hotovosti.
Kníže Vratislav z Pernštejna tak získal do své vlastní režie hospodářství panského dvora na Šejvě. S pohledávkami bývalých majitelů se tak vyrovnávala v následujících letech vrchnostenská správa pernštejnského panství až do roku 1582. Po smrti knížete Vratislava z Pernštejna v roce 1582 převzala na sebe všechny finanční pohledávky dědiců bývalých šejvských rolníků - Manrique de Lara, vdova po + Vratislavovi z Perštejna. Panství bylo tehdy neúměrně zatíženo minulou výstavbou nového panského sídla, zámku v Litomyšli a nákladným životem rodiny Pernštejnů. V roce 1588 bylo pak lanšpersko-lanškrounské dominium odprodáno novému majiteli - Adamovi Hrzánovi z Harasova a na Skalce.
Neradostnou skutečností dané doby byla zvyklost, že k provozu panského dvora byla zneužívána práce nedospělých dětí, sirotků po zemřelých rolnických rodinách z celého panství. To dokládají záznamy Knihy sběhlých, tzv. účtů sirotčích, kterou nechal založit v roce 1607 tehdejší majitel lanšpersko-lanškrounského panství, Adam Hrzán z Harasova. Do knihy byly zapisováni všichni kdo z panské služby sběhli a jejich dědické podíly propadly tak ve prospěch pána.
Od Hrzánových získal lanšpersko-lanškrounské panství v roce 1622 – císařský místodržící, kníže Karel z Lichtenštejna. Během nastávající 30leté války zažili zdejší osadníci všechny možné válečné útrapy, které válka sebou přinášela. Naštěstí většina vrchnostenských písemností z tohoto válečného období až do počátku čtyřicátých let, kdy bylo panství napadeno Švédy, se zachovala.Významná je zpráva o šejvském dvoře v příloze výše uvedených Register zapsaná pečlivými úředníky lanškrounského panství v roce 1638. Je to záznam o stavu splácení vykoupených 6 statků a mlýna na Šejvě. Z něho vyplývá, že za 6 bývalých statků a mlýna šejvského zbývalo celkem vyplatit 892 kop grošů dědictkých podílů.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje 1/2018

GPS souřadnice: 50.0081997N, 16.4751664E

Autor: Jaroslav Jansa
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018








Předchozí článek: Stavební historie cukrovaru ve Slatiňanech – 100. výročí současného areálu
Následující článek: Zemské brány na pomezí kraje


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Zadní trakt MORAVSKOTŘEBOVSKÉ radnice z konce 15. století

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml