Pardubice : Sdružení přátel Pardubického kraje

Údolí Krounky na prahu Vysočiny

Kamenité řečiště Krounky u Předhradí¨. Foto autor

5.06.2018 K půvabným partiím na prahu Vysočiny, přesněji řečeno na zvlněném rozmezí Českomoravské vrchoviny a České tabule, patří údolí říčky Krounky. Tento levý přítok Novohradky dostal pojmenování podle obce Krouna, dobře dostupné po silnici č. 34 z Hlinska do Poličky, nebo po železniční trati č. 261 Žďárec u Skutče–Polička–Svitavy. Krounka celou délkou svého toku (22,7 km) náleží Pardubickému kraji, respektive okresu Chrudim. Při březích Krounky se skrývá spousta zajímavých a turisticky přitažlivých míst, včetně několika chráněných území. Pramenná partie je součástí botanicky významné přírodní památky U Tučkovy hájenky, dolní polovina toku od kutřínské silnice až k ústí do Novohradky pod obcí Doly byla zahrnuta do Přírodního parku Údolí Krounky a Novohradky. Území kolem toku Krounky je též součástí Národního geoparku Železné hory.

Prameny pod vrcholkem Železných hor
Pramen Krounky (v nadmořské výšce 716 m) je docela nenápadný a najdeme jej při okraji lesa severně od obce Svratouch, hned pod zatáčkami silnice, klesající k obci Krouna. Tato partie (s již zmíněnou přírodní památkou U Tučkovy hájenky) je součástí severovýchodního svahu nápadného návrší s poněkud tristním pojmenováním U oběšeného. To je pozoruhodné i z geografického hlediska. Jeho vrcholek v 737 m n. m. je totiž nejvyšší kótou celých Železných hor a na severozápadním temeni se při okraji lesa rozprostírá další prameniště s upraveným pramenem řeky Chrudimky. Kolem něj prochází zeleně značená cesta od železniční stanice Čachnov do Kameniček, zatímco na „střechu Železných hor“ – oblý vrcholek U oběšeného – stoupá jen neznačená luční cesta od horního konce Svratouchu.
Pramenný potůček Krounky je vodou vyživován zejména z přilehlých mokřin, částečně též ze studánky Na Míšku pod výše zmíněnou silnicí. Od obce Krouna, jíž dominují dva kostely, provází břehy Krounky červené turistické značení. Směrem k Otradovu přechází spolu se silnicí železniční trať, kde zaujme pomníček, upomínající na tragické železniční neštěstí v červnu 1995, v jehož důsledku zemřelo devatenáct lidí.

Malebné údolí Kablaně
V Otradově se zachovalo několik roubených stavení, např. Blažkův mlýn, pod obcí Krounka i nadále sledovaná červeným značením vtéká do romantické údolní partie Kablaně. Až k osadě Rovinka mezi Českou Rybnou a Miřetínem je asi 2 km dlouhá a lesní porosty v ní skrývají řadu půvabných zákoutí.
Údolí zde vytváří několika výrazných zákrutů, zahloubených do žulových hornin, náležejících do komplexu tzv. budislavského plutonu. Zdejší žuly, přesněji řečeno granodiority, jsou výrazně usměrněné (spíše tak připomínají břidličnatou rulu) a místy jimi prostupují světlé živcové a křemenné polohy.
První údolní zátočinu pod Otradovem vyplňuje rekreační chatová osada, od které říční břehy provází několik výrazných skal a zřícenými balvany se postupně plní i řečiště. Zajímavostí pravého břehu (mimo turistické značení) je boční skalnatá rokle, ze které potůček spadá ke Krounce malým (asi 1,5 m vysokým) vodopádem. Větší skaliska však vystupují na opačném, levém údolním svahu Kablaní, tedy poblíž červeně značené cesty. Některá jsou stupňovitě až 20 m vysoká a výrazně členěná v důsledku mrazového zvětrávání rozpukané a místy i břidličnaté horniny. Krounka a s ní i celé údolí pak směřuje převážně k severu, kde se částečně rozšiřuje a jeho malebného prostředí tam už řadu let využívá dětský letní tábor pražského filmového studia Barrandov. Širší údolní partií u osady Rovinka prochází silnice z České Rybné do Miřetína a Krounka zde přijímá větší pravostrannou pobočku, zvanou Pehlínský potok. Také jeho údolní zářez je provázen žulovými skalkami, které místy vystupují i přímo mezi staveními České Rybné.

Součást přírodního parku
Při Krounce u Rovinky kdysi stával Šiklův neboli Lexův mlýn a červeně značená cesta provází téměř 1,5 km dlouhý poklidný tok Krounky pod obec Kutřín, kde silnice z Proseče a Nových Hradů do Skutče tvoří hranici Přírodního parku Údolí Krounky a Novohradka. Ten byl zřízen nařízením Okresního úřadu Chrudim v září 1998 a kromě dolního toku Krounky se západní „větví“ přírodního parku, zahrnuje též horní úsek neméně půvabného údolí Novohradky, vyplňujícího od Nových Hradů, až po město Luže východní „větev“ tohoto chráněného území.
Za Kutřínem Krounka přijímá svoji největší pravou pobočku Martinický potok a za ostrým zákrutem s dětským letním táborem a rekreační osadou se noří do dalšího výrazného údolního úseku, který patří k nejromantičtějším partiím na prahu Vysočiny.

Romantická rokle Šilinkův důl
Tato skalnatá rokle se nazývá Šilinkův důl a až pod hrad Rychmburk asi 2,5 km dlouhá. Hlavní příčinu zdejších členitých, místy až „divokých“ partií, lze hledat v geologickém, tedy horninovém podkladu tohoto území. Krounka se tu zařezává do velice tvrdých a proto i odolných drob prvohorního (patrně silurského až devonského) stáří, které jsou součástí tzv. hlinecko-rychmburského souvrství. Tyto původně usazené horniny, složené z drobných zrnek křemene, živců aj. nerostů, později prošly částečnou přeměnou a místy jsou porušené puklinami. Na údolních svazích, zejména pak nad nárazovými břehy, vystupují v souvislých skalních stěnách nebo strmých a členitých útesech, vysokých až několik desítek metrů. Při geomorfologickém výzkumu zde bylo registrováno a dokumentováno dvanáct výrazných skalních výchozů (sedm při pravém a pět při levém břehu). Některé obtížně schůdné skalní úseky tu červeně značená trasa překonává jen díky zasazeným železným žebříkům, případně stoupá až do horních partií svahu. Výhled z vrcholků skal je tu však díky hustým porostům značně omezený a částečně se „vylepší“ jen mimo vegetační období, tedy po opadu listů.

S malebnou kulisou hradu
Tento ráz si údolí Krounky ponechává až do bezprostřední blízkosti hradu Rychmburk, pod kterým přechází říčku mezi obcemi Hněvětice a Předhradí silniční most. Ještě před ním však cesta mine několik zajímavých míst. Nepřehlédnutelný je tu například temný otvor někdejší štoly, méně nápadnými tvary jsou nevelké miskovité prohlubně, zahloubené do skalních prahů a kamenů v řečišti. Patrně vznikly rozrušením méně odolných oválných konkrecí v hornině, a to za přispění vířivého proudu říčky. Konkrece a dutiny po nich lze místy pozorovat i přímo na skalních stěnách.
Působivou dominantou této části údolí je jeden z nejzachovalejších a nemnoha trvale obydlených českých hradů Rychmburk. Vystupuje na skalním ostrohu mezi údolími Krounky a Lešanského potoka a využívaný je k sociálním účelům (Domov na hradě Rychmburk). Přilehlou obec Předhradí zase proslavil básník Adolf Heyduk, který se zde v roce 1835 narodil, údolím se prý rád procházel a v jeho romantických zákoutích snad nacházel též inspiraci.

Při dolním toku Krounky
U silničního mostu se červené značení odklání od řečiště Krounky. Ze zatáčky silnice do Hněvětic stoupá lesem nad údolí s vyhlídkou na vrcholku skalního útesu, místně zvaného Žižkova skála. Ční přímo proti hradu Rychmburk a patří k nejmohutnějším skaliskům v celém údolí. Za další zátočinou protíná údolní svah hluboká „jizva“ kamenolomu, jehož stěna odkrývá pěkný profil souvrstvím tzv. rychmburských drob. Červeně značená cesta se však lomu vyhýbá, stejně tak jako následující obtížně prostupné partii, kde skaliska „vyrůstají“ přímo z řečiště. Turistická trasa pak provází břehy Krounky zase až od osady Zadní Borek pod obcí Zhoř. Také dolní úsek údolí, zaříznutý už do usazených hornin (pískovců a opuk) křídového stáří, je v mnohém zajímavý. Méně známou, ale pozoruhodnou geologickou lokalitou u osady Doly je levý břeh Krounky, odkrývající rozhraní prvohorních a druhohorních útvarů a spolu s ním též vrstevní polohu s proplástky uhlí. V rozšířené údolní partii má pak Krounka svoji „konečnou“, protože zde (v 305 m n. m.) ústí do Novohradky, a to už na dohled od hradu Košumberk, kam směřuje i červené turistické značení.

Z literatury
Faltysová H., Bárta F., a kol. (2002): Pardubicko. Chráněná území ČR, sv. IV, 316 s. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.
Hanžl P. a kol. (2008): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1:25000, list 14-334 Svratka. 72 s. ČGS, Praha.
Konzalová M., Vachtl J. (1976): On the age of the Rychmburk Greywacke. Věst. Ústř.Úst.geol., 51, s.129-138. Praha.
Stárková I., Opletal a kol. (1998): Geologická mapa ČR, list 14-33 Polička. ČGÚ, Praha.
Vachtl J. (1950): Rychmburské droby – nejmladší člen skutečského paleozoika. Sbor. Stát. geolog. Ústavu, 17, odd. geol., s. 341-359. Praha.
Vítek J. (1975): Geomorfologie horninových výchozů v údolí Krounky. Sbor. Čs. Geogr. Spol., 91, s. 322-324. Praha.
Vítek J. (2000): Geomorfologické poměry přírodního parku Údolí Krounky a Novohradky. Vč. Sb. Přír. – Práce a studie, 8, s. 31-49. Pardubice.
Vlček V., edit. (1984): Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR. 316 s. Academia, Praha.
www.geoparkzh.cz

Autor: Doc. RNDr. Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2017