|
| |
|
Zubří země Pánů z Pernštejna
4.06.2018 Termín „Zubří země“ je vymezován v oblasti Vysočiny mezi Žďárem nad Sázavou a Kunštátem a mezi Poličkou a Doubravníkem. Bystřice nad Pernštejnem leží přesně uprostřed tohoto bájného kraje spojeného s pány z Pernštejna. V posledních letech se v cestovním ruchu používá marketingové označení „Zubří země“. Zubří hlavu si dali do erbu Pernštejnové, kteří „Zubří zemi“ ve 13.století osídlili a v jejich erbovní pověsti vystupuje právě zubr. Do této oblasti bylo zaměřeno letní soustředění turistického kroužku Klubu přátel Pardubicka v září 2017. Putování bylo zaměřeno na historii kraje se záměrem vyjet z pernštejnského panství v Pardubicích do pernštejnského panství kraje, odkud Pernštejnové do Pardubic přišli. Těch pernštejnských památek je tu hodně. Tou největší a nejvýznamnější je především hrad Pernštejn. Ten je v pramenech zmiňován v roce 1285 a vznikl pravděpodobně nedlouho před tímto datem. Založil jej některý z příslušníků jihomoravského rodu pánů z Medlova. Štěpán III. ještě roku 1270 se píše z Medlova, ale roku 1285 se poprvé píše jako „z Pernštejna“ (počeštěno z německého „Bärenstein“, medvědí kámen). To znamená, že v té době již původní malý hrádek musel stát. Původní hrad byl daleko menší rozlohy a zabíral vlastně pouze skalisko na konci ostrohu, na němž stojí dnešní palác, který starý hrad při přestavbách a rozšiřování zcela pohltil. Nejstarší věž původního hradu nazývaná Barborka (podle patronky) tak dnes vyčnívá nad budovu paláce jen malou částí. Dnešní vzhled hradu je výsledkem zhruba 300let dlouhého stavebního vývoje. Pohádkový goticko-renesanční hrad, reprezentační sídlo rodu Pernštejnů, v 16.století nejbohatšího a nejmocnějšího rodu Českého království nebyl nikdy dobyt a po velkém požáru v roce 1457 byl velkoryse pozdněgoticky přestavěn, v 16.století doplněn o renesanční palác. Rodu Pernštejnů patřil od roku 1285 do roku 1596. Od roku 1818 se posledními majiteli stávají Mitrovští, jimž hrad patřil až do roku 1945. K hradu se vztahují různé zajímavé pověsti. Nejen v jižních Čechách, ale i zde se vypráví pověst o bílé paní. Právě ta pověst z pera Hynka Jurmana mne velice zaujala. Pernštejnská bílá paní: „V době, kdy na Pernštejně sídlil Polák Žibřid, snad potomek samotného zakladatele rodu Věňavy, byl hrad obležen početným zástupem Moravanů. Nepřáli si polského pána, i když byl moravského původu. Když rytíř poznal přesilu nepřátel, začal s nimi vyjednávat a nakonec sjednal příznivé podmínky k uzavření míru. Obléhatelé už pokojně vstupovali do hradu, ale nejstarší rytířova dcera se dále bránila a nechtěla příměří přijmout. Vtom k ní přiskočil rozzlobený Žibřid a mečem vlastní dceru proklál. Ta klesla mrtvá k nohám rychle vystřízlivělého otce a od té doby se na Pernštejně zjevovala. Jakmile odbila jedenáctá, vždy kráčela přes nádvoří ke hradu. Byla oděna v dlouhé bílé šaty, krásné zlaté vlasy měla rozpuštěné a u pasu jí zvonil svazek klíčů. Každé zjevení vždy zvěstovalo něco důležitého. Její veselá nálada předznamenávala nějakou radostnou událost, ale když měla černé rukavice a bědovala, vždy to znamenalo nebezpečí, neštěstí a smrt. Sama však nikomu neubližovala. Až jednou… To se na Pernštejně konala hlučná svatba a jeden rozpustilý panoš se chvástal, že Bílou paní políbí. Ta stanula náhle vedle něj, on nechtěl couvnout, políbil ji a padnul mrtev k zemi. Když padl v bitvě se Švédy roku 1631 Vratislav Eusebius z Pernštejna, vymřel rod Pernštejnů po meči. Po smrti jeho sestry Frebonie Eufobie roku 1646 vymřel rod i po přeslici. To se Bílá paní prý zjevila naposledy a od té doby ji již nikdo nespatřil. Připomíná ji pouze vyobrazení, jak Žibřid vraždí vlastní dceru, zachované v hospodářských místnostech hradu Pernštejna.“ V „Zubří zemi“ se nacházelo celkem dvanáct hradů, ale ne všechny patřily Pernštejnům. Jen jediný z nich, Pernštejn, se dodnes dochoval v plné kráse. Z ostatních jsou pouze ruiny, nebo jen náznakové zbytky. Z těch zbylých je nejvýznamnější Zubštejn. Ten byl první, jenž jsme navštívili v doprovodu pana Skalníka z Bystřice nad Pernštejnem, který se stal na dva dny naším výborným průvodcem a vypravěčem. Zubštejn Zubštejn – hrad, latinsky nazývaný Lapis-Kámen, byl vystavěn goticky až ve 14.století a patřil pánům z Medlova. O hradě se prvně píše v roce 1344. V roce 1358 přešel do rukou markraběte Jana Jindřicha s prvotním názvem Zubštejn. Pánům z Pernštejna patřil až do roku 1446, konkrétně Janovi. Jeho potomci hrad hojně využívali a Vilém II. pečoval nejen o jeho vybavení, ale i o opevnění. Na Zubštejn dokonce nechal převézt polovinu houfnic a tarasnic z Pernštejna. Potom však přenesl své sídlo do Pardubic. Další členové rodu sídlili na mramorovém hradě Pernštejně, v letech 1547 a 1596 je Zubštejn už uváděn jako „zámek pustý“. Poté se do něj začaly stahovat loupeživé tlupy, proto byl na královský rozkaz odstřelen tak, aby zde nezůstala ani jedna místnost celá, schopná obývání, což je dnes krásně vidět. Dodneška se dochoval zbytek paláce se čtyřmi klenutými místnostmi a část vstupní věže, k jejíž bráně vedl padací most. V roce 2010 byl na hradě vybudován nový dřevěný most, který spojil jádro hradu s předhradím. Hrad Pyšolec, stejně jako Zubštejn, byl dalším ze strážních hradů nad řekou Svratkou. Vznikl pravděpodobně na přelomu 13. a 14.století díky Pernštejnům. Ve 2.polovině 15.století byl zpustlý. Hradu vévodila mohutná válcová věž (9,5 metrů v průměru, vnitřní šachta pouze 1,2 metry). Zachovala se značná část věže, zbytek paláce, hluboké příkopy a valy. Pyšolec Hrad Dalečín – zřícenina gotického hradu, německy označovaného jako Tolenstein, na levém břehu Svratky působí dodnes romanticky a velkolepě. Určitě stál v roce 1358, kdy ho získal od olomouckého probošta Ješka Jimram z Pernštejna. Pernštejnové vlastnili Dalečín do roku 1588. Dalečín Hrad Aueršperk, který jsme navštívili jako poslední z pernštejnských hradů, jeho gotickou zříceninu, která se nachází na vyvýšenině obtékané ze tří stran říčkou Bystřicí. Roku 1325 se zde píše Jimram z Pernštejna a Aueršperka, ale už roku 1403 je hrad pustý. Chránil jej až 13 metrů hluboký suchý příkop a vstup do hradu vysoká válcová věž. Z ní se dnes nachází pouze zajímavé torzo, četné zbytky základového zdiva paláce a hluboký příkop s valem. Aueršperk Naše pernštejnské putování směřovalo především za významnou pernštejnskou památkou do Doubravníku, do kostela Povýšení Svatého Kříže a zároveň pernštejnské hrobky. Na místě bývalého ženského augustiniánského kláštera, založeného před rokem 1231 Štěpánem z Medlova a zničeného husity, dali Pernštejnové v letech 1535 – 1557 postavit halový trojlodní kostel jako pohřebiště svého rodu. „Mramorový kostel“ byl postaven z bílého nedvědického mramoru, krásný, bílý, světlý. Nacházejí se zde tři stavební slohy: gotika, novorenesance a baroko. Gotika – štíhlé sloupy, vysoký strop se žebrovím a lomená okna. Úpravy oken jsou novorenesanční s různými vitrážemi. Baroko představuje oltář s obrazem a bohatou výzdobou soch a ostatních artefaktů. Ke kostelu byla přistavěna v roce 1867 hrobka Mitrovských, kde je uloženo celkem 19 litinových rakví – 18 velkých a jedna dětská. Vrchní rakve jsou železné s nápisy a ozdobami, další zinkové a třetí vnitřní dřevěné, ve kterých jsou uloženi nebožtíci. Na úchytech rakví jsou jako ozdoba kovové kuličky, ale jak nám paní průvodkyně oznámila, mají i jiný význam. Pokud je kuliček sedm, je v rakvi pochován hrabě, pokud je kuliček devět, jde o knížete (ale to si nejsem jistá, protože jsem mezi Mitrovskými žádného knížete nenašla). Na rozdíl od bílého kostela je v hrobce Mitrovských ponuro. Jako perličku, ale nehezkou, nám paní průvodkyně ukázala v zahradě zbytky kravína, který jim vládnoucí strana v roce 1958 dala do farní zahrady postavit. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje 1/2018 Autor: Jarmila Skalická Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018
Předchozí článek: Pardubický kraj bude mít tři nové Národní kulturní památky Následující článek: Kamenné studánky – 2. část Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
