Sdružení přátel Pardubického kraje

100 let pardubického divadla


23. 10. 2009 V letošním roce si připomíná budova pardubického Městského divadla sto let od doby, kdy na její jeviště poprvé vstoupili herci a zpěváci a do hlediště poprvé usedli diváci. První a na dlouhou dobu jediný divadelní sál ve městě býval v prostorách někdejšího hotelu Veselka. Je poměrně známá skutečnost, že od roku 1858 tento známý pardubický hotel disponoval sálem zvaným Odeon. Jeho součástí bylo jeviště hluboké pouhé 4 metry. Prostory, které by mohly posloužit pro sehrání divadelního představení, disponoval také hostinec U České koruny, který stával těsně vedle Zelené brány v místech, kde dnes stojí pobočka Komerční banky.

Jevištěm disponovala i budova Měšťanské besedy, která stávala do roku 1892 v místech, kde se dnes nachází zadní trakt pardubické radnice. Ve městě se pak v různých dobách nacházelo postupně několik menších či větších sálů, které příležitostně také sloužily pro zábavy, bály, komorní koncertní vystoupení, přednášky či produkce divadelních ochotníků. Na počátku roku 1881 byly položeny základy vzniku Spolku pro postavení divadelního domu. Ten byl založen o rok později. U jeho vzniku stáli tehdejší starosta města Leopold Werner, J. V. Jahn či hospodářský inspektor panství Josef¨Wraný. Velmi záhy padla ve spolku dvě zásadní rozhodnutí.
Především to, že se skutečně bude stavět dům pro všechny spolky – tedy s divadelním jevištěm, sálem, spolkovými místnostmi a restaurací. Druhé usnesení se týkalo budoucího staveniště. Není bez zajímavosti, že spolek zakoupil pozemky v tehdejší Žižkově ulici, což je dnes přibližně ulice nesoucí název U divadla. S postavením budovy se tak počítalo o něco více na jih, dále od někdejšího toku Městské řeky, která protékala dnešním náměstím Republiky. V roce 1884 bylo koupí několika pozemků celkem za 11 417 zlatých zajištěno budoucí staveniště, nicméně stavba divadelního domu nebyla tehdy ještě zdaleka zajištěna.
Přesto byla vyhlášena architektonická soutěž na podobu budovy divadelního domu. Ze 14 došlých návrhů bylo 18. dubna 1885 plných 11 z nich vyřazeno pro nevyhovění podmínkám soutěže. Ze zbývajících tří návrhů byl nejlepším uznán návrh arch. Jindřicha Fialky, který byl později také autorem návrhu na výstavbu budovy dnešní Univerzity Pardubice na náměstí Legií.
22. prosince 1886 bylo vydáno stavební povolení na výstavbu divadelního domu, na počátku roku 1887 měla být zahájena stavba. K tomu však nakonec nedošlo, protože až tehdy si někteří členové výboru spolku uvědomili, že stavba není dostatečně fi nančně zabezpečená. Teprve tehdy se i v místním tisku začínají ozývat názory, proč stavět divadelní dům, proč raději nepostavit rovnou plnohodnotné divadlo. A tak nakonec místo původně zamýšlené stavby divadelního domu s restaurací, kancelářemi spolků a divadelním sálem došlo k obratu, kdy valná hromada spolku v říjnu roku 1892 rozhodla o výstavbě divadla. Zásluhou tehdejšího vrchního pokladníka Městské spořitelny Františka Růžičky, advokáta Vojtěcha Horáka a notáře Josefa Štolby tak dnes máme v Pardubicích namísto divadelního domu plnohodnotné divadlo.
Bylo však nutné vypsat novou architektonickou soutěž. 1.6.1893 bylo vybíráno celkem ze šesti návrhů na divadelní budovu v Pardubicích. První cenu obdržel již účastník předchozí architektonické soutěže arch. Jindřich Fialka, druhou pak architekt Antonín Balšánek. I přesto, že divadelní ochotníci hráli představení, jejichž výtěžek putoval na fi nanční zajištění výstavby divase samotnou stavbou se váhalo. A tak se vedení Spolku v roce 1903 rozhodlo dát celé jmění, které činilo přibližně 124 000,– K, městu, aby samo divadlo postavilo. Hned 18. března téhož roku se městská rada usnesla, že divadlo skutečně město svým nákladem postaví. Trochu překvapivé bylo však rozhodnutí radnice o rok později, kdy městská rada vyzvala Ing. arch. Antonína Balšánka k dopracování projektu, ačkoliv vítězem soutěže byl návrh arch. Fialky.
V době, kdy se již očekávalo, že zahájení stavby nic nebrání, objevil se návrh stavitele Václava Kašpara, aby divadelní budova byla postavena vzhledem k chystanému zasypání vodního kanálu o několik metrů severněji. Společná komise města a Spolku vyslovila s tímto návrhem souhlas a tak budova divadla stojí tam, kde ji máme. Ve smyslu tohoto návrhu tedy byly roku 1905 vykoupeny další pozemky.
Dlouhé průtahy se zahájením výstavby dávaly prostor nejrůznějším dohadům v místním tisku, kde se spekulovalo o tom, zda by neměla být vyhlášena nová architektonická soutěž, když byla celá divadelní budova oproti původnímu návrhu situována jižněji, diskutovalo se i o tom, zda je správné nyní v roce 1906 stavět dle návrhu z roku 1893, kdy proběhla architektonická soutěž na výstavbu divadla. Spekulovalo se i o tom, proč se vedení města rozhodlo pro výstavbu divadla zvolit návrh architekta Balšánka, který v architektonické soutěži skončil na druhém místě. Dalším nemalým překvapením byla skutečnost, že městská rada rozhodla 3. září 1906 o dodavateli stavby nikoliv veřejnou soutěží, ale zakázku přímo zadala mimopardubickému staviteli Josefu Döllerovi z Chrasti za 300 000 korun. Místní noviny začaly spekulovat o tom, jaká protekce zde hrála svou úlohu.
Nakonec však 16. května 1907 byl položen základní kámen k pardubickému divadlu. Aby těch všech zmatků souvisejících se stavbou divadla nebylo málo, nese základní kámen datum 9. května. Slavnostní akt položení základního kamene byl však vzhledem k volbám o týden odložen.
A problémy s výstavbou divadelní budovy pokračovaly i v průběhu stavby. Architekt Balšánek totiž dodával podrobné plány teprve v průběhu stavby se zpožděním, podobné problémy totiž nastávaly i při stavbě Obecního domu v Praze, která je také dílem tohoto architekta. Problémy byly i s průběhem stavby, kdy prováděcí fi rma neprovedla správně dvě betonová pole a město muselo provést nápravu na své náklady. Bylo tak třeba strhnout asi šestinu stropu a zbudovat znovu. Prapodivné je i překročení rozpočtu stavby.
Původní rozpočet počítal s částkou 300 000 korun, což bylo překročeno o plných 200 000 korun. Přesto stavba byla po dvou a půl letech dokončena a divadlo po svém dokončení na sklonku roku 1909 disponovalo šesti lóžemi a 163 sedadly k sezení v přízemí a 8 lóžemi, 82 sedadly a místy k stání v prvním patře. Kolaudace divadelní budovy byla provedena 20. listopadu 1909.
Ještě v době, kdy do dokončení divadelní budovy zbývalo mnoho práce, byla v roce 1907 ustanovena komise, jejíž starostí byla příprava slavnostního zahájení provozu nové budovy. Hned na počátku bylo rozhodnuto, že se na zahájení musí podílet ochotníci i zpěváci. A tak bylo rozhodnuto, že zahajovacím představením bude Smetanova Hubička v provedení místních pěveckých těles Pernštýn a Ludmila.
Na druhý den bylo naplánováno představení divadelních ochotníků. Ale i zde byla řada zmatků. Ochotníci nebyli totiž odsunutím svého zahájení provozu divadelní budovy na druhý den nadšeni a byla tudíž vedena kampaň, jejímž cílem mělo být zpochybnění schopností pěveckých těles Pernštýn a Ludmila. A tak bylo Divadelním kuratoriem rozhodnuto, že opera bude hrána až na druhý den, přednost tak dostali ochotníci.
Ale jakou hru na zahájení provozu zbrusu nové divadelní budovy vybrat? Dr. Štolba navrhl, aby Jaroslav Vrchlický sepsal text z historie Pardubic. Návrh byl přijat. Jaroslav Vrchlický chtěl napsat veselohru z pernštejnské doby a přijel dokonce dvakrát do Pardubic, aby se seznámil s prostředím pardubického zámku, kam měl být situován děj hry. Na sepsání hry dokonce Vrchlický dostal zaplacenu velkorysou zálohu. Bohužel však v roce 1908 Vrchlický těžce onemocněl a neměl již síly na to, aby hru dokončil. Dr. Štolbovi tedy nezbylo, než aby hru dokončil sám. Sáhl však do novější historie, do roku 1744, kdy byly Pardubice obsazeny pruským vojskem. Hru nazval jednoduše „1744“. A tou pak byla divadelní budova skutečně otevřena.
Možná by stálo ještě za zmínku, že po smrti Jaroslava Vrchlického v roce 1912 vyslovil Dr. Štolba prosbu, aby Vrchlického dědicové věnovali fragment nedokončené hry z dějin Pardubic městu. To se prý skutečně stalo a Vrchlického rukopis prý do Pardubic doputoval. Kam se však rukopis poděl, není známo. Zajímavá je však v této souvislosti zaznamenaná osobní vzpomínka někdejšího pardubického spisovatele a dramatika Karla Krpaty: „Nejasně si pamatuji, že jsem se jako student tajně za divadelní zkoušky vkradl na prohlídku reprezentačního salónku za starostenskou lóží a tam v zásuvce objevil popsaný sešit v dosti nákladném pouzdře. Protože jsem tehdy neměl o věci potuchy a číst se v přítmí neosvětlené místnosti nedalo, nevěnoval jsem nálezu pozornost a vrátil jej, odkud vzal. Měl jsem relikvii v ruce? Jestliže ano, mohla být odtamtud kdykoli pohodlně odcizena. Dnes tam není, kde tedy jinde?“
Za zmínku pak stojí určitě výzdoba divadelní budovy. Autorem sochy Génia nad portálem byl profesor Bohumil Kafka, autorem medailonků dramatiků a skladatelů po obvodu pláště budovy je místní sochař B. Vlček, autorem mozaikových obrazů v průčelí „Libušin soud“ a „Žižka před Prahou“ je František Urban. Ten byl autorem také malované opony v divadle. Ta se poprvé zvedla 11. prosince 1909, kdy byla před plným hledištěm odehrána již výše zmíněná hra „1744“. O den později se pak představily sbory Pernštýn a Ludmila se Smetanovou Hubičkou a dokázaly, že obavy z opery byly liché.
Ačkoliv budova divadla byla dokončena roku 1909, Východočeské divadlo jako divadelní soubor začal působit již o čtyři roky dříve. V únoru 1905 totiž předložil kulturní pracovník MUDr. Leopold Batěk městské radě v Hradci Králové návrh na založení oblastního východočeského divadla.
V dubnu téhož roku se sešli zástupce Hradce Králové, Chrudimi, Litomyšle, Mladé Boleslavi a Pardubic, aby tuto iniciativu podpořili. Později se k záměru přidal i Dvůr Králové nad Labem. Ačkoliv Pardubice ani Mladá Boleslav v té době divadelní budovu ještě neměly, projekt byl nakonec realizován a bylo ustaveno Divadlo sdružených měst východočeských, pro které se vžil stručný název Východočeské divadlo (VČD). Byl vytvořen společný orgán Ústřední divadelní komise, která například rozhodovala o ředitelích VČD. Ředitel divadla byl v podstatě samostatným podnikatelem, sdružená města pak poskytovala divadelní budovy a prostředky na zaplacení herců a zpěváků. Dle usnesení zakladatelů mělo mít divadlo operu, operetu i činohru. První sezónu zahájilo VČD 1. října 1905. Hrálo se dle vzájemných dohod vždy po určité období v Hradci Králové, Dvoře Králové, Chrudimi a Litomyšli. V dubnu 1908 se zpěvohra VČD představila i v Pardubicích. Jelikož ještě nestála divadelní budova, konala se představení na jevišti v Dělnickém domě (na dnešní Karlovině, kde je Myslivecká restaurace).
21. listopadu 1909 bylo nejprve slavnostně otevřeno divadlo v Mladé Boleslavi, o několik dní později pak v Pardubicích. Řádná sezóna VČD v Pardubicích započala 8. ledna 1910, kdy byla na programu Prodaná nevěsta, o den později byla na programu opereta Karla Weisse Revisor. 10. ledna se pak dostala ke slovu činohra, provedena byla Maryša bratří Mrštíků. Jak však uváděl dobový tisk, návštěva na všech třech úvodních představeních VČD byla slabá. Sezóna v Pardubicích trvala do druhé poloviny února, poté se Východočeské divadlo do Pardubic vrátilo ještě v květnu.
Východočeské divadlo pod hlavičkou Sdružených východočeských měst působilo s dvěma přestávkami do roku 1948. Od tohoto roku se totiž pod názvem Východočeské divadlo rozumí pouze pardubický činoherní soubor. Soubor Východočeského divadla se hned od počátku potýkal s problémy zejména fi nančními. Městská rada informovala 9. května 1912 ředitele divadelní společnosti Antonína Frýdu o tom, že dluhuje městu za používání Městského divadla částku 924 K 85 hal. „Ježto dosavadní jednání s Vámi o vyrovnání tohoto obnosu zůstalo bezvýsledným, usnesla se městská rada vyzvati Vás ku zaplacení tohoto obnosu do 8 dnů a po marném uplynutí této lhůty přikročiti ku vymáhání pořadem práva.“ Ředitel Frýda posléze odpověděl dopisem,ve kterém žádá městskou radu, aby mohl tento dluh uhradit v měsíčních splátkách splatných od října. V tom mu bylo posléze vyhověno.

GPS souřadnice: 50.03705N, 15.77792E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2009






Předchozí článek: Přehrada Hamry
Následující článek: Tajemno na zámku ve Zdechovicích


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Kříže na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml