|
| |
|
110 let založení továrny na hasičské stříkačky Václav Ignác Stratílek ve Vysokém Mýtě
25. 09. 2009 Továrnu založil Václav Ignác Stratílek, syn vysokomýtského měšťana Petra Stratílka, mistra kočárnického a sedlářského v roce 1899. Zakladatel se narodil ve Vysokém Mýtě 31. 7. 1873. Po vyučení řemeslu v továrně na příbory v Moravské Třebové šel do světa. Šest let trávil ve světě, vystřídal různé zaměstnavatele v Rakousku a Německu. Získal praxi a cenná osvědčení: odlévání barevných kovů a hliníku, litce zvonů. První dílnu zřídil ve Vrchlického ulici. Nejprve pracoval sám, později přijal 12 dělníků, začal vyrábět ruční pumpy a stříkačky. Nejvíce rozšířená byla nejmenší stříkačka „Berlovka“. Pojízdné ruční stříkačky byly dvoukolové s jedním pracovním válcem („Nádražní“) a čtyřkolové ruční stříkačky koněspřežné pro všechny druhy terénu bez pér („Horské stříkačky“). U těchto stříkaček bylo použito nového čerpacího ústrojí soustavy Stratílkovy. Konstrukce čerpadla spočívala v šikmém uložení pracovních válců, tzv. cylindrů s jedním ústředním kuželem. Kožené manžety na pístech byly nahrazeny bronzovými písty zabroušenými do válců. Tímto byla docílena lehkost chodu stroje a zamezeno ztrátě tlaku na pístech. Nejmodernější byla ruční koněspřežná stříkačka „Normálka“. V roce 1907 byla Stratílkova továrna přizvána ke zřízení Ústřední hasičské prodejny. Po krátkém čase z této společnosti fi rma Stratílek vystupuje a vrací se do přímého obchodu. Výrobky jsou prodávány v širokém okolí, výrobní prostory nestačí, rozšíření kvůli městské zástavbě není možné. V roce 1910 je výroba přestěhována do nově zbudované továrny v Riegrově ulici. V nové továrně je zřízena slévárna barevných kovů a hliníku. Stratílkova továrna na hasičské stříkačky byla známým podnikem v celém Rakousku-Uhersku. První světová válka ukončuje výrobu. Při rekvizici materiálu byly zabrány všechny bronzové a mosazné součásti stříkaček. Zaměstnanci odcházejí na frontu, továrna zastavuje výrobu. Po válce se jen stěží daří výrobu obnovit. Je zaváděna náhradní výroba – tělocvičné nářadí, součásti vodovodů a parních kotlů. Konec dvacátých let a léta třicátá jsou nejúspěšnějším obdobím pro Stratílkovu továrnu. Konstruktéři připravili do výroby centrifugální čerpadlo, k pohonu je používán spalovací motor. Nejprve to jsou upravené automotory Laurin a Klement. To byl základ pro výrobu stříkaček dvoukolových, čtyřkolových a automobilních. Několik typů stříkaček bylo vyrobeno s pohonem elektromotoru. V technické kanceláři byl zkonstruován spalovací motor čtyřválec a šestiválec, originál patent Stratílek. Konstrukce stříkaček byla stále vylepšována. Nejúspěšnější stříkačkou ve třicátých letech je dvoukolová motorová stříkačka – typ 363 s výkonem čerpadla 1 400 l/min. Postupem času žádané větší typy motorových stříkaček vedly fi rmu Stratílek k tomu, aby do výrobního programu zařadila „Speciální hasičský motor“. Čtyřválec o výkonu 40 HP, posléze pak podle nastalé potřeby čtyřválec 36 HP a šestiválec 60 HP. Vedle větších motorových stříkaček vznikla u hasičských sborů potřeba menších strojů. Stralílkova fi rma rozšířila svůj výrobní program o přenosné stříkačky s motorem dvoutaktním o výkonu 22 HP, později 26 HP „Přenosná motorová stříkačka – typ 262P“ s výkonem čerpadla 1 100 l/min. Stříkačky se dobře prodávají po celé republice i v zahraničí. Firma zakládá fi liálku na Slovensku v Žilině a na Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Vystavováním svých výrobků informovala zájemce o své práci. Obesílá Výstavu hospodářskou, Pražské vzorkové veletrhy a jiné výstavy. Celá řada zlatých a stříbrných medaili, diplomů a uznání svědčí o skutečné vyspělosti výrobku. Základem úspěchů fi rmy Stratílek byla především poctivá práce jak majitelů, tak celého pracovního kolektivu. Dále k tomu přispělo používání výhradně kvalitního materiálu, přesné obrábění součástek. Samozřejmostí bylo vždy seriózní jednání se zákazníky, poskytování rychlého servisu a vybavení dle přání zákazníka. Ještě dnes se dočítáme v pamětních knihách hasičských sborů o panu Stratílkovi. Osobně přijel předvést stříkačku, půjčoval stříkačku na zkoušku. Mnohde se zasloužil o zřízení hasičského sboru, pomohl získat fi nanční podporu u Zemské hasičské jednoty v Praze na zakoupení vybavení a stříkačky. V roce 1935 převzali fi rmu jeho dva synové. Vlastimil se stává šéfem fi rmy, Václav si bere na starost Činnost obchodní a kvalitu. Podnikatelé cestují do zahraničí, získané zkušenosti uplatňují ve výrobě. V roce 1939 si fi rma připomíná 40 let od založení. K této příležitosti byla vydána publikace „40 let boje proti plamenům“. Vlivem březnových události 1939 je oslava přesunuta na měsíc květen. V roce 1940 zemřel zakadatel továrny na hasičské stříkačky Václav Ignác Stratílek. Válečné události mění výrobní program Stratílkovy továrny. Vyrábějí se součásti německých letadel, trupy letadel STORCH a dopravní závěsné zásobníky DOBAS. Stříkačky jsou vyráběny v menším množství. Mosazné díly jsou nahrazovány hliníkem používaným na letadlech ELEKTRON. Majitelé továrny se snaží zaměstnat co nejvíce lidí, aby je uchránili od totálního nasazení. Podporovali odbojovou skupinu „VPŘED“ vedenou mjr. Cubinkem, která se scházela ve mlýně pana Františka Pravce v Nových Hradech. Zaměstnanci si založili soubor písní a tanců složený ze zaměstnanců továrny a jejich rodinných příslušníků. Nastudovali pásmo „Od svítání do soumraku“. Po skončení II. světové války se výroba rozbíhá, jsou vyráběny všechny typy stříkaček. Do výroby je zavedena malá travní sekačka s motorem Stratílek. Podnik zaměstnává 237 zaměstnanců a rozkládá se na ploše 3 900 m2. Byla uzavřena objednávka na hasičskou techniku s Anglií. Nový program rozvoje podniku rozšiřuje výrobu o zemědělské stroje, přenosná motorová stříkačka typ 262P je nejžádanější pro lehkou manipulaci a rychlejší zásah. V roce 1947 je tento typ opatřen převozním vozíkem na materiál. Vzniká „nový typ“ stříkačky PS-8 dvoutakt. Nová stříkačka dostává ocenění na veletrhu v Praze. Únor 1948 mění výrobní a vlastnické vztahy v továrně. Vlastimil a Václav musí z podniku, který léta společně budovali, odejít. Václav je zatčen Státní bezpečností, obviněn z přípravy opuštění republiky a odsouzen na 15 let do vězení. Vlastimil nemůže najít zaměstnání, až po čase se mu daří sehnat místo skladníka v podniku Mototechna. Rázem je zapomenuto vše, co vykonali pro společnost a zaměstnance. Někteří se je snaží všemožně pošpinit. Stratílkova továrna je začleněna pod Sigmu Lutín. Později se stává samostatným závodem s názvem Továrna hasicích zařízení – THZ. Jsou k ní přičleněny závody v Berouně, Frýdlantu, Brně, Hořicích a Slatiňanech. Vedením je pověřen Jan Hromádko, bývalý Stratílkův zaměstnanec. Do výrobního programu jsou vedle stříkaček zařazeny sanitní a nářaďové vozy, žebříky, kropicí i fekální automobily, navijáky pro startování bezmotorových letadel. V roce 1961 vzniká v THZ samostatná skupina, která provádí kompletní dodávky stabilních hasicích zařízení. Největší zakázka byla pro Slovnaft Bratislava, Kaučuk Kralupy, elektrárny a kulturní zařízení. V roce 1962 se THZ slučuje s druhým vysokomýtským závodem n.p. KAROSA, dříve SODOMKA. Výrobní program THZ je zachován – požární cisterna na podvozku TATRA, automobilová stříkačka na podvozku ŠKODA 706, LIAZ, AVIA. Dále se vyrábějí komunální vozidla. V roce 1985 se výroba hasicí techniky přesouvá z Vysokého Mýta do bývalých automobilových opraven v Poličce. Po roce 1989 zde vzniká Továrna hasicí techniky s.r.o. – THT. Privatizací bývalého pobočného závodu KAROSA převzala veškeré závazky a povinnosti výrobce hasicí techniky. Tím končí výroba požární techniky ve Vysokém Mýtě. Tím také končí ohlédnutí za lidmi, kteří si vytkli za svůj životní cíl poctivě pracovat a pomáhat druhým v nenadálých situacích. Výrobky fi rmy Stratílek jsou stále ve vlastnictví sběratelů a mnohých hasičských sborů. Jsou udržovány v provozuschopném stavu. Stratílkovy stříkačky ve sbírkách Františka Pecky ze Sobětuch Poznání o hasičských stříkačkách a jejich výrobcích jsem získal již jako učeň oboru strojní zámečník v Továrně hasicích zařízení – THZ Slatiňany. Závod THZ Slatiňany, dříve Smekal spadal pod THZ Vysoké Mýto, od roku 1962 Karosa Vysoké Mýto. Slatiňanský závod vyráběl dvoukotové motorové stříkačky DS16 a prováděly se opravy stříkaček různých typů pro hasičské sbory. V roce 1964 jsem vstoupil do Sboru dobrovolných hasičů Sobětuchy. To byla příležitost, kdy jsem při cvičeních a soutěžích viděl stříkačky v akci. První stříkačku jsem koupil v roce 1975 za 700,– Kč. Je to čtyřkolová ruční koněspřežná stříkačka vyrobená v roce 1910 fi rmou V. Ig. Stratílek Vysoké Mýto. Ve sbírce mám i dvě stříkačky R. A. Smekal Slatiňany: Koněspřežná ruční čtyřkolová r. 1913, Dvoukolová motorová r. 1937. Stříkačky vyrobené fi rmou V. Ig. Stratílek Vysoké Mýto: Berlovkar, 1903, koněspřežná ruční – horský typ r. 1910, dvoukolová motorová typ A4, r. 1926 – motor Laurin a Klement, přenosná 261 IP, r. 1943 – motor dvoutaktní, přenosná PS8, r. 1950 – vyrobena ze součástek znárodněné továrny Stratílek. Autor: František Pecka Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009 Předchozí článek: Domovský list Následující článek: Obec TĚCHONÍN a ŘEKOVÉ v letech 1949 až 1962 Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
