Sdružení přátel Pardubického kraje

Barokní zvonička v Javorníku

Foto: autor

16.02.2016 V srdci nevelké vsi Javorník u Vysokého Mýta ve stráni nad bývalou školou se vypíná drobná zvonička, která zde stojí tak trochu bez povšimnutí kolemjdoucích, ačkoliv ji lze z místní komunikace snadno zpozorovat. Interiér je dnes bohužel bez využití, ale v nedávné době se dočkala stavba rekonstrukce. Obecně o této stavbě hovoří místní jako o kapličce či zvoničce, ale o jejím významu, původu a někdejšímu využití se ví pramálo.
Zvonička je drobnou zděnou stavbou čtvercového půdorysu s okosenými nárožími, stěny jsou členěny lizénami a nad pravoúhlým portálem, který je v interiéru klenutý, je umístěna nika se zdůrazněným hlavním klenákem. Původní krov je kryt dřevěným šindelem, který je opatřen hnědým nátěrem; čtyřboká zakřivená stanová střecha je zakončena zakřivenou kuželovitou lucernou na vrcholu s dvojramenným křížem.
Původ a vůbec samotný vznik stavby souvisí s protipožárními opatřeními z poloviny 18. století, která vyvolala hromadná zřizování zvoniček na českém venkově, zpravidla tam, kde nebyl kostel a u kostela již existující zvonice. V roce 1751 vydané „ohňové“ nařízení (Feuerlöscherverordnung) ve formě patentu Marií Terezií podnítilo i vznik zvoničky v Javorníku. Přesný rok postavení neznáme, ale lze se domnívat, že spadá do let 1751 – 1752, jelikož původní zvon umístěný v lucerně nesl vročení 1752, mimo to byla ucha zdobena maskarony (motivy v podobě lidské tváře), horní okraj lemoval pás akantů (motiv listů) a na plášti byl umístěn reliéf se sv. Josefem. Zvon byl však v průběhu první světové války zrekvírován. Obecně lze říci, že stavba měla soužit jako signalizační zařízení při požárech a živelních pohromách, jedná se o ryze stavbu technického charakteru, byť si časem Javorničané uzpůsobili interiér i k účelům sakrálním.

Zde se právě prolínají dvojí pojmenování stavby a jakýsi zmatek v terminologii. Nejvíce místní hovoří o stavbě jako o kapličce, což by mělo tedy představovat stavbu určenou k sakrálním účelům a mohla by být i vysvěcena; což nikdy nebyla. Absenci kostela v Javorníku si časem obyvatelé vynahradili právě vybudováním obecní kapličky v této stavbě. Až do 60. let 20. století byl v interiéru umístěn drobný dřevěný oltářík se dvěma obrazy svatých (jeden měl představovat Nanebevzetí Panny Marie); dodnes se však dochovaly pouze rámy obrazů. Je pravdou, že se prvorepublikové obecní zastupitelstvo bránilo provozování jakýchkoliv pobožností v této stavbě a jejím okolí, což nám dosvědčuje zápis v obecní kronice z roku 1921: „U obecní kapličky konaly se tohoto roku již druhý rok bez povolení obecního zastupitelstva májové pobožnosti. 14. května se usneslo obecní zastupitelstvo pobožnost tu zakázati a naříditi zvoníkovi kapličku po klekání zavříti“.
Až do 60. let 20. století sloužila stavba i svému původnímu účelu, tedy jako zvonička, a v minulosti bylo jejím účelem také ohlašovat čas. V pramenech máme doloženo, že se zvonilo „poledne a klekání“ a celoroční plat zvoníka Jakuba Šejnohy se v letech 1815 – 1845 pohyboval od 2 zlatých a 20 krejcarů do 5 zlatých a 30 krejcarů. Poslední zvonící pocházeli z domu č. p. 65.
Zvonička je po architektonické stránce pozdně barokní řemeslnou stavbou s dochovanými mladšími klasicistními dveřmi. Původní je samotná zděná hmota stavby z opuky a krov. Během své existence prošla několika úpravami a rekonstrukcemi. Doložená je rekonstrukce v roce 1828, kdy byla opravena střecha, olaťována a pobita šindelem, stavba omítnuta a pořízen zámek ke dveřím, celkem za 44 zlatých a 5 krejcarů. O dva roky později bylo vynaloženo na opravu 15 zlatých a 75 krejcarů, zvonička dostala dřevěnou podlahu a byla opravena střecha. Dodnes dochované dveře by snad mohly pocházet z roku 1842, kdy byly pořízeny právě nové za 4 zlaté. Drobné výdaje vynakládalo obecní zastupitelstvo za provaz ke zvonu a zvon byl ošetřován olejem proti korozi. Další rekonstrukce je doložena v roce 1903 , kdy byla vypsána 14% daňová přirážka za účelem opravy a často opravovaná šindelová střecha byla nahrazena plechem, který se stal střešní krytinou na dlouhou dobu až do poloviny 90. let 20. století. Nejstarší vyobrazení zvoničky nalezneme na pohlednici z roku 1901, tedy před výměnou střešní krytiny. Stavba se v podstatě nelišila od dnešní podoby, jen střecha lucerny byla původně zdvojená. Zrekvírovaný zvon v průběhu první světové války byl nahrazen v roce 1918 strohým železným zvonem, který je v lucerně umístěn dodnes. Hlava zvonu nese vročení 18. května 1918 a nebezpečí zrekvírování v průběhu druhé světové války přečkal zvon ukrytý v domě zvoníků, tedy v domě č. p. 65.
Celkové revitalizace a rekonstrukce se dostalo zvoničce v 90. letech minulého století, kdy především plechová střecha byla nahrazena původní střešní krytinou, dřevěným šindelem a celkově se dostalo stavbě nové omítky. Výměna šindelů, oprava omítky a částečně odvodnění okolí stavby bylo provedeno také v loňském roce majitelem, tedy obcí Javorník.
Zvonička je považována za nejstarší dochovaný druh této stavby na Vysokomýtsku a od roku 1958 je chráněna statutem kulturní památka. Stavba společně se stavbou školy z konce 19. století, obecním rybníkem a nedaleko stojícím hostincem (také kulturní památka) dokresluje kolorit původního centra vesnice a zvoničku lze i bez těchto ostatních staveb považovat za významný stavební prvek v barokní krajině českého venkova. V letošním roce bude v blízkosti stavby umístěna informační tabule o významu zvoničky pro případné návštěvníky.

Zvonička v literatuře:
Zdeněk WIRTH, Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, od pravěku do počátku XIX. století, politický okres vysokomýtský, Praha 1902, s. 45.
Radim URBÁNEK, Dřevo, Hlína, Opuka, Lidové stavitelství na Vysokomýtsku, s. 89 – 90.
Karel Václav ADÁMEK a kol., Čechy: společnou prací spisovatelův a umělců českých vede Alois Jirásek, Díl XIII., Praha 1905.
Emanuel POCHE a kol., Umělecké památky Čech, 1, A-J, Praha 1977.

GPS souřadnice: 49.8895439N, 16.1586686E

Autor: Bc. Michal Severa
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2014


Foto: autor
Foto: autor






Předchozí článek: Hrad Svojanov zahajuje novou sezónu
Následující článek: Zemská jabka dala jméno jabkancům


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

ORLICKOÚSTECKO: ČESKOTŘEBOVSKÉ náměstí s morovým sloupem z roku 1706.

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Fontána na náměstí ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml