Sdružení přátel Pardubického kraje

Christian Polycarp Erxleben


19.02.2016 Úspěšný lanškrounský podnikatel, uznávaný chemik, botanik a farmaceut se narodil roku 1769 v rodině wirttenberského protestantského pastora Fridricha Ch. Erxlebena (1733 – 1801). Byl nevlastním vnukem první ženy v Německu, jež dosáhla lékařského diplomu, Dorothel Christiny Leporinové (1715 – 62) provdané za Johana Christiana Polycarpa Erxlenena (1744 – 77), biologa a profesora fyziky v Göttingen. Zde se také začal roku 1780 učit lékařskému povolání Christian Polycarp. Praktikoval i ve Stuttgartu a roku 1789 přijel s pasem své rodné země do Vídně dokončit studia. Poznal zde geologa a chemika Ignáce Borna (1742 – 1791), zakladatele Soukromé učené společnosti nauk v Čechách (zal. 1774), který Erxlebena zaujal svými pokusy s využitím chlóru v bělení plátna. Na jaře 1791 odešel Erxleben do Náchoda do služeb manufaktury F. Sperlinga, kde demonstroval nové metody bělení. Zde přijal objednávku od Františka pernikáře, faktora v Lanškrouně, že mu vyčistí zakalené víno. Mezitím však roku 1791 Pernikář zemřel a 25 letý Erxleben se 11. května 1794 v Lanškrouně oženil s jeho 15 letou dcerou Annou. Novomanželé převzali od tchyně vinopalnu a Erxleben si otevřel v Lanškrouně lékárnu „U Milostivého samaritána“, u níž vybudoval i malou botanickou zahradu. V lékárně mu pomáhal i jeho bratr Heinrich Wilhelm, který v Lankškrouně zemřel roku 1819.
Christian Polycarp Erxleben ve své laboratoři připravoval nejen léky, ale začal i s výrobou bylinného likéru Londer dodávaného do Londýna. Podnikání se mu dařilo, roku 1795 přikoupil pozemky a roku 1796 koupil i dosud pronajatou vinopalnu. Ve svých 30 letech (1799) koupil od vrchnosti Anenský dvůr i s pozemky.

Od tohoto roku spolupracoval i s českou Vlasteneckou hospodářskou společností v Praze, pro niž připravoval meteorologické zpravodajství. Proto byl v roce 1810 přijat za jejího dopisujícího člena. Roku 1800 nechal zhotovit ve Vamberku a Litomyšli tkalcovské stavy, na nichž tkalci z příze vykoupené v okolí Lanškrouna tkali jemné plátno. Začal vyrobené plátno i potiskovat. V té době zaměstnával asi 32 lidí. Do Hamburku a Itálie prodával hlavně bílé plátno. 31. srpna 1802 mu Krajský úřad v Chrudimi a pražské gubernium udělily povolení zřídit v Lanškrouně lnářskou továrnu s právem užívat ve štítu císařského orla. Roku 1803 vypracoval Erxleben pro Krajský úřad v Chrudimi dobrozdání o stavu lnářství v kraji.
20. ledna 1805 mu zemřela jeho žena Anna, s níž měl 6 dětí. Z nich však jen tři se dožily dospělosti (dcera Amálie Dorota a Matylda a syn Eduard Norbert). 16. dubna 1805 se 35 letý Ch. P. Erxleben oženil ve Vysokém Mýtě podruhé, a to s 18 letou Annou Zeglitzovou (nar. 1787), dcerou měšťana z Kutné Hory a V. Mýta F. Zeglitze, majitele statku Domoradice. Ze sňatku se narodilo 5 dětí, z nichž 4 (Amálie Gabriela, Henrieta Terezie, Teodor František a Berta Josefa) se dožily dospělosti. Erxleben jako aktivní člen české Vlastenecko-hospodářské společnosti začal roku 1811 z její iniciativy zkoušet vařit cukr z javorové šťávy, pak roku 1812 zahájil pokusy s pálením kořalky z cukrové řepy. Publikoval řadu německých prací o těchto experimentech (Ottův slovník naučný díl VIII.-s.732 uvádí např. jeho práci z r. 1818 „Versuche über den Anbau der Runkelrüben und deren Benützung auf Zucker und Branntwein“). V rukopisech zůstaly jeho práce o destilaci svítiplynu, o výrobě sirek a pivních kvasnicích. Schematismus z roku 1820 uvádí Erxlebena jako c.k.komerčního radu. K jeho majetku patřily roku 1824 v Lanškrouně dům čp. 75, zvaný Fabrika, čp. 76 (Rosengarten) sloužil jako barvírna, čp. 224 byl lékárnou se zahradou (viz foto). Dále mu patřily Anenský dvůr s pozemky, vinopalna a bývalý mlýn s pilou v Sázavě u Lanškrouna, od r. 1808 přeměněný na bělidlo, největší a nejkvalitnější v kraji. Bělidlo popsal Erxleben ve své práci „Die böhmische Leinwandleiche“ (vyd. 1812). Roku 1809 toto bělidlo navštívili habsburský arcivévoda František Karel a nejvyšší purkrabí hrabě F.K.Kolovrat-Libštejnský (1778 – 1861). Ten navrhl roku 1817 zřízení Státního nákupního ústavu lněného plátna v Lanškrouně, jehož vedením pověřila komora továrníka a komerčního radu Erxlebena, který řídil podnik dodávající plátno hlavně do armádních skladů až do své smrti.
Ve 20. letech 19. století se k Erxlebenovu podnikání připojil jeho bratr Fridrich heinrich (1767 – 1835), jenž vložil peníze do nové firmy „Gebrüder Erxleben und Comp. – Kotton und Leinwamdfabrik“. Společníky firmy byli švagr Ch.P.Erxlebena Jan Pernikář (ten byl ředitelem firmy) a syn Ch. P. Erxlebena Eduard Norbert (1796 – 1860). Továrna zaměstnávala 156 lidí a vyráběla plátno bílé i barevné, damaškové ubrusy, šály i kapesníky, lněné šatovky atd. Otec zakladatel firmy Christian Polycarp Erxleben zemřel ve věku 67 let 31. října 1831 a je pohřben na hřbitově u kostela sv. Anny v Lanškrouně. Život této pozoruhodné lanškrounské osobnosti nadregionálního významu (do r. 1945 měli v Lanškrouně ulici nazvanou Erxlebengasse) zpracovala roku 1997 monograficky do publikace „Osobnosti města Lanškrouna“ (vydalo Městské muzeum) Mgr. Věra Sekotová.

Autor: PhDr. Jiří Kotyk
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014




Předchozí článek: František Filipovský
Následující článek: Historie českých vánočních tradic a zvyků


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: LITOMYŠLSKÝ zámek je zapsán na seznamu památek UNESCO.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml