Sdružení přátel Pardubického kraje

VÝLET DO PŘÍRODY SPOJENÝ S HISTORIÍ

Klofáčova vila - pohled z lávky. Foto autorka

21.02.2016 Turisté Klubu přátel Pardubicka vyrazili za poznáním.
Procházce krásnými lesy mezi Chocní a Horním Jelením předcházela prohlídka obce Dobříkov s jeho zajímavými objekty, kde jsme si je mohli nejen prohlédnout, vyslechnout mnoho historických zajímavostí, ale i dočíst se na informačních tabulích něco navíc.
První zajímavostí je na návsi pomník Mistra Jana Husa z roku 1912. Zajímavý je pomník Dobřejovských z Malejova z roku 1928 spolu se dvěma náhrobky ruským vojákům, kteří padli 6.5.1945. Krásný litinový kříž je z roku 1873. Nás ale přitahují dva objekty, kde jsme měli domluvenou prohlídku, vila V.Klofáče a dřevěný kostelík.

Nejprve něco o historii:
„První písemná zmínka o obci je z roku 1356, jejímž majitelem byl Pysko z Dobříkova a po něm Jan Těchlovec, žíjíci zde v letech 1415-1440. Někdy po roce 1440 patřila hejtmanovi bratříkovských vojsk Janovi Talafúsovi z Ostrova. Dobříkovská tvrz byla postavena ve 2. polovině 14.století, v písemných pramenech se však poprvé uvádí až v roce 1496 za nezletilého Hynka, syna Jana Dobříkovského.

Dobříkovští z Malejova – stará česká vladycká rodina, která pocházela z východních Čech a prvně se objevuje v řadách nižší šlechty v první polovině patnáctého století. Ve znaku měli původně dva stříbrné rýče či lopaty v červeném poli. Král Vladislav II. Jagellonský jim kolem roku 1480 polepšil erb přidáním stříbrného mořského psa se zlatým ocasem do jeho druhé poloviny. Toto znamení bývá některými heraldiky pokládáno za nepřesné vypodobení tuleně. Předkové rodu původně pobývali na Malejově u Vysokého Mýta. Hynek získal Dobříkov, další se usadil v Hradci Králové. V roce 1546 za Hynkových vnuků Jiřího, Viléma, Jindřicha a Jana náležely k dobříkovskému statku kromě tvrze, dvora a vsi Dobříkova ještě čtyři vesnice. Od konce 15.století až do roku 1623 držel Dobříkov rod Dobříkovských z Malejova. Zhruba na přelomu 16. a 17. století byla za Viléma Dobříkovského z Malejova tvrz renesančně přestavěna. Touto rekonstrukcí byla asi původní věžovitá stavba rozšířena v pohodlnější sídlo, jehož přesná podoba není známa. Z této doby pocházejí renesanční kachle, zazděné dnes v altánu. Následovníci bratří si potom statky rozdělili, některé prodali. Tak jako mnoho českých rodů i Dobříkovské postihly pobělohorské konfiskace za účast na stavovském povstání. Zikmund musel opustit zemi a Vilém byl tak krutě postižen, že rodina byla nadobro ožebračena (jak praví tehdejší kronikář). Vilémovi synové se potom vystěhovali do ciziny. Jindřich do Polska, Rudolf Jiří válčil ve švédském vojsku a pobýval ještě roku 1675 v Naumburgu, další se připomínají po roce 1631 v Holandsku. Někteří členové rodu žili ještě ve druhé polovině osmnáctého století v Sasku (Jiří, Jindřich a Jan Hertvík), ale o jejich potomcích chybějí další zprávy.
V roce 1623 koupil dobříkovskou tvrz Albrecht z Valdštejna a Dobříkov spojil se svým zámrským panstvím. Kolem roku 1656 tehdejší majitel Zámrsku Albrecht Libštejnský Kolovrat prodal Dobříkov Terezii Markétě ze Schönkirchenu, od níž jej v roce 1674 koupil František Karel Libštejnský z Kolovrat. Ten prodal roku 1688 Dobříkov Kateřině Barboře, rozené Krakovské z Kolovrat, manželce Leopolda Oldřicha Libštejnského z Kolovrat, majitele Zámrsku. Až do té doby byla dobříkovská tvrz majiteli udržována a snad i rozšířena, neboť v kupní smlouvě z roku 1688 je dokonce označena za zámek. Kateřina Barbora Libštejnská z Kolovrat vlastnila Dobříkov jako samostatný statek až do roku 1704, ale protože žila v Zámrsku, začala tvrz pustnout. Zkáza tvrze vyvrcholila po roce 1772. V tomto roce byl sestaven popis zámrského panství a z této doby pochází i popis dobříkovské tvrze. Tehdy bylo zachováno její opevnění i vstupní brána, ale obytná budova neměla střechu a většina stropů se propadla. Ze zřícenin nový majitel Zámrsku Diviš Jan Jeník Zásadský z Gamsendorfu vybudoval na počátku 19.století myslivnu, která dosud stojí v západní části tvrziště (čp.68). Je to přízemní budova krytá mansardovou střechou. Část jejich obvodových zdí pochází ze zaniklé tvrze.
Roku 1924 zakoupil místo „Na Valech“ senátor Václav Klofáč a v jeho východní části naproti myslivně postavil vilu používanou jako letní sídlo (čp.93). Musel se ale památkářům zavázat, že nesrovná historické náspy a bude je ošetřovat. Památkáři mu ale nedovolili postavit venkovskou chalupu, jak si přál, ale směl vybudovat okázalejší dům. Laťové ozdoby, dřevěná krytá veranda s prkennou poprsní se srdíčkovým ornamentem dodala stavbě aspoň folklorizující dojem s tradicí venkovské kultury. Přízemní domek s obytným podkrovím má dnes světlý omítkový plášť a ze všech stran se otevírá rozměrnými okny. Světnice nechal Klofáč zařídit malovaným lidovým nábytkem. Jednu cimru používal jako pracovnu, druhou pak upravil v národopisně muzeálním duchu. Současně byly upraveny sklepy tvrze a nad vchodem vybudován altánek. V této podobě se tvrziště uchovalo dodnes. Toto místo je uprostřed obce. Má okrouhlý půdorys a je dosud obklopené příkopem, místy až 10 m širokým a valem dosahujícím výše 3 m. Pouze na jižní straně je opevnění porušeno. Příkopy se původně plnily vodou z rybníka ležícího západně od tvrziště. Dnes je příkop suchý a změněný v zahrady. Z tvrze se dále zachovala část sklepů a šnekovité schodiště, které k nim vede. Nad schodištěm stojí zmíněný altánek, nad jehož vchodem jsou zazděny kachle nalezené na tvrzišti.
Dobříkovské tvrziště mělo pravoúhlý, téměř čtvercový tvar. Bylo chráněno vodním příkopem a před ním vyhozeným mohutným valem. Opevnění tvrziště bylo později zpevněno výstavbou baštových výstupků na nárožích. Zástavba byla obvodová. Největší stavba zřejmě stála na západní straně tvrziště, kde se dodnes dochovaly mohutné sklepy. Nad jejich vstupem, jak již bylo výše uvedeno, stojí osmiboký altán. Další zbytky původní zástavby jsou pravděpodobně dochovány v základech hájovny postavené v severní části tvrziště na počátku 19.století. Nároží tvrze mohly zpevňovat věže vystavěné na výstupcích.

Tvrziště s areálem vyhlásilo MK ČR 9.8.1994 za kulturní památku.“
Ještě před nedávnem byla návštěva Klofáčovy vily nemožná. Rodina teprve před krátkou dobou umožnila zájemcům prohlídky bývalého tvrziště a vybudovaného muzea. Již na první pohled od branky se tají dech. Před námi je val, na který se musí vystoupat po schodech, odkud pokračuje nová dřevěná lávka přes bývalý vodní příkop, který je pěkně upravený, ozeleněný trávou, rákosím a květinami. Za ním je vidět krásné stavení, z kterého je z ulice vidět jen vrchní část štítu. Došli jsme na prostor před vilou, kde u dřevěné verandy na nás čekala velice milá a stará paní. Představila se nám jako vnučka Václava Klofáče, a začala vypravovat, jak ke stavbě této vily došlo, kdo ji stavěl a kdo všechno pomáhal. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že tento dům naštěstí rodině zůstal po celá ta léta, i že přes dva totalitní režimy se jim dům podařilo zachovat. Za obou režimů měli v domě nasazené cizí lidi i policajty. Teprve po roce 1989 mohla rodina se svým majetkem volně nakládat. Na nádvoří roste krásná a mohutná lípa, kterou se paní pochlubila, protože ji sázel její dědeček.
Posléze nás uvedla do muzea. To je věnováno nejen samotnému Václavu Klofáčovi, ale i dalším významným osobnostem první republiky, např. T.G.Masarykovi, Miladě Horákové apod. Jsou zde umístěny historické a důležité listiny, fotografie, busty a prapory včetně dobového nábytku. Chaloupka dýchá přímo nostalgií a vzpomínkami na doby, které mnozí z nás znají jen z vypravování od svých rodičů a prarodičů. Prohlídka byla docela dlouhá, protože paní je hotovou studnicí historie a nebyla k zastavení. Mohla by se poslouchat hodně dlouho. Vstupné zde mají dobrovolné, aby měli aspoň malý příspěvek na údržbu muzea a celého historického prostoru. Moc jsme poděkovali a odcházeli plni dojmů.
V Dobříkově je ještě jeden zajímavý objekt, který je historicky spojen s poslancem Václavem Klofáčem, dřevěný kostelík – krásná dominanta obce. Paní průvodkyně nás už očekávala, pozvala dovnitř, a začala velice zajímavě vypravovat o historii kostelíka z minulosti i současnosti, kdy je velmi navštěvován.
„Kostelík byl postaven ve Velké Kopanici na Zakarpatské Ukrajině (dříve Podkarpatské Rusi) v roce 1669. V roce 1857 byl prodán do vesnice Cholmovec. V té době sloužil ve Velké Kopanici pop Andrej Popovič (1855-1893). Začátkem dvacátých let 20.století se stav kostela výrazně zhoršil, došlo k částečnému rozebrání oltářního srubu a o něco později i jehlancové střechy. V polovině dvacátých let byly do kostela převezeny ikony z rozebraného dřevěného kostelíka v Trosínku. V roce 1927 se o chátrajícím kostelíku dozvěděl senátor Václav Klofáč. Zakoupil kostelík za 16.000,-Kč a nechal jej převézt do Dobříkova. Na převozu, následných opravách a znovupostavení se podílel architekt Adolf Kolena z Mukačeva. V „Pamětní knize hostí starobylé tvrze Dobříkovské“ se rovněž objevuje jméno Cyrila Bartuška, tesařského mistra z Užhorodu. Kostel byl slavnostně otevřen 6.7.1931 za účasti patriarchy Církve československé Dr. Gustava Procházky a dalších významných hostí z Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Kostelík je od roku 1936 zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek a je majetkem Církve československé husitské.“ Na informační tabuli se dále mimo jiné dočítáme následující:
„Dřevěný podkarpatský kostelík v Dobříkově dříve kostel Všech Svatých, dřevěná architektura 17.století.
Stavba: Půdorys kostela je tvořen obdélníkovou lodí se zúženým presbyteriem (oltářní srub) orientovaným k jihu. Strop lodí i presbyteria má segmentovou valenou klenbu. Portály (rzibleni odvirky) mají rovná nadpraží, zdobená mělce vyrytými pozdně gotickými ornamenty. Uvnitř je kostel rozdělen v duchu ortodoxní tradice na předsíň – hlavní loď a oltářní srub, oddělený od hlavní lodi ikonostasem. Na severní straně se v průčelí kostela nachází otevřený ochoz s dřevěnou arkádou, přistavěnou až v roce 1930. Nad průčelím se tyčí čtyřboká věž. Pod její vysokou jehlancovou střechou probíhá ochoz. Kostelík je postaven z ručně otesávaných dubových fošen v byzantsko-gotickém slohu. Svým typem je blízký tzv. marmarošskému typu rusínských kostelů, který byl významně ovlivněn sedmihradskou gotikou. Kostelík je 15 m dlouhý, 6 m široký a výška věže je cca 18 m.“
V současné době se v kostelíku konají občasné bohoslužby. Kostelík slouží zároveň jako muzeum jeho architekturou i památností. Přitahuje pozornost lidí nejen od nás, ale hlavně z ciziny. Největší počet zájemců přijíždí právě z Ukrajiny, kde tyto kostelíky prakticky zmizely, dřevěné byly strženy a postaveny zděné. A jak nám paní průvodkyně sdělila, Ukrajinci jsou při prohlídce velice dojatí. Takových staveb v zachovalém stavu je velmi málo. Kostelík má novou podlahu, a stále se na úpravách pokračuje. Uvnitř se nesmí fotografovat, ale je možno zakoupit krásné pohlednice.
Prohlídky zajímavých objektů skončily. Před námi byla cesta do přírody, která začala po žluté turistické značce z Dobříkova nahoru na kopec. Vystoupali jsem na širokou lesní cestu, po které se nám dobře pochodovalo. Bohužel během této cesty se spustil nejprve mírný, ale později silný déšť, který se změnil v průtrž mračen. A trval skoro hodinu. Měli jsme ze žluté odbočit doleva a dojít do obce Jaroslav na výborný oběd, odtud se vrátit a pokračovat do Horního Jelení na autobus. Nakonec jsme všichni skončili úplně mokří v Horním Jelení. Někteří stihli první autobus, ostatní skončili v restauraci U Floriánka. V tom lijáku jsme značku přehlédli, protože bylo špatně vidět na cestu přes hustou záclonu deště. Nakonec nám začalo svítit sluníčko. Krásně jsme se usušili, dobře najedli a napili, a vrátili do Pardubic plánovaným autobusem. I to patří k výletům do přírody.

GPS souřadnice: 50.0025061N, 16.1338164E

Autor: Jarmila Skalická
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2015


Dřevěný kostelík v Dobříkově. Foto autorka






Předchozí článek: Litomyšl vítězem krajského kola ceny Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón
Následující článek: VÝLET ZA JARNÍMI BLEDULEMI, dovětek k článku ve Vlastivědných listech č.1/2015


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml