Sdružení přátel Pardubického kraje

„Jezerní hora“ Rychnovský vrch

Poutní Mariánská studánka pod Rychnovským vrchem. Foto autor

21.02.2016 Krajině na českomoravském pomezí mezi Lanškrounem a Moravskou Třebovou dominuje pozoruhodné návrší Rychnovský vrch (541 m). Pojmenování dostalo podle protáhlé obce Rychnov na Moravě, která leží pod západním svahem kopce a prochází jí silnice spojující obě výše uvedená města přes Žichlínek a Staré Město. Rychnovský vrch vystupuje v jihovýchodní části Pardubického kraje, a i když je vidět z širokého okolí, rozhodně nepatří k hojně vyhledávaným místům. Z mnoha hledisek však patří ke vskutku pozoruhodným místům, navíc opředeným řadou dávných pověstí.
Kopec je v podstatě výrazným hřbetem, ve směru od severu (respektive SSZ) k jihu (JJV) přes 3 km dlouhým a převyšujícím bezprostřední okolí asi o dvě stě metrů. Vystupuje při východních okrajích rozsáhlé geologické jednotky, zvané česká křídová pánev, což se odráží též v horninové stavbě kopce s převahou písčitých slínovců (opuk) a jemnozrnných pískovců druhohorního (svrchnokřídového) stáří. Úpatí západního svahu směrem k Rychnovu však už přechází do červených usazenin permského stáří, místy překrytých naplaveninami mladotřetihorního (neogenního) moře, které až do těchto míst zasahovalo z jihu Moravy.
Okraje křídové pánve byly do značné míry postižené působením zemských tlaků, které provázely relativně mladé (třetihorní a čtvrtohorní) tektonické procesy, což se výrazně projevuje i na vnitřní stavbě a vnější povrchové tvářnosti Rychnovského vrchu. Souvrství hornin, tvořící táhlý hřbet návrší, je totiž příkře ukloněné k východu, což je dobře patrné např. na stěnách někdejších lomů u Rychnova i na menších výchozech opukových vrstev přímo na hřbetu kopce. (V geomorfologii – což je nauka o tvarech zemského povrchu – je tento typ návrší označován jako „kozí hřbet“ nebo kuesta.)

Vrcholová partie hřbetu je v délce několika set metrů „rozpolcená“, respektive rozdvojená, čímž mezi dílčími hřbítky vznikl výrazný příkop, hluboký od několika metrů, po více než 10 m (např. pod vrcholovou kótou kopce, 541 m). V profilu je buď úzce sevřený, místy se však jeho dno rozšiřuje do jakýchsi pánviček, protáhlých ve směru hřbetu. Výrazné jsou tu zejména dvě pánvičky, v průběhu roku více či méně vyplněné vodou. Tato malá jezírka jsou na vodu bohatší pouze po jarním tání nebo vydatnějších deštích. První „jezerní pánvička“ ve směru od severu je poblíž vrcholku kopce; většinou je bahnitá a voda v ní obvykle brzy vysychá. Druhá, zároveň největší pánvička dosahuje délky téměř sta metrů a šířky kolem 35 m široká, do značné míry je zarostlá mokřinovou vegetací, ale voda se v ní udržuje téměř neustále. Menší vodní či bahnité pánvičky jsou také na dně prohlubujícího se příkopu v jižním pokračování hřbetu Rychnovského vrchu. Vlastní hřbet kopce, zvýrazněný porostem statných buků, pak postupně klesá k jihu až jihovýchodu a nahoře se zužuje do typického „kozího hřbetu“. Na několika drobných skalních výchozech a umělých odkryvech je tam zřetelný sklon opukových vrstev směrem k východu až VSV.
„Jezerní“ pánvičky ve vrcholové partii rozpolceného hřbetu nepochybně patří k neobvyklým a o to pozoruhodnějším zajímavostem Rychnovského vrchu a už v hloubi 19. století byly inspirací nejen k pojmenování kopce Jezerní hora či Jezerní hřbet (Seekammberg nebo Seekamm), ale i k četným lidovým zkazkám. Například podle jedné z romantických pověstí tu měla skrýš záhadná jezerní panna, jiná, poněkud „hororová“ zkazka zase vypráví o tom, že na vrcholku kopce stál zámek, kde žila zlá čarodějka. Ta prý mnoho škody okolním lidem působila a když vypršela lhůta její smlouvy s ďáblem, propadla se do hlubin jezera i s rozbořeným zámkem…
Tajemná jezírka však nejsou jedinou zajímavostí Rychnovského vrchu. Kdysi tu lidé z okolních vesnic občas slyšeli záhadné detonace a jiné zvukové projevy, které údajně vycházely z útrob kopce. Zaznamenány byly především v polovině 19. století a pozornost jim věnovali i tehdejší učenci. Původ detonací byl dáván do souvislosti s vystupujícími bahenními plyny v jezírkách (jev byl proto tehdy označen jako „pseudovulkanický“), s elektrickými výboji v předpokládaných podzemních dutinách nebo atmosférickými jevy, doprovázejícími příchod bouřky, později byly vysvětlovány i „prasknutím“ kamenného nitra kopce při tektonickém pohybu horniny podle zlomů. Tento proces nelze samozřejmě vyloučit a možná byl jednou z příčin „rozpolcení“ vrcholového hřbetu a posléze i ke vzniku morfologicky výrazných příkopů a „jezerních“ pánviček. Rozhodně se tu však neprobouzela k činnosti nová sopka, za kterou býval kopec též někdy mylně považován. Poznatky z dřívějších, převážně německy psaných prací, shrnul na počátku minulého století M. Remeš (1903, 1904), před nedávnem se k problematice „detonačního fenoménu“ vrátil též M. Bohatý (2001).
Přestože Rychnovský vrch patří k významným přírodním zajímavostem a významným krajinným dominantám, vyhledává jej jen málo turistů. Východiskem k výšlapu do vrcholových partií je obec Rychnov na Moravě. Jak vyplývá z jejího názvu, náleží již do moravské části Pardubického kraje. Původně patřila k moravskotřebovskému panství a od poloviny 19. století byla součástí okresu Moravská Třebová. V minulosti byla osídlena zejména německými obyvateli. Po administrativním správním přerozdělení československých krajů v roce 1960 byla až do nového dělení (v roce 2000) součástí Východočeského kraje.
Jižní části obce dominuje barokní kostel sv. Mikuláše z roku 1730, vyznačující se hodnotným interiérem (např. obrazem sv. Mikuláše nad oltářem), barokní bránou s lichtenštejnským znakem a hřbitovní zdí se zachovalými dělovými střílnami. Pod severním úpatím Rychnovského vrchu je zase oblíbeným poutním místem Mariánská kaple se studánkou. Kaple tu byla postavena v polovině 19. století (kdy nahradila původní dřevěnou sošku p. Marie) jako projev vděku za zázračné uzdravení kováře Jakuba Franze z nedalekého Lubníka. Toto půvabné lesní zákoutí se posléze stalo oblíbeným poutním místem, známým tehdy i pod názvem Nový nebo Moravský Mariazell. Poblíž kaple byly před nedávnem umístěny informační tabule, na kterých na kterých se dočteme o dalších zajímavostech tohoto místa, včetně několika lidových pověstí.
Na vršek kopce stoupají od severního okraje Rychnova pouze neznačené stezky. Například z širší cesty, směřující od zatáčky výše zmíněné silnice k Mariánské studánce, lze odbočit při okraji lesa na stezku, zvolna stoupající po táhlém hřbetu kopce. Orientaci tu místy usnadňuje poněkud originální místní značení (viz jeden ze snímků). Pro své významné přírodní a krajinotvorné hodnoty se Rychnovský vrch před nedávnem stal součástí komplexu chráněných území České republiky. Nařízením Pardubického kraje byla v listopadu 2013 (s účinností od ledna 2014) podstatná část kopce vyhlášena za přírodní památku Rychnovský vrch.

Z literatury
Adamovič J. a kol., Geologická mapa ČR, list 14-34 Svitavy, ČGÚ, Praha 1996.
Bohatý M., Rychnovský vrch a jeho „detonační fenomén“. Moravskotřebovské vlastivědné listy, 12:21-25. Měst. Muzeum, Moravská Třebová 2001.
Remeš M., Rychnovská hora. Čas. Vlastivěd. Musejní Spol. v Olomouci, 20:141-150 (dodatek 21: 69-70), 1903, 1904.
Soukup J. a kol., Křídový útvar. In: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě 1:200000, list M-33-XXIII Česká Třebová. ÚÚG, Praha 1962.
Tietze E., Die geognostischen Verhältnisse der Gegen von Lanskron und Gewitsch. Jahrb. D. k. k. geol. Reichsanstalt, 51 (1901): 623-637. Wien 1902
. Vítek J., Geomorfologie Rychnovského vrchu v Moravskotřebovské kotlině. Vč. Sb. přír. – Práce a studie, 5: 3-14. Pardubice 1997.

GPS souřadnice: 49.8299583N, 16.6603778E

Autor: Doc. RNDr. Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015


Zarůstající hladina největšího jezírka na Rychnovském vrchu. Foto: autor
Barokní kostel sv. Mikuláše v Rychnově na Moravě. Foto autor






Předchozí článek: Pardubický kraj oslavil 15 let své novodobé existence
Následující článek: VYCHÁZKA K NĚKTERÝM ZAJÍMAVOSTEM MĚSTA A OKOLÍ


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: LITOMYŠLSKÝ zámek je zapsán na seznamu památek UNESCO.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml