|
| |
|
Byly počátky Pardubic v Pardubičkách?
26.01.2019 (Motto) To mám za vyloučené: hypotéza (ať ji pojal historik nebo filozof) nebo dohad intuitivní … musí ztratiti všechno oprávnění ve vědeckém životě, jakmile někdo ukáže, že předpoklad její protiví se skutečnosti, že je hypotéza nebo intuice mylná. (Josef Pekař) Dílem náhody jsem si v knihovně (v Litomyšli) všimnul a vypůjčil Zprávy Klubu přátel Pardubicka č. 1-2/2010, kde mě zaujalo shrnutí Mgr. Tomáše Čurdy o výsledcích archeologického výzkumu v Pardubičkách.1) A protože mi přišlo zajímavé, ale opravdu stručné, začal jsem se pídit po další z tam uvedené literatury, neboť po pravdě řečeno, červíček pochybností už hlodal. Dokonce jsem si pak napsal i kostru článku, ale to bylo tenkrát asi tak vše. Dnes mohu opět odkázat na téhož autora a jeho článek Schizma v nejstarších dějinách Pardubic a fenomén archeologie, kde s odstupem času shrnuje zásadní fakta.2) Netřeba zastírat, že v tříbení názoru mi byl vodítkem přehled, s nímž si dal práci Ing. Jaroslav Černý a z jehož hypotézy si dovolím citovat: „V té době zde došlo k založení kláštera sv. Bartoloměje, buď některým z velmožů, kteří se zúčastnili kolonizace ve východních Čechách nebo majitelem tvrze. Okolní pozemky, patřící klášteru, obhospodařovali řeholníci. Jejich hlavní činnost se soustřeďovala do osady kolem farního kostela sv. Jiljí na návrší nad Chrudimkou, neboť zde a v blízkém okolí bylo již poměrně hustě osídlené území. V kostele sv. Jiljí a také sv. Václava na Chlumku (u Mikulovic) sloužili mše a vykonávali vše, co souviselo s církevní správou, duchovní službou a pomocí osadníkům, což bylo jejich posláním. K pobytu si zde cyriakové vystavěli konventní budovu. Rozsáhlý hřbitov kolem kostela sv. Jiljí sloužil širokému okolí.“3) Nač vymýšlet vymyšlené, mě tehdy napadlo, stačí snad vypustit příslovce zde (které jsem zvýraznil tučně). A jak takový konvent vypadal nemohlo být popsáno výstižněji: Ke stavbě založeného kláštera na definitivním místě docházelo po různě dlouhých časových odstupech závislých na prostředcích a možnostech nové klášterní komunity. Do té doby sloužilo klášterní provizórium, které až po dostavbě podstatné a provozu schopné kostelní části bylo nahrazováno čtyřkřídlovou stavbou kolem kvadratury umístěné po severní či jižní straně kostela. Západní strana kostela i klášterního křídla bývala poslední stavební etapou konventu, a proto také slohově nejmladší. Románský klášter, u premonstrátů, cistercitů vždy samostatná hospodářská jednotka, byl vybaven též hospodářskými a správními budovami, obydlím a kaplí opata, a vůči okolí opevněný.4) Dopišme odtud ještě, že navrhujícími staveb byli přední členové řádu a provádění staveb se zúčastnili zejména laičtí členové (konvršové) za pomoci klášterních poddaných. Situace je ne nepodobná klášteru a kostelu sv. Klimenta v Litomyšli na návrší v okolí dnešního zámku, zvaném Olivetská hora. „Pokud zde ale klášter benediktinů (některými historiky předpokládaný) nebyl, premonstráti v Litomyšli nalezli při svém příchodu pouze farní kostel založený knížetem Břetislavem (II., 1092-1100), který určitě nebyl trojlodní bazilikou a pravděpodobně byl ze dřeva. Museli tedy nejdříve rovněž ze dřeva postavit klášter a k budování zděných staveb mohli přistoupit asi v posledních desetiletích 12. století.“ Sv. Kliment byl farním kostelem litomyšlským, nejstarší písemná zpráva je z roku 1347. V blízkosti nejstarších klášterů, ale vesměs mimo jejich vnitřní areál, byla identifikována sídliště laiků s kostely. Příčinou vzniku kostelů u sídlišť laiků byla skutečnost, že právy křtu a pohřbu disponovaly kostely farní, nikoliv klášterní. Jak bylo tehdy obvyklé, kostel zasvěcený Panně Marii i klášter (analogie kostela sv. Bartoloměje a kláštera?) byly postaveny nejdříve ze dřeva. V osadě laiků byl rovněž ze dřeva postaven farní kostel sv. Klimenta. Budování kamenných staveb začalo po uplynutí několika desetiletí existence kláštera. Potom pravděpodobně na místě dřevěného kostela sv. Klimenta postavili kostel kamenný. Dlouhá doba existence dřevěných staveb svědčí o skutečnosti, že představovaly do jisté míry definitivní stavební záměr. Důležitý je poznatek, že kláštery ze dřeva vznikaly podle schéma základního rozvržení benediktinských konventů, to rovněž dokládá, že nejde o provizoria v tradičním smyslu toho slova.6) Jen podle Jana Kapusty upřesněme, že zmíněný farní kostel založený knížetem Břetislavem byl (podle některých až později postavený) kostel sv. Klimenta, poničený za husitských válek v patnáctém století a dodnes archeology nenalezený.7) Nemusíte zrovna souhlasit, ale už kdosi přede mnou neuctivě poznamenal, že překlady z latiny jsou spíše našimi interpretacemi (viz i dále). Jádro pudla se podle mne skrývá v listině papeže Bonifáce VIII., vydané 15. prosince 1295 a z ní opsaném …ecclesiam sancti Bartholomei in Pordoby cum sancti Egidii et sancti Venceslai in Eluhmek capellis… (RBM II č. 2751, s. 1201). Tedy o nadřazenosti a podřízenosti. Podle Františka Šebka z kontextu listiny jasně vyplývá, že termín „ecclesia“ pisatel použil jako metonymický (věcně příbuzný) výraz pro „monasterium“ (klášter) a termín „capellae“ (kaple) potom nepochybně vyjadřuje kostely tomuto klášteru nějakým způsobem podřízené.8) A stejně, jen v širších souvislostech tak uvažuje i Jaroslav Černý: Při studiu textu písemných dokladů pozornému čtenáři např. neunikne, že se tam nikde nemluví o kostelu, ale jen o klášteru sv. Bartoloměje. Latinský výraz „ecclesia“ v papežské bule nemůže mít jiný význam, než „klášter“. V darovací listině Arnošta z Hostýně (1332) je výrazem „monasterium“ přímo uveden „klášter sv. Bartoloměje“. U každého kláštera se zřejmě předpokládá i svatostánek, zasvěcený patronovi, takže se toto patrocinium vztahuje na celý klášter, včetně kostela nebo kaple.9) Dodejme, že tak podobně ještě usuzuje i Tomáš Čurda: Text listiny z roku 1350 (RBM V/3 č. 985, s. 490) rozlišuje „Nouaciuitas (= kostel P. Marie v Novém Městě Pardubice), Pordawicz (Porduwicz, Pordubicz = klášterní kostel sv. Bartoloměje s náplní farních služeb v Pardubičkách) ibidem cum filiali (tamtéž k němu filiálně příslušící nejstarší kostelík sv. Jiljí.10) Filiální kostel je v územním členění farností „vedlejším kostelem“ (dceřinným) v rámci farnosti, jejímž centrem je kostel farní. Ve farním kostele se mají pravidelně konat bohoslužby a také křty, svatby a pohřby farníků. Což je současnost, ale bylo tomu tak vždy? Připomeňme si v této souvislosti už zmíněné, že klášterní kostely nemají právo pohřbu (a křtu) a Karel Severin se domnívá, že právě proto v Litomyšli postavili (či spíše už tam byl) kostel sv. Klimenta jako farní pro obec laiků.11) Stejně tak se situace jeví Františku Šebkovi, podle něhož byl pro Pardubice farním kostelem sv. Jiljí (nejméně do roku 1512) a že kostel sv. Bartoloměje sloužil výlučně potřebám kláštera, třebaže za klášterní kostel sv. Bartoloměje má dnešní děkanský „ve městě“.12) Naproti tomu Tomáš Čurda uvažuje právě opačně, že původní kostel sv. Jiljí plnil, jako jediná svatyně „in Pordobic“, svoji farní funkci až do doby existence kostela sv. Bartoloměje, vystavěného zde po příchodu cyriaků ve druhé polovině 13. století. Ze sousedního kláštera byl následně spravován mnichy cyriaky jako filiální kaple stojící uprostřed původního hřbitova.13) Klášterní kostel sv. Bartoloměje či kostel v klášteře sv. Bartoloměje (kam neměli osadníci přístup?) tak měl být farní. Jaké pravomoci církevní správy delegovali mniši filiální kapli (kostelu) sloužící původním osadníkům? Sousloví „Nové město, Pardubice tamtéž s filiálií“ lze totiž vykládat jakkoliv, zvláště když předtím vytkneme „klášter Křižovníků v Pardubicích blažených mučedníků (cyriaků)“. Třeba tak, že (kostel) v „Pardubicích“ P. Marie, v „Pardubičkách sv. Jiljí a na témže místě klášterní. Je to pro nás stejný hlavolam, jako v závěti Arnošta ze Staré z roku 1340 „Pordubycz cum civitate nova“ (RBM IV č. 2067, s. 806), kde „Pardubičky“ s městem novým (potomními Pardubicemi) se v duchu předešlého nabízí. „Potom téhož roku, jako svrchu, když opanovali (Kutnou) Horu, táhli Pražané k Chrudimi, čekajíce v poli Žižku s tábory; ten, upáliv pikarty, přijel následujícího dne po sv. Marku (v sobotu 26. dubna 1421), přičemž na svém pochodu spálil přemnoho kostelů… A táborský lid v tom kraji vypálil nebo částečně zničil kláštery Pardidub (minoritský klášter v Pardubicích, sic!), Podlažice (mužský klášter benediktýnský) a Sezemice (panenský klášter cisterciácký) a četné jiné kostely.“14) Zatímco některým nepochybné, jinými odmítané, smiřme se s tím, že v Pardubičkách byl klášter sv. Bartoloměje a kostel sv. Jiljí, a že (Nové) Pardubice, zmiňované k roku 1340 jako město byly založeny na tu dobu obvyklým způsobem kolem (Pernštýnského) náměstí u kostela (původně Blahoslavené P. M.) Zvěstování Panny Marie (na Komenského nám.). Podle Martina Ježka urbanistickou osnovu těchto měst tvoří pravoúhlá uliční síť s centrálním, obvykle pravoúhlým náměstím. Společným prvkem je situování farního kostela mimo pozemky bezprostředně obklopující náměstí. Tyto parcely byly vždy využity domovní zástavbou. Takový způsob urbanistického řešení se uplatnil i při nekrálovských městských založeních ve 14. století, nenavazujících polohou přímo na starší sídliště (např. Pardubice, Jičín, Moravská Třebová, a já dodávám Vysoké Mýto, Česká Třebová a další).15) Co dodat místo závěru? Zvednutým prstem přesto budiž váhání Jaroslava Teplého, třebaže staršího data: I když závěry, vyslovené v poslední době archeology, posunují sv. Bartoloměje do nynějších Pardubiček, nejsem ještě zcela přesvědčen, že „ecclesiam sancti Bartholomei“ z roku 1295 nemohu hledat blízko dnešního sv. Bartoloměje, patrně o něco severněji, přibližně v prostoru zvonice. Vidím totiž mimo jiné především kontinuitu patrocinia, jehož přenos od sv. Jiljí v Pardubičkách do Pardubic se mi zdá nepravděpodobný.16) Toho si všimnul i František Šebek, že M. Ježek vynechal ve svých úvahách otázku shody patrocinia dnešního kostela sv. Bartoloměje s původním cyriackým klášterem a bez komentáře předpokládá jeho transfer od předpokládaného zaniklého kostela v Pardubičkách k dnešnímu kostelu v Pardubicích. V minulosti samozřejmě mohlo občas dojít k přenesení patrocinia ze staršího zaniklého kostela na nový: šlo ale o případy sakrálních staveb od sebe nepříliš vzdálených. Předpokládat transfer patrocinia sv. Bartoloměje na počátku 16. stol až z Pardubiček, by bylo anomálií, která nemá obdobu!17) K problematice patrocinia jsem tehdy uvedl, že jediným odůvodněním snah o ztotožnění polohy cyriackého kostela s polohou pernštejnské svatyně zůstává jejich shodné patrocinium, které bylo přeneseno ze starší stavby na mladší. Protože ale předhusitský kostel v místech pernštejnské svatyně nestál, nemohl být princip „stabilitas loci“ uplatněn a hledání souvislosti mezi oběma svatyněmi pozbývá smyslu, byla odpověď Martina Ježka.18) K tomu jsem si našel toliko konstatování, někdo fundovaný by patrně přidal i vysvětlení a odkaz: Posvátná místa ztrácejí zasvěcení nebo žehnání, jestliže byla z velké části zbořena nebo byla buď rozhodnutím místního ordináře, nebo ve skutečnosti trvale předána k světskému užívání. (Kodex kanonického práva) Hledání souvislostí mezi oběma svatyněmi asi opravdu není to podstatné.19) Když se nakonec vrátíme na začátek, byly nebo budou počátky Pardubic v Pardubičkách? Poznámky 1) Tomáš Čurda: Pardubičky – stručné shrnutí výsledků archeologického výzkumu z let 1993-2005. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka (dále jen ZKPP) č. 1-2/2010, s. 17-32, s přepisem a překladem darovací listiny Arnošta z Hostýně z r. 1332 na str. 28/29. 2) Týž: Schizma v nejstarších dějinách Pardubic a fenomén archeologie, ZKPP č. 1-2/2018, s. 17-27. 3) Jaroslav Černý: Otazníky nad počátky Pardubic, ZKPP č. 7-8/2007, s. 151-158, zde s. 156. 4) Milada Radová: Architektura románská. Nástin románské architektury v Čechách. Románský dům a jeho doznění v gotice, ČVUT Praha, Fakulta stavební 1972, s. 9. 5) Tomáš Čurda: Archeologické nálezy a počátky Pardubic v Pardubičkách. In: Podle Chrudimky aneb Kde stávaly první Pardubice, AB-Zet Pardubicka, sešit č. 53, Klub přátel Pardubicka 2010, s. 10-16, zde plánek na s. 16. 6) Karel Severin: Bazilika Panny Marie a její význam v dějinách Litomyšle. In: Archaeologia historica 31/2006, s. 291-301, passim. 7) Jan Kapusta: Litomyšl nemá tisíc let. In: Lilie – Zpravodaj města Litomyšle, roč. XVIII/2008 č. 11, s. 4. K přečtení doporučuji též knížku Jan Kapusta (2009): Legendy o nejstarší Litomyšli (Příběh slavníkovského hradu, kostela sv. Klimenta, Hrutova a Trstenické stezky), Eva Kapustová a Arbor Vitae v Litomyšli a Řevnicích 2016. 8) František Šebek: Kostel sv. Václava na Chlumku u Pardubic v listině z roku 1295. In: Východočeský sborník historický 1/1991, s. 3-12, zde s. 3. 9) viz pozn. č. 3, s. 155 a pozn. 3) na s. 157. Pozri i pozn. č. 1. 10) viz pozn. č. 2, s. 23 a pozn. 37). 11) viz pozn. č. 6, s. 297. Srovnej i Zdeněk Boháč: Patrocinia jako jeden z pramenů k dějinám osídlení, ČsČH roč. XXI/1973 č. 3, s. 369-388, zde s. 374: …mladší řády (zejména premonstráti a cisterciáci) s oblibou zasvěcovaly nové kostely Panně Marii. U těchto řádů se zpravidla hned při založení kláštera počítalo s výstavbou mohutného mariánského konventního chrámu a straší předklášterní kostelíky, stojící vně kláštera, si podržely svou původní farní nebo hřbitovní funkci. 12) František Šebek: K vývoji farní správy Pardubic v době předhusitské, Východočeský sborník historický 2/1992, s. 45-56, zde s. 48. 13) viz pozn. č. 5, s. 12. 14) Vavřinec z Březové: Husitská kronika/Píseň o vítězství u Domažlic, Svoboda Praha 1979, s. 222 a poznámky k ní na s. 365. 15) Martin Ježek: Ke středověkému osídlení východních Čech, disertační práce 2006, s. 11 (odkaz u T. Čurdy na https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140033843, 17.9.2018). 16) Jaroslav Teplý: Feudální pozemková držba v předhusitském Chrudimsku, Východočeský sborník historický na rok 1997 – Supplementum VII, s. 147 (Pardubický cyriacký klášter, s. 146-150; Statek Pardubice, s. 21-26). 17) František Šebek: Poznámky k nejstarším dějinám města, Východočeský sborník historický 5/1996, s. 29-55, zde s. 38/39. 18) Martin Ježek: Poznámka k „Poznámkám“, Východočeský sborník historický 6/1997, s. 121-138, zde s. 126, pozn. 7). Podle principu „stabilitas loci“, dodržovaného ve středověku při stavbách sakrálních objektů, by pozdně gotický kostel mohl stát na místě svého předchůdce. Tento princip pochopitelně nemohl být uplatněn při přesunu patrocinia např. ze zaniklého kostela na svatyni novou, zbudovanou o stovky metrů dál. (M. Ježek, ZKPP 5-6/1995, s. 142) 19) PARPEDIE, Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka, heslo Bartolomějské posvícení - se patrně slavilo již za pánů z Pardubic při kostele sv. Bartoloměje v klášteře cyriaků vždy poslední srpnovou neděli. Tradice přetrvala i po vypálení a zániku kostela s klášterem. Z tohoto důvodu Vilém z Pernštejna nový kostel otevřený r. 1515 ve městě Pardubice nechal zasvětit tomuto mučedníkovi (Bartoloměje apoštola 24. srpna). Z další literatury: Tomáš Čurda: Pardubičky a nové výsledky archeologického výzkumu, ZKPP – mimořádné číslo 1995, s. 7-13. Tam i článek Nejstarší písemná zpráva o Pardubicích od Zdeňky Hladíkové, s. 2-6. Týž: K upřesnění polohy cyriacké kanonie u sv. Bartoloměje, ZKPP č. 9-10/1997, s. 233-237. Jan Řeháček: Jsou počátky Pardubic v Pardubičkách? ZKPP č. 5-6/2010, s. 136-139. Tomáš Čurda: Vesnice Pardubice a cyriacký klášter u kostela sv. Bartoloměje na informačním panelu v Pardubičkách, ZKPP č. 9-10/2012, s. 260-263. Jiří Kotyk: Pernštejnové na Pardubicku a kostel sv. Bartoloměje, AB-Zet Pardubicka, sešit č. 61, Klub přátel Pardubicka 2012. Dušan Třeštík: K poměru archeologie a historie. In: Archeologické rozhledy LIII-2001, s. 357-361.
Autor: Miloslav Renčín Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018 Předchozí článek: Pardubice v období tzv. druhé republiky Následující článek: 40 let od největší energetické krize u nás Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
