Sdružení přátel Pardubického kraje

Čermenští lékaři


26. 05. 2010 Čermná, která byla největší vesnicí Lanškrounska (nejvyšší počet obyvatel v roce 1851 byl 3 735 obyvatel), vždy usilovala o to, aby měla svého lékaře. Teprve v roce 1871 bylo toto úsilí naplněno. Maxmilián Valloch se narodil 10. října 1846 ve Vilémově, v tehdejším okrese Litovel. Odbornou ranhojičskou praxi získal u svého strýce v Rudě na Moravě. Později složil odbornou zkoušku před komisí v Praze. Krátce působil i jako c. k. vojenský lékař. Byl menší, zavalitější postavy. Jako svobodný se v roce 1871 usadil v dolní části Čermné na náměstí (nyní Dolní Čermné). Lékařskou praxi vykonával v čp. 246 (nyní čp. 212). V roce 1874 se oženil a založil rodinu. Narodily se mu 2 děti. Nejstarší byla dcera Hedvika, narozená 2. prosince 1877 a mladší syn Robert, narozený 11. 4. 1881.

Dne 29. 6. 1874 učinil obci návrh, aby mu vyplácela 200 zlatých ročně za ohledávání mrtvol, psaní úmrtních listů a léčení obecních chudých. Obec tento návrh přijala a tak se stal Maxmilián Valloch, obecním lékařem, vedle své soukromé praxe.
V letech 1892/3 postavil na náměstí v Čermné prostorný přízemní rodinný dům, kde bydlel, a kam také přenesl i svou lékařskou ordinaci. Dva roky před svou smrtí, v roce 1911, převedl nemovitost na svou ženu Josefínu. Lékařskou praxi v Čermné vykonával 42 let až do své smrti dne 20. ledna 1913. Zemřel ve věku 67 let na mozkovou mrtvici. Pochován je na hřbitově u sv. Jiří, u vchodu do sakristie. Za dlouholetou lékařskou praxi, kterou v Čermné a v okolních vesnicích vykonával, mu obec udělila čestné občanství dne 23. července 1876. Dr. Jan Peřina byl druhým lékařem v Čermné v létech 1901 až 1903. Byl ženatý, ordinoval v čp. 224, poté se z obce vystěhoval. Lékařem v obci byl 3 roky. MUDr. Josef Šaroch se narodil 8. prosince 1871. Byl ženatý. Jeho manželka Marie, rozená Štěpánková pocházela z Čermné. V Čermné ordinoval od roku 1903 v čp. 224, poté v čp. 212 a nakonec opět v čp. 224. Mimo Čermnou byl také prvním českým lékařem v německé tabákové továrně v Lanškrouně. Byl činný i veřejně. Stal se předsedou Národní Jednoty Severočeské. Po skonu své malé dcerky se dne 2. července 1912 zastřelil na kraji lesa za rybníkem. Lékařem v Čermné byl 9 let.
MUDr. Václav Vohrna ordinoval v domě čp. 237 (Wallochův dům) od 18. ledna 1913. Mimo čermenský obvod, který zahrnoval 8 vesnic (Čermná, Petrovice, Jakubovice, Nepomuky, Koburk, Výprachtice, Dolní a Horní Heřmanice), byl lékařem také v tabákové továrně v Lanškrouně. Byl i lékařem nemocenské pokladny. Po čermenském obvodu k ošetřování pacientů jej vozil v káře, tažené koněm, pan Karel Merta z čp. 5.
Dr. Vohrna měl hluboké lékařské vzdělání, byl velice obětavý, oblíbený a získal od občanů přezdívku „táta pacientů“. Byl komunikativní člověk s širokým rozhledem, dobrý řečník. V dolní části Čermné byl starostou Sokola a byl činný i v ochotnickém divadelním spolku.
V době balkánské války proti Turkům v letech 1912–1913 jej ruský emisar A. Koštov získal jako lékaře – dobrovolníka do lazaretu v Lozengradu k ošetřování raněných. Zde s dalšími 9 lékaři – dobrovolníky z Moravy – vedl vojenský lazaret s 280 lůžky. Jako vojenský lékař působil v rakouských lazaretech též v I. světové válce.
MUDr. Vohrna zemřel ve věku 44 let dne 19. prosince 1925 na nákazu tyfem (obecní kronika uvádí neštovice) od pacienta Horních Heřmanic. Zanechal po sobě manželku Gabrielu a dva malé syny Miroslava a Jiřího. Pohřbu a rozloučení, které se konalo v hlavním vchodu do měšťanské školy v dolní části Čermné, se zúčastnilo veliké množství občanů a jeho bývalých pacientů. Ke zpopelnění byl převezen do krematoria v Pardubicích. Jako lékař působil v Čermné od roku 1913 do 1925, tedy plných 13 let.
MUDr. Vladimír Melichar, pátý čermenský lékař se narodil roku 1896. Do obce přišel roku 1926 a zde si v roce 1930/1 postavil vilu čp. 225 poblíž náměstí. Zde také provozoval lékařskou praxi. Po Dr. Vohrnovi byl i závodním lékařem v tabákové továrně v Lanškrouně. V Čermné – Dolní Čermné působil až do německé okupace v roce 1938. Tohoto roku odešel a usídlil se na Zbraslavi. Vilu koncem roku 1945 koupil od Dr. Melichara pan Jaroslav Vacek, obchodník se střižním zbožím. MUDr. Vladimír Melichar v obci vykonával lékařskou praxi 12 roků. V době německé okupace od roku 1938 až do roku 1945 naše obec Dolní Čermná neměla svého lékaře. Velmi dobrou zdravotní službou na úrovni, s téměř lékařskými znalostmi, posloužila našim občanům v této době zdravotní ošetřovatelka Hedvika Vallochová. Byla dcerou prvního čermenského lékaře Maxmiliána Vallocha. Narodila se dne 2. prosince 1877 v čp. 212. Velkou praxi získala již doma od svého otce, kde mu dělala zdravotní sestru, tehdy ještě komisí neprozkoušenou. Kursem pořádaným ČOS v Praze a složenou zkouškou v roce 1914 získala odborné zdravotní vzdělání ošetřovatelky a pečovatelky. Další praxi vykonávala v Praze u MUDr. Scheinera. Ten však byl za protihabsburskou činnost zatčen. Proto se Hedvika vrátila do Čermné a nabídla své služby pro případ nakažlivých nemocí okresnímu zdravotnímu radovi.
Brzy se také zapojila do činnosti Červeného kříže a prostřednictvím ČK se dostala do Korutan a následně do Tyrol. Zde pracovala jako dobrovolná zdravotní sestra v polních vojenských lazaretech (byla I. světová válka). Po utvoření Československa v roce 1918 se Hedvika Vallochová vrátila do rodné obce, kde žila v domě po otci čp. 237. Pracovala jako zdravotní sestra v různých nemocnicích a u soukromých lékařů až do svého odchodu do důchodu, který prožívala v Dolní Čermné.
Jak již bylo řečeno, v době německé okupace ČSR, neměla Čermná svého lékaře. Tehdy Hedvika Vallochová pomáhala, kde mohla. Svými radami, léky a bylinoléčbou pomáhala léčit a tišit bolesti. Nebyl snad v protektorátní části Dolní Čermné jediný občan, který by nevyužil znalostí „slečinky“, jak ji zde lidé nazývali, v oboru medicíny. Léčila zcela nezištně a zadarmo. Jen za léky, které sama obstarala v lékárně „U milosrdného Samaritána“ v Lanškrouně, si nechala zaplatit cenu, kterou ona sama zaplatila. Sbírala se svou spolubydlící paní Filoménou Netušilovou, léčivé byliny, které poté rozdávala potřebným. Jedním slovem lze charakterizovat „slečinku“ – lidumilka a dobroditelka.
Hedvika Vallochová zemřela dne 29. září 1952. Je pochována na místním hřbitově v hrobě č. 193 naproti hrobu svých rodičů.
MUDr. Bedřich Utíkal, narodil se v Nákle u Olomouce v roce 1914. Medicínu vystudoval za Protektorátu na pařížské Sorboně. Do Dolní Čermné přišel 12. prosince 1945 z nemocnice v Havlíčkově Brodě. Tehdy bylo nesnadné získat na vesnici praxi lékaře, neboť jich byl nedostatek. MUDr. Utíkal se přistěhoval do domu čp. 226, kde měl i svou soukromou ordinaci. Jako jeden z prvních měl i vlastní rentgen a tak snadno odhaloval a léčil u pacientů TBC. Po znárodnění soukromé praxe lékařů se stal obvodním lékařem OÚNZ Lanškroun. Jeho obvod zahrnoval vesnice: Dolní a Horní Čermnou, Nepomuky, Dolní a Horní Třešňovec, Dolní a Horní Heřmanice, Rýdrovice, Výprachtice, Koburk, Bystřec, Jakubovice a Petrovice. Počet pacientů jeho obvodu dosahoval přes 6 000 osob.
V roce 1963 byla jeho ordinace přestěhována do nové budovy MNV v čp. 76. Pan doktor si v roce 1963 postavil rodinnou vilku čp. 9, a tak natrvalo zakotvil v Dolní Čermné. Pan doktor Utíkal byl dobrosrdečný člověk. Byl činný v Českém červeném kříži. Propagoval a organizoval čestná dárcovství krve, prováděl zdravotnické přednášky a školil zdravotní sestry. Velmi se zajímal o historii zdravotnictví na Lanškrounsku.
Rád přispíval svými odbornými i historickými články do Dolnočermenského zpravodaje. Byl zakladatelem a dlouhá léta vedl zdejší Klub důchodců. Zabýval se i včelařstvím. MUDr. Bedřich Utíkal zemřel 5. září 1997. Naši občané na něj rádi vzpomínají. Svým pacientům pan doktor věrně sloužil plných 40 let až do odchodu do důchodu. V současné době slouží pacientům lékaři:
MUDr. Ivana Klejmová – soukromá praktická lékařka,
MUDr. Zdena Novotná – soukromá pediatrička a praktická lékařka
a MUDr. Hedvika Applová – soukromá stomatoložka + laboratoř.

Prameny:
Obecní kronika
Vašíčkův místopis obce Dolní Čermné

GPS souřadnice: 49.97940N, 16.56524E

Autor: V. Jansa, kronikář
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010






Předchozí článek: Pestrobarevný a originální svět reklamních letáků
Následující článek: Košíkářská škola v dolní části Čermné


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Městská věž v JEVÍČKU.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml