Sdružení přátel Pardubického kraje

Ema Destinnová, po matce původem z Medlešic


16.07.2018 V únoru 2018 uplynulo 140 let od narození pěvkyně Emy Destinnové a v lednu 2019 to bude 170 let od narození její matky Jindřišky, rozené Šrutové. Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, ( 26. února 1878 Praha – 28. ledna 1930 České Budějovice) byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku , kde zpívala například po boku Enrica Carusa. Emilie Kittlová se narodila v Praze jako druhá nejstarší dcera z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové (1859 - 1898) Takto uvádí česká Wikipedie údaje k osobnosti E. Destinnové. Nás zajímá ovšem speciálně narození její matky Jindřišky. Wikipedie se o 10 let mýlí v datu a bohužel neuvádí místo narození. To je pro náš kraj ale právě zajímavé. Dotazem v archivu hlavního města Prahy můžeme totiž zjistit, že onoho 26. února se opravdu v Praze narodila dcera Jindřišce Kittlové, rozené Šrutové ...

Podle matriky narozených římsko-katolického farního úřadu u kostela sv. Štěpána v Praze na Novém Městě se v čísle popisném 1526-II za asistence porodní báby Hedviky Lauterbachové ze Smíchova narodila Kittlovým 26. února 1878 dcera. Pokřtěna byla následně 24. března kaplanem Jindřichem Reinem jako Emilie Pavlína Věnceslava. Jako otec je uveden Kittl Emanuel Jan, majitel hostince a pivovaru v Praze, rodilý z Prahy, manželský syn Jana Kittla, usedlého měšťana a sládka v Praze a Kateřiny, rodem Šedivé ze Strakonic Matka novorozené je uvedena Šrutová Jindřiška Barbora, rodilá z Modlešic, hejtmanství chrudimského, manželská dcera Antonína Šruta, hospodářského ředitele statku a Barbory, rodem Satraňové z Lobkovic. Kmotry byli Paulina Homolová a Antonín Šrut, pokladník k.z.č. divadla v Praze (tedy patrně Královského zemského českého divadla ) Je snadné zjistit, že v obvodu bývalého hejtmanství chrudimského se Modlešice nenacházely a nenacházejí. Medlešice tu ovšem jsou a příslušejí k farnosti mikulovické. Ve Státním oblastním archivu v Zámrsku můžeme nahlédnutím do matriky narozených v Medlešicích v letech 1844 – 1870 zjistit, že 4. ledna 1849 se narodila a byla pokřtěna Jindřiška Barbora Eleonora ŠRUTOVÁ Jako otec je uveden Šrut Antonín – katolík, správce statku Medlešického, manželský syn Antonína Šruta, ředitele panství Lešanského v kraji Berounském (nyní, v roce 1849, na odpočinku v Medlešicích). Matkou byla Barbora – katolička – manželská dcera po zemřelém Wácslavu Satranovi, mistru řeznickém z Lobkovic, statku Lobkovického, kraje Kouřimského a jeho manželky Rosalie, rozené Sudové z Lobkovic č.6 svědkové : -Eleonora Hartmanová, dcera po zemřelém Wácslavu Satranovi z Lobkovic - Josef Franciscus Devoty, canonicus Vyšehradské kapituly Porodní bába: Kateřina Zabíhalová ze Dřenic (zkoušená) Nad vší pochybnost se tedy jedná o matku Emy Destinnové. Svědkem při křtu byl mimo sestry rodičky též významný buditel a farář Josef František Devoty, katolický kněz a odborný spisovatel. Kaplan v Hořicích (1803), Novém Bydžově (1805). Kaplan (1806-1817) a od r. 1817 farář v Sedlci. V letech 1833-1853 byl farářem v Mikulovicích. Jednatel Matice české, člen Českého musea a Dědictví svatojánského. Autor několika publikací z církevních dějin, modlitebních knih a příručky pro duchovního správce o udělení svátosti oltářní. Vydavatel děl starší české literatury (jak uvádí medailon na stránkách Městské knihovny v Chrudimi). Z jiných zdrojů zjistíme, že matka Destinnové Jindřiška pocházela z venkovské rodiny, kterou k odchodu do Prahy přinutila finanční tíseň. Studovala zpěv v Praze, Miláně a Paříži. Od roku 1875 působila dvě sezony v pařížské opeře. Poté (tedy asi v roce 1877, ve 28 letech) uměleckou dráhu opustila a věnovala se rodině. Finanční tíseň je zde asi dost relativní pojem, v tehdejších Medlešicích byly jistě příjmy správce Antonína Šruta nadprůměrné. Z mála věcí, které můžeme ještě k jeho působení v Medlešicích doložit, je v Zámrsku archivovaný zápis z „veřejného losování k vojenskému odvodu přináležejících“. V obci, patřící tehdy do majetku Trautmansdorfů, proběhlo toto losování dne 5. března 1849. Seznam odvedenců ze Dřenic a Medlešic, sestavený v únoru téhož roku je pak přímo podepsán autorem - Antonín Šrut správce. Vše v jazyce českém. To tehdy vůbec nebylo samozřejmostí, jak dokládá jiný dokument ve stejném fondu, týkající se panské medlešické cihelny z roku 1855. Ten je pořízen německy a psán kurentem. Uvažujeme-li s odstupem půldruhého století, kde se asi mohla v Medlešicích matka Destinnové narodit, jeví se v podstatě dvě možnosti. Buď v domě uprostřed hospodářského dvora, který dnes slouží jako kancelář zemědělské společnosti nebo snad v domě lemujícím areál statku na jižní straně a nacházejícím se dnes patrně na konci své životnosti. Je známo, že v prvních desetiletích 20. století, za posledních šlechtických majitelů panství, sídlil personál, tedy správce, poklasný či šafář, obvykle v těchto budovách. Majitelé bydleli v zámku, zemědělské dělnictvo v tzv. deputátních bytech vytvořených přímo v hospodářských budovách. Je pravděpodobné, že o půlstoletí dříve tomu nebylo příliš jinak. Vzhledem k obtížnosti úkolu získat jakékoli další dokumenty k rodině správce Šruta je zajímavá informace o existenci portrétů některých jejich členů. V depozitářích muzea Hlavního města Prahy se dnes nachází například : - Portrét babičky E. Destinnové (tedy Barbory Šrutové), pastel na papíře Na obraze je zachycena babička umělkyně z matčiny strany na světlém šedomodrém pozadí. Poprsí ženy je zobrazeno zepředu, hlava je lehce skloněna k levému rameni. Kolem krku má zlatý řetízek s křížkem. Obraz je usazen v tenkém dřevěném rámu černé barvy - Portrét děda E. Destinnové (tedy Antonína Šruta, správce medlešického velkostatku ), olej na lepence Portrét děda z matčiny strany. Poprsí i tvář muže je zobrazena v tříčtvrtečním profilu zprava. Muž má bílé vlasy a vyholenou tvář. V portrétu je vidět vysoký límec s černou vázankou. Muž je umístěn na jednobarevném tmavém pozadí. - Portrétní fotografie matky (tedy Jindřišky Šrutové), výška 38,5cm šířka 30cm, nedatována, nesignována, Zachycena celá postava stojící ženy, z levého profilu. Hlava s rozpuštěnými vlasy lehce skloněna dozadu. Oděná v bílé šaty s tmavou stužkou okolo krku. Ruce složeny před klínem. Na zemi koberec, neutrální pozadí. Předměty z pozůstalosti Emy Destinnové nejsou součástí stálé expozice muzea, nespadají do jejího hlavního zaměření, které je směrováno na historický vývoj Hlavního města Prahy. Veřejnosti byly ve větším celku prezentovány poprvé a dosud také naposledy v rámci výstavy „Praha muzeu – muzeum Praze“, konané od října 2003 do března 2004 u příležitosti 120. let otevření sbírek muzea. Z pozůstalosti pěvkyně zde bylo tehdy vystaveno celkem 21 předmětů. Na závěr bychom mohli tedy zhodnotit, že pro rodinu Šrutových byly Medlešice dozajista jen místem několikaletého působení v panské službě a ve vzpomínkách se sem patrně nevraceli. O vztahu k místu svědčí trochu i chybně uvedené jméno obce v matrice ... Nelze tedy ani předpokládat, že by E. Destinnová Medlešice kdy navštívila, i když třeba do ne příliš vzdálených Břehů u Přelouče prý zajížděla do domku, který tam měla pronajatý. Faktem nicméně zůstává, že matka slavné pěvkyně byla rodačkou z Medlešic na Chrudimsku.

Autor: Vlastimil Smutný
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018




Předchozí článek: Zdeněk Schmoranz (1896-1942) – žurnalista a odbojář
Následující článek: Bohuslav Martinů


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Novogotická kaple Panny Marie z konce 19. století v LANŠPERKU.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml