Sdružení přátel Pardubického kraje

Emil Holub - 160 let od narození


22. 12. 2007 7. října tomu je právě 160 let, co se v rodině lékaře Františka Holuba v Holicích narodil cestovatel a dobrodruh Emil Holub. Ten podporován otcem intenzivně již od dětských let poznával přírodu. Již od gymna-ziálních studií v Žatci se věnoval přípravě na dráhu cestovatele. Roku 1866 zahájil vysokoškolské studium na pražské lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Afrika se stala magnetem pro mnohé cestovatele od 19. století. O cestách do Afriky snil také Holub a díky mecenáši Vojtovi Náprstkovi se Holub v květnu roku 1872 vydává s vypůjčenými penězi poprvé do Afriky. 18. května 1872 opouští Prahu a 26. května vyjela z anglického přístavu Southampton loď směrem do Kapského Města v jižní Africe. Plavba trvala 36 dní. Jeho první pobyt v Africe trval přes sedm let. Holub však nemohl začít hned cestovat, nejprve si na cesty vydělával lékařskou praxí. Během této doby uskutečnil tři průzkumné výpravy na území Transvaalu a Kapska, poznal a zdokumentoval tok řeky Zambezi, prozkoumal Viktoriiny vodopády. Holub pečlivě zaznamenával vše do deníku, kreslil mapy, pozoroval domorodé obyvatelstvo.

Není bez zajímavosti, že již během samotného pobytu v Africe měl Holub snahy uspořádat výstavy, kde vystavoval předměty získané v průběhu průzkumných výprav. Tyto jeho snahy však většinou skončily finančním pro-dělkem. V roce 1877 dokonce založil menší zoologickou zahradu. Větší množství zvířat však uhynulo.
V roce 1879 se vrátil do Evropy a následujících letech přednášel o Africe nejen v Čechách, ale i v dalších zemích tehdejšího Rakouska-Uherska. V roce 1880 vyšel v knižní podobě Holubův první cestopis "Sedm let v jižní Africe".
Po svém návratu do Evropy se však intenzivně připravoval na další cestu do Afriky a 22. listopadu 1883 vyrazil i s celou výpravou opět do Kapského Města, cesta dále pokračovala do vnitrozemí kontinentu. Cestou se jim podařilo získat řadu vzácných exemplářů rostlin, Holub sledoval etnografické poměry tamních kmenů. Směr cesty po přeplavení Zambezi vedl na území bojového kmene s nepříliš dobrou pověstí - Mašukulumbů, kam Holub i přes varování přátelských náčelníků vstoupil 16. července 1886. Na území tohoto kmene Holub se svou výpravou, ve které byla také jeho žena Růžena Holubová, pobýval do 2. srpna, kdy došlo k přepadení tábora výpravy, při kterém zahynul jeden člen výpravy.
V září 1887 se Holub vrátil se zbytkem výpravy do Evropy. Vydal druhý cestopis "Druhá cesta do jižní Afriky". Věnoval se opět přednáškám, kterých uspořádal stovky, přednášel také v Německu, Anglii či Francii.
Třetí africkou výpravu Holub plánoval nejprve na rok 1889, později uváděl, že se uskuteční v roce 1890. Ta však již nikdy nebyla realizována. Jeho odjezd byl totiž ze zdravotních důvodů neustále odsouván, Holub již neměl sil k návratu do Afriky. Kromě zdravotních problémů měl problémy finanční, způsobené deficitem velkolepých, ale prodělečných výstav v roce 1891 ve Vídni a 1892 v Praze.
Vědecké kruhy však později ocenily Holubovy africké výsledky, především pak jeho poznání africké přírody. Nesplnil se mu však jeho sen, aby se stal objevitelem geografických novinek na mapě jižní Afriky. Získal však řadu ocenění za studium domorodých etnik. V letech 1894 - 95 působil v USA na základě pozvání na přednáškovém turné. Nepodařilo se mu však zrealizovat záměr na vybudování samostatného Afrického muzea, naopak jeho sbírky se ztenčovaly tím, že řadu exponátů věnoval, některé roz-prodával. Nepříznivé životní podmínky, zklamání a nemoci provázely poslední léta jeho života. Jeho sociální situace se sice zlepšila, když v roce 1901 začal pobírat vyměřenou císař-skou penzi ve výši 5 000 korun. 21. února 1902 Emil Holub ve Vídni zemřel, kde byl 24. února pohřben. Jeho pohřeb byl prý velkolepý.
Prameny: Vincenc Streit: Osud jménem Galulonga, No-vá tiskárna Pelhřimov 2003.

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007




Předchozí článek: Sto let od narození Františka Filipovského
Následující článek: Vánoční stromeček - historie a současnost


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Symbolem PARDUBIC je Zelená brána z roku 1507 s věží vysokou 60 metrů-




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml