Sdružení přátel Pardubického kraje

Sto let od narození Františka Filipovského


Vynikající dabér a herec František Filipovský se narodil 23. září 1907 v Přelouči do rodiny flétnisty orchestru Prozatímního divadla, skladatele a kapelníka Františka Filipovského st. Po otci zdědil umělecké nadání, už od dětství hrál na různé hudební nástroje a v kostele zpíval na kůru. V Chrudimi vystudoval kurz při obchodní akademii. K divadlu se dostal náhodou jako student, když u Kleinovy kočovné společnosti zaskočil v roli Robota Prima z Čapkova R.U.R.
Odešel do Prahy na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval dějiny umění a estetiku (1929 - 1933). Současně vystupoval a režíroval na různých pražských scénách (v letech 1929 - 1930 to byla Velká opereta, Voice - band E. F. Buriana a Moderní studio J. Frejky a v letech 1930 - 1931 v Intimním divadle a ve smíchovské Aréně). Studia na UK nakonec nedokončil.

Profesionální dráhu započal v Osvobozeném divadle (1931 - 1938). Poté hrál ve Švandově divadle na Smíchově (1939 - 1940), v žižkovském Moderním divadle (1940 - 1942) a v divadle Uranie (1942 až 1944). Odtud se dostal do činohry Národního divadla (1945 - 1992). Rovněž hostoval od padesátých let na různých pražských scénách (Semafor či Viola). Od mládí Filipovský vynikal hudebním a fyzickým nadá-ním, které ho předurčovaly ke zpěvoherním a fraškovitým rolím (například hrál principála komediantů ve Smetanově "Prodané nevěstě"). Již v Osvobozeném divadle se uvedl ve svém svébytném komickém stylu ("Caesar", "Balada z hadrů", "Těžká Barbora" a další). Už v mladém věku ztvárňoval různé malé rtuťovité, čilé a sršaté pány a dědy starších dat narození. Takto si postavy vytvářel i v Národním divadle. Filipovský nevytvářel postavu v celé její šíři, ale rozdroboval ji do malých a ostrých detailů úkonů a gest. Skvělé postavy vytvářel ve hrách "Večer tříkrálový", "Člověk odjinud", "Revizor", "Lakomec", "Maryša", "Fidlovačka", "Cyrano z Bergeracu" a zejména "Lakomec" od Moli?ra. Byl otcem dvou dětí: syna Jana Filipovského a dcery Pavlíny Filipovské (*1941), která je dnes známou zpěvačkou a herečkou.
Poprvé se ve filmu mihl jako student v Innemannově a Vančurově dramatu Před maturitou (1932). Již předtím se na plátně objevoval jako komparsista (například v komedii C. a k. polní maršálek). Ve 30. a 40. letech vytvářel malé role, úředníky (Lidé na kře, Klapzubova jedenáctka, U pokladny stál…, Katakomby), tajemníky (Život je krásný, Nebe a dudy), účetní (Hotel Modrá hvězda, Gabriela), číšníky (Z bláta do louže, Panenství, Bílá vrána, Baron Prášil), krejčí (Z českých mlýnů, Provdám svou ženu), doktory (Zlaté dno), právníky (Hordubalové, Kristián), muže různých profesí (Hrdina jedné noci, Kdybych byl tátou, Turbina, Ryba na suchu, Řeka čaruje) a mnozí další.
Do povědomí diváků se zapsal rolemi studentů - šprtů a podlejzáků v oblíbených komediích Martina Friče. Byl Krhounkem v komedii Škola základ života (1938) a Ma-zánkem ve snímku Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Tyto dvě role hrál, když mu bylo dávno přes třicet. Po válce se jeho role začaly zvětšovat. Například tramvaják Petr Nový v bláznivé komedii Nikdo nic neví (1947) Josefa Macha, policejní rada Pištora ve snímku Martina Friče Čapkovy povídky (1947), proradný astrolog ve Fričově komedii Pekařův císař a Císařův pekař (1951), Mejzlík v Andělu na horách (1955) Bořivoje Zemana, tajný policajt Bretschneider v komedii Dobrý voják Švejk (1956) a ve druhém díle s názvem Poslušně hlásím (1957) vynikajícím způsobem vytvořil bláznivého poručíka Duba.
Později přešel k vyzrálým mužům, kteří byli většinou impulzivní, náladoví i hodní: detektiv Mrázek v Sequensově detek-tivce Vražda v hotelu Excelsior (1971), král Oskar ve Sci - Fi komedii Pane, vy jste vdova! (1970), nervní vyšetřovatel v bláznivé komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970), pan Rousek v pohádkové komedii Dívka na koštěti (1971), školní inspektor ve snímku Šest medvědů s cibulkou (1972), vodník ve Vorlíčkově komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), učitel chemie v komedii Marečku, podejte mi pero! (1976).
Ke konci života hrál různé dědečky, ať hodné nebo zlé: děda v Což takhle dát si špenát (1977), starý král v pohádce Honza málem králem (1976), dědeček ve filmu Co je doma, to se počítá, pánové… (1980), sklerotický děda ve snímku V podstatě jsme normální. Naposledy se filmovým divákům ukázal jako starý žebrák ve filmu Zuřivý reportér (1987). Za sebou Filipovský zanechal přes sto skvělých filmových rolí. V roce 1962 Josef Mach o něm sestavil hereckým střihový medailon Komediograf Františka Filipovského.
Filipovský se samozřejmě uplatnil také v rozhlase. Legendární se stala jeho četba románu "Bylo nás pět". Na televizní obrazovce se vlastně objevil na úplném začátku televizního vysílání u nás. Byl totiž první, kdo se objevil v prvním televizním vysílání 1. května 1953. V televizi pak natočil celou řadu televizních inscenací, jako například Nezralé maliny, Štědrý večer pana rady Vacátka, Lakomec, Broučci. Filipovský exceloval i v dlouhé řadě televizních seriálů jako například Hříšní lidé města praž-ského, Pan Tau, Alexandr Dumas starší, Chalupáři, Dnes v jednom domě, Arabela, Dynastie Nováků, Létající Čestmír, Panoptikum města pražského a mnohých dalších.
Nejvíce proslul jako dabér. Nezapomenutelný je zejména jeho geniální dabing francouzského herce Louise de Funése. Tohoto herce si již bez hlasu Františka Filipovského nikdo nedovede představit. Snažili se sice někteří jiní herci (např. Jiří Císler, Jiří Lábus nebo Jiří Krampol) po Filipovského smrti dabing de Funése napodobit, ale marně. Louis de Funés a František Filipovský - to bylo vynikající spojení - a nejenom hlasové komiky! Pamětníci Filipovského Harpagona z Národního divadla našli společné momenty v herectví obou komiků, jak v Moliérově komedii na jevišti, tak i na filmovém plátně.
Diváky rovněž upoutal namluvením baby Jagy v oblíbené ruské pohádce Mrazík (1964). Jako dabér se uplatnil i v českém filmu (např. večerníčkový seriál Pojďte pane, budeme si hrát, jenž převzal po náhle zemřelém Rudolfu Deylovi ml., Modrá chobotnice v komediích Chobotnice z druhého patra a Veselé Vánoce přejí chobotnice). Na jeho počest se každoročně udílí "Cena Františka Filipov-ského" nejlepším dabérům v jeho rodném Přelouči.
Filipovský dokázal na malé ploše vytvořit třeba jenom epizodní role, patřičně zvýraznit nejdůležitější postřehy z charakteru své postavy. Sám vyprávěl, že nejraději hraje takového drobného človíčka, který se pachtí životem za kouskem obyčejného lidského štěstí, které když potom na konci potká, rozpačitě se ohlíží kolem sebe, jako by se ptal, jestli mu vůbec patří...
Filipovský získal tituly Zasloužilého umělce (1958) a v roce 1984 Národního umělce. Vedení Národního divadla ho jmenovalo svým zasloužilým členem (1968). Je rovněž autorem memoárových knížek "Šest dýmek Františka Filipovského" (1981) a "Kamarád dobré nálady: Ze vzpomínek Františka Filipovského" (1994). Jeho osudy se zabývala také spisovatelka Milica Zdražilová v knížce "František Filipovský" (1982). Skvělý a oblíbený herec a dabér František Filipovský zemřel 26. října 1993 v Praze ve vysokém věku osmdesáti šesti let.

Autor:
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007




Předchozí článek: František Škroup
Následující článek: Emil Holub - 160 let od narození


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice v ŽAMBERKU.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml