Sdružení přátel Pardubického kraje

Hudební sál pardubické radnice


13. 09. 2007 Pardubická radnice na Pernštýnském náměstí vyvolala v době svého vzniku v 90. letech 19. století velké polemiky, zda takováto budova do té doby jednotného renesančního vzhledu náměstí patří. Na konci 19. století totiž přestala budova předchozí radnice na náměstí, která stávala v místech současné radnice, vyhovovat z hlediska nedostatku prostoru. Proto se hledalo místo pro novou radnici. O výstavbě nové radnice bylo oficiálně rozhodnuto 27. února roku 1892, kdy byl schválen záměr výstavby "obecního domu". Budova neměla dle představ radních sloužit pouze jako radnice, ale mělo se jednat dnešní terminologií o multifunkční budovu. Představa radních byla taková, že by součástí "obecního domu" byla také čítárna o rozloze 60 m2, taneční sál se 140 m2, galerie či muzeum. Vítězný návrh předložil tehdy architekt Vejrych a dle něj se velmi brzy již 4. října 1892 začalo stavět. Nejprve však byla kámen po kameni rozebrána stará radnice a tři okolní domy. Dle závěrečného účtu dnes také víme, že bourací práce přišly na 3 735 zl., zednické práce a nádenické práce na stavbě nové radnice přišly na 58 445 zl., kamenické práce pak 7 274 zl., pokrývačské práce na 1 171 zl., režijní práce přišly na 1 171 zl. a vícepráce na 600 zl. Celkem tedy výstavba nové radnice přišla městskou pokladnu na 74 778 zl.

V pamětní knize se pak nachází zápis popisující otevření části radniční budovy: "18. listopadu 1894 otevřela Měšťanská beseda zdejší nové místnosti v nově vystavěné radnici o 11. hodině dopolední valnou hromadou. Odpoledne o 1. hodině konala se hostina, večer pak ples."
Úředníci se do nové budovy radnice nastěhovali již v polovině října 1894. Povolení k užívání budovy bylo vydáno ke konci roku 1894, poslední dokončovací práce na nové radnici trvaly však ještě v roce 1895. I když radnice působí vznešeným dojmem, do koloritu náměstí zcela nezapadá.
Budovu radnice tvoří dvě křídla - severní a jižní. Jižní křídlo je ta část radnice orientována směrem na Pernštýnské náměstí, severní křídlo je dnes tak zvaný zadní trakt radnice orientovaný směrem na Wernerovo nábřeží. Jak dodnes dokládají nápisy na fasádě radnice, v přízemí jižního křídla se nacházela například také restaurace či spořitelna. V suterénu se pak nacházelo zázemí restaurace, prádelna, sklepy, ale i vězeňské cely. Ve druhém patře radnice pak byl v severním křídle byt hostinského, hasičská sborovna, která obývala prostory původně zamýšleného muzea a galerie, jižní křídlo pak obýval C.k. okresní soud. Přízemí severního křídla nové radnice pak patřilo Měšťanské besedě, která zde měla dvě čítárny, malý a velký společenský sál (dnešní společenský sál radnice).
První zmínka o změně užívání některých prostor radnice se objevila již 12. srpna 1896, kdy radní Odkolek předložil městské radě návrh, který byl přijat: "… aby vzhledem k tomu, že místnosti restaurační v radnici nejsou dosti navštěvovány a výtěžek z hostince ani hostinskému výživy neposkytuje, tak že nájem stěží platí, a že budiž dosavadní způsob používání místností těchto jak obci spíše břemenem, se využívati došlo." Kdy přesně došlo ke zrušení restaurace a zazdění samostatného vchodu do restaurace z náměstí, známo není. Víme jen, že ve dvacátých letech v prostorách původní restaurace sídlil policejní a popisný úřad. Ve dvacátých letech 20. století také došlo k přeměně prostor spořitelny na kanceláře, ve třicátých letech se pak okresní soud přesunul do nově postavené budovy. I tyto prostory zaplnili městští úředníci.
Chloubou interiéru radnice je například historický sál, který slouží pro jednání městské rady, ale také společenský sál radnice, známý dříve jako hudební sál radnice. Nechybělo však mnoho a krása tohoto sálu mohla být nenávratně ztracena.
Jak bylo totiž před časem zjištěno, trámy a krovy nad stropem sálu byly napadeny dřevokaznou houbou a velmi vážně hrozilo zřícení celého stropu. V roce 2004 byl tedy sál uzavřen a byla zahájena jeho celková rekonstrukce, která měla být dokončena na sklonku roku 2005. Velkým oříškem však byla zejména rekonstrukce stropu. Proto se otevření sálu o osm měsíců protáhlo.
Rozměrný Společenský sál obdélníkového půdorysu využívá prostory dvou podlaží východní části severního křídla radnice v celé jeho šíři. Západní čtvrtina prostoru je horizontálně dělena tribunou s balustrádou, podepřena na pohled dvěma dvojicemi mramorových sloupů. Oblé výběžky při jižní a severní stěně jsou podepřeny dvojicí dekorativních konsol. Konstrukce stropu nad tribunou je dělena do třech polí a je podepřena rovněž dvěma dvojicemi červenohnědých mramorových sloupů. V jižní stěně v úrovni vyššího podlaží a tribuny je do lóže proložen oblouk lemovaný jednoduchým hladce profilovaným pásem. Zábradlí je v lóži řešeno rovněž balustrádou. Stěny horního podlaží jsou horizontálně odděleny od spodního vlysem, lemovaným dvěma hladce profilovanými římsami. Vertikálně jsou stěny horního podlaží členěny dvojicemi pilastrů posazenými na vodorovným profilem oddělený sokl, a to na severní stěně čtyřmi dvojicemi mezi okny, jedním zalomeným pilastrem v severovýchodním rohu a zapuštěným pilastrem v severozápadním rohu. Hlavice sloupů a pilastrů jsou korintské.
Největší pozornost sálu však přitahuje strop. Kruhové pole tvoří střed stropu, který obklopuje pestrobarevný dekorativní reliéf. Ke kruhovému středu jsou s odstupem přisazena čtyři rohová fialově podbarvená pole se symboly hudby a ratolestmi. V rozích jsou pak erby s městskými znaky.
A právě rekonstrukce celého stropu s jeho ozdobami byla asi tím nejnáročnějším na rekonstrukci celého sálu: "V sádrových odlitcích na stropě byly objeveny praskliny, hrozilo spadnutí těchto ozdobných částí stropu. Bylo proto nutné celý strop zrestaurovat. Ty části, které nedr-žely, byly systémem nerezových kotev připevněny do stropu," přiblížila Eva Radová z pardubického magistrátu. "Pravdou je, že v návrhu architekta Klimeše byla trochu jiná výsledná barevnost. Podle sond, které odhalily ve spodních vrstvách původní barevnost stropu, jsme usoudi-li, že bude vhodné obnovit původní barevnost sálu, jaká byla při jeho vybudování," pokračovala dále.
Ve společenském sále se nerestauroval pouze strop. Provedené sondy do parketových podlah sálu prokázaly jejich napadení dřevokaznými houbami. Došlo tedy kompletně k rekonstrukci podlahy, kde byly vyměněny všechny parkety. V podlahách byly provedeny také silové a datové rozvody strukturované kabeláže, v podlaze je nainstalována také indukční smyčka pro neslyšící. Sál dostal novou vzduchotechniku, která využívá ozdobné mříže ve stropě okolo lustru, kudy je přiváděn do sálu čerstvý vzduch. Kompletní rekonstrukce se dočkal také lustr. Jeho kovové pozlacené části byly tryskány balotinou, nosiče skleně-ných koulí byly vyrobeny nové, poškozené díly byly nahrazeny. Celý lustr byl zcela rozebrán a stávající povrchová úprava byla odstraněna. Lustr dostal nový mechanismus, který v budoucnu umožní jeho spuštění při opravách.
Upraveno bylo zábradlí na balkoně pro veřejnost i v primátorské lóži, které z bezpečnostních důvodů bylo dopatřeno doplňkovým mosazným zábradlím. Dnes společenský sál nazývaný dříve sálem hudebním původně vůbec nebyl postaven pro potřeby radnice, ale pro potřeby Měšťanské besedy, která tyto prostory využívala do roku 1919. Na její místo pak v roce 1923 nastoupila Východočeská městská škola hudební, která rozšiřo-vala svou kapacitu a ve 40. letech zabrala celé křídlo.
V roce 1993 pak došlo k zásadní přestavbě přízemních prostor radnice, kdy byly kancelářské prostory vybudovány na předsálí hudebního sálu s šatnou a kuchyňkou. Z foyer byly v té době probourány vchody na východní stěně a prostor byl tak spojen s venkovní terasou.
Původním posláním sálu využívaným Měšťanskou besedou bylo konání koncertů a bálů. Součástí sálu bylo tedy také orchestřiště, které se nacházelo na bočním balkonu v patře. To bylo postupně přeměněno na primátorskou lóži, za kterou byl vybudován malý salonek.
Z hudebního sálu se tak stal sál společenský, a měl by být využíván k více účelům. "Je využíván pro kulturní akce, koncerty, semináře. Bylo uvažováno i o variantě konání plesů. Sál však nemá velkou kapacitu," dodala Radová závěrem. Literatura: Stavebně historický průzkum radnice čp.1 v Pardubicích - Fr. Radek Václavík, Pavel Panoch, Bohdan Šeda, Pardubice 2004.

GPS souřadnice: 50.03902N, 15.77859E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007








Předchozí článek: Ďáblova bible - Kodex gigas
Následující článek: Sezemický klášter - elektronický výzkum 1972 - 1975


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml