Sdružení přátel Pardubického kraje

Jména z pomníku obětí válek v Medlešicích


11.04.2017 První světová válka
Zatímco v Praze mapují historii mnohých domovních dvorků a ve větších městech se minulostí obce alespoň částečně zabývají profesionální pracovníci muzeí či archivů, historie obcí venkovských, a to ani těch ne úplně malých, zůstávala a zůstává pouze v rukou lokálních patriotů - nadšenců. S mizejícími generacemi tak obvykle historie místa nenávratně mizí. Jedním z dokladů této skutečnosti je zachování paměti na účast místních občanů v první světové válce. V mnohých obcích vznikly v období první československé republiky skromné či nákladnější pomníky těch, kteří položili životy ve světové válce. Po druhé světové válce pak byly tyto památníky podle místní situace doplněny o jména obětí druhé světové války. Někde dokonce vznikly v průběhu let pomníky zcela nové. Jména uvedená na pomnících však ztrácejí vazbu na současné občany obcí a vyjmenované oběti se stávají po sto letech víceméně anonymními.

Tuto skutečnost můžeme dobře dokumentovat na pomníku v dříve samostatné obci Medlešice, nyní nejsevernější části města Chrudimi. Zkusme tedy zachytit alespoň to, co se dochovalo ke jménům na pomníku do dnešních dnů. První pomník obětem světové války v letech 1914 až 1918 byl zřejmě postaven zároveň s budovou pošty a obecního úřadu někdy v druhé polovině 30. let. Pomník byl umístěn před touto budovou č.p.69. Deska z pomníku s 11 jmény je dnes umístěna v medlešickém zámku a v obci vznikl pomník nový, odhalený v roce 1969.
Co však lze dnes říci k oněm vyjmenovaným obětem první světové války ? Několik osudů se dochovalo i s podobenkou. Další alespoň v základních datech vojenského historického archivu. Výraznou a zásadní pomocí dnešnímu badateli je naštěstí útlá knížka, příhodně nazvaná „Pod kopcem mikulovickým“ (vydaná v roce 1932). Autorem je řídící učitel obecné školy v Mikulovicích Rudolf Robl. Ten sice některá data uváděl patrně jen z paměti (a jsou tedy trochu nepřesná), ale i přesto má jeho spis ohromný význam pro historii obcí spadajících ke škole a faře mikulovické.
Rudolf Robl se narodil 23.3.1886 na dnešním předměstí Poličky. Absolvoval učitelský ústav. Následně učil v Holicích, Zdechovicích a od roku 1908 v Mikulovicích. Zde prožil největší část učitelské kariéry – 24 let. Od roku 1932 do doby předčasného penzionování v roce 1940 působil a bydlel v Pardubicích, a to až do své dobrovolné smrti v roce 1963. V roce 1914 - 27.července byl mobilizován a odeslán na východní frontu. Na přelomu listopadu a prosince 1914 byl zajat Rusy. Od jara 1918 se aktivně jako legionář účastnil bojů na Sibiři. Sám uvádí, že byl příslušníkem 5. pluku T.G. Masaryka, později příslušníkem štábu Čsl. vojsk na Dálném Východě. Dosáhl hodnosti kapitána. Na cestu do vlasti se vydal z Vladivostoku v květnu 1920 a od podzimu téhož roku opět působil na obecné škole v Mikulovicích. Od roku 1926 byl řídícím učitelem. Rudolf Robl aktivně působil v pardubické jednotě Čs. obce legionářské. Napsal několik menších svazků legionářské literatury s regionálním zaměřením. Také ale psal obecní kroniku v Mikulovicích a několika publikacemi zaznamenal i historii okolních obcí. Na jaře 2016 připomněla 130. výročí Roblova narození Krajská knihovna v Pardubicích.
Trochu kuriózní je, že Rudolf Robl je připomenut i na obnovené části (v roce 2005) vojenského hřbitova ve Vladivostoku, jako jeden ze 163 tam uložených čs. legionářů. Měl podlehnout zranění 28.8.1918 a měl být uložen v hrobě P50 (viz http://www.vets.cz/vpm/25448-hrob-petr-pesek-a-rudolf-robl/) Datum a místo narození odpovídá, přesto je to údaj chybný ...

K jednotlivým jménům na medlešickém pomníku tak dnes můžeme uvést toto:
Dvořáček František z č.p. 23 narozený 1883, dělník, nezvěstný z italské fronty od roku 1918
Javůrek Josef se narodil v Chrudimi v roce1895. V roce 1905 se přestěhoval s rodiči a dvěma sourozenci do Medlešic, nejprve bydleli v domě č.p. 8. Josef Javůrek se vyučil strojním zámečníkem u firmy Prokop v Pardubicích. Na jaře 1915 byl povolán k vojenské službě, narukoval do Jaroměře. Zde absolvoval výcvik a odtud pochází jediná dochovaná fotografie. Mimo této fotografie se ale také zachovaly dva korespondenční lístky, které poslal rodičům. Z nich můžeme citovat: … musím Vám psáti, že ještě na svátky budeme v Jaroměři, máme jeti až po svátkách v úterý. Hoši Jan Doležal a Ipser z Blata jsou již u marškumpanie a v sobotu již mají jeti do pole. Stále vzpomínám na Vás, jak se máte a myslím si, kdybych byl tak doma, bylo by lépe. Ale co platno, vždyť nás tady je více…Právě jsme přišli ze šištotu (střelnice) a odpoledne jdeme zase k očkování, to je již po páté …
Následoval přesun na ruskou frontu. Ta se v té době táhla již daleko na východě, na území Běloruska a Ukrajiny. Ještě v roce 1915 se Josef Javůrek stal nezvěstným. Podle některých informací mohl zahynout v bažinách, které se v tehdejší bojové linii četně vyskytovaly. Ve VHA v Praze není o Josefu Javůrkovi žádná informace.
Kubizňák Václav se narodil v roce 1896 a vyučil se zedníkem. V červenci roku 1914 začala světová válka. Václav Kubizňák s dvěma dalšími osmnáctiletými čerstvě vyučenými zedníky, L. Jirkem z Blata a Holekou z Jesenčan se přihlásili dobrovolně na vojnu – do války. V září 1914 narukovali do Kutné Hory, kde tehdy probíhal výcvik nováčků 21. pěšího pluku z Čáslavi.
Václav Kubizňák absolvoval celou první světovou válku v rakousko-uherské uniformě a zahynul až na jejím konci v roce 1918. Podle Rudolfa Robla se stal nezvěstným na italské frontě. Podle ústního podání Václavových současníků zahynul při revoluci v Maďarsku, kde se v lazaretu léčil z válečného zranění …
Dodejme ještě, že Kubizňákovi bydleli v Medlešicích v čísle popisném 40. To byl domek, dnes již beze stopy zaniklý, který se nacházel mezi dnešními čísly 34 a 35
Michek Čeněk z č.p. 34, narozený 1892, zahradník, padl v průsmyku Peklo v Itálii, uvádí R. Robl. Archiv VHA o něm uvádí: četař pěšího pluku č. 21 narozen 1890 v Medlešicích, příslušný do obce Orel, okres Chrudim. Zemřel 30.7.1915 Freikofel, okres Hermagor v Korutanech v Rakousku, pohřben tamtéž.
Pavelka Vincenc z č.p. 13, narozený 1880, dělník, padl roku 1917 na rumunské frontě.
Podle VHA -1880 – 1917 vojín dragounského pluku č. 8 narozen v Rosicích nad Labem, zemřel 8.8. 1917 u kóty 1078 u Kimpolung v Bukovině (dnešní Câmpulung Moldovenesc na severu Rumunska). Pohřben tamtéž 13.8.1917
Pejcha Jaroslav z čísla 23, narozený 1899, dělník, nezvěstný z italského bojiště od r. 1915
Ryšavý Josef, z č.p.17 rok narození není znám, uvádí R. Robl. Padl 1916 neznámo na které frontě (Rodina se odstěhovala z Medlešic). VHA eviduje mezi padlými dva Josefy Ryšavé z Chrudimska, žádný ale nepadl v roce 1916. Jeden byl z Bítovan, druhý ze Zaječic.
Stejskal František z čísla 51, narozený 1880, hostinský, nezvěstný z ruské fronty od r. 1914.
Tyc Josef z č.p.33, narozený 1897, zahradník, zemřel 1916 následkem válečných útrap na dovolené v Medlešicích
Vodrážka Josef z č.p.9. Narozený 1886, kovář, nezvěstný z ruské fronty od r. 1914
Voženílek Josef z č.p. 39 narozený 1894, obuvník, nezvěstný z ruské fronty od r. 1915
Další jméno na původním pomníku není, ani R. Robl ho neuvádí. Je uvedeno až na pomníku současném (z roku 1969) a z údajů Vojenského historického archivu lze zjistit: Zelený Antonín pěší pluk č. 21 narozen 1886 v Medlešicích. Zahynul 7.5.1915 u Brzostek, okres Pilzno, v dnešním Polsku. Pohřben téhož dne u Brzostek
Tolik tedy lze napsat ke jménům obětí první světové války na pomníku v Medlešicích. Dnes nám může ale s odstupem jednoho století připadnout poněkud nespravedlivé, že účastníci prvního světového konfliktu, kteří svou válečnou účast přežili, byť třeba zraněni, nebyli a nejsou nikde připomenuti. Přitom, jak opět uvádí R. Robl, v roce 1915 sloužilo v rakousko-uherské armádě z Medlešic 56 mužů a v roce 1916 již 70 mužů. Dá se tak předpokládat, že se z obce o pěti stech obyvatelích během 4 let války ve vojenské službě vystřídalo nejméně 100 mužů !
Jmenujme proto alespoň několik z nich :
Javůrek Josef starší nar 1866 Byl otcem Josefa Javůrka nar. 1895, jmenovaného na pomníku. Pocházel ze Zderaze u Skutče. Vojenskou službu prezenční absolvoval po záboru Bosny a Hercegoviny v roce 1878, právě v této balkánské zemi, jen o něco později. Na počátku světové války už mu bylo 48 roků měl tzv.“obšít“ - Abschied – tj.doklad o definitivním uvolnění z branné povinnosti. Ani ten mu ale nepomohl a musel odsloužit ještě několik měsíců v týlu fronty v Haliči.
Javůrek František, syn výše uvedeného. Narozen 1899. Účastnil se v závěru války na italské frontě, v paměti jeho dcery se dochoval pobyt v městě Udine. Jirásek Karel, po válce se z Medlešic odstěhoval do sousedních Dřenic.
Jozífek Jan, nar. 1889 z č.p. 20 je výjimečný tím, že absolvoval vojenskou službu u rakousko-uherského námořnictva.
Kubizňák Alois , nar. 1891 z č.p. 40, bratr Václava uvedeného na pomníku
Mazura Josef z č.p. 32. Současník Jos. Javůrka staršího, byl tedy také již vyřazen z branné povinnosti a nechal si svůj „obšít“ dokonce zarámovat na stěnu. Ani jemu to nepomohlo od opětovného nástupu vojenské služby ve válce.
Prchal Bohumil z č.p. 23. Před koncem války dezertoval a dokázal se ukrývat v Medlešicích až do vyhlášení čs. republiky.
Smutný Josef nar. 1885, podstarší pivovaru v Medlešicích, Ve vojenské službě od roku 1914 až do roku 1918 jako dělostřelec. Působil většinu války na italské frontě.
Wiedersperger Jan narozen 1869, z č.p.1, majitel velkostatku. Rytmistr, v říjnu 1915 sloužil v Krakově.
Můžeme už jen přemýšlet, jaká asi mohla být za války existenční situace rodiny zemědělce, když ze šestičlenné rodiny narukoval postupně otec a pak starší dva synové, z nichž jeden se stal nezvěstným. I vojenské úřady zřejmě uznávaly neudržitelnost takové situace, s ohledem na zásobování potravinami. Mužové nad 40 let byli obvykle po několika měsících propouštěni z vojenské služby.
Nakonec ještě připomeňme účastníky první světové války – legionáře. Jejich význam účasti v první světové válce je o to vyšší, že po zážitku z fronty, kam museli obvykle nedobrovolně jako rakouští občané, poté co upadli do zajetí, přihlásili se zcela dobrovolně do nově vznikající československé armády, takzvaných Československých legií. Tato armáda pak byla jedním z hlavních argumentů pro vytvoření a mezinárodní uznání samostatného československého ( a tedy i českého) státu. Z Medlešic můžeme uvést opět díky Rudolfu Roblovi tyto legionáře:
Fiala Josef z č.p. 33, narozený 1895, nádražní zřízenec, střelec 31. pluku italských legií
Marek Josef z č.p. 47, narozený 1872, 2. záložní pluk ruských legií – odstěhoval se z Medlešic již před válkou.
Pospíšil Antonín z č.p.23 narozený 1890, příslušník ruských legií, odstěhoval se také již před válkou
Saifrt Jan z č.p. 23, narozený 1893, slévač., střelec 8. Slezského pluku ruských legií, vrátil se jako invalida. Zemřel 1925 v Praze
Syrový Jan z č.p. 58, narozený 1878, nádražní zřízenec. Střelec 31. pluku italských legií
Tyc František z č.p. 35, narozený 1885, zahradník, svobodník 32. pluku italských legií. Později žil v Kunraticích u Prahy.
a dále: Boháč Jan z čísla 56 v Blatě, narozen 1893, nádražní zřízenec, granátník 8. pluku Slezského, ruských legií. Po válce se přiženil do Medlešic a zde pak prožil většinu svého života.
Jirek Ladislav z čísla 26 v Blatě, narozen 1896, nádražní zřízenec, dělostřelec 1. lehkého pluku Jana Žižky z Trocnova, ruských legií. Také on se po válce přiženil do Medlešic. Stručný výtah z jeho legionářských vzpomínek byl otištěn ve VLPK 4/2006.
Klimpl František, narodil v roce 1892, byl úředníkem (účetním prachárny, v Explosii Semtín) a bydlel v Medlešicích č.p.27, kam se přiženil do rodiny Novákových.
Původně bydlel v Dražkovicích, zúčastnil se první světové války na východní frontě od jejího počátku v roce 1914. Záhy byl s dalšími příslušníky čáslavského 21. pěšího pluku zajat a vrátil se domů až v roce 1920 jako desátník 9. pluku Karla Havlíčka Borovského – tedy jako ruský legionář.
Rudolf Robl ale vůbec neuvádí například jméno
Šmahel František z č.p. 62, kamnář, narozen 1884. Příslušník domobraneckých praporů v Itálii. Tito legionáři byli zařazeni do čsl. vojska až po kapitulaci Rakousko - Uherska a po vzniku samostatného československého státu 28.10. 1918.
Mnozí legionáři s roky odslouženými na straně spojenců se dívali na tyto své kolegy trochu z nadhledu. Ovšem my musíme s odstupem naopak uznat, že role těchto vojáků měla značný význam v době od začátku roku 1919, kdy bylo péčí italské armády dopraveno vlaky do Československa na šedesát tisíc legionářů – příslušníků domobraneckých praporů. Právě oni pak byli v počátcích hlavním pilířem branné moci nové republiky.
V dalším pokračování článku si připomeneme oběti válek vyjmenované na druhé části medlešického pomníku

GPS souřadnice: 49.9825847N, 15.7738914E

Autor: Vlastislav Smutný
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017


Josef Javůrek
Karel Jirásek






Předchozí článek: Obnova kladrubského hřebčína a kostela v Křenově nominovány v roce 2016 na Cenu Patrimonium pro futuro
Následující článek: Pohnutá historie rodu mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové?


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml