Sdružení přátel Pardubického kraje

Josef Daněk


21. 11. 2005 Dvě třetiny svého živou prožil v Třemošnici. Vyučil se soustružníkem v Adamově, vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Bmě a stal se technikem. Nebyl to snílek, nýbrž úderník, který na svět přivádí vlastní československou želemiční brzdu DAKO. Umožnily mu to jeho pracovitost, teoretické znalosti a praktické zkušenosti. Věděl vždy, co chtěl a tím jeho rozhodování šlo vždy správným směrem. Uměl prodat dobře, co udělal, byl neústupný, osobitý, přičemž jeho vystupování bylo ale korektní. Byl střední postavy a jeho vzrůst mu dovoloval řešit úkoly "z nadhledu". Byl uzavřené povahy, ačkoliv vedl rozsáhlý kolektiv technických i dělnických pracovníků. Byl věcný a všechno chtěl poznat "až do morku kosti". Cenil si znalostí a schopností druhých. Nesnášel povrchnost a kritizoval nic neříkající skutečnost. Narodil se 8. dubna 1920 v Kotvrdovicích, okres Blansko. Do Třemošnice přišel ve stáří 29 let jako skoro již uzrálý technik v roce 1949. Jeho pracovním programem byly pneumatické železniční brzdy, nastartované v závodě Škoda - Adamov.

S přesunutou výrobou vlakových brzd typu Božič a Škoda NO přišel jako inventář i technik Josef, aby začal vyrábět "vlastní československou brzdu". Ta ale zatím nebyla.
"Ukaž, co umíš a já ti řeknu, kam tě zařadím". Pod tímto americkým sloganem a na základě znalostí zahraničních brzd vyráběných firmami Westinghaus, Erlington, Cha1milles, Knorr - Bremse, Matrosov a dalších začal sám konstruovat vlastní železniční brzdu. Podobně tak činily i ostatní lidově - demokratické státy pod internacionálním pláštíkem RVHP. U nás kromě těchto konkurencí byly i tlaky vnitřní, neboť naše dráhy potřebovaly svůj železniční park inovovat na základě růstu národního hospodářství. Vedení národního podniku KOVOLIS tyto trendy pochopil a zavázal se k jejich plnění. Závod všestranně začal brát tuto myšlenku za svou. Vznikl kolektiv vývojových pracovníků, uvolnil pracovní místo, posilnil montážní a zkušební skupiny a strojní výrobní kapacitu. Tělem i duší tohoto snažení byl Josef Daněk. Ten dobře věděl, co bylo potřebné a tak se stalo, že v roce 1953 byla předvedena první série rozvaděčů DAKO C, které byly namontovány na vagony a v podzimních měsících roku 1954 předvedeny brzdové subkomisi Mezinárodní železniční unie (UIC). Nelze zapírat, že nebyly potíže. Ty krok za krokem však byly odstraňovány a v roce 1956 byl na světě rozvaděč DAKO CV - 1, který byl již mezinárodní subkomisí schválen a mohla se rozběhnout výroba. Výroba rozvaděčů "Božič" byla zastavena. Hrdina a otec tohoto šílenství - Josef Daněk byl v roce 1957 odměněn Státní cenou Klementa Gottwalda a kolektiv vývojových pracovníků Ing.Miloš Rais, Jaroslav Špatenka, Karel Holub, lng.Antonín Kříž (VÚD) a Ing. Bohumil Fořt (VSŽ) Řádem práce. Stmelený a zaběhnutý vývojový kolektiv přišel v roce 1959 s rychlíkovou brzdou DAKO R a celou plejádou periferních doplňků, které učinily tuto brzdu "světovou". Začaly se množit signály, aby byl postaven nový závod. Tak se stalo, že v roce 1967 již byla železniční brzda DAKO vyráběna v novém závodě v Třemošnici u nádraží, který byl pojmenován DAKO (pojmenování DAKO vzniklo jako zkratka počátečních písmen tvůrce brzdy Daňka a závodu KOVOLIS).
Pan Daněk byl střední postavy, vždy hladce oholen. Neholdoval výstřednímu oblékání, ba spíše představoval pouhého dělníka. Byl uzavřené povahy, což mu nevadilo v jeho práci vedoucího pracovníka, řídícího větší kolektiv. Měl hluboké znalosti v oboru strojírenství, které si soustavným studiem neustále doplňoval. Aktivně ovládal německý, ruský a anglický jazyk, takže nepotřeboval doprovod tlumočníka. Měl řadu přátel - odborníků a svůj vlastní rozum a talent, opírající se o praktické zkušenosti. Na základě těchto invencí dosahoval výjmečně dobrých pracovních výsledků a stal se jedním z uznávaných pracovníků v oboru železničních brzd v ČSSR i v zahraničí. Obrazně a nadneseně mohlo se říci: co nedokázalo 10 inženýrů zpracovat, to dokázal Josef Daněk.
V životě vytvářel kolem sebe vždy kolektiv a stál v jeho středu. Nepracoval aktivně v lidosprávě, ale jeho příspěvek na shromážděních měl váhu, neboť blaho obce a později města mu leželo vždy na srdci. Na mysli měl prosperitu obecních věcí s minimem vložených nákladů a dosahující vysoké technické úrovně. Tento pomyslný přístup vyžadoval od všech pracovníků a spolupracovníků, pokud nebyl, tak je tepal. Originální technická řešení byla podstatou 50 patentů a řady zlepšovacích námětů. Ačkoliv byl erudovaným technickým pracovníkem, techniku do bydlení vlastní rodiny v čp.171 v Jabloňové ulici nezaváděl,ale do zahrady ano.
Pro veškerou činnost okolo pneumatické železniční brzdy dodal vždy všechny písemné i výkresové podklady, ale aby o ní napsal článek do representačního odborného časopisu - to se nestalo. Nebyl prostě psavcem, aby se "zviditelnil", to za něho museli udělat druzí. Dokladem jeho technické vyspělosti je kandidátská disartační práce s názvem "Proudění vzduchu ve vlakové brzdě,zejména s ohledem na elektropneumatickou brzdu".
Železniční vlaková brzda DAKO začala rychle a účinně přinášet ekonomický přínos do národního hospodářství. Brzda nevyvážela suroviny, ale myšlenky, což pro naši společnost tehdejší i nynější je to nejpotřebnější. Je žhavým konkurentem všech světových výrobců tohoto zboží v ceně. Pro současnost její hladký prodej umožňuje v regionu vysokou trvalou zaměstnanost, což není samozřejmostí jiných výrobků, které jsou neprodejné. Podnikatel krachuje, zatím co akciová společnost DAKO v Třemošnici se úspěšně rozvíjí. Při počtu zaměstnanců 457 v roce 2003 dociluje roční obrat 15 mil. Euro, přičemž podíl exportu činil 62 %.
Všechna ta "nej" byla opřena o kvalitou činorodé živé rodinné zázemí, jehož tvůrkyní a nosnou konstrukcí byla jeho žena Marie a dvě dcery. Josef Daněk zemřel náhle 29. května 2001 ve věku 81 let.

Autor: g. Karel Cyprián, CSc.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2005




Předchozí článek: Vzkříšení polygonální stodoly v Pusté Rybné na Poličsku
Následující článek: Střípky z historie obce Pastviny


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Planetární stezka
Kozlovský kopec
První pardubické letiště
Patnáct horopisných celků



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Typické domky ve vesničce LANŠPERK nacházející se pod stejnojmenným hradem.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml