Sdružení přátel Pardubického kraje

Kdo byl Alois Šedivý


26.01.2014 Sguardon Leader, nadporučík letectva(plukovník in memoriam), letec, bombardovací pilot, příslušník a velitel letky u 311 bombardovací perutě RAF v Anglii za II.světové války se narodil 25.5.1915 v Hlinsku (čp.89), okres Chrudim. Zemřel v emigraci 16.9.1990 v Adelaide v Austrálii. Jde o zcela vyjimečnou osobnost československého válečného letectva. Stal se živou kronikou 311 českosl. perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část.
Útěk před Hitlerem do Francie
Narodil se jako jediný syn četnického strážmistra v Hlinsku Aloise Šedivého a Marie rozené Lukešové. Po brzké smrti rodičů se jej ujali a vychovávali prarodiče. Vyučil se strojním zámečníkem a také automechanikem. V roce 1934 byl přijat do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově (spolu se zde sešli s pozdějším pilotem Karlem Kovářem z Krouny , po válce občanem osady Bahna u Dědové a četařem -plukovníkem in memoriam- Stanislavem Popelkou z František u Krouny, pozn. autora čl.). Alois Šedivý V roce 1936 nastoupil k leteckému pluku 1 TGM v Praze Kbelích. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci Československa dne 14.7. 1939 spolu s dalšími kamarády ilegálně utekl do Polska.

Po prezentaci na konzulátu v Krakově odplul do Francie. (1.8.1939, po vyvázání z poměru vůči Cizinecké legii se dostal do Francie). Všichni kteří se chtěli z Polska dostat dále do Francie museli podepsat ještě v Polsku vstup do Cizinecké legie. Většina z nich byla Francouzi přijata jako prostý vojín, v nejnižšší hodnosti-soldat, přestože měli důstojnické hodnosti z domova. Teprve později některým byly hodnosti přiznány. Od 1.12.1939 byl Alois Šedivý povýšen do francouzské hodnosti Caporal-Chef. Přeškolení na francouzskou techniku prodělával A. Šedivý a jeho kamarádi na letištích Avord, Istres a Chateaurox nebo Tours. Zde většinou létali s Potezy 63 nebo Potezy 630 což byly lehké dvoumotorové bombardéry se zatahovacími podvozky a stavitelnými vrtulemi. Poměrně zastaralé stroje u nichž Čechoslováci oceňovali pouze jejich velkou stoupavost.

Od vojína po majora
Podobně jako většina čs. bombardovacích pilotů se na frontu již nedostal a po jejím francouzském zhroucení se dostal z přístavu Bordeaux do Britanie. Do svazku RAF byl Alois Šedivý přijat, ostatně jako ostatní, do nejnižší hodnosti AC 2 t.j. prostý vojín. Tomuto zařazení odpovídalo i finanční ohodnocení které samozřejmě nekorespondovalo s dříve s dosaženými hodnostmi a bylo předmětem sváru s pracovníky čsl. generál. štábu MNO v Londýně. Později toto zařazení bylo změněno, zatím alespon na hodnost sergeant.To byla nutnost vzhledem k ženevským konvencím týkajících se zajatců.Zajatí důstojníci dle těchto dohod neměli být m.j. nuceni po zajetí k jakékoliv pracovnín činnosti. (Tyto konvence totálně nedodržovalo Gestapo v případě zajatých čechoslováků neboť dle něho se jednalo vždy o příslušníky Protektorátu ,měli "status" vlastizrádce a podle toho s nimi také krutě jednalo). Hodnost RAF P/O (pilot officer) byla v britském letectvu vojenská hodnost , zkratka a tehdy přibližně odpovídající hodnosti československého letectva –poručík (pozn.autora čl).
Alois Šedivý se stal příslušníkem RAF 24.7.1940 a na letecké základně v Honingtonu byl jedním ze zakládajích příslušníků 311 čs. bombardovací perutě. Na dvoumotorových Wellingtonech vykonal A.Šedivý 40 nočních bombardovacích náletů na Německo a jím okupovaná území. V krátkém čase byl vyznamenán Čs. medaili za chrabrost a třikrát Čs. válečným křížem a byl několikrát povýšen. Poprvé do důstojnické hodnosti byl povýšen 6.3.1941 do hodnosti P/O Pilot Officer .Operační turnus, čítající předepsaných 200 hodin se mu podařilo dokončit jako jednomu z prvních příslušníků 311 perutě, přičemž pravděpodobnost přežití dvousethodinového turnusu u tehdejšího Bomber Command činila pouhých 12 %!V rámci předepsaného odpočinku pak přešel k operačně výcvikové letce do East Wrethamu,kde pak naučil mladé letce mnoho z toho co se sám musel tvrdě učit nad Německem. Poté se opět vrátil k operační činnosti. Protože 311 perut byla mezitím přemístěna k Velitelství pobřežního letectva (Coastal Command) a dostala výkonné čtyřmotorové Liberatory, absolvoval i on přeškolení na tyto stroje. (Liberator-Consolidated B-24 Liberator-těžký dálkový bombardovací letoun obvykle s posádkou 10 mužů). Operační výcvik (i záložních posádek) probíhal na Bahamských ostrovech v Nassau. Zdejší výcvik absolvoval jako jeden z prvních a po jeho dokončení byl povýšen a vrátil se zpět do Británie ,kde 10.12.1943 znovu nastoupil službu u 311 čs. perutě, která již operovala s Liberatory ze základny Beaulieu. Následovala série operací, které měly převážně charakter protiponorkových hlídek nad Biskajským průlivem, Severním mořem i Baltem. V rámci Coastal Command vykonal celkem 39 operací a provedl celkem čtyři útoky na nepřátelské ponorky, jeden na ponorku japonskou dislokovanou ve Francii. Jako jednomu z hrstky kapitánů 311 perutě mu bylo oficiálně přiznáno potopení německé ponorky U-1060 u ostrova Fleina 29.10.1944. Protože patřil vůbec k nejzkušenějším kapitánům Liberátorů a vysoce respektovaným důstojníkům byl 7.9.1944 jmenován velitelem A-letky 311 perutě. V souvisloti s tímto zařazením byl povýšen do britské hodnosti S/Ldr- Sguardon Leader (major). Kromě dalších vyznamenání obdržel vysoce ceněné DFM A DFC a stal se tak jedním z pouhých tří čs. letců kteří tato vyznamenání dostali obě dvě. ( DFM-Distinguished Flying Medal-Záslužná letecká medaile). (DFC-Distinguished Flying Cross-Záslužný letecký kříž). Čtyřikráte pak československý válečný kříž a další vyznamenání. Sguardon Leader Alois Šedivý byl tichý a spolehlivý muž s neselhávajícími nervy. Byl mezi podřízenými velmi populární protože nevydával rozkazy, ale spíše vyjadřoval přání... „Pilot Šedivý byl tichý hranáč s dobráckou tváří a širokými zády, která takřka sváděla k přátelskému poplácání", píše jeden z nich. Proslul svým klidem a chladnokrevností, které zachovával i za nejhorších situací. Snad proto se i jeho posádka dočkala konce války.

Odchod z armády
Po skončení války pracoval na dokončení posledního úkolu 311 perutě-převozu kamarádů, repatriantů a materiálu z Anglie domů,byl 1.2.1946 jmenován velitelem 1. letky právě vzniklého leteckého pluku 25 v Havlíčkově Brodě. Alois Šedivý odešel z armády pro nepříznivé platové podmínky a usiloval o uplatnění v lépe placeném civilním letectví. Oženil se se Soniou Ellisovou(narozenou 1.8.1919 v Belize, Britský Honduras) která se za ním přestěhovala z Anglie do Havlíčkova Brodu. Bydleli tehdy na zdejší adrese Rozkošská čp.320. Z Havlíčkova Brodu se pak s rodinou přestěhovali na adresu blíže ke svému budoucímu působišti: Ruzyně-letiště čp.320 okres Praha-východ. Krátce po Vítězném únoru neváhal a dne 22.4.1948 se nevrátil ze služebního letu do Ženevy, který uskutečnil na stroji C-47 Skytrian-Dakota. Doma byl degradován a rodinu se mu podařilo shromáždit za velkých potíží opět v Anglii, kde 21.2.1949 opět nastoupil službu u RAF. Zde nastoupil do kapitánského kurzu pro dálkové lety a posléze k 511 peruti , která z letiště Lyneham létala prakticky po celém světě. Vystřídal řadu posádek RAF i v zámoří, kam ho následovala početná rodina (Lybie, Kypr). Cvičil kadety RAF u různých škol základního výcviku. Létal dlouhé tratě s VIP klientelou t.j. britskými ministry, vládními úředníky.
Nejvytíženější byl pravděpodobně v době Suezské krize(1956) kdy jednotka létala tam s vojenským materiálem a zpět s raněnými parašutisty. Do penze odešel 25.5.1965 právě v den dosažení 50 roků v hodnosti Flight Lieutenant. Usadil se s rodinou v Adelaide na jihu Austrálie (krátce žil i na Novém Zelandu).

Pozapomenutý Hlinečák
Návratu svobody a demokracie do své staré vlasti se sice dožil, ale tento zlom si sotva uvědomoval neboť V roce 1983 mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu, které v roce 1990 podlehl ve věku 75 let. Plukovník (in memoriam) Alois Šedivý, hlinecký rodák, se domů již nikdy nevrátil. Zemřel v době, kdy se na bývalé západní letce v Československu opět začalo pohlížet jako na statečné lidi. Mnozí byli vyznamenáni a prakticky všichni, včetně těch, kteří se nedožili, byli povýšeni. Na Aloise Šedivého, hlineckého rodáka, jednoho z tvůrců slávy československých křídel v rámci RAF, se však tehdy kupodivu docela zapomnělo.
Tihle mladí muži jako byl Alois Šedivý, Karel Kovář, Stanislav Popelka, Josef Koukal a další nebyli jen čísly ve výcviku a bojovém nasazení. Měli své každodenní radosti i starosti, stýskalo se jim po domově, po svých blízkých. Měli velké a oprávněné obavy o osud svých blízkých a známých doma. Většina z nich neměla ani potuchy o tom co se doma děje s rodinnými příslušníky. Tito muži nebyli ideálními typy filmových seancí. Nestali se nadpřirozenými hrdiny. Ano tím vším nebyli. Tak nemysleli, tak nejednali. Čím tedy byli? Jak mysleli, jednali, žili? Ti, jejichž smysl pro romantiku je přespříliš vyvinut, budou zklamáni. Žili jako praví muži- vlastenci, jako dobří lidé. Tehdy, kdy slova jako bezpráví, nenávist a pomsta měla ostřejší kontury, byl v myslích a činech oněch mužů bez domova jediný viník, zvrácený německý nacionalismus. A jejich beznaděj a nenávist byly bezbřehé a jak řekl Winston Churchill." K tomu, aby zlo zvítězilo, stačí jediná věc-aby dobří lidé nedělali vůbec nic".

Použité zdroje:VUA-VHA Praha,
Válečný deník 311 perutě.
Rodinný archiv pana R. Lukeše
Soukromý archiv autora čl.
Oral history-osob.výpověd účastníka
Foto:soukromý archiv autora čl.

Autor: Jan Věrtelář
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013




Předchozí článek: Zámecký park ve Zdechovicích
Následující článek: Arnošt z Pardubic


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Stavební kameny Pardubického kraje
Země Keltů
Cyklistické areály
Zřícenina loveckého zámečku Neulust



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v ČESKÉ TŘEBOVÉ s kašnou a starou radnicí.

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml