|
| |
|
Kopce mezi horami
16.01.2024 Východním okrajům našeho kraje dominují horské partie Králického Sněžníku (1424 m) a Jeřábu (1003 m). Z geomorfologického hlediska spadají už do Jesenické oblasti a zatímco skupina Králického Sněžníku je samostatným horským celkem, nápadná kupa Jeřábu představuje nejvyšší část rozložité Hanušovické vrchoviny. Tyto horské partie jsou od pásma Orlických hor odděleny výraznou krajinnou sníženinou, napříč „protnutou“ státní hranicí. Severní, polská část se nazývá Kladská kotlina, na našem území úzkou a více než 10 km dlouhou sníženinu tvoří Králická (neboli Štítská) brázda. Pozoruhodná je i z geologického hlediska, protože jde o typický příklad povrchového tvaru, zvaného příkopová propadlina. Její dno vyplňují usazené horniny křídového stáří, místy překryté říčními naplaveninami předchůdkyň toků Moravy a Tiché Orlice. Nad sníženinou Králické brány Součástí této sníženiny je kromě města Králíky, podle něhož dostala „brázda“ pojmenování, též táhlá obec Červená Voda a na jihu, už na území Olomouckého kraje, městečko Štíty. Výrazný terénní útvar Králické brázdy vznikl v dávné geologické minulosti v důsledku tektonických procesů, během nichž došlo k vyzdvižení okolních pohoří. Východní svahy Orlických hor, respektive Bukovohorské hornatiny (s dominujícími vrcholky Suchého vrchu, 995 m a Bukové hory, 958), spadají do Králické brázdy strmým a téměř půl kilometru vysokým svahem (soustavou zatáček jej zdolává např. frekventované silnice č. 11), opačná, východní strana sníženiny je členitější. Od horské kupy Jeřábu ji ještě odděluje nižší pásmo návrší a hřbítků, rovněž náležejících do Hanušovické vrchoviny. Některé z těchto „kopců mezi horami“ patří k častým cílům návštěvníků, jiné dosud zůstávají poněkud opomíjené. Hedeč poutní i vyhlídková Severní část tohoto pásma nad městem Králíky a Dolní Hedčí bývá přiléhavě označována Hedečská vrchovina a hojně vyhledávaným místem je tam především Mariánský kopec (770 m), zvaný též Hora Matky Boží nebo prostě Kopeček. Jde o z daleka nápadnou krajinnou dominantu s hodnotným komplexem církevních i světských staveb. Ústřední partii tvoří barokní klášter s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, dostupný z města Králíky po silnici nebo pěšky vzhůru alejí kolem kapliček křížové cesty. Z přilehlých luk se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů přes údolí Moravy na horskou skupinu Králického Sněžníku a přes Králickou brázdu na pásmo Orlických i Bystřických hor. Podobné výhledy nabízí i řada dalších návrší v okolí. Jedno z nich nad zatáčkami silnice v Dolní Hedči nese výstižný název Vyhlídka (737 m), polní cestou ze spodní části obce je dostupné návrší Veselka (718 m) s krásným kruhovým výhledem od betonové pevnůstky Utržený. Více objektů předválečného opevnění je však na návrší Výšina (666 m) za stejnojmenným sedlem, přecházeným silnicí z Králík do Červeného Potoka. Tato místa jsou dostupná též po trase naučné stezky Vojenské historie, například od Vojenského muzea Králíky při silnicí z Králík do Prostřední Lipky. Návštěva poutního areálu na hedečském Mariánském kopci bývá často spojována s vycházkou na vpravdě vyhlídkové návrší Val (790 m). Už dvacet let tam stojí ocelová konstrukce volně přístupné rozhledny, ze které je nádherný výhled nejen na okolní pohoří – Králický Sněžník, pásma Orlických hor a Jeseníků, ale i na „hrbatinu“ Hedečské vrchoviny nad sníženinou Králické brázdy. Vycházku si odtud lze prodloužit po turisticky značené trase výstupem kolem pramene Tiché Orlice a přes vrcholek Jeřábu k Severomoravské chatě. Pásmo malebných kopců Od Dolní Hedče směrem k jihu provází Králickou brázdu pásmo dalších a převážně zalesněných návrší. Jejich vrcholovým partiím se však turistické značení vyhýbá. V sousedství Mariánského kopce vystupuje nejvyšší z hedečských vrchů Lískovec (776 m), obcházený „z Králík do Králík“ zeleně značenou Hraběcí stezkou přes Dolní Hedeč. Za údolním zářezem Tiché Orlice s obcemi Horní a Dolní Orlice následuje homolovitý vrch Kamenáč (729 m) a také další údolí je vyplněno obcí. Nazývá se Šanov a protínají ji dvě turistické trasy. Modře značená se vine do vrcholové části Jeřábu, žluté značení stoupá na jižní úbočí následujícího návrší Luzný (719 m) a odtud na vrcholek protáhlé Křížové hory (735 m). Tam se chodí zejména za pěkným výhledem z volně přístupné rozhledny, postavené v roce 2007 na místě někdejšího poutního kostela. Poskytuje takřka letecký výhled do Králické brázdy a přes Červenou Vodu na východní pásmo Orlických hor – Bukovohorskou hornatinu. Na vyhlídkovou Křížovou horu stoupá i kratší, ale strmější žlutě značená trasa z Červené Vody a také zelené značení z Moravského Karlova. Malebné partie na východním úbočí Luzného a Křížové hory skrývají poklidné zákoutí s přírodní rezervací Mokřiny pod Křížovou horou. Jde o podmáčenou louku s rybníkem a rákosinou, kde předmětem ochrany je výskyt řady vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Jižní část „hrbolatého“ pásma návrší vymezuje údolí horního toku Březné, vyplněné staveními Moravského Karlova. Krajinné dominanty zde tvoří jednak rozložitý vrch Spálenisko (746 m), přecházený zeleně značenou cestou z Mlýnického Dvora do horní části Písařova, a zejména pak nejvíce k jihu „vysazená“ Čechova hora (716 m) nad silnicí 1. třídy, která v těchto místech nese dvě číselná označení – 11 a 43. Toulky pod Čečelem Tyto partie vystupují už za hranicí Olomouckého kraje a jsou součásti Písařovské vrchoviny, pojmenované podle táhlé údolní obce Písařov. K ní je přístup odbočkou ze silnice č. 11 od penzionu (někdejšího zájezdního hostince a posléze motorestu) Kocanda. Nad severovýchodním okrajem Písařova se terén výrazně zvedá do vrchu Čečel neboli Čečola, vrcholící kótou 839 m – nejvyšší v celé vrchovině. V podstatě jde o jižní výběžky horského masívu Jeřábu, přístupné několika cestami, včetně cyklotrasy. Vrcholku Čečelu se však turistické značení vyhýbá, ale obchází takřka celé jeho úbočí. Např. z horní části Písařova stoupá pod Čečel zelené značení přes lučinaté a místy též vyhlídkové návrší Hřebínek. Od hájovny U tří tabulí pak pokračuje lesem po západním a jižním svahu, kde k místním zajímavostem patří pozůstatky po několika partyzánských bunkrech z období nacistické okupace. Vrcholová část kopce je dostupná pouze po svážnici na severním temeni, nedaleko od křižovatky lesních cest „Čečel – silnice“. Pro vzrostlý porost však téměř žádný výhled nenabízí. Pozoruhodná Čertí skalka Východní svah Čečelu protíná červeně značená cesta, spojující poněkud odlehlé partie Hanušovické a Zábřežské vrchoviny. Po táhlém hřbítku (Skalka, 714 m) klesá od Čečelu nad Jakubovice, krátce sleduje silnici č. 11 a od sedla Hambalek pokračuje k jihu zvlněným terénem směrem ke Štítům. Za bližší poznání stojí i blízké okolí silničního sedla Hambalek, dříve zvaného též Čertova brána. „Čertovské“ pojmenování toto místo dostalo podle nedalekého přírodního útvaru Čertí skalka neboli Čertisko, k němuž krátce klesá stezka z červeně značené lesní cesty. Pozoruhodné, ale v porostu poněkud skryté skalisko je součástí hřebínku z tvrdší a proto odolnější polohy křídových usazených hornin. V podstatě jde o vrstvy vápencového složení, které zde byly v důsledku tektonických procesů vzpříčeny, zvrásněny a rozlámány. Členitá skalní zeď je téměř 10 m dlouhá, 3-7 m vysoká a příčnou trhlinou rozdělená do dvou „palic“ s malým skalním oknem. Bizarní vzhled skaliska se kdysi stal inspirací k lidovým pověstem o tajemných silách „pekelníků“ a rozbořeném čertově hrádku. Červeně značená cesta pak pokračuje poklidnými a převážně zalesněnými partiemi po úbočí vrchů Na Lazích, Pustiny a Kraví hora až do městečka Štíty při silnici č. 43. Historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou a dominuje mu barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, město je známé i díky multifunkčnímu areálu Acrobat Park, zřízenému v roce 2002 olympijským vítězem Alešem Valentou. Autor: Jan Vítek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2023
Předchozí článek: Zajímavé studánky na Českotřebovsku Následující článek: Vynálezce ing. Jindřich Ressel (1829-1884), čestný občan Chrudimě Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
