|
| |
|
Letiště a aeoklub ve Skutči v období 30. - 50. let 20. století
20. 10. 2010 Počátky organizovaného provozování létání v Čechách První pokusy organizovaně provozovat létání na na českém území se datují do roku 1909 kdy advokát Petřík, Rudolf Gemář a Gustav Herschman odeslali Místodržitelství v Praze ke schválení stanovy připravovaného spolku Český Aeroklub. Další pokusy organizovaně provozovat létání na na českém území se datují v období konce roku 1913 a počátku roku 1914 a to když se 1.10.1913 v Praze uskutečnila schůzka kroužku přátel aviatiky, aby se pak 7. 1. 1914 uskutečnila ustanovující valná hromada českého aviatického klubu v království českém se sídlem v Praze. Český aviatický klub lze tak považovat za první organizaci zabývající se provozováním civilního letectví na našem území. Klub bohužel vznikl krátce před vypuknutím první světové války a nemohl tak plně rozvinout svoji činnost. V nrosinci 1918 vzniknul Aeroklub československé republiky, který se přihlásil k tradicím svého předválečného předchůdce. Jeho hlavním cílem byl rozvoj civilního letectví v Československu. V období listopadu a prosince 1918 pak vzniklo samostatné vojenské letectvo československé republiky, které se mělo starat o ochranu vzdušného prostoru nad územím republiky. Vojenské manévry 1936 Tzv. záverečná cvičení československé armády, která se konala v létě 1936 lze považovat za největší meziválečné manévry armády na našem uzemí. Účastnilo se jich více jak 100 000 můžů. Tedy více jak polovina mírového stavu tehdejší armády. Každou ze cvičících stran tvořila samostaná armáda složená ze dvou sborů. Centrem cvičení se stala Chrudim, kde měl své stanoviště ředitel závěrečných cvičení náčelník Hlavního štábu gen. Ludvík Krejčí a vedoucí rozhodčí gen. Sergej Vojcechovský. Velitel modré armády gen. Lev Prchala sídlil v Nymburce a velitel červené armády gen. Eduard Kadlecs{dliLvPoličce. Samotné vojenské operace začaly 21. srpna. Cvičení bylo zakončeno 25. srpna s konstatováním, že obě armády dokázaly plnit zadané úkoly. Modré armádě se podařilo provádět útočné operace. Červená armáda oproti tomu dokázala zaujmout obranné pozice na Vysočině. Pří jejich konání navštívil Skuteč prezident republiky Eduard Beneš a tehdejší armádní generalita. Mimo jiné i gen. Jan Syrový tehdeší generální inspektor čs. armády a gen. V. Schweisguth - zástupce náčelníka fr. generálního štábu. Oba se při návštěvě, intenzivně zajímali o návrší "Šenkýřka a tzv. desku (srázem zakončené návrší s plochým vrcholem u Zbožnova)". Masarykova letecká liga Masarykova letecká liga vznikla v roce 1926 jako nástupnická organizace Masarykova leteckého fondu. Jejím hlavním posláním bylo šíření zájmu o letectví a letecký sport mezi široké lidové vrstvy prostřednictvím konání osvětových výstav podporováním zájmu o plachtaření a motorové létání. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 a objevení prvních náznaků ohrožení republiky vyhlásila v roce 1935 akci ,,1000 pilotů pro republiku". Touto akcí se snažila získat co největší počet nových letců pro vojenské letectvo s tím, že na její náklady získají základní letecké dovednosti, které pak využijí při dalším leteckém výcviku v rámci vojenského letectva. V roce 1936 zahájila svoji činnost odbočka Masarykovy letecké ligy ve Skutči, a to když v jarních měsících uspořádala v tělocvičně dívčí školy putovní výstavu o československém letectví. Den 29. září 1936 je pak dnem, o němž lze hovořit jako o počátku organizovaného létání a plachtaření ve Skutči. Za účasti místních občanů, úředníků okresního úřadu a okresního školního inspektora p. Lehkého došlo na náměstí ke slavnostnímu pokřtění a následnému předání kluzáku nazvaného "Skutčák" místnímu odboru Masarykovy letecké ligy. Kluzák byl pořízen nákladem 4000 Kč. Krátce po svém předání byl však poškozen tak výrazně, že byl již neopravitelný. (Obecní výbor v Leštince v listopadu 1936 zakázal vstup místnímu občanu do ligy s odůvodněním "ještě by nám čuměl do grutů"). Letecká báze Mladá československá republika cítila po nástupu Adolfa Hitlera k moci potřebu zajistit svoji připravenost na neustále se zvyšující nebezpečí válečného konfliktu se svým německým sousedem. Prioritu mělo sice budování pohraničního opevnění,. bylo však nutné vybudovat také soustavu letišť, která by byla schopna případně přijmout přilétající letouny spojeneckých letectev na jejichž pomoc v případě války republika spoléhala. Zejména se jednalo o leteckou pomoc francouzské republiky jakožto nejbližšího spojence. V létě 1935 podepsali zástupci ministerstev obrany francouzské a československé republiky smlouvu o vzájemné spolupráci vojenských letectev v okamžiku vypuknutí válečného konfliktu. Ze smlouvy vyplývalo, že v okamžiku vypuknutí války Francie poskytne Československu dvě perutě. Francouzští letečtí velitelé k tomuto účelu vyčlenili 32. bombardovací eskadru vybavenou letouny Marcel Bloch MB-200, které se licenčně vyráběli i v Československu. Na schůzce konané v Paříži v listopadu 1936 bylo z francouzské strany v rámci případné pomoci nabídnuto celkem 10 perutí, které by mohly operovat z letišť na území Československa. Tato dohoda byla potvrzena v dubnu 1937, kdy byl podepsán dodatek ke smlouvě z roku 1935. Československé letectvo mělo na základě dohody Francouzským perutím poskytnout pomocný personál, pohonné hmoty a munici. Předpokládalo se, že potřebný letecký personál přilétne z Francie s tím, že budou bombardovány cíle v Německu jak při letu z Francie do Československa tak i při cestě zpět. Na základě dodatku smlouvy začal Hlavní štáb československé armády provádět přípravné práce na zřízení tzv. letecké báze tvořené sedmi letišti. Každé letiště mělo být určeno pro jednu bombardovací peruť o dvou letkách. Z uvažovaných prostorů byla vybrána oblast pomezí Čech a Moravy s letišti v Pardubicích, Chrudimi, Havlíčkově Brodě (Německý Brod), Baníně, Bystřici nad Pernštejnem, Senožatech a Skutči. Letiště v Pardubicích, Chrudimi a Havlíčkově Brodě měly sloužit jako mírové základny čs. letectva. Letiště v Baníně, Bystřici nad Pefštejnem, Senožatech a Skutči pak měla být aktivována až v okamžiku vypuknutí válečného konfliktu tak aby byla schopna přijmout přilétající francouzská letadla. Všechna uvedená letiště včetně Skutče měla mýt pro francouzská letadla k dispozici 78 000 kusů kulometné munice a 616 kusů leteckých pum. Budování letiště Letiště ve Skutči jako takové začalo být na základě zakázky Ministerstva veřejných prací budováno stavební firmou Kratochví1 z Prahy v průběhu roku 1937. Rozloha letiště činila 52 ha. Tvar letiště je ve tvaru písmena L. Díky čemuž na něm mohla na dluhé dráze přistávat bombardovací letadla a na krátké dráze potom stíhací doprovod. Jeho umístění na návrší zvaném "Šenkýřka" s průměrnou nadmořskou výškou 492 metrů nad mořem coby nejvyšším bodě v okolní krajině, z něj mělo učinit snadno hájitelnou leteckou základnu. Budované letiště se z větší části nacházelo na katastru města Skutče. Dále pak zasahovalo do katastrálních území obce Žďárec, městyse Rychmburk (dnešní obec Předhradí) a pozemků dvora Daletice, spadajícího pod správu Velkostatku Rychmburk - Chroustovice - Košumberk. Pozemky byly původním majitelům řádně nahrazeny z prostředků Ministerstva veřejných prací. Výstavu přistávací dráhy s odvodňovací kanalizací provedla firma Kratochví1 z Prahy za dozoru stavebního oddělení leteckého odboru Ministerstva veřejných prací. Bohužel se nechovaly do dnešních dní žádné písemné materiálý firmy Kratochví1, které by nám poskytly pohled na projekt letiště.(Plán nalezen v září 2009 v dodatcích fondu Hamzova dětská léčebna v Luži - Košumberku - delimitován do VS Rychmburk). Občas se vyskytují názory, že letiště ve Skutči mělo sloužit k přijetí letounů TB-3 přilétajících v rámci sovětské letecké pomoci. Zde je nutno konstatovat, že ve 30. letech nemělo Československo společnou státní hranici se Sovětským svazem. Nejkratší cesta Sovětského letectva do Československa nutně musela vést 500 až 700 km v polském vzdušném prostoru. Polská vláda plukovníka Becka zcela vyloučila jakoukoliv možnost přesunu sovětského letectva a pozemních sil do Československa přes Polské území. Přesun přes Rumunsko z letišť nacházejících se za Dněstrem zcela vylučoval případný přesun stíhacích letounů, které československé letectvo potřebovalo pro likvidaci útočících bombardovacích svazů. Sovětská pomoc v roce 1938 se tak pohybovala v rovině politických proklamací s vědomím toho, že rudá armáda nemohla reálně zasáhnout do případných bojů na československém území. V zářijových dnech roku 1938 byly vybudovány obě vzletové a přistávací dráhy. Nebylo však vybudováno zázemí nutné pro provoz letiště. Letiště proto nebylo ani zapsáno ve stavu letišť československého letectva. Bylo tak v případě vypuknutí války využitelné pouze pro případná nouzová přistání letadel. Luftwaffe ve Skutči Po okupaci zbytku Československa dne 15. března 1939 letiště převzaly německé úřady, které pokračovaly v jeho uvedení do provozu. Bylo zde vybudováno několik dřevěných budov poskytujících nutné zázemí pro pozemní personál, letce a techniku. Luftwatfe pro tyto účely na letišti v období let 1939 - 1944 vybudovala hangár a 5 dřevěných budov nutných pro posádku zajišťující provoz letiště. K dokončení letiště došlo dne 25. září 1939. kdy byla provedena jeho úřední kolaudace. V ranních hodinách následujícího dne bylo obsazeno letouny Luftwaffe přilétajícími z Polska. V období Protektorátu Čechy a Morava letiště sloužilo především jako pracovní škola letecké školy Luftwatfe, působící na letišti v Pardubicích, označené jako FAR Pardubitz 32. V říjnu 1941 došlo k jejímu přejmenování na FFS (AlB) 32 Pardubitz. V lednu 1944 byla letecká škola Luftwatfe v Pardubicích rozpuštěna. Dne 18. března 1940 musela posádka letiště řešit první leteckou havárii v oblasti působnosti letiště a to když se ve večerních hodinách v blízkosti osady Mokrýšov zřítilo jednomístné německé letadlo. Podle jeho popisu se patrně jednalo o cvičný letoun Meserchmit BF-I09. V dopoledních hodinách následujícího dne bylo havarované letadlo přepraveno do Skutče a odtud odtaženo za nákladním automobilem do Pardubic. Dne 24. října 1944 u Zbožnova došlo k letecké havárii dvoumístného letounu, při níž zahynuli dva piloti Luftwafe. Tato nehoda byla první na Skutečsku, která si vyžádala úmrtí posádky (patrně Storch). 24. června 1942 v podvečerních hodinách mohla posádka letiště na západě pozorovat dým z hořící osady Ležáky. To, že nebyla nasazena na likvidaci této osady potvrzuje fakt, že likvidace Ležáků byla čistě policejní akce Gestapa s níž nechtěl mýt nic společného jak Abwehr tak Wehrmacht a ani Luftwaffe. Dne 3. srpna 1944 obsadila pozemní posádka letiště budovy chlapecké a dívčí měšťanské školy. Při svém pobytu pak vážně poškodila jejich vnitřní vybavení. Po zdevastování obou budov se opět vrátila na letiště. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 3/2010.
Autor: Mgr. Michal Štorek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Předchozí článek: K sousedům za Arnoštem z Pardubic. Kladsko - zapomenuté dědictví Koruny české Následující článek: Oslava jubilea 600 let od povýšení Pardubic na město Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
