|
| |
|
MÍSTA PŘÍBĚHŮ – TVRZIŠTĚ STOUPEC
20.10.2019 Poslední výběžky Železných hor, směřující v západní části Pardubického kraje k Labi, jsou místy krásných výhledů do rovinaté krajiny, jejímž pomyslným středem je smělá věž kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Jsou také místy četných historických pamětihodností. Za všechny jmenujme Vlčí hrádek a bezejmenné opevněné útočiště nad Semtěší, která nás sama o sobě láká nádhernou gotickou obytnou věží, kdysi sídlem místního velmože, nyní rozhlednou. Mezi obcemi Vápenkou a Bumbalkou se pak nachází prostor hradiště z dob pravěku a raného středověku. V lesích za Březinkou se zase můžeme setkat s pozůstatky zemljanek partyzánské brigády Mistra Jana Husa. Pokračujeme-li dál přes Zbyslavec na Krkanku, otevře se před námi výhled na majestátní hrad Lichnici, ale také si můžeme povšimnout nenápadných stop v terénu, které tu zanechali patrně husitští dobyvatelé. Nejvýraznějším otiskem obléhání Lichnice v této krajině je velitelské stanoviště na protilehlém kopci, někdy zvané též Světlík. Zhruba uprostřed této linie, historií vpravdě prosáklé, se nachází tajuplné tvrziště Stoupec. Tato místa jistě zažila své poklidné časy, svou každodennost vyplněnou radostmi, prací, těžbou železné rudy, odpočinkem. Zažila ale také chvíle dramatické, ničivé a drastické, ať už jsou to bájné střety z časů Velké Moravy, tažení husitských vojsk či později hord Matyáše Korvína nebo brutální zásahy nacistické okupační moci. Jako kdyby byly Železné hory břehem bičovaným neustálým příbojem Osudu. Nebylo těch krutostí na tak malý prostor až příliš? Těžko soudit. Ozvěna řevu umírajících už dávno dozněla, i když ne zcela. Změnila se do podoby bájných příběhů, které nevypráví o událostech přesně, ale podstatu sdělení a základní ladění si uchovávají až dodnes. Stoupec není výjimkou. Historie tvrziště Stoupec Ve středověkých písemných pramenech se tvrz Stoupec objevuje jen velmi málo. Poprvé je zmíněna v predikátu majitele tvrze, jehož jméno znělo Jan Chrast de Stupecz, a to roku 1394. O necelých sto let později je uváděna tvrz jako pustá – roku 1486 a opět 1492, tehdy i s přilehlým dvorcem. Vždy se uvažuje o násilném zániku, nejčastěji ve spjatosti s tažením Matyáše Korvína roku 1469. (Tuto domněnku vyslovil již August Sedláček.) Toto tažení skončilo sice vítězstvím vojsk Jiřího z Poděbrad, kdy byla obklíčena nepřátelská vojska pod Železnými horami u Vilémova, ale už předtím stihla Korvínova vojska rozsévat zkázu – Chrudim sice nebyla dobyta, vojsko ale pokračovalo dál na západ. Tvrze mu nedokázaly odolat. Vypleněny byly např. ve Svinčanech, Lipolticích, Urbanicích i jinde, zachránily se patrně ty, které vojsko minulo nebo jejichž dobývání by zabralo více času (Svojšice, Choltice). Hlavní část vojska směřovala k Semtěši, menší část vojska se vydala k Lichnici. Ta se sice do uherských rukou nedostala, ale pro Stoupec na trase tohoto tažení to mohla být právě ona osudová chvíle zániku. (Pro úplnost dodejme, že neklid okolo Lichnice trval i v dalších letech. Roku 1470 se jí zmocnil odpůrce českého krále Jiřího Vít ze Rzavého a byl zemskou hotovostí vyhnán až roku 1473.) V poslední době se objevila i hypotéza, že zánik tvrze může souviset již s obléháním Lichnice v letech 1428-1429 (Jan Musil). Husitské vojsko směřovalo k Lichnici již roku 1421. Tehdy svazu pražanů vydala posádka hrad bez boje. Lichnice se v dalších letech dostala opět do rukou odpůrců kalicha, konkrétně Jana Městeckého z Opočna. Svaz sirotků Lichnici oblehl, odřízl od okolí (alespoň v snadno přístupných částech) opevněním, zasypával obránce střelami z kuší, střelných kusů a praků, ale čekalo se především na vyhladovění. Od léta roku 1428 do listopadu roku 1429! I tato zdlouhavá válečná akce mohla ukončit existenci Stoupce. Hladověli totiž nejen obléhaní, ale také obléhající. Dochovaly se nám zprávy o neúspěšné zásobovací výpravě k Žitavě a naopak o úspěšném výpadu do Kladska. Stoupec, ležící na rozdíl od Žitavy či Kladska za humny, mohl být tou dobou již sirotky vyjeden a rozkotán. Ve světle písemných pramenů by tedy měla tvrz Stoupec historii poměrně krátkou, pokud by byla zničena husity, dalo by se říci – život jepičí. Další bádání tuto historii ale prodlužuje. Jsme sice v prostoru s vyšší nadmořskou výškou (kolem 450 m.n.v.), ale už delší čas osídleném. Tři nejbližší obce – Březinka, Hošťalovice a Zbyslavec – jsou v písemných pramenech poprvé zmíněny již do poloviny 14. století, výše položený Zbyslavec dokonce již roku 1316. V Hošťalovicích zase zasvěcení kostela sv. Havlu naznačuje, že se tu chrám, a tedy i osídlení nacházely snad již v době románské. Tvrz Stoupec je tedy součástí sídelní sítě, která vznikala již dlouho před rokem 1394 (rokem první zmínky). Delší historii tvrze také potvrzuje archeologie. Část nalezených zlomků keramiky, ostruha s pyramidálním bodcem a snad i vzácné zlomky palcátu s diamantovou hlavicí naznačují existenci tvrze již ve 13. století, tedy ve století, kdy vedle prvních hradů začala s menším zpožděním poprvé vznikat i sídla tohoto typu. V hlubině lesa se dochoval celý komplex pozůstatků objektů tvrziště. To nebylo totiž jen opevněným sídlem, ale celou hospodářskou jednotkou. Dominantou je samotné okrouhlé tvrziště, obehnané příkopem a valem. V sousedství tvrze se nacházel poplužní dvůr a snad i další hospodářské objekty či celá malá vesnice. Dnes po nich jedinou stopou zůstávají mělké jámy, v nichž lze výjimečně narazit na menší keramické střepy či drobné hrudky mazanice. O něco severozápadněji poté leží dosud patrná hrázka obkružující prostor bývalého menšího rybníka. Jeho rozměry jsou opravdu malé (22x17 metrů, což odpovídá zhruba polovině centrální plochy tvrziště) a vedly dříve k názoru, že šlo o pouhé napajedlo. Jedná se o pramennou oblast Mlýnského potoka. Ten je posilován po několika metrech odtokem ze studánky, nádherně vyložené kameny. Pamatuje alespoň část této úpravy dobu funkční tvrze? Střípky staré i novější keramiky u studánky a jejího odtoku naznačují, že jako zdroj vody sloužila mnohým generacím. V okolí tvrze se také dodnes dochovaly zářezy úvozových cest, snad už z dob středověku. Lidová povídání a pověsti o Stoupci Název Stoupec přežil až do dnešních časů, i když je jím později nazývána louka či háj. Lokalita je ale spojována i s jinými názvy. Jedním z nich je název lesní trati Na Klášteře. Ten vychází z pozdějšího lidového mínění, že zde stával kdysi augustiniánský klášter. V některých povídáních byla tato skutečnost narovnána alespoň natolik, že klášter vznikl údajně až na pustém tvrzišti. A také přidávají, že místní mniši byli povražděni a jejich duše se k tomuto místu vracejí. O půlnoci tu prý zní zvon a připomíná dávné násilí, téměř zapomenuté, ale do krajiny navždy zapsané. Jiným názvem širokého okolí měl být název Strážky. Ten pak byl vysvětlován tak, že kraj byl kdysi plný lapků. A protože tudy procházela důležitá obchodní cesta, dnes zvaná Trstenická, nechal tu Karel IV. postavit tvrz Stoupec, která měla být zárukou bezpečnosti. Blízkost tzv. „Trstenické“ stezky je historickým faktem, jedná se zde o úsek propojující Čáslav s Chrudimí. V souvislosti s cestami je jistě namístě zmínit se o nedaleké zvláštní křižovatce lesních cest. Nachází se jihovýchodním směrem od tvrziště. (Místo dnes nese označení – bod záchrany/rescue point CR 007.) Na poměrně rozsáhlé mýtině se tu setkává pět cest (dříve prý dokonce šest cest). Takové křižovatky byly dříve považovány za místa sletů čarodějnic, lidová slovesnost tu však takovou pověst nevytvořila. Křížení cest je tu spíš vnímáno jako podtržení významu tvrze, která tu snad kdysi opravdu strážila důležitý komunikační uzel. Odhadujeme směry jednotlivých ramen – na Hošťalovice, na Březinku, na Heřmanův Městec, na Zbyslavec a Lichnici, na Čáslav... Jen poněkud jinak vedoucí úseky do povrchu zaříznutých starých cest u tvrziště nás znejistí a vytušíme poněkud složitější vývoj. Martin Koreček ve svých Pověstech z Chrudimska zmiňuje jednu, která by snad mohla mít také vztah ke Stoupci. Týká se nedalekých Podhořan, které, jak jejich jméno naznačuje, leží již téměř pod hřebenem Železných hor. Tamní obyvatelé se prý opakovaně na Štědrý den vydávali na cestu k rozvalinám jakéhosi hradu, kde bývali svědky podivné podívané. Z kmene zde rostoucí jabloně tento den vystoupil vždy duch hradního pána a jeho pohled se obrátil k troskám hradu. „Pořád se ještě neztratily!“ zavzdychal a zase zmizel v jabloni. Vykoupení mělo přijít až ve chvíli, kdy veškeré pozůstatky hradu zmizí. Stoupec tu není výslovně zmiňován, stejně jako jakékoli jiné místo, ale když si probereme všechny okolnosti – pozůstatky středověkého sídla v pustině – Stoupec se jeví jako lokalita nejpravděpodobnější. Tvrz není hrad, ale lidová fantazie ráda zveličuje. Dnes už by duše hradního pána byla dávno osvobozena – po zdech tu není ani památky. Ani jabloň tu nenajdeme, místo ní je tu od podzimu roku 2018 zasazena lípa. Současnost tvrziště „Místa dávných mordů jsou zapomenuta, a tak bez bázně procházíte těmi místy, do kterých by dříve lidská noha ani ve dne nevkročila,“ psal o Stoupci anonymní autor v brožuře Heřmanův Městec, vydané roku 1996. Zavzpomínal také na to, že tudy chodíval za babičkou jeho dědeček a dodával si důvěru následující písní: Vy hvězdičky, jste maličký, když já se na vás dívám, vy jste od Boha stvořený k svícení v noci, abyste mi svítily vždy ku pomoci, atd. „Navštivte ta místa uprostřed temných hvozdů třebas ve dne a jistě uznáte, že slova písně, coby přání, byla namístě. O půlnoci, když se děda vracel od babičky, bylo od těch hvězd „Bohem stvořených“ pramálo světla k tomu, aby to stačilo.“ Těchto několik vět krásně zachycuje atmosféru tvrziště, kterou pomalu odnáší čas. Ještě před několika lety se tvrziště skrývalo v lesích, poté bylo z části odkryto těžbou dřeva. Přesto i v této podobě si uchovávalo poetiku ztraceného místa, a to i proto, že se nacházelo mimo cesty a značené turistické stezky. Taková místa jsou v současnosti vzácností. Jsou spjatá s radostí objevování a bez narušení vychází vstříc vnímavosti poutníka i jeho fantazii. I toto skryté místo prochází v současnosti velkou proměnou. Spolek přátel Železných hor se roku 2018 rozhodl více zpřístupnit a zatraktivnit toto místo. Nově dochází k přeznačení modré turistické značky přes tvrziště, jsou tu nově budovány cesty. Tvrziště bylo celé vykáceno, ještě nedávno stromy rostly ve východní a jižní části příkopu tvrziště. Pročištěn byl terén i na jiných místech. Došlo k zastřešení studánky, u níž se nově objevil „pomníček“ s verši Jana Skácela: Studánka v lese nikdy nelže, v té hrstce vody pravda spí a lživé slovo na dno klesne a na věky se utopí. Uprostřed tvrziště byla zasazena lípa, jedna z mnohých těch, které loni připomněly 100. výročí vzniku republiky, což je tu také poznamenáno na pamětním kameni. Na obou kamenech se spolek dvakrát podepsal zkratkou SPŽH. Dovolte mi, čtenáři, závěrem něco osobního názoru. Tyto úpravy mi nepřijdou příliš šťastné. Vedle ztráty tajuplnosti místa bych uvedl následující argumenty. Jeden z nejkrásnějších výjevů tvrziště bylo nebe a stromy zrcadlící se na hladině studánky. To je nyní znemožněno. Stejně tak nízká stříška zhoršuje vnímání kamenného obložení stěn studánky. Stříška zabraňuje padání nečistot do studánky, ale musí to být vždy výhra? Uvedu jen stručně – před dvěma roky jsem ve studánce pozoroval čolky, loni ke konci roku jsem tam našel mrtvé žáby. Může to být náhoda... Masovým nešvarem současnosti je také neustálé doplňování míst různými prvky typu cedule, lavice, tělocvičny pod širým nebem. Pod jejich nánosem (sám tomu neodborně říkám „strupy“) se často začíná ztrácet původní charakter místa. To se děje i na Stoupci. Jak souvisí se středověkým tvrzištěm Stoupcem vznik republiky a básník Jan Skácel? Neodvádějí pozornost od něčeho podstatnějšího, genia loci? Snad jsou to jen stesky „vlka samotáře“, jenž si před lety zamiloval toto místo. Bohulibé úmysly SPŽH budou jistě obecnou veřejností přivítány. Text tak vlastně vznikl na rozloučenou s jednou epochou Stoupce (epochou poutníků), kterou střídá věk moderní turistiky. Použitá literatura: MUSIL, Jan; NETOLICKÝ, Petr. Tvrziště Stoupec a jeho hospodářské zázemí. Archeologie východních Čech, 2013/5, s. 148-180. FRANKENBERGER, Otakar. Husitské válečnictví po Lipanech. Praha: Naše vojsko, 1960. VOJKOVSKÝ, Rostislav. Lichnice – zřícenina hradu východně od Čáslavi. Hukvaldy-Dobrá: Miroslav Bitter – PUTUJEME, 2013. MATYKOVÁ, Ivana. Historie hradu Lichnice v Železných horách. Společnost přátel Železných hor, 2010. Heřmanův Městec 1996. Heřmanův Městec: Leknín, 1996. KOREČEK, Martin. Pověsti z Chrudimska nesou se nocí. Ústí nad Orlicí: Oftis 2015.
Autor: Mgr. Martin Štěpánek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019
Předchozí článek: MÍSTA PŘÍBĚHŮ – LEPĚJOVICE (2. DÍL) Následující článek: Akvadukt v Třebařově Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
