Sdružení přátel Pardubického kraje

Místopisná jména v Žamberku a okolí


20. 04. 2007 Po osídlení českého prostoru našimi slovanskými předky byly zakládány i nejstarší slovanské osady. Tyto byly původně sídlem jedné rodiny, nazývaly se rodové a mají dodnes jméno po svých zakladatelích: Dlúhoň - Dlouhoňovice, Petr - Petrovice, Bartoš - Bartošovice. Prastaré je také jméno Líšnice (od Léšznice, léstit - mýtit půdu). Později byly zakládány svobodnější osady, v nichž si obyvatelé zakupovali pozemky dědičně ("dědina, na dílcích"). Za poplatek a na smluvenou lhůtu jim byly posky-továny určité výhody. Odtud pocházejí jména Lhoty, Lhota, Lhotka u Klášterce nad Orlicí. Ze stejné doby pocházejí jména obcí, které mají jméno podle přirozené polohy a povahy půdy, jako například Záchlumí, Pastviny, Lukavice, Kameničná či Písečná.

Taktéž hlavní zaměstnání Slovanů, zemědělství, se projevilo v místopisných názvech, např.: Obžár (část obce Pastviny, dnes zatopená přehradou). Jméno pochází od pálení pohraničních hvozdů. Hospodářství vedlo k chovu dobytka, koní drůbeže atd. K tomu bylo potřeba pastvin, odtud ves Pastviny, hospodářského nářadí, pluhů (Popluží u Vamberka). Některé osady nesou jméno související s dávným bojem s dravou zvěří (Vlčkovice, Orlík, Orlice).
Také místopisné názvy lesů vycházejí z historie a název lesa určuje například jeho polohu (Hůrka, Horka, Dolní les, Kopeček, Homole, Na Vrších), povahu půdy (Bahna, Suchá, Mokrý Důl), druh porostu (Smrčina, Bor, Borek, Dubinka, V Boroví, Javorka, Březina, Mecháč), vztah k majiteli (Kněžství, Obecní les, Žamberecké lesy, Špitálský les) nebo vztah k historické události, osobě (Karlovi-ce, Posvátník, Orlička, Strážnice, Hradisko, Modlivý důl, Mordýřský důl).

Místopisná jména v Žamberku
Vznik samotného středověkého městečka spadá do období vlády krále Přemysla Otakara II. a do jeho aktivit zaklá-dání nových měst v pohraničí a jejich osídlování zejména německými kolonisty. Městečka a osady byly zakládány podle tzv. německého práva (nebo tzv. německé koloni-zace). Znamenalo to, že moc majitele města reprezentoval rychtář a na městská práva dohlížela volená městská rada. Vedle těchto osad byly někdy zakládány i osady české. Odtud doklady, např. Česká i Německá Rybná, České i Německé Libchavy, České i Německé Petrovice atd.
V poslední třetině 13. století byl tedy založen i Žamberk, pravděpodobně Prockem z rodu Drslaviců. Žamberk byl osídlen, kromě českých, zejména německými osadníky. Byl nazýván Senftenberg ("beim sanften Berg" - u povlovného kopce). Pravopisná norma kolísala od Senftenberg, přes Sanftenberg, Sanftberg až k Senftenbech.
První písemná zmínka o Žamberku pochází až z roku 1332 a je v latinsky psané kupní smlouvě "honesto viro Tyczkoni dicto de Senftenberch", tzn. "počestnému muži Tyčkovi, zvanému ze Žamberka". Tato listina je již také důkazem toho, že se městečko dobře rozvíjelo, když tady bydleli tak bohatí měšťané jako byl Tyčko (koupil rychtu v Lanškrouně, čtyři vsi, dva vodní mlýny a padesát lánů země od opata Zbraslavského kláštera Petra Žitavského, pisatele známé Zbraslavské kroniky). Je zřejmé, že český živel převládl v Žamberku ve druhé polovině 14. století a na počátku 15. století byl již zcela dominantní. Již v kupní smlouvě z roku 1365 je původně německý Senftenberg nazván českým jménem "Zamberg".
I místopisné názvy z této doby používáme dodnes a jsou buď české nebo částečně německé. Obyvatelé se ve středověku zabývali zemědělstvím, ale robotní povinnosti ve městě nebyly tak tíživé jako na vesnicích. Z této doby máme místopisné názvy panských dvorů např.: Poplužní dvůr nad Helvíkovicemi (dnes Popluží), Houkovský dvůr (dnes osada Houkov, název odvozen od houkajících sýčků a sov), Trundorfský dvůr (dnes zaniklý, zachoval se název části Vamberka Trundorf). Jména mlýnů a lesů (nebo míst, kdy byly lesy) se nezměnila od 17. století. Dolní mlýn stával pod náměstím, pod Hlubokou ulicí, dodnes se zde říká "U Mlejna".
Lauterbachův mlýn u Dymlovského rybníka dostal jméno podle svého majitele pana Lauterbacha. Názvy lesů jsou např. Chlum (u Litic), Kněžství (za Žamberkem, název ukazuje na to, že tehdy les patřil církvi), Karlovice (les u Vamberka, jméno je prý památkou na pobyt Karla IV. před Žampachem roku 1355. Historikové se ovšem spíše přiklánějí k verzi, že to je pouhá pověst a Karel IV. v Žamberku nikdy nebyl), Na Špitálce (jméno části Žam-berka vychází ze středověkého názvu Špitálský les - les patřící špitálu). Městská čtvrť Na Spravedlnosti (skály směr na Helvíko-vice) se jmenuje podle místa, kde do 11. listopadu 1788 stával pranýř i šibenice a kde se konalo hrdelní a útrpné právo.
Čtvrť Žamberka Rozálka nebo U Kaple se jmenuje podle kaple sv. Rozálie. Ta byla postavena roku 1682 jako dík za záchranu Žamberka před morem. Kaple byla zasvěcena sv. patronům proti moru sv. Rozálii, sv. Rochovi, sv. Šebestiánovi, sv. Mikuláši a sv. Martinovi. Od roku 1932 stojí na Kapelském vrchu taktéž Tyršova rozhledna.
Část Žamberka, která se jmenuje Na Skalách a Pod Suticí, má své jméno odvozeno od opukových stěn nad Divokou Orlicí a ukazuje také na lomivost materiálu tzv. suť.
Taktéž název Na Kopečkách nebo Na Drahách ukazuje na polohu této části Žamberka, která je vyšší než centrální část města.
Jménem Podměstí je označována celá část Žamberka kolem Divoké Orlice. Jméno vzniklo také ve středověku a ukazuje na polohu této části města vzhledem k hlavnímu náměstí (dnes Masarykovo, dříve středověký ryneček).
Také původ místopisného jména U Daliborky je velmi zajímavý. Jméno dal ulici i celé čtvrti dům s válcovitou věží, která připomíná pražskou věž Daliborku. Zde podle staročeské pověsti "nouze naučila Dalibora housti". Staré místopisné jméno nese i ulice Pod Radnicí (dříve někdy také U Rathausy), ze které vede zkratka přímo k radnici na náměstí. Tato zkratka se jmenuje "Pochcaná ulička, někdy zvaná "Pochcanka".

Místopisná jména židovská a českobratrská
Ve středověku nabyl ve městech velké moci řemeslnický stav se svými cechy a výsadami. Obchod měli v rukou hlavně židé. Ti museli bydlet v oddělené části města pod Hlubokou ulicí, v tzv. "Židovně". Dodnes zejména starší obyvatelé Žamberka tuto část města tak nazývají a také používají označení "Židovský krchovek" pro židovský hřbitov z městského muzea.
České bratry na Žamberecku připomíná několik místopisných jmen. Husitský král Jiří z Poděbrad, majitel litického panství, učinil hrad Litice "záštitou kunštátského rodu" a jeho statky se staly kolébkou - "Betlémem" - Jednoty bratrské. Bratrský sbor byl v Žamberku založen v roce 1457, stejně jako v Kunvaldě. Jméno Betlém nese dodnes část Žamberka u řeky Divoká Orlice.
Taktéž část Žamberka pod Hlubokou ulicí (tzv. Hlubokánem) podél řeky se dodnes nazývá U Bratrů. Jsou zde zachovány tzv. bratrské chalupy - barevna, modlitebna a kovárna. Dobu českobratrskou připomínají v Žamberku husitské kalichy na některých starých komínech a ná-hrobní kameny v zámecké kapli z roku 1579.
Více místopisných názvů z doby českobratrské najdeme v Kunvaldě, v kolébce Jednoty bratrské (potůček Jordán, bratrská lípa, pohřebiště, domek Na Sboru atd.). Pod Orlickými horami se příslušníkům Jednoty bratrské říkalo "Jamníci" (od jam, ve kterých se ukrývali před pronásledovateli, odtud jméno Jamné). Místopisná jména vycházející z pověstí Některá stará místopisná jména vycházejí také ze středověkých pověstí. Např. pověst o upírovi Micohlavovi, který neměl v hrobě pokoj a chodil v oblasti zámeckého parku strašit. Někteří staří obyvatelé Žamberka dodnes používají výraz "jde k Micohlavovi" (umírá), "šel do parku k Micohlavoci" (již zemřel). Jméno "Proplakaná louka" se používá pro louku u řeky Rokytenky, kde podle pověsti celá louka plakala, když se Rokytenka na podzim zavírala symbolickým klíčem.
Další pověst, kterou uvádí K. Thomová (sestra MUDr. E. Alberta) je o morovém světle. Po roce 1680, kdy Žamberecko zachvátila velká morová epidemie, vycházelo prý za noci světlo z hospody Na Spilkách (spilky - nádrže na zrání piva), dnes hospody Na Kopečku, a zastavovalo se u domu, kde někdo dostane mor. Ještě na počátku 20. století používali starší obyvatelé Žamberka obrat "zastavilo se u něj morové světlo", když někdo onemocněl.
Také místopisný obrat "je u Teréz" vychází z pověsti
o šlechtičně, jejíž náhrobek je vsazen do zdi zámecké kaple. Teréz se objevovala v parku, byla oděna do starodávného kroje a strašila tím děti. Nikdy však na ně nemluvila, ani jim neublížila. Matky ještě v 19. století pou-žívaly na zlobivé děti pohrůžku "půjdeš do parku k Teréz" nebo "pošlu na tebe Teréz". Místopisná jména v 19., 20. století a dnes Od 19. století se začíná Žamberk více průmyslově rozvíjet, staví se první továrny, rozvíjí se hospodářství. S tím souvisí i rozvoj města. Od té doby nesou nově vzniklé ulice jména po významných kulturních a literárních osob-nostech, jako např. Raisova ulice, Březinova, Albertova, Dvořákova, Klostermannova, Máchova, Vrchlického atd.
Často se nově vzniklé ulice a čtvrti jmenují podle toho, kde se místopisně nalézají, jako např: Pod Poliklinikou, Pod Karlovicemi, U Velorexu, Za Tratí, U Líšnice. Ve 30. letech 20. století bylo celé Žamberecko známé množstvím malých mlékáren a sýráren a říkalo se mu proto "Malé Dánsko" Některé ulice se jmenují podle svého charakteristického znaku např.: Zkrácená, Příčná, Ve Vrbí, Řadová, Na Výsluní, Tovární atd.
V dnešní době, pokud vzniká nová část města, dostává většinou na základě zeměpisného umístění (např. vilová čtvrť U Albertina, sídliště Pod Jatkami, rodinné domky Lukařská atd.)

Literatura:
Albert - Chotovský: Paměti žamberské, Vídeň 1889
Borovský - Šubert: Čechy, díl V., Orlické hory
Farní kronika města Žamberka
Filip: Po stopách českých bratří, Praha 1922
Frič: Úplný adresář města Žamberka, 1940
Gruntovní knihy I., II., III. a kniha "Kožená" - listovna okresního soudu
Jireš: Průvodce historií města Žamberka I., II., Žamberk 1996, 1997
Kronika města Žamberka I. od nejstarších dob, podrobné zápisy 1890 - 1929
Lutterer: Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlice, Choceň 1969
Lutterer - Šrámek: Zeměpisná jména československá, Praha 2000
Naše zájmy, ročník IX. rok 1933, ročník X. rok 1934, ročník XI. rok 1935
Purkrechtní knihy A, B, C - listovna okresního soudu
Soukup - David Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku, Praha 2000
Svatová: Příběhy žamberské, črty ze společnosti
Štěch: Žambersko - vlastivědný popis, 1933
Urbář panství Žamberk 1657

Autor: Mgr. Ilona Martincová
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007




Předchozí článek: Muzeum řemesel v Letohradě je největším svého druhu u nás
Následující článek: Kostel sv. Prokopa v Dlouhé Třebové


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml