|
| |
|
Muzeum řemesel v Letohradě je největším svého druhu u nás
12. 04. 2007 Pokud vás zajímají stará řemesla, z nichž mnohé dnes již známe pouze z vyprávění, určitě neopomeňte navštívit Muzeum řemesel v Letohradě. Muzeum bylo otevřeno v květnu roku 2000 a nachází se v prostorách bývalé sýpky z roku 1550, která do současné kamenné podoby byla přestavěna v roce 1750. Historie muzea se však začala psát již v roce 1996, kdy místní podnikatel Pavel Tacl hodlal zakoupit budovu sousedící se sýpkou. Tato koupě však byla tehdy podmíněna současným nákupem celého areálu včetně sýpky. Jak Tacl sdělil, hned při prohlídce si prostory samy řekly, co má kde být. Ve sklepení s krásnými klenbami tak vznikl vinný sklípek se salonkem. Samotná sýpka je pak pomyslně rozdělena na dvě části. Část vpravo od vchodu je vyhrazena restauraci, v části vlevo je ve třech patrech dnes Muzeum řemesel. "Moje představa byla taková, že řemesla budou jen v jednom patře a v dalším patře bude prostor pro tematické výstavy. Ale už když v roce 1997 a 1998 docházelo k zajišťování a nákupu exponátů, bylo zřejmé, že se vše do jednoho patra nevejde," přiznal Tacl. Muzeum se proto otevřelo ve dvou patrech a rok poté byly otevřeny další expozice ve třetím patře. Muzeum je neustále doplňováno exponáty, vytvářejí se stále nové expozice. Nové exponáty jsou získávány především od bývalých řemeslníků a živnostníků, často zaměstnanci muzea sami vyhledávají, kde skončil majetek určitého řemeslníka. Takto bylo například získáno paramentářství z nedalekého Jablonného nad Orlicí. "Rodina Neškudlů byla v tomto oboru známá jako jediná v Evropě. Vyráběli chrámové paramenty, což jsou chrámové výšivky. Vše bylo uloženo na půdě v mnohaleté špíně a prachu a dnes zde máme velký soubor exponátů a je to jedna z ojedinělých expozic v republice," sdělil Tacl. Podobně bylo získáno vše, co souvisí s kartáčnictvím. Celý soubor strojů a nástrojů kartáčníka muzeum získalo z nedalekého Jablonného nad Orlicí především od pana Kvapila. "Spousta strojů je i od jiných kartáčníků, ale díky panu Kvapilovi jsme z toho dokázali udělat ucelenou expozici této výroby," přiznal Tacl. Muzeu se podařilo získat také velice zajímavou brusku na české granáty, která je přes dvě stě let stará a není zřejmé, jestli je někde v republice nějaká podobná. Ačkoliv je již nyní letohradské muzeum největším muzeem svého druhu v republice, dojde v blízké budoucnosti k jeho podstatnému rozšíření. Již nyní je totiž připravena řada exponátů, které zásadně rozšíří stávající expozice. A jelikož jsou současné prostory zaplněny na hranici únosnosti, mělo by spolu s novými prostory dojít k rozvolnění stávajících expozic, kterých je již nyní téměř čtyřicet, kde se nyní nachází na 2 400 exponátů. Místo tak nalezne další tisícovka exponátů. Pro rozšíření stávajících expozic a vznik nových budou využity prostory v ostatních budo-vách. Již nyní se muzeum nachází na rozloze 724 metrů čtverečných výstavní plochy, zanedlouho však jeho rozloha bude mít asi 1500 metrů čtverečných, což je více než dvojnásobek současné plochy. Do jednoho patra tak bude soustředěno vše, co souvisí s výrobou potravin, v dalším návštěvníci naleznou řemeslné práce, jedno patro bude věnováno všemu, co souvisí s životem obce: "Máme tu sto let starou hospodu, přes sto let staré hasičské vybavení, měli jsme tady školní třídu. Té bude věnován úplně samostatný prostor, kde chceme dělat i určitý program pro školní mládež, protože je vidět, že o to zájem je," přibližuje Tacl. V nové získané budově vznikne mechanická dílna, kam se přestěhují dílny truhláře, koláře, šindeláře, bednáře, zámečníka, klempíře, kováře, expozice budou obohaceny o expozici měchaře a o pilnici, kde budou umístěny tři nové katry. "Jeden je vícepilový, celodřevěný včetně ozu-bených převodů a pochází ze Slatiny v Orlických horách, druhý katr je také dřevěný, přibližně 160 let starý, je evidován jako technická památka ČR a pochází z pily a mlýna v Kunvaldu. Sestavu katrů doplní litinový katr z dílny Jaroslava Červinky z Kostelce nad Orlicí. Je to krásný litinový katr, který budeme předvádět přímo v činnosti," přiblížil Tacl. Součástí překrásného areálu je také kočárovna, která by měla v blízké budoucnosti opět sloužit svému účelu. Zde totiž bude soustředěn vozový park, který muzeum má. Jsou to kočáry, saně, hasičské stříkačky, dva pohřební vozy, z toho jeden 140 let starý v původním stavu. Při prohlídce muzea návštěvník narazí na celou řadu zajímavých exponátů, které stojí za zmínku. Zajímavý je například lis na lněný olej z Moravského Karlova od bývalého sudetského živnostníka, který měl manufakturu na výrobu dřívek na štětce a zároveň lisoval z lněného semene lněný olej. Lis se poháněl ručně utahováním vo-dorovného vřetena, kam se vkládalo našrotované a napra-žené lněné semeno. Hned vedle se nachází klepačka na čištění lněného semene. Unikátem je také celodřevená pumpa na hašení požáru z roku 1847 z obce Sebuč u Jaroměře. Není bez zajíma-vosti, že tato pumpa pochází z doby, kdy ještě neexistovaly hasičské sbory. Města byl tvořena dřevěnými domy s doškovými střechami, které byly velmi náchylné na rychlé šíření požáru. Každá obec se tak snažila mít prostředky, aby byla schopna požárům čelit. Tato stříkačka sloužila k tomu, aby se dostříklo někam nahoru. Vše fungovalo tak, že řetěz lidí nosil vodu do džberu a dva lidé pak pumpovali. Unikátním souborem je i sestava strojů na plnění vody oxidem uhličitým, z čehož vznikal sifon, který se plnil do lahví. Celé to pochází to z Rychnova nad Kněžnou od pana Lorence. Jeho dědicové stroje muzeu nabídli jako dar. Divácky atraktivní je pak již zmiňovaná sto let stará hospoda, kde je řada zajímavých věcí, které jsou dnes již málo k vidění. Je to například celodřevěná lednička, kam se dávaly lahve s pivem a s vrchu se tam vkládal kus kry ledu, zajímavý je také lis na karty, které se po celovečerním hraní zprohýbaly a tak se daly na noc do lisu, aby byly druhý den zase rovné. Pak tu jsou plničky a špuntovačky lahví nebo také svíc-nové lustry zhruba ze 16. století. Jsou zde k vidění i hrací zařízení, jako gramofon, flašinet či orchestrion. V depozitáři se nachází i hrací skříňka, která prochází opravou, aby bylo možné ukázat, co v hospodách kdysi vlastně hrálo. Dnes už lidé neznají domácí toalety. Dva cestovní klosety se nacházejí také v Muzeu řemesel v Letohradě. Jeden používal při svých procházkách místní hrabě, za kterým šlo služebnictvo, které záchod neslo. Druhý pochází od měšťanské rodiny v Třebechovicích pod Orebem. Za pozornost stojí také funkční model vodního mlýna, kam se nasype zrní, vodou poháněné vodní kolo se roztočí a pšenice je mezi mlýnskými kameny drcena. Mezera mezi kameny určuje hrubost mouky. Ta se pak prosívá a zvlášť se sype mouka a zvlášť šrot. Jak podotýká Tacl, tento model je vyroben pro muzeum speciálně na zakázku. Zajímavý je také sto let starý zmenšený model tehdy moderního Orlického mlýna, který pro demonstraci zho-tovila pardubická firma Prokop a syn. Takto firma prezentovala, jak bude mlýn vypadat. Muzeum má ve svých expozicích také jeden ze dvou dochovaných výučních listů preclíkáře ze 16. století. Opodál je pak postavena maketa pece, která pochází z Jamného nad Orlicí. "Je to tzv. roštovka s dolním topením, kde se dá vysvětlit, jak se ta pec vytápěla, vymetala a jak probíhalo pečení. Ne každý totiž ví, že po dobu pečení chleba se v peci netopilo. Pec se rozehřála na určitou teplotu, pak se vymetla a posléze se v tom samém místě, kde byl před tím oheň, nasázel chleba," vysvětluje Tacl. Zajímavá je také historie předmětů, které souvisejí s výrobou bonbónů. V expozici se nacházejí tzv. kopýtka neboli tvarovky na tvarování bonbónů. Ty mají zajímavou historii, když se je do muzea podařilo získat darem od člověka z Košic. Předměty ale pocházejí od jeho příbuz-ných z obce Písečná, která je asi 4 km od Letohradu. Muzeum vlastní také poměrně rozsáhlou expozici knihař-ství a knihtisku. "Nám se podařilo získat pozůstalosti z knihařských dílen, které měly lisy od rakouských firem Krause a těším se na to, až to budeme moct ukázat v chodu," upřesnil Tacl. Pozornosti návštěvníků muzea se těší také expozice před-stavující koloniální obchod, jak vypadal asi před sto lety. Lidé už dnes téměř neznají, jakým způsobem probíhaly v dřívějších dobách prodej tekutin, které byly podobně jako petrolej sloužící ke svícení přečerpávány do přinese-ných nádob. Muzeum řemesel se pyšní také jednou z nejstarších mechanických praček, které byly v Evropě vyvinuty. Je to tzv. francouzská pračka, která pochází z jedné rodiny z Prahy, kde byla uschovaná na půdě více než sto let. Na své rozšíření na dvojnásobek čeká expozice mandlů, z nichž je jeden dlouhý více než tři metry. Jsou to stroje, které málokdo může někde vidět. Pohromadě se tu nachází více truhlářských řemesel, kde je zastoupen bednář, šindelář, řezbář, truhlař a tesař. I tyto expozice budou rozšířeny a zpřehledněny. Velkému zájmu zejména dětských návštěvníků se těší řemeslný skanzen, který vznikl na objednávku muzea. Vyrobil ho Kamil Anders z Třebechovic pod Orebem a po vzoru vyřezávaných mechanických betlémů ukazuje, jak některé řemeslné práce vznikaly. Tento skanzen vznikal téměř tři roky a patří k nejoblíbenějším místům v muzeu. V muzeu mohou návštěvníci nalézt také tři ledvinové měchy. Jak nám však přiznal Pavel Tacl, na své místo v nově vznikající expozici čekají ještě další tři. "Když se mi podařilo získat první ledvinový měch, tak jsem měl radost, protože tyto měchy se více jak sto let nepoužívají. I přes to, že v sousední obci Čermná byl měchař, který měchy vyráběl, nepodařilo se mi odtamtud získat nic, protože vše skončilo v místním muzeu. Ale dnes přesto vlastníme šest různých měchů," řekl. Ve výše uvedeném textu jsme vám představili jen malý zlomek toho, co lze nalézt v Muzeu řemesel ve Společen-ské centru Nový Dvůr ve Letohradě. Muzeum můžete navštívit denně mezi 9. a 17. hodinou, v zimním období od listopadu do března pouze ve všední dny mezi 9. a 16. hodinou.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007 Předchozí článek: Z historie železniční trati Rudoltice - Lanškroun Následující článek: Místopisná jména v Žamberku a okolí Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
