Sdružení přátel Pardubického kraje

Na Králický Sněžník


26.02.2021 Na nejvyšší vrchol Pardubického kraje je možné se dostat hned několika způsoby. Asi nejjednodušší variantou je dojet autem do polské obce Medzygorze a odtud pak stoupat po turistické značce k „Chatě na Sněžníku“ na polském území pod vrcholem a následně se pak vydat po zelené turistické značce na vrchol Králického Sněžníku ve výšce 1.423 m.n.m. Výhodou této trasy je právě ta existence horské chaty cca 1,5 km před vrcholem kopce a tím i tedy možnost občerstvení.

Článek se však bude věnovat jiné trase, která není jen návštěvou samotného vrcholu kopce zvaného Králický Sněžník, ale vlastně prochází celým podkovovitě stočeným hlavním hřebenem tohoto stejnojmenného pohoří. Tato cesta začíná v obci Dolní Morava. Je vhodné využít vyvezení sedačkovou lanovkou „Sněžník“, jejíž horní stanice je pod vrchem Slamník, kde je možné se občerstvit na chatě Slaměnka. Je třeba upozornit, že na více než 20 km dlouhé trase se jedná o jedinou možnost občerstvení v průběhu výleu. Každý, kde se hodlá tedy na Králický Sněžník vydat, by měl s sebou mít celodenní zásoby jídla a pití, jelikož po celé níže popsané trase na českém území není ani jediná možnost zakoupit si občerstvení.
Vydáváme se tedy od chaty Slaměnka (1.110 m.n.m.) po modré turistické značce vzhůru po lyžařské sjezdovce, ze které asi po 200 metrech odbočíme vpravo a pokračujeme po pohodlné cestě lesem, kde se nám několikrát otevírají pěkné výhledy nejen na novou dominantu této lokality, kterou je konstrukce atrakce zvané Stezka v oblacích, ale také na další vrcholy pohoří Králický Sněžník. Asi po půldruhém kilometru chůze po pohodlné štěrkové cestě, která slouží také jako cyklotrasa, dorazíme na rozcestí Pod Babuší, kde je k dispozici posezení pro případný odpočinek.
Zde na rozcestí se odděluje cesta směřující na vrchol Králického Sněžníku od již zmíněné štěrkové obslužné komunikace a zanořuje se jako pěšina do lesa, kudy stoupáme na kopec Babuše (1245 m.n.m.). Na rozcestí Babuše dorazíme asi po kilometr dlouhém výstupu. Zde se nachází lovecká chata, která je však veřejnosti nepřístupná.
Odtud začíná stoupání po někdejší obslužné kamenité cestě zbudované s největší pravděpodobností ve 30. letech minulého století při výstavbě pohraničního opevnění. Při následném výstupu na vrch Podbělka, který vede stále lesem, je totiž možné spatřit několik pevnostních bunkrů. Po necelém kilometru tak přicházíme na vrchol kopce zvaného Podbělka (1.308 m.n.m.), který je na hranici Pardubického kraje a Olomouckého kraje. Cesta na vrchol Králického Sněžníku pak pokračuje dále stále lesním porostem podél několika prvorepublikových vojenských bunkrů na vrchol Sušina (1.321 m.n.m.), kde však již lesní porost přechází v kosodřevinu a proto se při cestě již otevírají výhledy na vrchol Králického Sněžníku. Zde se také nacházejí rašeliniště, proto je cesta částečně komplikována blátivým povrchem.
Z vrcholu Sušiny sestupujeme opět do pásma lesa Mokrým hřbetem na rozcestí na vrcholu Černé kupy a dále pak přes vrchol Stříbrnická (1250 m.n.m.) do sedla pod vrcholem, kde se napojuje turistická stezka vedoucí z obce Stříbrnice, která je další variantou pro výstup na Králický Sněžník. I proto se náhle od tohoto místa počet turistů, kterých bylo do této chvíle na cestě ze Slaměnky na Stříbrnické sedlo poměrně málo, zvýší. Zároveň jsme tak došli k česko-polské hranici, po níž cesta pokračuje zalesněným hřebenovým výstupem po úbočí Králického Sněžníku k rozcestí nedaleko chaty Horské služby Františka. Po cca následném asi kilometrovém výstupu již opouštíme pásmo lesa a stoupáme na nejvyšší vrchol Pardubického kraje. Ještě asi půl kilometru pod vrcholem je pak možné odbočit ze značené turistické značky a dojít k soše slůněte, která se stala symbolem Králického Sněžníku. Je odsud pěkný výhled také na vrcholky Jeseníků včetně Pradědu (1.491 m.n.m.)
Socha slona je postavená na pylonu z kamenných kvádrů a dnes již nese stopy drsného podnebí. Povrch dříve hladce opracované žulové plastiky je nyní zvětralý. O tom, jak se socha na toto místo dostala, existuje několik teorií. Někde se např. píše, že slon je vlastně hraniční kámen, že sochu postavili absolventi německého gymnázia v Šumperku nebo dokonce je historie vzniku slona spojována s památníkem nizozemského krále. Skutečný původ slona na Králickém Sněžníku je však docela jiný. Od roku 1922 působil jako nájemce chaty pod Králickým Sněžníkem MUDr. Oskar Gutwinski, který s podlomeným zdravím po frontových taženích v první světové válce a po italském zajetí zanechal své praxe zubního lékaře v Šumperku. Byl to velký znalec Jeseníků a vynikající lyžař. Za krátkou dobu působení na Králickém Sněžníku se mu podařilo z tehdejší chaty pod vrcholem vybudovat prvotřídní horský hotel, centrum nejen turistiky a lyžování, ale i společenského a kulturního života. Tehdy se tu scházela i skupina mladých umělců a literátů. Ti při svých setkáních a večerních posezeních si oblíbili tehdy populární melodickou píseň "V ještědském údolí kvete šeřík" (In Jeschental da blüht der Flieder). Podle ní si dali název Jescher a jako svůj symbol si vybrali šeřík. Později se jim však nelíbilo, že svůj název spojují s Ještědem, když jezdí na Králický Sněžník. Při nějaké příležitosti si všimli , že když kýchá slon, zní to jako "ješ". A tak si sice jméno ponechali, odvodili jej však od kýchání slona, kterého přijali za svůj symbol a navzájem se potom pozdravili pozdravem „ješ“. V roce 1932 vzpomněli umělci 10. výročí vzniku skupiny po svém. Poblíž chaty postavili svůj symbol – sochu slona. Autorem návrhu byla sochařka Amei Halleggerová, manželka Kurta Halleggera, realizaci provedla kamenická firma Förster ve Zlatých Horách.
Již byla výše zmínka o chatě pod Králickým Sněžníkem. V roce 1907 totiž inicioval Moravskoslezský sudetský horský spolek výstavbu horské chaty na jihovýchodním svahu Králického Sněžníku ve výši 1375 m n. m. Pozemek pro výstavbu chaty poskytl kníže Lichtenštejn a to za symbolické nájemné. Základní kámen stavby byl položen v létě roku 1908, avšak samotná výstavba začala na jaře roku 1909. Chata byla otevřena 21. července roku 1912 a ve své době nesla jméno knížete Lichtenštejna. V jejím přízemí se nacházela jídelna, také dva pokoje pro vzácné hosty, v prvním patře bylo pokojů 11, v podkroví pak velká noclehárna. Ubytovací kapacita chaty činila cca 60 až 70 osob. Během první světové války musela být chata uzavřena a to zejména kvůli úbytku turistů. Roku 1937 byla nájemní smlouva s Moravskoslezským sudetským spolkem ukončena. Po druhé světové válce se chata ocitla na československé straně hranice a opět se zde vystřídalo několik nájemců. Po skončení národní správy v letech 1956 až 1960 chatu spravoval národní podnik Restaurace a jídelny. Roku 1971 však byla chata z důvodu špatného technického stavu zbořena. Do dnešní doby se z původní chaty v sousedství sochy slůněte nacházejí již pouze základy někdejší chaty.
Asi o sto metrů výše se pak nachází pod vrcholem Králického Sněžníku pramen řeky Moravy. Odtud bystřina stéká příkrým svahem do hlubokého údolí. Od pramene je nádherný rozhled do údolí, které lemuje masiv pohoří Králického Sněžníku ve tvaru podkovy. Při pohledu zaujme kuželovitý vrcholek na konci západního (hraničního) hřbetu pohoří a tím je vrchol Klepý, který také během této túry navštívíme.
Od pramene řeky Moravy to je již jen několik stovek metrů na samotný nejvyšší vrchol Pardubického kraje v nadmořské výšce 1.423 m.n.m. Název hory Králický Sněžník vyplývá z dlouhého zimního období − sněhová pokrývka vydrží na vrcholu až 8 měsíců v roce. Dnes se na vrcholu již nenahází žádný objekt. Do sedmdesátých let 20. století zde stávala kamenná rozhledna, která však musela být pro zchátralost stržena. Ještě před tím ve druhé polovině 19. století zde dokonce stávala jakási pyramida, kterou roku 1843 nechala postavit nizozemská princezna Mariana. Dnes je na vrcholu kopce, kterým prochází česko-polská hranice, kromě hraničních kamenů a turistických rozcestníků pouze hromada kamení a zbytky suti po někdejší rozhledně. Kdo se tak na vrchol této hory vypraví, nenalezne zde ani možnost k posezení na lavičce a musí tak vzít za vděk odpočinku pouze na některém z kamenů. V současné době však započala na polské straně vrcholu výstavba nové rozhledny, která by měla být dokončena v září roku 2021. Králický Sněžník tak dostává novou dominantu.
Nutno samozřejmě také zmínit, že hora leží na hlavním evropském rozvodí. Řeka Morava spolu s několika přítoky odvádí vody z jižní části hory do Černého moře. Severní (polská) část hory patří do úmoří Baltského moře Naše cesta z vrcholu pokračuje jihozápadním směrem po hřebenu pohoří Králický Sněžník, kde se jen několik desítek metrů od vrcholu hory nachází historický trojmezní hraniční kámen, označující historické hranice Čech, Moravy a Kladska. Cesta dolů se svažuje poměrně strmě po kamenité cestě stále po státní hranici mezi Čechami a Polskem a po několika stovkách metrů ústí do lesa. Asi po dvou kilometrech se pak červená turistická značka odpojuje od státní hranice a již jako lesní cesta vede po vrstevnici pod vrcholem Malého Sněžníku a Hraniční Skály, aby se k česko-polské hranici opět přiblížila asi po dvou kilometrech jako pohodlná cesta ústící na rozcestí na sedle Puchača. Zde je vybudováno posezení, kde je možné si odpočinout a občerstvit se ze svých zásob.
Následuje poslední asi 2 km dlouhý výstup po kamenité cestě lesem opět po česko-polské hranici až na vrchol Klepáč, který je díky rozhledně dobře viditelný z různých míst pohoří Králický Sněžník. Jeho vrchol se nachází v nadmořské výšce 1.144 m.n.m. Název Klepý neboli Klepáč pochází údajně od sypajících se "klapajících" kamenů při chůzi. Polští sousedé mu výstižně říkají Trójmorski Wierch – Trojmořský vrch. Voda z jeho svahů totiž odtéká do tří moří. Východní svah odvodňuje Morava v úmoří Černého moře, na jižním svahu pramení Lipkovský potok tekoucí do blízké Tiché Orlice v úmoří Severního moře a ze západního svahu v Polsku odtékají pramenné potůčky Kladské Nisy v úmoří Baltského moře. Tato geografická zvláštnost dala masivu Králického Sněžníku vzletné označení "střecha Evropy".
Dřevěná rozhledna stojí těsně za česko-polskou hranicí na vrcholu kopce Klepý od roku 2010. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 22 metrů nabízí kruhový výhled na vrcholky pohraničních hor (Kralický Sněžník, Jeseníky, Orlické hory, Krkonoše), Českomoravskou vrchovinu nebo na polskou stranu hranice. Rozhledna je přístupná zdarma.
Zbývající poslední 4 kilometry cesty již povedou pouze z kopce. Je totiž třeba sestoupat více než čtyři stovky výškových metrů do obce Dolní Morava. Cesta je zprvu kamenitá s porostem kosodřeviny a postupně s klesáním se porost mění v les a cesta dostává lesní charakter. Po necelých dvou kilometrech na rozcestí zabočuje cesta vlevo z česko-polské hranice do vnitrozemí. Asi dvou set metrový úsek těsně nad rozcestím Pod Klepáčem je pak však ještě jediným komplikovaným místem, jelikož je tento krátký lesní úsek klesá velmi strmě. Nicméně lze se mu vyhnout asi 1 km dlouhou zacházkou po cyklotrase, která také zaúsťuje na rozcestí Pod Klepáčem. Od rozcestí Po Klepáčem, kde je možné si ještě případně odpočinout, pak již následuje poslední asi 2 km dlouhý úsek vedený po obslužné asfaltové komunikaci až na parkoviště před chatou U slona na Dolní Moravě. Celkem tato okružní trasa obcházející celý podkovovitý tvar hlavního hřebenu Králického Sněžníku měří téměř 22 km a na její absolvování je třeba počítat alespoň s osmi hodinami chůze. Jak je také uvedeno v úvodu, na celé trase zde není jediná možnost zakoupit si občerstvení, je třeba mít s sebou dostatečnou zásobu jídla a pití. Jedinou případnou možností občerstvení by byla návštěva polské chaty pod vrcholem Králického Sněžníku, což by však současně znamenalo prodloužení celé trasy asi o 2 km.

Zdroj: http://www.kralickysneznik.net/
https://cs.wikipedia.org/

GPS souřadnice: 50.1542178N, 16.8516219E

Autor:
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2020








Předchozí článek: Na rozsochách Králického Sněžníku
Následující článek: Štědrovečerní tradice


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v ČESKÉ TŘEBOVÉ s kašnou a starou radnicí.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Dominantou náměstí v LÁZNÍCH BOHDANEČ je původně renesanční radnice s podloubím a kostel sv. Máří Magdaleny.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml