Sdružení přátel Pardubického kraje

Na rozsochách Králického Sněžníku

Hřbet Sredniak od Schróniska Snieżnik. Foto autor

26.02.2021 Nejvyšším horským celkem v Pardubickém kraji, druhým nejvyšším v Čechách a třetím nejvyšším v České republice je Králický Sněžník. Vystupuje do nadmořské výšky 1424 m (zaokrouhleno z 1423,78 m) a z jeho vrcholové kupole, nápadně vyčnívající už nad horní hranicí lesa, se rozbíhá několik táhlých rozsoch – převážně zalesněných hřbetů. Ty z Králického Sněžníku činí z daleka nápadné a ze všech stran výrazně vymezené pohoří. Většinu těchto rozsoch ještě horské bystřiny rozčlenily do dalších dílčích hřbítků a návrší.
Vrcholová část Králického Sněžníku je dostupná z různých stran po turistických značkách a i když výstup patří k náročnějším, jde o místo hojně navštěvované. Kdysi stála na polské straně vrcholku kamenná rozhledna, jejíž trosky dodnes slouží jako vyhlídkové místo, mnoho turistů se zastaví i u nedaleké pramenné studánky řeky Moravy. Skvělým vyhlídkovým místem je i soška slůněte, která byla ve 30. letech minulého století umístěna k někdejší horské chatě a stala se nepsaným symbolem celého pohoří.

Od vrcholové kupole vybíhá pětice hlavních horských hřbetů. Při pohledu z našeho území jsou nejvýraznější táhlá pásma Západního a Východního hřbetu, oddělená hlubokým údolím horního toku Moravy. Dva hřbety (Západní neboli Malosněžnický a Hraniční neboli Dziczy – Kančí) sdílíme s Polskem, protože po nich prochází státní hranice, rovněž Východní (neboli Podbělský) hřbet je svým způsobem „hraniční“. Sice vystupuje jen na našem území, ale vine se jím historická hranice Čech a Moravy, nyní i Pardubického a Olomouckého kraje. Dva zbývající hřbety jsou už v Polsku.

Západní neboli Malosněžnický hřbet
Vyplňuje jihozápadní část pohoří, takže někdy bývá označován též jako Jihozápadní, případně Kladský. Název Malosněžnický hřbet se užívá spíše jen v oficiálním geomorfologickém dělení, a to podle své nejvyšší kóty Malého Sněžníku (1337 m, na naší straně 1326 m) – druhého nejvyššího vrcholku v celém pohoří. Téměř po celé délce (asi 8 km) je vrcholovou linií hřbetu vedena státní hranice, jen mezi Malým Sněžníkem a Vlaštovčími kameny poněkud odkloněná na naši stranu svahu.
Na severu, tedy pod vrcholovou partií Králického Sněžníku, lze hřbet vymezit sedlem (1235 m) poblíž Vlaštovčích kamenů (což je jeden z nejvýraznějších skalních útvarů v celém pohoří), kde je i významné turistické rozcestí. Prochází tudy jednak červeně značená hřebenovka, jednak polská zeleně značená cesta od nedaleké horské chaty Schronisko Śnieżnik. Zalesněná „kupa“ Malého Sněžníku je turisticky dostupná jen z polské strany (po zelených značkách od Schroniska), zatímco naše červené značení se vine po východním svahu nad údolními zářezy prvních pravostranných přítoků Moravy s vodopády Na Strašidlech a potokem Kopřivák. Hřbet se pak směrem k jihu postupně snižuje. Přechází kamýk Hraničních skal (v Polsku zvaný Goworek) s několika rulovými skalkami, „rozdrobenými“ do kamenité sutě, menšími skalními stupni klesá i následující Bílý kámen, pojmenovaný podle bělavých křemenných žil v hornině. Od výrazného sedla nad Hlubokým dolem (1108 m) už státní hranici sleduje také červeně značená hřebenovka. Poměrně strmě stoupá na další návrší s poněkud neobvyklým pojmenováním Hleďsebe (1190 m); na polských mapách je uváděno jako Puchacz, což je název pro výra velkého. Posledním výrazným a nepochybně i významným návrším na jihozápadním okraji horského hřbetu je Klepý neboli Klepáč (1144 m), kterému polští sousedé výstižně říkají Trójmorski Wierch. Voda z jeho svahů totiž odtéká do tří moří. Východní temeno odvodňuje horní tok řeky Moravy v povodí Dunaje a úmoří Černého moře, z jižního svahu odtéká Lipkovský potok do Tiché Orlice, Labe a Severního moře, na západním úbočí (tedy na polském území) pramení Kladská Nisa, která se vlévá do Odry a s ní do Baltského moře. Díky této hydrografické raritě bývá nejen Trojmořský vrch – Klepý, ale celý Králický Sněžník často vzletně označován jako „střechu Evropy“. Vrcholek Klepého pokrývá kamenné moře, ze kterého ční volně přístupná rozhledna, nabízející nepochybně kvalitnější výhled, než populární Stezka v oblacích na protějším hřbetu. Západní hřbet pak klesá k jihu k hraniční turistické křižovatce u Jeleního vrchu (936 m) s přístupem od Horní Moravy, posledním, už nepříliš výrazným, ale přiléhavě pojmenovaným návrším nad vískami Heřmanice a Potoczek je Výčnělek (741 m), v Polsku zvaný Opacz.

Východní neboli Podbělský hřbet
V celém horském masivu Králického Sněžníku jde o nejvýraznější hřbet, oddělený od předchozího (Západního) hlubokým údolím Moravy, zčásti vyplněným obcí Dolní Morava s místními částmi Horní a Velká Morava. Hřbet je až 12 km dlouhý, poměrně rozlehlý a údolními zářezy rozčleněný do několika dalších rozsoch. Západní svahy se sklánění do údolí Moravy na území Pardubického kraje, východní moravské partie už náležejí k Olomouckému kraji. Druhé pojmenování Podbělský hřbet (podle výrazné kóty Podbělka 1308 m) je užíváno spíše jen v geomorfologickém názvosloví.
Na severu pod vrcholovou kupolí Králického Sněžníku hřbet začíná Stříbrnickým sedlem (1210 m), odkud se zvedá na na Stříbrnickou (1250 m) s navazujícím Mokrým hřbetem, pojmenovaným podle četných mokřin a malých rašelinišť, které modře značená cesta zdolává díky povalovým chodníkům. Následuje Černá kupa (1295 m) a posléze třetí nejvyšší vrcholek v pohoří Sušina (1321 m). Západní svah této části hřbetu člení vějíř hlubokých zářezů, čímž vznikl výrazný údolní amfiteátr Pětipotočí, vymezený dílčími rozsochami (např. Koňský hřbet a Uhlisko), zabíhajícími do údolí Moravy. Na Sušině se Východní hřbet štěpí do dvou větví, oddělených údolím Prudkého potoka. Hlavní část hřbetu pokračuje k jihozápadu a od vrcholku Podbělky (1308 m) se znova dělí, tentokrát díky údolí Malé Moravy. Západní temeno Podbělky, skloněné do údolí Moravy, pokrývají kamenná moře a zajímavostí bočního údolní Kamenitého potoka je i pozoruhodný „mramorový kras“ s Patzeltovou jeskyní.
Ani Podbělkou však „štěpení“ Východního hřbetu nekončí. Poblíž Slamníku neboli Sviní hory (1232 m) totiž údolí Mlýnského potoka vyčleňuje další dvě rozsochy. Východnější (mezi kótami Chlum 1118 m a Maliník 796 m) je převážně úzká a posetá soustavou betonových pevnůstek předválečného opevnění, západnější rozsocha klesá od Slamníku, přes Slaměnku a tzv. Selské vrchy. Díky lanovkám, sjezdovkám, známé Stezce v oblacích i dalším objektům a zařízením v areálu Dolní Morava se tato část pohoří stala jedním z nejvýznamnějších sportovně rekreačních středisek celého Pardubického kraje.
Vraťme se však ještě ke dvěma nejvýraznějším odnožím Východního hřbetu. Pod Sušinou od něho údolní amfiteátr Prudkého potoka vyčleňuje Tetřeví hřbet (Tetřeví hora 1251 m, Šindelná 1195 m), jehož východní svah se sklání k obci Hynčice s lyžařským areálem a novou rozhlednou na Štvanici (866 m). Od Podbělky zase údolí Prudkého potoka a Malé Moravy svírají poměrně dlouhou rozsochu (1245 m), někdy nazývanou podle zdejší lesnické chaty Babuše. Vybíhá přes Souš (1225 m) a za významnou turistickou křižovatkou U sedmi cest a sedlem Čtyři rohy se tento hřbet vzedme do do nejjižnější partie v masivu Králického Sněžníku – Srázné (1093 m a 1074 m). Pro charakteristický tvar se jí říká též Sviní hora a výrazně dominuje jihovýchodnímu prahu pohoří s vesničkami Vysoká a Vojtíškov.

Hraniční hřbet – Dziczy Grzbiet
Tato severovýchodní rozsocha Králického Sněžníku, z našeho kraje už poněkud odlehlá, je po celé délce 7,5 km sledovaná státní hranicí a rovněž polskou zeleně značenou cestou. Podle Hraniční hory (968 m) je obvykle uváděna jako Hraniční hřbet, na polských mapách též Dziczy Grzbiet, tedy Kančí či Sviní hřbet. Jihovýchodně od vrcholku pohoří začíná kótou Sadzonki (1230 m), klesne do Stříbrnického sedla a pokračuje nad hlubokými a úzce sevřenými roklemi (Lej Wielki, Lej Średni a Głeboka Jama), protékanými zdrojnicemi Kamienice. Střídavě k východu a severu pak přejde již zmíněnou Hraniční horu a za Rykowiskem (947 m) a Płoszczyniecem (847 m) sestoupí do Kladského sedla (815 m), oddělujícího Králický Sněžník od Rychlebských hor.

Na polské straně Sněžníku
Výhradně už součástí polského území jsou dva táhlé hřbety – Severní a Severovýchodní – oddělené hlubokým údolím Kleśnice. To patří k hojně využívaným východiskům do pohoří ze severní strany, kde skrývá i významnou přírodní zajímavost – někdejší mramorové lomy s turisticky přístupnou Medvědí jeskyni. Od Severního hřbetu se poblíž Schroniska Śnieżnik odklání ještě krátká, ale nápadná rozsocha Sredniak (1210 m), vymezená pramenným tokem Wilczky. Severní hřbet bývá často označován též jako Żmijowiec, a to podle jedné ze zdejších výraznějších kót (1153 m). Prochází tudy červeně značená hřebenovka, při které mineme řadu členitých skalních útvarů, z nichž za pozornost stojí zejména skupina amfibolitových Mariánských neboli Nowowieských skal. Na severu hřbet vrcholí z daleka nápadnou Czarnou Górou (1204 m) s dřevěnou rozhlednou na vrcholku, telekomunikační věží a soustavou vleků a sjezdovek, spadajících strmým severovýchodním svahem k lyžařskému středisku Sienna. Severní temeno sněžnické Černé hory se sklání do turisticky a dopravně významného sedla Puchaczówka (864 m), přecházeného silnicí z Kladské Bystřice do Sienné a lázní Lądek Zdrój. Nad kdysi sklářským městečkem Stronie Śląskie pak hřbet končí návrším s kótami Rudka (960 m), Janowiec (883 m) a Kryżnik (710 m).
Poslední „sněžnickou rozsochou“ na polském území je Severovýchodní hřbet. Volně navazuje na severní temeno Králického Sněžníku a od kóty Stroma (1166 m) se odklání k severovýchodu, kde nad obcemi Kletno a Bolesławów vrcholí výrazným horským hřbetem Mlyńsko (990 m). Tyto partie však už příliš navštěvované nejsou a z větší části se jim vyhýbá i turistické značení.

GPS souřadnice: 50.1542178N, 16.8516219E

Autor: Jan Vítek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2020


Pásmo Králického Sněžníku od Adamu. Foto autor
Pohled ze Stromy na hřbet Żmijowiec a Czarnou Góru. Foto autor






Předchozí článek: Chaty turistů na Luckém a Suchém vrchu
Následující článek: Na Králický Sněžník


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Typické domky ve vesničce LANŠPERK nacházející se pod stejnojmenným hradem.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK při pohledu od kláštera Hedeč u Králík.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Městská věž v JEVÍČKU.

PARDUBICKO: Příhrádek v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml