Sdružení přátel Pardubického kraje

Národní kulturní památka v Poličce


31. 07. 2009 V sobotu 7. června 2008 proběhla v historickém sále barokní radnice oslava s besedou prohlášení radnice a souboru soch na Palackého náměstí v Poličce za Národní kulturní památku. V České republice se nachází takovýchto památek pouze 236, z toho v Pardubickém kraji 7 – zřícenina hradu Kunětická hora, zámek Slatiňany, hřebčín Kladruby nad Labem, pietní území Ležáky, pietní území Zámeček v Pardubičkách a v bývalém Svitavském okrese zámek v Litomyšli, ke kterému přibyly 28. dubna 2008 výše uvedené objekty v Poličce.

Historická barokní radnice, stojící uprostřed lichoběžníkového náměstí, jejíž převážná část prostor dnes slouží jako Galerie Městského muzea v Poličce, svému původnímu účelu, správě města, přestala sloužit roku 1941. Zahledíme-li se do historie, zjistíme, že na tomto místě stála radnice údajně již v druhé polovině 14. století. V knize Věnné město českých královen Polička autorů Stanislava Konečného a Jindřicha Růžičky, vydané roku 2001, o těchto nově prohlášených památkách nacházíme následující: „Podobu původní radnice známe pouze z nejstaršího vyobrazení Poličky z let 1711–27, neboť byla zbořena na počátku její barokní přestavby v roce 1739. Byla to patrová kamenná budova s věží v severozápadním nároží, která se – ve zdivu vysoká zhruba 30 metrů – bez většího narušení zachovala až do současnosti, neboť ze všech byla stran obestavěná budovou barokní radnice. Dobu stavby gotické radnice lze přibližně určit před rok 1360, čemuž neodporuje ani rozbor architektonických prvků dochovalé gotické kaple.
Na jejím místě byla v letech 1739–44 postavena radnice nová, barokní. Jejím projektantem byl pravděpodobně František Maxmilián Kaňka, který ji navrhl jako monumentální dvoupatrovou budovu palácového typu s mansardovou střechou a věží. Fasády jsou v přízemí členěny pásovou rustikou, přes obě horní patra běží pilastry s kompozitními hlavicemi, na všech čtyrech stranách jsou nízké trojúhelníkové štíty, na nich byly původně městské znaky (dnes zachován pouze znak nad východním průčelím). Nad okny přízemí a druhého patra jsou reliéfní štukové mušle, nad okny prvého patra jsou pod dynamicky zvlněnými nadokenními římsami v bohatém štukovém dekoru umístěny symetricky řazené individuální busty a masky – busty portrétního a masky karikaturního charakteru (busta v ose východního průčelí údajně zobrazuje tehdejší císařovnu vdovu Alžbětu Kristinu, jediná zvířecí maska, hlava jelena – v ose západního průčelí – má nepochybně vztah ke štukovému rámu v přízemí, pod ním, do roku 1785, stával pranýř – nad pranýřem umístěný zvonek oznamoval uzavírací dobu hospod, požární poplach i vedení provinilce na pranýř). Vchod do radnice je na východní straně, nad vchodem je vysunut malý balkónek. Všechna tři podlaží mají v zásadě stejný půdorys, přízemí je klenuté, patra plochostropá, střed budovy zabírá již zmíněná věž, v severozápadním rohu prostupuje prvé a druhé patro unikátně zachovalá radniční kaple s původní výzdobou z roku 1751, zasvěcená sv. Františku Xaverskému – oltářní obraz (sv. František Xaverský křtí pohany) a nástropní freska (Apoteóza misionářské činnosti sv. Františka Xaverského v Brazílii, Indii a Japonsku). Po stranách oltáře stojí dva jezuitští světci (sv. František Borgiáš a Ignác z Loyoly) od Řehoře Thényho a na stěně ve výklencích visí čtyři obrazy svatých (sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Barbora a sv. Kateřina). Kalvárie na malé tumbě v bočním výklenku vyřezal Jiří Pacák kolem roku 1730.
Původní barokní cibulovitá báň, zničená za požáru v roce 1845, byla obnovena roku 1916, kdy byl osazen i nový hodinový stroj, původní mansardová střecha pak v roce 1942. V roce 1994 byly v rekonstruované radnici instalovány a zpřístupněny stálé galerijní expozice Městského muzea a galerie (Staré umění na Poličsku, Obrazová galerie rodu Hohenemsů, Moderní umění na Poličsku, Bohuslav Martinů ve výtvarném umění).
Druhou kulturní památkou je Morový sloup na náměstí, vysoký 22 metry, byl vztyčen v letech 1727–1731, jako dík za ochránění města před morem roku 1713. Jeho architektonickou kompozici pravděpodobně navrhl přední český architekt František Maxmilián Kaňka, sochy vytesal Jiří Pacák z Litomyšle. Náklady na pořízení sloupu sice přesáhly 6 000 zlatých, což představovalo příjem města z poddanských dávek z celého panství za zhruba deset let. Polička však získala památku dodnes patřící k vrcholům barokního sochařství. V roce 1748 nechala městská rada morový sloup vyrýt a vytisknout technikou mědirytiny, jejíž autor Michal Rentz z Kuksu, dvorní rytec hraběte Šporka, zcela uchvácen o poličském morovém sloupu napsal, že “ v celém Českém království nemohu také říci, kde by se dal spatřiti nádhernější pomník”.
Půdorys sloupu tvoří stupňovitě zužující se trojúhelník s otupenými rohy. Podstavec obklopuje balustráda, na níž stojí sochy sv. Josefa, sv. Anny a sv. Jachyma. Ve výklencích spodního dílu podstavce jsou sochy sv. Václava, sv. Víta a sv. Floriána. Na bohatě profi lované římse nad nimi stojí sochy sv. Karla Boromejského, sv. Šebestiána a sv. Rocha a ještě výše jsou v kartuších tři mariánské reliéfy. Sloup je zakončen trojbokým štíhlým jehlanem pokrytým obláčky s andílky a sochou Panny Marie s aureolou dvanácti hvězd, stojící na půlměsíci a zeměkouli.
I ostatní sochy tvořící celý komplex na poličském náměstí jsou rovněž dílem již zmíněného autora morového sloupu Jiřího Pacáka. Na horní kašně z roku 1727 Palackého náměstí se nachází socha sv. Jiří a na dolní kašně z téhož roku socha sv. Michaela archanděla, ke které vytesal kašnu v roku 1750 kamenický mistr Jakub Müller z Poličky. Téhož roku, jako sochy na kašnách, vytesal Jiří Pacák na objednávku měšťana Václava Tichého sochu sv. Jana Nepomuckého nacházející se při jižní straně radnice.
V poslední době probíhají jednání o zařazení také věže kostela sv. Jakuba v Poličce s rodnou světničkou významného hudebního skladatele Bohuslava Martinů k těmto národním kulturním památkám.

GPS souřadnice: 49.71455N, 16.26570E

Autor: Bohumír Andrle
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009






Předchozí článek: (Téměř) zapomenuté pardubické firmy – druhá část
Následující článek: Rodný byt Bedřicha Smetany v Litomyšli


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml