Sdružení přátel Pardubického kraje

Navštivte rodný domek Prokopa Diviše na okraji Žamberka


06. 10. 2010 Na okraji města Žamberka při výjezdu směrem na Vamberk stojí po pravé straně nepřehlédnutelná roubená chaloupka s vysokým stožárem postaveným na louce opodál. Zde se nachází rodný domek teologa a vynálezce Prokopa Diviše.
V tomto domku se 26. března roku 1698 narodil manželům Haně a Janovi Divíškovým syn Václav. Žil zde se svými sourozenci do roku 1714, kdy umítá jeho otec a usedlost přebírá jeho starší bratr Jan. Václav odchází na studia jezuitského latinského gymnázia ve Znojmě. Zde došlo k přepisu jeho příjmení z DIvíšek na Diviš. Po absolvování středoškolského studia vstupuje jako novic do premonstrátského řádu v klášteře v Louce u Znojma. 30. listopadu 1720 skládá řeholní slib a přijímá jméno Prokop.

Loucký klášter mu poskytoval možnost studia teologie a filozofie na úrovni studia univerzitního. V září 1726 zde byl Diviš vysvěcen na kněze, roku 1729 jmenován profesorem filozofie a po roce profesorem teologie. V roce 1733 se stává se doktorem teologie. Poté je jmenován podpřevorem v Louce. V tomto období se usilovně věnuje studiu filozofie a přírodozpytu. Oba předměty rovněž vyučuje. Roku 1736 se ujal řízení farnosti v Příměticích u Znojma. Zde strávil téměř 29 let svého života.
Zde také věnoval všechny své volné chvíle pokusům hlavně s elektřinou. K tomu účelu si vlastnoručně vyrobil přístroj zvaný elektrum. Byla to skleněná koule, kterou si Diviš sám odlil. Koule byla upevněna na bukové hřídeli, jejímž otáčením se třela o polštář z telecí kůže a tím získával elektřinu. Vroce 1741 převzal Prokop Diviš na několik let úřad převora kláštera v Louce. I v této funkci prokázal velkou prozíravost a díky němu byl v době prusko-rakouské války zachráněn před zkázou loucký klášter. Po skončení války se vrátil Prokop Diviš zpět na přímětickou faru a tam pokračoval ve svých výzkumech. Již tehdy začal pozorovat, že blýskání a hřmění v mračnech za bouřky je asi ve velkém to samé co jsou v malém jiskry a praskot při jeho pokusech.
Pověst o jeho počínání se donesla brzy k císařskému sboru ve Vídni. Proto byl Diviš několikrát povolán, aby veřejně předvedl své pokusy císaři Františku Štěpánu Lotrinskému a Marii Terezii. Císařský pár byl pokusy se statickou elektřinou tak nadšen, že jej odměnil zlatými medailemi s podobenkami císaře a císařovny.
V roce 1753 byl v Petrohradě při pokusech za bouře bleskem zabit profesor Rychman. To vyprovokovalo Diviše, aby sepsal pojednání jakým způsobem by bylo možno bez nebezpečí elektřinu z mračen svádět. Postavil meteorologický stroj, který by beze škod rozptýlil elektrický náboj bouřkového mraku. Stalo se to na zahradě přímětické fary, kde nechal vztyčit 42 metry vysoký dřevěný stožár pobitý železným plechem. Stožár byl zabudován do silné opěrné konstrukce, byl upnut k zemi třemi silnými řetězy, které sloužily současně jako uzemnění. Na konce řetězů umístil Diviš železné kužely obsypané železnými pilinami a zakopané hluboko do země. Korunu stěžně tvořily stovky hrotů umístěné v třinácti krabicích vyplněných železnými pilinami. Krabice byly upevněny na kolmých kovových stojáncích na zkřížených vodorovných ramen. Tak byl dne 15.6.1754 poprvé zkonstruován na půdě přímětické fary zemněný bleskosvodů. Diviš potom konal při každé bouři řadu pozorování, vedl o nich zápisy.
V roce 1759 postihlo celou střední Evropu veliké sucho a samozřejmě i Přímětice. Poštvaní vesničané se domnívali, že toto sucho zavinil Divišův bleskosvod a tak v březnu roku 1760 Přímětičí za pomoci lidí z okolních vsí vnikli do zahrady a uvilnili zemnící řetězy. Noční vichřice dokončila dílo zkázy. Konstrukce bleskosvodu skončila v kůlnách kláštera. Ještě začátkem 19. století se zde nacházely zbytky bleskosvodu. Příští rok, kdy kraj postihlo mnoho bouří, přišli Přímětičtí prosit Dviše, aby bleskosvod znovu postavil.
Diviš prováděl experimenty také v oblasti využití statické elektřiny pro léčebné účely. Zajímalo ho, zda některé neduhy jako různé formy ochrnutí, revmatismus a svalové křeče dokáže léčit. Své pacienty přijímal v Příměticích na faře. Každá léčba měla trvání asi 15 minut a síla pole byla individuálně stanovena podle tlaku pacienta. Jen těžko se dnes dopátráme přesného počtu léčených. Víme jen, že když o svých elektroterapeutických zkušenostech informoval Akademii věd v Petrohradě a lékaře Jana Antonína Skrinciho, udává, že vyléčil celkem 50 nemocných. Jeho léčení prý probíhalo tak, že na podstavec s dobře vysušeného bukového dřeva s hranami opracovanými do kulata byla postavena deska na speciálních nožkách pokrytá vlněným koberečkem a paka na ni na židli posazen nemocný. K elektrizování Diviš používal kovové tyčky opatřené kuličkou a zasazené do dobře izolované rukojeti. Tyčka byla spojena vodičem se zdrojem elektřiny a kuličkou se léčitel dotýkal nemocného. Choroby ušní, nosní a krční léčil ještě lépe uzpůsobenou tyčkou.
Prokop Diviš nebyl je n vědec zabývající se fyzikou. Byl i nadšeným hudebníkem. Vyvrcholením zájmu Diviše v této oblasti byla konstrukce vlastního hudebního nástroje. Předchůdce elektrofonických varhan. Svými výkony oslnil celou tehdejší východní Evropu. Současníci Prokopa Diviše uznávali tento hudební nástroj zvaný Denis Door za vynález budoucnosti. Měl 790 kovových strun, 3 klaviatury, trojí pedálový systém a byl napojen na elektrickou energii z laydenské láhve. Byl schopen vyluzovat zvuky všech nástrojů strunných i dechových, dokázal zastoupit celý orchestr.
Po smrti Diviše byl Denis door odvezen do louckého kláštera. Tam jej v roce 1784 uviděl a uslyšel sám císař Josef II. Při konfiskaci kláštera byl hudební nástroj odvezen ke dvoru i s mnichem Norbertem Vieserem, který ovládal hru na tomto divu hudební mechaniky. Loucký mnich se poté stal dokonce majitelem nástroje a koncertoval na něm s velkým úspěchem ve Vídni a Prešpurku. Zde však mizí veškeré zprávy o něm.
Diviš prováděl také pokusy s elektrizací rostlin. Zjistil, že elektřina má příznivý a rozhodující vliv na klíčení a růst rostlin. Život Prokopa Diviše končí v klášteře v Louce u Znojma dne 21.12.1765. Právem je dnes Prokop Diviš řazen mezi vědce světového významu. Život a dílo tohoto významného teologa, přírodovědce, filozofa a léčitele v jedné osobě připomínají stálé expozice nedaleko fary a na základní škole v Příměticích u Znojma a také v Žamberku.
V rodném domku Prokopa Diviše návštěvníci mohou shlédnout například řez částí Prokopova bleskosvodu, ukázky, jakým způsobem probíhala léčba elektrickým nábojem, ale i listiny spojené s Prokopem Divišem.Zejména se zde však nachází rodná světnička Prokopa Diviše, která je zařízena ve stylu první poloviny 18. století a i když zde není příliš originálních předmětů z Divišova života, naleznou zde návštěvníci ukázky toho, jak probíhal život na českém venkově v 19. století. Návštěvníci zde tak mohou například poznat, jakým způsobem se tehdy svítilo, jak se vyráběl tvaroh, nechybí ani ukázky tehdejší zemědělské techniky. Proto je rodný domek Prokopa Diviše častým místem školních výletů, ale také exkurzí za poznáním života našich předků.

GPS souřadnice: 50.09462N, 16.44593E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2010






Předchozí článek: Českotřebovská Javorka nabízí prostor pro odpočinek
Následující článek: P. Tadeáš Hűbl, slavný čermenský rodák


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml