Sdružení přátel Pardubického kraje

Nová národní kulturní památka - kostel svatého Jakuba Většího v Poličce

kostel svatého Jakuba Většího v Poličce

22. 02. 2011 Jakubská věž v Poličce, v jejíchž výškách se ztrácela hudba varhan a kterou právě tak rozechvíval hlas zvonů jako skučení drsného severáku, byla místem, kde poprvé přistoupila k Bohuslavu Martinů poezie. Vždyť ta hudba i hlas zvonů procházely jeho srdcem. Všechno, co se v jeho raném věku v tomto prostoru dálo, zůstalo nesmazatelně zapsáno v jeho podvědomí a odráží se později v jeho tvorbě.
Ta cesta od první hračky, jíž byla dvě polínka, která v dětské představivosti proměnil ve smyčec a housle, až k onomu prvnímu koncertu na věžním ochozu, kde maličký Bohuslav Martinů tančil v rytmu bubínku, který mu tatínek koupil dole na poličském jarmarku, to už je předzvěst jeho tvůrčího života.
/Miloslav Bureš: Špalíček z jasanu/

Přijíždíme-li do Poličky, kdysi královského věnného města, vklíněného do kopců Českomoravské vrchoviny, již z dáli nás vítá věž děkanského chrámu svatého Jakuba Většího, rodiště Bohuslava Martinů.
Polička byla založena roku 1265 králem Přemyslem Otakarem II. V zakládací listině města sice nenacházíme zmínku o kostele, ale je více než pravděpodobné, že již zde kostel stál. Kostel, jehož podobu neznáme, byl jistě od počátku nadán farními právy a obklopen hřbitovem. Poprvé je výslovně zmíněn až v listině Jana Lucemburského z roku 1321, v níž král odevzdal patronátní právo ke kostelu královně vdově Elišce Rejčce (+ 1335), jíž náležely i důchody z Poličky jakožto věnného města. Zmínku o prvním duchovním při tomto chrámu Petru Herbortovi nacházíme v roce 1324.
Druhý kostel, jehož podobu již známe, byl pravděpodobně vystavěn na místě původní v 60. - 80. letech 14. století a existoval až do onoho osudného požáru celého města roku 1845. Zprvu se město snažilo ohněm poškozený chrám opravit, ale po ohledání zdiva roku 1851 c.k. vrchním zemským inženýrem Antonem Ignatzem Wachem (1803-1883) a stavitelem Franzem Schmoranzem starším (1814 - 1902), kteří se podíleli také na stavbě nové budovy, bylo rozhodnuto o rozsáhlejší demolici stavby, která byla větší než se původně plánovala a došlo prakticky k demolici celého kostela, ze kterého zůstala zachována jen pata kněžiště.
Základní kámen byl svěcen 14. července 1853 a osazen v pilíři na jihozápadním rohu nad podnožní římsu (poslední kámen - kytka fialy vpravo od hlavního vchodu - byl položen 5. října 1863). Novogotický trojlodní chrám, s pětibokým uzavřeným presbytářem, vystavěný v letech 1853 - 1865, na místě původního kostela z počátku 14. století, byl slavnostně posvěcen královéhradeckým biskupem Karlem Hanlem 1) 30. července 1865. Oslavy ve vyzdobeném městě byly spojeny se šestistým výročím založením města. O postupu novostavby a zúčastněných řemeslnících i umělcích jsme velice podrobně informováni z dochovalého soupisu nákladů. Celkové náklady činily 122 745 zlatých. Již z venku nás zaujme výtvarné řešení jednotlivých oken, z nichž každé je svým ztvárněním orginální. Barevná okna byla objednána v belgickém Lutychu. Málo známé, ale zajímavé pískovcové "kameny kajícníků", ve kterých pokání činící prsty hloubili důlky, najdeme u severního vchodu. Při vstupu do chrámu míjíme jeho práh, jenž určuje nadmořskou výšku 555 m. Dominantou interiéru je hlavní oltář s obrazy našich světců, dílo českého malíře a archeologa Josefa Vojtěcha Hellicha (1807 - 1880), který je také autorem oltářního obrazu Panny Marie v pravé boční lodi. Nad oltářem se majestátně tyčí socha patrona chrámu Páně svatého Jakuba, zhotovená českým sochařem Václavem Levým z kararského mramoru v Římě, kde ji papež Pius IX. posvětil 2). Apoštol drží v levé ruce rozevřenou knihu a ukazováčkem své pravice upozorňuje na citát: Fides si non habeat Opera mortua est in semet ipsa 3).
Dalšími pracemi Václava Levého jsou reliefy na mramorové kazatelně. V zadní části chrámu nás zaujmou dvě působivá sousoší z Pacákovy dílny (Pieta a Loučení Krista s Marií). Z dalších umělců, kteří přispěli k výzdobě chrámu patří český malíř Vilém Kandler (1816 - 1896), autor oltářního obrazu svatého Josefa v levé boční lodi a řezbář Eduard Veselý (1817 - 1892), jehož sochy krále Davida (žalmisty) a svaté Cecílie (patronky hudby) nalezneme u kruchty, dále vytvořil postavy k bočním oltářům a Kalvárii 4). Křížovou cestu, pořízenou roku 1887, maloval Jan Umlauf (1825 - 1916) z Kyšperka (dnes Letohradu). Ve střední části chrámové dlažby se nachází obdélníková deska zakrývající vchod do krypty (1734 - 1736), zbudované v 18. století děkanem Karlem Nepauerem 5), o níž se vypráví pověst, že při jejím hloubení se našel stříbrný poklad, za který byl pořízen zvon nazývaný Tichovský (podle konšela Tichého, který přispěl na jeho zhotovení) 6). Nejstarším zvonem je tzv. Medián 7), bezmála pět set let starý, který jako jediný přečkal požár města osudného roku 1845 i další pohromy v podobě rekvizicí, které postihly zvony do kostela pořízené roku 1863 a 1925. Roku 1983 k němu přibyly další čtyři zvony nové, ulité mistrem Josefem Tkadlecem z Halenkova. Ke kostelu patří také varhany. Pro svatojakubský chrám je zhotovil v roce 1914 poličský varhanář Karel Čápek (1883 - 1947). Jde o jeho jediný třímanuálový nástroj. Chrám byl restaurován v třicátých letech minulého století, kdy byl také instalován velký lustr nad hlavní lodí (dar Spořitelny, dílo Státní průmyslové školy v Hradci Králové). Za zmínku stojí, že jeho hvězdy musely být za války odstraněny. Při nedávné liturgické úpravě chrámového prostoru byl odstraněn, a není nikomu známo, kde se v současné době nachází. Celková délka kostela dosahuje 46 m (bez opěráků). Délka interiéru presbytáře je asi 19 m jako i délka lodi (19 m), šířka interiéru trojlodí je přibližne 20 m. Výška věže po střed makovice je asi 63 m ( k tomu navíc kříž asi 3 m vysoký). Podlaha věžního ochozu se rodnou světničkou Bohuslava Martinů se nachází ve výšce 37 metrů a vedle k ní 192 schodů. Hymnus k svatému Jakubu, skladba pro smíšený sbor, sola varhany a instrumentální doprovod napsaná v roce 1954, k níž Martinů připsal dedikaci: "Napsáno k památce našeho kostela v Poličce, jehož věž je spojena s mým dětstvím."
Historie této skladby je dosti dlouhá. Tehdejší poličský děkan P. Jaroslav Daněk (1916 - 1982) 8) měl v roce 1949 požádat Bohuslava Martinů prostřednictvím jeho bratra Františka (1880 - 1958) 9), zda by složil nějakou kantátu k apoštolu sv. Jakubu staršímu, patronu kostela, v jehož věži Martinů strávil podstatnou část svého dětství. Děkan Daněk je autorem textu; napsal jej v době, kdy byl uvězněn za pokus o přechod státní hranice s Rakouskem. Se zřetelem na místní podmínky dopracoval partituru a nastudoval poličský regenschori a učitel hudby Jaroslav Maděra (1923 - 1981). Premiéra skladby se uskutečnila v neděli o pouti 31. 7. 1955. Stalo se tradicí, že Hymnus se každoročně uvádí o poutní slavnosti. V roce 2004 byl PhDr. Pavlem Borským CSc. z Brna proveden stavebně historický průzkum kostela, iniciovaný muzeem na náklady města, který nově zhodnotil a popsal starý kostel a poprvé obšírně publikoval materiály o současném kostele. Usilovná práce je završena publikací POLIČKA Kostel svatého Jakuba (Pavel Borský, David Junek, Martina Muchová), která přináší řadu zcela nových poznatků. Publikace byla použita s laskavým svolením Městského muzea v Poličce k napsání tohoto článku.
V současné době probíhá rozsáhlá oprava věže a rodné světničky Bohuslava Martinů.
1) Karel Boromejský Hanl - sedmnáctý královéhradecký biskup 1831 - 1874
2) Pius IX. ( vl. Jménem Giovanni Maria Mastai-Ferreti) - jeho potifikát 1846 - 1878, více než 31 let ( 11 559 dní) je nejdelší v historii. Do Poličky byla socha slavnostně přivezena 28. prosince 1864 a osazena na hlavní oltář 4. února 1865
3) Víra bez skutků je sama o sobě mrtvá
4) Kalvárie (kredenční oltář), bývala v presbytáři na levé straně. Oltář zhotovený řezbářem Eduardem Veselým z Prahy , zaplatili a kostelu věnovali měšťané Jan a Terezie Friedlovi. Zhotovil také dnes již zničené apoštoly na pražském orloji, modely obrazů do zvonů na Smíchově (1883), práce na Olšanských hřbitovech (1879) v kostele Povýšení svatého kříže atd. Oltář pocházející z druhé poloviny 19. století při úpravě litugického prostoru byl rozebrán a jeho části se nacházejí na několika místech.
5)děkanem v Poličce 1721 - 1762
6) pravděpodobně Jan Tichý; zvon ulit roku 1747 Janem Zejdou ve Vysokém Mýtě, zničen požárem roku 1845
7) zvon odlil konvář Jiřík v Chrudimi roku 1511 (670 kg)
8) děkanem v Poličce 1946 - 1949, kdy byl zatčen a uvěžněn; po návratu z vězení se již do Poličky nesměl vrátit a tak dostal tzv."státní souhlas" k výkonu duchovenské služby ve Svratce, kde je také pochován. Po smrti Bohuslava Martinů udržoval přátelství s pí Charllotou Martinů.
9) malíř, studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze věnoval a se výmalbám kostelních interiérů

GPS souřadnice: 49.71357N, 16.26333E

Autor: Bohumír Andrle
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010






Předchozí článek: 100 (a více let) školy v Telecím
Následující článek: Navštivte Park Jana Palacha se stylovou kavárnou ve Svitavách


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Typické domky ve vesničce LANŠPERK nacházející se pod stejnojmenným hradem.

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: LITOMYŠLSKÝ zámek je zapsán na seznamu památek UNESCO.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml