Sdružení přátel Pardubického kraje

Pan Josef Schuch, dobrý člověk


23.04.2020 V rodinné historii byl občas označován jako Josef Schuch III. S manželkou Marií byl po dlouhá léta zahradníkem ve Zdechovicích. Čím byl výjímečný? Hlavně svým talentem, pracovitostí a houževnatostí. Kromě toho, že byl schopným zahradníkem (ve vytápěných sklenících ve Zdechovicích spálil 300 q koksu ročně a už začátkem března – na MDŽ, měl květiny k řezu), byl výborným houslistou, ale také fotografem. Tehdy se ještě fotilo na skleněné desky. V jeho případě to byly desky formátu 6x9 cm. Díky souhlasu rodiny můžeme dnes publikovat jeho snímky. Pro mě osobně název profese „zahradník“ a jméno Schuch (šuch) naprosto a zcela splývaly.

Trochu biografie. Pan Josef Schuch se narodil 09. 02. 1907 ve Zdechovicích. Jeho otec byl Josef Schuch zahradník a maminka Marie, rozená Vančurová ze Zdechovic z hospody čp. 5 (dnes obecní úřad). Obecnou školu vychodil ve Zdechovicích, měšťanskou pak v Týnci nad Labem. Tam se také naučil hrát na housle. Když mu bylo 9 let, zemřel mu otec. Po ukončení školy toužil být elektrikářem, ale protože všichni předkové i prapředkové byli zahradníci, musel se jít také učit zahradníkem. Vyučil se v zámecké zahradě u svého příbuzného v Cholticích. Po vyučení mu strýc vyjednal praxi ve školkách v Jezeří – v Ervěnicích, kde pracoval dva roky a kde se také slušně naučil německy. Po návratu domů založil ovocnou školku. Ve svých 26 letech se oženil s Marií Herodesovou, dcerou chalupníka Jindřicha Herodese ze Svobodné Vsi. V roce 1933 se jim narodil syn Josef. Postupně s manželkou budovali svoje zahradnictví až do roku 1956, kdy museli předat zahradu, rostliny i zařízení národnímu výboru. Ve své někdejší zahradě pracoval za pár korun jako vedoucí. Jeho zdravotní stav se horšil, zrušili mu živnost a přišla okupace. To už nemohl dále snášet. Zemřel 7.9.1968. Byl také výborným vesnickým muzikantem, hrál na housle a cello. V mládí byl zaníceným divadelním ochotníkem i milovníkem dobrého jídla. Byl, jak jme už uvedli, náruživým fotografem a díky tomu Vám jeho snímky můžeme přiblížit dobu, v níž žil. On i jeho manželka jsou pochováni v rodinné hrobce na hřbitově ve Zdechovicích.

Autor: Robert Chutic
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2020






Předchozí článek: Jaromír John a Pardubice
Následující článek: AUTOBUSOVÉ VÝLETY KLUBU PŘÁTEL PARDUBICKA V ROCE 2019 POKRAČOVALY


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Planetární stezka
Kozlovský kopec
První pardubické letiště
Patnáct horopisných celků



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ a budovou staré radnice z první poloviny 15. století.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Zadní trakt MORAVSKOTŘEBOVSKÉ radnice z konce 15. století

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml