Sdružení přátel Pardubického kraje

Pardubický špitál ve světle účtu z roku 1744 a jeho kontinuita


16. 05. 2007 Zřizování špitálů spadá do doby středověku. Z počátku se jednalo o instituce církevní povahy. Špitály se vyvinuly z útulků pro pocestné a poutníky. Byly útočištěm nejen pro nemocné, ale i pro chudé, sirotky apod. Od 12. století začaly být zřizovány z iniciativy měšťanů, panovníků a šlechticů. Péče o chovance v této době spočívala v poskytnutí oděvu, přístřeší a stravy. Špitály se snažily v rámci tehdejších znalostí poskytnout nemocným péči i po odborné stránce, jednalo se především o obvazování ran, dávání obkladů. O počtu chovanců ve špitálu vždy rozhodoval jeho zakladatel, ten určoval i komu má špitál poskytovat péči a v jakém rozsahu.1

Počátky špitálu v Pardubicích spadají do 1. poloviny 16. století. Roku 1510 založil Vilém z Pernštejna u kostela sv. Jana Křtitele špitál, který byl dle fundační listiny určen pro pět chudých. Do špitálu byli zpočátku přijímáni pouze chudí města, navíc o jejich přijetí rozhodovalo i náboženské zaměření. Rokem 1515 se datuje rozkaz Viléma z Pernštejna, aby do špitálu byl přijat jakýkoli chudý bez rozdílu vyznání. Roku 1554 rozšířil Jaroslav z Pernštejna Vilémovo nadání na 12 osob a nařídil, aby bylo špitálu z pernštejnské komory vypláceno 21 kop míšeňských grošů. Špitál měl především funkci azylu pro nemocné a přestárlé, kteří neměli potřebné rodinné zázemí. Budova špitálu byla jednopatrová. Do špitálu byli přijímáni chovanci pouze se souhlasem města. Nepobývaly zde pouze nemajetné osoby, ale i osoby majetné, které ve své závěti neopomněly špitálu něco odkázat.2
Správa majetku špitálu byla oddělena od vlastní péče o chovance. Finance přiděloval špitálu purkmistr města. Hospodářství vedl správce špitálu. Celoroční hospodaření bylo zaznamenáno ve špitálních počtech. Účty pardubického špitálu jsou uloženy v Archivu Národního muzea v Praze. Jedná se pouze o zbytky pardubického městského archivu, který byl z velké části skartován v 2. polovině 19. století. Kompaktně jsou dochována léta 1744 - 1753. Jeden účet špitálu, a to z roku 1737, je uložen v okresním archivu v Pardubicích.3
Účty jsou vedeny v jednotlivých účetních složkách, vždy za jeden kalendářní rok kromě účtu za rok 1744, který má dvě složky. První obsahuje měsíce leden až 14. duben, druhá duben až konec prosince. Důvodem tohoto rozdělení byla změna správce špitálu, původního správce Václava Marleho vystřídal Václav Fr. Richter. Špitálské účty byly patrně vedeny podle jednotné normy, protože, pokud všechny porovnáme, jsou téměř shodné.
V článku se chci zabývat analýzou roku 1744 a tím, jak byly hospodářství špitálu a péče o chovance ovlivněny vpádem pruských vojsk do této oblasti.
Rokem 1744 se datuje nový vpád Fridricha II. do Čech. Tato fáze vpádů je označována jako druhá slezská válka. Pruská vojska postupovala podobně jako při předchozím vpádu, ve třech proudech. Tažením třetího sboru, kterému velel maršál Schwerin, byl zasažen Broumov, Hradec Králové i Pardubice. Vojsko se při tažení utábořilo na tzv. Zeleném předměstí, které nebylo chráněno hradbami.
V těchto prostorách se rovněž nacházel pardubický špitál. Špitálský počet svědčí o následcích pobytu dvou regimentů pruského vojska. Vojsko si zřídilo tábor v prostorách špitálu a v prostorách jeho hřbitova. Špitální hospodářství díky vojákům přišlo o seno, slámu a dobytek.4 Rovněž vojsko spálilo špitálu všechno dřevo.5 Špitál musel dokonce vojsku poskytovat mléko.6 Špitál byl pak nucen tyto ztráty nahradit dokoupením vyrabovaných položek, což se pak projevilo ve vysokých výdajích za tento rok a také v nízkém zůstatku na účtu. Tento zásah jinak fungo-vání špitálu neohrozilo. Špitál se nadále staral o své chovance, poskytoval jim stravu, přístřeší a oděv. Stálými zaměstnanci špitálu byli šafář a jeho manželka. Šafář vykonával "celoroční služby, poněvadž na dobytek hovězí celou zimu dohlíží" a "řezanku řeže."7 Jeho manželka měla povinnost nemocné chudé pozorovat a opatrovat je.8 Nejednalo se o zdravotní péči, jak je chápána dnes, péče o chovance spočívala spíše v pravidelné stravě a poskytnutím přístřeší. Špitálníci podle Františka Rosůlka nosili ještě koncem 19. století oděv, který je odlišoval od obyvatel města a každý pátek chodili Pardubicemi s pokladničkou po domech, aby si vyžebrali peníz na přilepšenou.9
O "ústavním" obleku svědčí také prameny.10 Další službou poskytovanou špitálem bylo zajištění pohřbu na hřbi-tově u kostela sv. Jana Křtitele.
Z účtu vyplývá, že osoby žijící ve špitálu pravidelně do-stávaly pivo a různé "patoky". Dále jim byly pořizovány šaty a obuv. V roce 1744 bylo: "dne 13. Decembris 1744 dvanácti osobám chudým v špitále na fundati bydlících totiž mužským 5ti osobám za střevíce po 12zl. 15kr. a ženským po 45kr." 11 dáno. Tato zpráva svědčí o tom, že ještě v polovině 18. století špitál dodržoval fundaci Jaroslava z Pernštejna, který roku 1554 rozšířil původní fundaci pro 5 osob Viléma z Pernštejna na 12 osob.12 Strava chovanců měla základ v tmavém žitném chlebu. V době svátků dostávali chovanci světlý pšeničný chléb. Maso bylo v době půstu vystřídáno rybami. Při každém tlučení másla dostávali chovanci kus másla, další složkou jídelníčku chovanců bylo nadojené mléko, které se rozdělovalo v sobotu a neděli.13 V jídelníčku nechyběly ani různé druhy kaší.
Špitál měl zaručen každoroční příjem z nadace,14 jejíž výnos činil 53zl. 40kr., dále z tzv. gruntovních peněz, které byly vázány na nemovitostech, jež majitel odkázal. Další zdroje příjmu pocházely z prodeje věcí z vlastní produkce, především se jedná o peníze za prodej mléka, telat, obilí a "hojiva". Dalším příjmem špitálu byl ječmen, pšenice a žito. Obilí bylo pěstováno na špitálních polích, která se nacházela za sv. Markem a za "Babou"15. Vlastní produkce ale špitálu nestačila, a tak bylo třeba obilí dokupovat. Ze špitálních peněz se dále kupovalo maso, sůl, chléb, olej, dříví. Špitál užíval peníze také na údržbu vlastních budov, tyto položky najdeme v kolonce "Rozličná vydání." V mnou sledovaném roku to bylo: "vybílení světnice a kuchyně."16 Vydání představovaly i různé opravy inventáře špitálu např. oprava nádobí, 17 oprava řetězu u studny. Inventář špitálu byl kromě nezbytných oprav rozšiřován koupí. Ze špitálských peněz byly rovněž hrazeny správci psací potřeby pro vedení administrativy.18 Další náklady představovalo obhospodařování pozemkového majetku špitálu. Tyto náklady jsou chronologicky seřazeny. Zde se objevují i sezónní pracovní síly, jedná se vesměs o sedláky z okolí, kteří jsou v účtech jmenovitě uvedeni. V roce 1744 se v účtu vyskytují sedláci Jan Říha, Pavel Koubelka a Jan Nanka, kromě sedláků byli najati pacholci, jejich počet není uveden, tři mlatci a tři nádeníci na posekání luk.
Špitál přežil vpád pruských vojsk. Nepřežil ale reformy Josefa II., který roku 1781 vydal tzv. direktivní pravidla, ve kterých byly stanoveny zásady pro vybudování centrálních zdravotních ústavů v monarchii. Dle těchto pravidel se všeobecné nemocnice měly starat o chudé a osaměle žijící nemocné, rodičky a děti bez přístřeší měly najít útočiště v porodnicích, nalezincích a sirotčincích. Choro-bince se měly starat o práce neschopné, opuštěné a chronicky nemocné osoby.19
Špitál nebyl zrušen, nadále se v pramenech vyskytuje jako chudobinec. To znamená, že byl pravděpodobně transformován na ústav, jehož zřízení umožňovala direktivní pravidla.20 Hlavním úkolem chudobince byla péče o přestárlé či práce neschopné osoby. V lokalitě u sv. Jana Křtitele se chudobinec nacházel až do roku 1891, kdy začala výstavba chudobince v lokalitě "U Kostelíčka". Tento chudobinec dostal název "Nadační pernštýnský chudobinec." Nový chudobinec byl postaven nákladem 6500 zl.21 Starý pernštejnský chudobinec byl roku 1892 přestěhován od kostela sv. Jana do nového domu U Kostelíčka. V květnu téhož roku byli chovanci chudobince
u sv. Jana přestěhováni do nové budovy.22 Budova pů-vodního chudobince u sv. Jana byla zbourána, na jejím místě byl postaven dům čp. 420.23

Legenda:
1) O špitálech viz Ludmila Hlaváčková - Petr Svobodný, Pražské špitály a nemocnice. Praha 1999. Zde odkazy na další literaturu. Rovněž sborník vydaný Archivem hlavní-ho města Prahy zabývající se dějinami pražských špitálů viz Documenta Pragensia 7/1987.
2) Dějiny pardubického špitálu zpracovány viz František Rosůlek, Pardubicko - Holicko - Přeloučsko, I/II., Pardu-bice 1905, strana 130, Josef Sakař, Dějiny Pardubic nad Labem, díl II/1 s. 203 a díl II/2 s. 205.
3) Podrobnější rozbor účtů viz Jan Schwaller, Pardubický špitál (1737) 1744 - 1753 (rozbor účtů), Východočeský sborník historický 6, 1997, s. 183 - 202.
4)"Jakož tak léta přítomného 1744 dne 20. Octobris ne-přátelský vojsko pruské, zde na předměstí zelenobran-ském, dva regimenty, campirovalo a v témž špitále par-dubském a na krchově svůj logr , větším dílem husarů jest mělo, předně seno, slámu a jiné potřeby vyrabované a pošlý dobytek hovězí, /Čehož Bůh žel/ a to krav dojných, a jedno ostavce, všeho 6 kusů, násilím od téhož vojska nepřátelského pobraný jest přišlo." ANM, Sbírka F, kar-ton č. 117, rok 1744, April - Dec.
5) "Ittem za dříví sáhové, pro špitál 2 sáhy koupeno, [..]poněvadž dříví špitálské od vojska nepřátelského prus-kého, k spálení všechno přišlo [..] ANM; Sbírka F, karton č. 117, rok 1744, April- Dec.
6) Tamtéž.
7) ANM, Sbírka F, karton č. 117, rok 1744, April- Dec.
8) Tamtéž.
9) František Rosůlek, c. d. pozn. 4.
10) viz Jan SCHWALLER, Pardubický špitál (1737), s. 195.
11) ANM, Sbírka F, karton č. 117, rok 1744, April - Dec.
12) SOkA Pardubice, AM Pardubice, listina inv. č. 12, 1554 duben 2, Jaroslav rozšiřuje Vilémovo nadání ke špitálu z 5 osob na 12 a nařizuje, aby z jeho komory bylo špitálu vypláceno 21 kop grošů míšeňských.
13) "[..] mimo co se tak při každém tlučeni chudým po nějakým kuse dává, jako i také co v pátek a v sobotu to vše mléko, tak jak se nadojí chudým stejně skrze celý rok rozdělí [..]" ANM, Sbírka F, karton č. 117, rok 1744.
14) Původní pernštejnská finanční fundace byla postupem doby rozšířena o další peníze. Analýzou tohoto fenoménu se článek nezabývá. Myslím si, že by ani nebyla možná z důvodu torzovitosti pramenů. 15) Toto místo se mi nepodařilo identifikovat.
16) ANM, Sbírka F. karton č. 117, rok 1744, April - Dec.
17) ANM, Sbírka F. karton č. 117, rok 1744, Januar - Mart.
18) ANM, Sbírka F. karton č. 117, rok 1744, April - Dec.
19) Ludmila Hlaváčková - Petr Svobodný, Pražské špitá-ly a nemocnice, NLN, Praha 1999, s. 46.
20) O této "transformaci" neexistují žádné prameny, je pouhou domněnkou autorky.
21) SokA Pardubice, Memorabilien…, s. 704.
22) SokA Pardubice, Memorabilien…, 725.
23) Dnešní Mc Donald's.

Autor:
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007




Předchozí článek: Ptačí oblast Komárov
Následující článek: Židovský hřbitov v Litomyšli


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Typické domky ve vesničce LANŠPERK nacházející se pod stejnojmenným hradem.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml