|
| |
|
Patnáct horopisných celků Nad povrchovou mozaikou Pardubického kraje
16.01.2024 Povrch našeho kraje se se vyznačuje pestrou tvářnosti, od výrazných pohraničních pohoří, přes zvlněné vrchoviny a pahorkatiny, až po polabskou rovinu. Výškové rozpětí, tedy rozdíl mezi nejvyšším bodem na vrcholku Králického Sněžníku (1424 m) a nejníže položeným místem (200 m n. m.) při odtoku Labe do Středočeského kraje, zde dosahuje druhé nejvyšší hodnoty v rámci České republiky. Větší je díky Krkonoším pouze v sousedním Královéhradeckém kraji. Povrch území České republiky geografové dělí do mnoha horopisných (přesněji řečeno geomorfologických) jednotek – od největších zvaných provincie, přes tzv. soustavy (a jejich podsoustavy), celky (s jejich podcelky), až po docela malé okrsky. Ze čtyř provincií na území ČR zaujímá největší rozlohu Česká vysočina, jejíž součástí je i náš kraj. (Provincie Západní Karpaty vyplňuje pouze východ republiky a zbývající dvě – Středoevropská nížina a Západopanonská pánev – zasahují ze sousedních států jen nepatrnými výběžky.) Názvy některých jednotek jsou všeobecně známé a dávno užívané, v řadě případů však geografové při sestavování geomorfologického členění státu (zejména ve druhé polovině minulého století) museli přikročit k zavedení názvů nových, které se dosud vžívají. Týká se to i geomorfologických celků, což jsou jakési „základní kameny“ povrchového členění, např. jednotlivá pohoří (Orlické hory, Králický Sněžník atp.). Na povrchové mozaice našeho kraje se podílejí 3 ze šesti geomorfologických soustav České vysočiny a jejich součástí je 6 podsoustav a 15 celků (jejichž názvy jsou v následujícím textu psány tučně). Krkonošsko-jesenická soustava (se 6 celky) zaujímá hornaté severovýchodní a východní partie kraje, Česko-moravská soustava (s 5 celky) zvlněný jih a Česká tabule (se 4 celky) vyplňuje střední a severozápadní část kraje. Všech 15 celků však Pardubický kraj sdílí i s kraji sousedními, byť některé tam zabíhají jen malým územím (např. Železné hory), u jiných celků je to zase naopak. Hornatý severovýchod kraje Už název Krkonošsko-jesenická soustava napovídá, že jde o území převážně hornaté a na povrchu našeho kraje se uplatňuje dvěma podsoustavami – Orlickou a Jesenickou. Součástí Jesenické podsoustavy je nejvyšší horopisný celek našeho kraje Králický Sněžník, (1423,7 m), který je zároveň třetím nejvyšším pohořím v ČR a druhým nejvyšším v Čechách. Vrcholek je ještě „navýšený“ 33,5 m vysokou věží rozhledny a také řada dalších míst na táhlých hřbetech zde přesahuje tisícimetrovou nadmořskou výšku (např. Malý Sněžník, 1326 m, Sušina, 1321 m atd.). Údolí horního toku Moravy odděluje od Králického Sněžníku druhý nejvyšší celek v našem kraji Hanušovickou vrchovinu, vrcholící kótou 1003 m na Jeřábu, přecházenou též hranicí Olomouckého kraje. Území této převážně moravské vrchoviny je poměrně rozlehlé a proto ještě rozdělené do řady podcelků. Z nich do našeho kraje zasahuje pouze Branenská vrchovina s již zmíněným Jeřábem (s prameništěm Tiché Orlice) a pásmem Hedečských vrchů. Součástí Jesenické podsoustavy je rovněž převážně už moravský celek Zábřežská vrchovina s vyhlídkovým Lázkem (714 m) východně od Lanškrouna . Od Jesenické podsoustavy je mezihorským celkem Kladská kotlina (respektive podcelkem Králická brázda) oddělena Orlická podsoustava, pojmenovaná podle východodočeských Orlických hor. Tento příhraniční geomorfologický celek se dělí do tří podcelků, z nichž nejrozsáhlejší i nejvyšší Deštenská hornatina (Velká Deštná, 1115 m) je už součástí Královéhradeckého kraje. Našemu kraji pak náleží podstatná část Mladkovské vrchoviny (Adam, 765 m) a celý východní podcelek Bukovohorská hornatina s dominujícími vrcholky – 995 m vysokým Suchým vrchem a Bukovou horou. Orlické hory přecházejí do „kraje“ protáhlým pásmem horopisného celku Podorlická pahorkatina. Od severu k jihu jej tvoří tři podcelky, pojmenované podle známých měst – Náchodská, Žamberská a Moravskotřebovská pahorkatina; v našem kraji se rozprostírají dvě posledně uvedené. K nejčlenitějším partiím Žamberské pahorkatiny patří Litický hřbet (Chlum, 603 m) nebo malebně zvlněná Dobroučská pahorkatina (Žampach, 546 m). Od Lanškrouna k jihu se táhne Moravskotřebovská pahorkatina, rovněž s několika nápadnými návršími, např. Hušákem (626 m), Dvorskou, Rychnovským vrchem aj. Zvlněný jih kraje Jih Pardubického kraje vyplňuje severní část Česko-moravské soustavy, především její podsoustavy Českomoravská vrchovina, na malém jihovýchodním cípku kraje též výběžek podsoustavy Brněnská vrchovina. Českomoravská vrchovina je zde nerovnoměrně zastoupena třemi celky. Z Hornosázavské pahorkatiny „k nám“ zabíhá jen úzký pruh při březích Doubravy u Třemošnice a Pařížova, zato Železné hory náležejí našemu kraji takřka bezezbytku. Jejich nižší, k severozápadu se zužující podcelek nese název Chvaletická pahorkatina, větším i členitějším podcelkem je Sečská vrchovina s nejvýraznějšími kótami Železných hor (U oběšeného, 737 m, Pešava, Vestec, Spálava, Lichnice atd.). Navazujícím celkem je Hornosvatecká vrchovina, respektive podcelek Žďárské vrchy, jehož rozlehlejší i vyšší partie jsou už součástí kraje Vysočina. Na území našeho kraje zasahuje jen část okrsku Borovský les (Bubnovaný kopec, 780 m, Rybenské Perničky aj.) a z Jihomoravského kraje k Bystrému a údolím Křetínky ke Svojanovu též výběžek podcelku Nedvědická vrchovina. Jen malým územím se na povrchu našeho kraje uplatňuje též podsoustava Brněnská vrchovina, a to severní částí úzkého celku Boskovická brázda (respektive podcelku Malá Haná, např. s Jevíčem a Městečkem Trnávkou) a také západním okrajem celku Drahanská vrchovina (s okolím Jaroměřic a Biskupic). Rovná i poněkud „nerovná“ Česká tabule Třetí a poslední geomorfologickou soustavou, podílející se na povrchové mozaice našeho kraje, je Česká tabule. Její dřívější název Česká křídová tabule napovídá, že na rozdíl od obou předchozích, převážně horských nebo vrchovinných soustav (tvořených hlavně rozličnými krystalickými horninami), se na její stavbě uplatňují zejména usazené horniny křídového stáří. Jejich vrstvy se na dně svrchnokřídového moře ukládaly ve vodorovné poloze, ale v důsledku následujících horotvorných procesů byly místy částečně zprohýbány. Česká tabule proto není všude ideálně rovná, ale zejména v okrajových partiích „zvlněna“ do pahorkatin až vrchovin. Na území našeho kraje se Česká tabule dělí do dvou podsoustav – Středočeské a Východočeské tabule. První uvedená k nám zabíhá ze Středočeského kraje jen malou částí celku Středolabská tabule, a to „cípkem“ podcelku Čáslavská kotlina k Ronovu nad Doubravou. Podstatně větší rozlohou se pak uplatňuje Východočeská tabule, dělená do tří celků. Největší je Svitavská pahorkatina, pojmenovaná podle města Svitavy, ale vyznačující se velkým územním rozpětím. To přesahuje až za jihovýchodní, severní i západní hranici našeho kraje a je proto poněkud kuriózní, že obyvatelé např. Rozhraní, Sopotnice a Chvaletic – tedy míst navzájem vzdálených téměř 100 km – žijí ve ve shodné horopisné jednotce… Je proto logické, že geografové Svitavskou pahorkatinu rozdělili ještě do tří podcelků. Nejčlenitější z nich je Českotřebovská vrchovina, vymezená na východě táhlým Hřebečským hřbetem a vrcholící na „prahu Vysočiny“ u Stašova 691 m vysokým Baldským vrchem (vyšší na České tabuli je jen severočeské Ralsko, 695 m). Oba další podcelky Svitavské pahorkatiny jsou už převážně rovinaté nebo jen mírně skloněné a na západních okrajích místy stupňovité. Osou podcelku Loučenské tabule (s městy Litomyšl a Vysoké Mýto) protéká Loučná, Chrudimskou tabuli pod severním úpatím Železných hor zase napříč protíná (přes Slatiňany a Chrudim) řeka Chrudimka. Severozápadní, převážně už rovinatou část našeho kraje vyplňují dva zbývající celky soustavy Česká tabule (respektive podsoustavy Východočeská tabule). Z celku Orlická tabule provází výběžek podcelku Třebechovická tabule střední tok Tiché Orlice k Chocni a Brandýsu nad Orlicí, větší rozlohou se vyznačuje Východolabská tabule se sníženinou Kutnětické kotliny, uprostřed níž se rozprostírá i krajské město Pardubice. Nad polabskou rovinu se zde zvedá jen nápadný „sopečný suk“ Kunětické hory (307 m), řečiště Labe u Chvaletic je zase nejníže položeným místem (ve 200 m n. m.) na území Pardubického kraje. Doporučená literatura: Balatka B., Kalvoda J.: (2006): Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie, Praha. Bína J., Demek J. (2012): Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky ČR. Academia, Praha. Demek J., Mackovčin P., a kol. (2014): Zeměpisný lexikon ČR, Hory a nížiny. Díl 1 a 2. MU, Brno. Faltysová H., Bárta F. a kol. (2002): Pardubicko. Chráněná území ČR, sv. IV. AOPK, EkoCentrum, Brno, Praha. Autor: Jan Vítek Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2023
Předchozí článek: Vynálezce ing. Jindřich Ressel (1829-1884), čestný občan Chrudimě Následující článek: První pardubické letiště Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
