Sdružení přátel Pardubického kraje

Po stopách Františka Antonína Mensiho v Bystrém

Rodný zámek A. Fr. Mensiho

08. 10. 2007 Hudební dílo Františka Antonína Mensiho, nedávno znovu objevené, se postupně dostává veřejnosti. Kva-litou a uměleckou úrovní se právem řadí do pokladnice české kultury. Následujícím článkem objasňujeme bysterským občanům skladatelův původ, rodinu a dobu, kdy otec Petrus Alexi pracoval ve službě generála Františka Rudolfa hraběte z Hohenemsu (1686-1756), držitele panství (fideikomisu) Bystré a lenního hrabství Ems ve Vorarlbersku. Napravujeme tím i nepřesnosti vyplývající z nedostatku historických materiálů. Kdy a kde vstoupil Petrus Alexi Mensi do služeb Františka Rudolfa, není známo, ale vzhledem k tomu, že generál pobýval dlouhou dobu v severní Itálii, posádkou v městě Pavia u Milána, lze se domnívat, že Petrus Alexi byl původem Ital. Strahovský bibliotekář Bohuslav Dlabač, jehož jedinečné dílo Allgemeines historisches Künstler - Lexikon z roku 1815 (nové vydání New York 1973) je dosud jediným zdrojem informaci, uvádí, že byl "původem Benátčan".

Generálu Františku Rudolfovi a jeho třetí ženě Františce Romaně de la Roche Hautfore et Soweile se narodila v roce 1733 dcera Marie Karolina (Charlotta) a v roce 1739 v Brně druhá dcera Marie Františka (Francisca), u jejíhož křtu stáli Maxmilian Benedikt Bidman, ředitel (vrchní hejtman) velkostatku Bystré, a jeho žena Terezie. Bylo to v době, kdy generál končil svou misi v Itálii, během níž postavil pro větší pohodlí rodiny a reprezentativnost svého stavu severozápadní křídlo bysterského zámku, tzv. panské, navazující na starý trakt. Hlavní sál vyzdobil podle svého vkusu medailony oděnců, portréty a znaky Hohenemsů s trofejemi a obrazy bitevních scén. Téměř neprodleně vstoupil do válečného konfliktu rakouské monarchie s pruským králem Fridrichem II. a již v roce 1741 bojoval se svými kyrysníky v první velké bitvě u Molvic ve Slezsku, Chotusic u Čáslavi a v dalších krvavých bitvách. Přesto se v průběhu slezských válek vracel do Bystrého, kam přenesl své hlavní sídlo, zvelebil hospodářství a dal postavit v lesích u Jedlové minerální lázně Goldbrunn (balneo Waldta).
Je pravděpodobné (nikoliv doložené), že generál si přivezl Petruse Alexiho z Itálie a učinil ho "hausmeistrem, lehrmeistrem", vychovatelem svých dcer. Vzhledem k tomu, že na domácí výchově šlechtických dětí se podílelo více školených pedagogů, musel mít Mensi jisté vzdělání, neboť byl také označován za "haupthausmeistra". Měl zřejmě jistou pozici u hraběcího dvora po celou dobu působení v rodině Františka Rudolfa až do jeho smrti v roce 1756.
Podle matričního záznamu uzavřel Mensi v roce 1746 v Bystrém sňatek s Barbarou Bidmanovou (Bittmannovou), jejíž otec skončil v předešlém roce svou službu u hraběte Františka Rudolfa. Odstěhoval se do stavení čp. 183 u Zámeckého rybníka, které postavil jeho tchán Matěj Roubíček, panský sládek. Ředitelem velkostatku se stal Jan Procházka, s jehož rodinou měli manželé Mensiovi přátelský vztah, neboť obě rodiny obývaly jihovýchodní zámecké křídlo, tzv. menší zámek, který sloužil úředníkům a služebnictvu, kde se narodily jejich děti.
Prvním dítětem Mensiových, narozeným 15. září 1747 v Bystrém čp. 1, byla Karolina Františka. Obě jména obdržela po hraběcích dcerách a kmotrou jí byla starší komtesa Marie Karolina. Druhé děvčátko se jmenovalo Anna Františka Josefa. Přišlo na svět 6. prosince 1748 a za kmotry jsou zapsáni hospodářský ředitel Jan a Josefa Procházkovi. Dne 5. února 1750 se narodila Františka Jana Antonie a měla kmotrovství na vysoké úrovni, dvanáctiletou komtesu Marii Františku a Jana hraběte Pachtu z Rájova, zámeckého hosta. Čtvrtým dítětem byla Josefa Jana Nepomucká, narozená 5. května 1751, s kmotrovstvím Jana a Josefy Procházkových. Pátým byl chlapec František Antonín, který spatřil světlo světa 28. března 1753 a za kmotry jsou zapsáni komtesa Marie Františka a kapitán Carolus Sönus (Shönus) z generálova regimentu. Křest vykonal kaplan František Josef Šebastiani v nové zámecké kapli Panny Marie, kterou pořídil František Rudolf a nad její vchod umístil plastický erb Hohenemsů s trofejemi. Posledním z Mensiových dětí byl Petrus, narozený 6. června 1755 a kmotrovskou dvojici tvořili Anton hrabě z Alt-Embsu (nejde o omyl?) a komtesa Marie Františka z Hohenemsu.
Manželé Mensiovi byli rovněž vyhledávanými kmotry dětí zámeckých úředníků. Stalo se tak v případě Anastázie Barbary, která se narodila manželům Procházkovým, a dalších. V matrice narozených nalezneme velmi zajímavý záznam. Čteme, že byli kmotry Magdaleně Barbaře, naro-zené dne 5. srpna 1756 Zuzaně a zámeckému správci Matyáši Zanderovi, třebaže v té době již pobývali na panství Kinských v Chlumci nad Cidlinou.
Dne 20. srpna 1752 zemřela v bysterském zámku oblíbená hraběnka Františka Romana de la Roche. Matriční zápis zní: "Byla obzvláště zbožná a příkladná i ve šťastné smrti. Odešla odevzdána Pánu." Byla pohřbena v kostele sv. Jana Křtitele, který dal postavit v dvacátých letech její manžel. Zůstaly po ní devatenáctiletá Marie Karolina a třináctiletá Marie Františka, které snad dočasně žily v nejmenovaném rakouském klášteře, ale posléze s otcem v Brně, kde působil jako vrchní zemský velitel na Moravě a obýval s dcerami rezidenci v budově zemského vojenského velitelství v Mečové ulici čp. 2.
V Brně dne 20. dubna 1756 zastihla Františka Rudolfa nenadálá smrt, která změnila život Mensiově rodině. Pohřební obřad se konal v chrámu sv. Petra a Pavla. Jeho tělo v cínové rakvi doprovodil do kaple sv. Jana Nepomuckého u Hartmanic Otec Langer, regent brněnského semináře. Uložení do hrobky se konalo 26. dubna a zú-častnila se jej šlechta, vrchnostenští úředníci, zástupci města a obcí a hojný počet lidu. Rakev s pozůstatky zesnulého spočinula po boku manželky Františky Romany a otce Jakuba Hanibala III. Dědičkami generálových mobilií a drahocenností i vyso-kých dluhů se staly dcery (osiřelé dívky). Byly svěřeny poručníku (subpresentu) knížeti Octavianu Aeneasu Pic-colominu z Arragony, polnímu maršálovi, velícímu gene-rálovi na Moravě a ve Slezsku, který však již 25. ledna 1757 zemřel. Poručníkem a ochráncem nezletilých dívek se stal František Josef svobodný pán Roden. Zda žily generálovy dcery v Brně nebo v Bystrém, se dosud nepodařilo zjistit.
Brněnský historik Christian d´Elvert uvádí generála polního maršála Františka Rudolfa v soupisu šlechtických dlužníků na Moravě. Marie Terezie jmenovala k řešení pozůstalosti a vyrovnání zadluženosti a soudních výloh Hochöblich-Kaiser-Königliches Tribunal im Marg-grafsthum Mähren. Věřiteli byla šlechta, města (včetně Bystrého) i soukromníci v Čechách, na Moravě a v Rakousku, ale i v italské Pavii. Petrusu Mensimu dlužil jeho zaměstnavatel neuvěřitelných 467 zl 32 kr, starému kyrysníku Härdtovi 20 zl. 36 kr, občanu Václavu Findejsovi z Bystrého 100 zl. atd. Soupis (inventář) hmotných věcí nabídnutých k dražbě obsahoval starožitnosti, 44 zlatých a 6 stříbrných medailí, uniformy, obleky, zbraně, kuřácké potřeby, porcelán, prádlo, ale i koně, vozy a další věci. Výtěžek z prodeje činil 5297 zl. 3 ? kr. Jak byly dluhy vyrovnány, není známo. Některé drahocennosti si odnesla dědička Marie Františka, ale největším odběratelem byl poručník baron Roden. Petrus Alexi Mensi si koupil pouze drobnosti: nějaký porcelán, lůžkoviny, teplé oblečení, vše v hodnotě kolem 30 zl.
Po generálově smrti převzal bysterský fideikomis a vorarlberský majetek jeho bratranec z mladší větve rodu František Vilém III.(1692-1759), velitel města a pevnosti Štýrský Hradec, který přijel do Bystrého v roce 1757. Měl dvě děti: Marii Rebeku Josefu (*1742) a Františka Aloise (*1747), ale Mensiho do svých služeb nepřijal a Petrus Alexi s rodinou se záhy z Bystrého odstěhoval do Chlumce nad Cidlinou na panství Kinských a do Křince u Nymburka.
Ani Mensiho chovankyně, generálovy dcery, nezakotvily v Bystrém, nicméně starší Marie Karolina se v roce 1760 ujala správy majetku. V následném sporu o dědictví neobstály a majetek připadl sestřenici, nezletilé Marii Rebece, provdané za generála Františka Xavera Harracha. Za nedospělou dceru vládla po dobu nedospělosti její matka Marie Valburka Rebeka, rozená hraběnka z Wagenspergu. Obě odmrštěné dědičky obdržely odstupné ve výši 50 000 zl. a zřekly se nároků na dědictví. Mladší Marii Františku si odvedl Jan František svobodný pán Kulhánek a jejím domovem se stal zámek Stekník u Žatce a Praha. Starší Marie Karolina se provdala za svobodného pána Johanna Baptistu de Vos, polního podmaršálka, odstěhovala se s ním do Bruselu a zemřela bezdětná v Luxemburgu. Stopa po Františku Antonínu Mensim, budoucím hudebním skladateli, tím v Bystrém končí. Bohumil Dlabač v Lexikonu uvádí, že "František byl hned od mládí veden k umění hudby a vzdělával se nejen ve svém rodném městě, ale i v Chlumci nad Cidlinou a Křinci". Lze přijmout domněnku, že se u tříletého chlapce projevovaly italské hudební geny. Po přestěhování rodiny do Prahy studoval filozofii a theo-logii a současně se vzdělával v hudbě. V roce 1776 byl vysvěcen na kněze a působil na panství Martiniců, kterým v 17. století náleželo také Bystré. Po celou dobu působení na farách ve Smečně, Kvílicích, Hobšovicích, Družci a v Pcherách, kde 28. prosince 1829 zemřel, byl činný jako učitel hry na housle a violoncello a hudební skladatel. Osobností a hudebním odkazem P. Františka Antonína Mensiho se zabývá Karel Procházka, badatel a dirigent hudebního souboru Chorus Carolinus, který v Bystrém nedávno přednesl několik Mensiho skladeb. Město Bystré je hrdé na svého rodáka, byť u nás prožil pouze tři roky svého nejranějšího dětství.

Prameny:
Moravský zemský archiv v Brně, H 150 (Šlechtické pozůstalosti)
Oblastní archiv v Zámrsku, matriky N 1598, Z 1610, O 1607
D´Elvert: Die Verschuldung des mährischen Adels im 18. Jahrhunderte. In: Notitzen Blatt 1877, č. 10, s. 82-83.
Gloser, Jaroslav: Hohenemsové v Bystrém, Měšťanská beseda 2000.
Procházka, Karel: Život P. Františka Antonína Mensiho (1753-1829), součást bakalářské práce..

Autor: Jaroslav Gloser st
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007




Předchozí článek: P.Josef Pardus
Následující článek: Znaky měst Moravskotřebovska


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: LITOMYŠLSKÝ zámek je zapsán na seznamu památek UNESCO.

PARDUBICKO: Hřebčín v KLADRUBECH NAD LABEM je jedním z nejstarších na světě.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml