Sdružení přátel Pardubického kraje

Přehrada Seč

Vyrovnávací nádrž Padrty. Foto: Miroslav Hrdlička

20. 03. 2009 "Voda Chrudimky plula svým korytem mile a vznešeně. Bylo však s podivem, jak rychle a mocně dovedla své vody zvednout, a to několikrát do roka, a způsobit zvláště na svém dolním toku značné škody. Jarní přívaly způsobovaly od nepaměti obrovské škody. Povodeň z 13. srpna 1880 byla skutečně nebývalá a ještě dnes jsou na domech v Chrudimi na několika místech značky, kam až voda v těchto dnech dosáhla. Právě tato povodeň byla impulsem k jednání o urychleném postavení přehrad na Chrudimce." (V. Zmek).

Přehrada Seč
Dnes Vás seznámíme s jedním zajímavým vodním dílem, které leží na řece Chrudimce u obce Seč. Jedná se o kamennou přehradu pojmenovanou podle zmíněné obce, která byla postavena v letech 1924 až 1935 ve skalní soutěsce ležící mezi zříceninami hradů Oheb a Vildštejn.
Důvodem k výstavbě přehrady byly opakované povodně s velkými škodami na Chrudimce zejména 15. července 1585, v červenci 1723, v srpnu 1734, 15. června 1804 a hlavně 13. srpna 1880. Tato velká povodeň urychlila jednání v úsilí vybudovat na řece Chrudimce přehrady pro zmírnění negativních účinků povodní. Toto úsilí vedlo teprve v roce 1904 po vydání zákona o úpravě vodních toků k rozhodnutí vybudovat nejprve přehradu u Křižanovic s doporučením vybudování další přehrady u Seče. Vlivem hlineckého poslance V. Adámka však byla nejprve v letech 1907-1912 vybudována přehrada Hamry u Hamru u Hlinska v horním povodí Chrudimky, poté přehrada Seč v letech 1924-1935 a až nakonec přehrada Křižanovice v letech 1948-1953, i když byla původně plánována jako první s jiným účelem a provedením. Tato přehrada ale byla vybudována již za účelem zásobení vodu a využití vodní energie. Vraťme se ale k přehradě Seč. Kromě účelu ochrany před povodněmi byla také budována pro účely využití vodní energie ve špičkové vodní elektrárně postavené posléze pod přehradou, dále k nadlepšení průtoků a k rekreaci a chovu ryb pro sportovní rybolov. Hráz vodního díla je gravitační, zděná z žulového kamene, je v koruně 165m dlouhá, vysoká 42m nad základovou spárou a 35,5m nad terénem, v základech je široká 33m a v koruně 6,8m, návodní líc je skloněn 1:0,076 a vzdušní líc 1:0,721. Hráz je zakřivená do oblouku o poloměru 150m, ale jedná se pouze o architektonický prvek, jelikož s klenbovým účinkem nebylo počítáno stejně jako u ostatních přehrad tohoto typu. Celkový objem tělesa hráze je 75 000m3. Žulový kámen se na stavbu dopravoval lanovkou ze 7,5 km vzdáleného lomu v Libkově u Nasavrk a bylo ho celkem přepraveno 120 000m3. Místní kámen se po provedených zkouškách jevil jako nepoužitelný. Lanová dráha dodaná z Rakouska i při ceně 4 200 000 korun představovala poloviční náklady, než kdyby se kámen měl dovážet povozy, jejichž provoz by byl stejně v zimním období velmi problematický. Hráz je situovaná do skalní soutěsky mezi zříceninami hradů Oheb na pravém břehu a Vildštejn na levém břehu v místech kde se Chrudimka prudce obrací od jihovýchodu k severovýchodu.
K vypouštění vody z nádrže slouží dvě základové výpusti o průměru 800mm a kapacitě 9,5m3/s a dvě výpusti o průměru 1500mm o kapacitě 32m3/s, které jsou osazené přímo v tělese hráze. Jejich vyústění nad vývarem je patrné při pohledu na vzdušní líc hráze. Na návodní straně jsou výpusti ovládány stavidly z koruny hráze a na vzdušné straně jsou uzavírány dvojicemi klínových šoupátkových uzávěrů, které jsou umístěny v manipulačním domku přímo pod hrázi nad vývarem.
K bezpečnému převádění povodňových průtoků je na přehradě vybudován boční bezpečnostní přeliv na levém břehu. Kóta přelivu je 489,0 m n.m. s délkou přepadové hrany 65m. Kapacita přelivu je 171m3/s při přepadovém paprsku 150cm odpovídající maximální hladině vody v nádrži s hloubkou vody u hráze 32m na kótě 490,5m n.m., při které ještě zbývá 1m rezerva ke koruně hráze. Voda z přelivu je odvedena přímým přemostěným kamenným korytem, po levém břehu dále kaskádou s 5 stupni a skluzem dolů a je zaústěná z boku zpět do koryta řeky.
Z hydrologických parametrů poznamenejme jen některé základní údaje. Plocha povodí k profilu hráze činí 216,15km2, průměrné roční srážky jsou 751mm, průměrný průtok je 2,35m3/s, dále minimální 0,04m3/s a stoletý 174m3/s. Celkový objem nádrže je 22,1mil. m3, z čehož je 1,5mil. m3 objem stálého nadržení, 14,2mil. m3 zásobní objem a celkový ovladatelný objem 19,0mil m3. Zatopená plocha při maximální hladině je 220,1ha a při zásobní hladině 166,8ha a vzdutí nádrže dosahuje délky 7km.
Přes hráz vede veřejná komunikace č. 343 ze Seče do Horního Bradla a Trhové Kamenice, po které je případně možné se přímo dostat na přehradu a k zaparkování je možné využít nedaleké parkoviště. Silnice byla budována jako první ještě před zahájením stavby přehrady v roce 1923. Samotná situace hráze a napojení komunikace je velice zajímavě řešeno. Komunikace od Seče (od restaurace Veselka) vede nejprve po mostě délky 18m přes odpadní koryto od bezpečnostního přelivu na levém břehu a dále skrze 38m dlouhý tunel vybudovaný ve skalním ostrohu pod zříceninou hradu Vildštejn, ze kterého vyúsťuje přímo na korunu hráze. Na levém břehu pak silnice pokračuje v pravém úhlu po pravém svahu k jihovýchodu pod skálou, na které je zachovalejší zřícenina hradu Oheb, ze kterého je nádherný rozhled na hráz a zejména přilehlé jezero s ostrovem a široké okolí. Vlastní stavba přehrady byla schválena 22. září 1922 Ministerstvem veřejných prací. Zhotovení zakázky vyhrála firma Ing. Vendelín Dvořák z Pardubic s nákladem 11 700 000 korun a projektantem stavby byl Ing. Jaroslav Ctibor ze Zemské komise pro úpravu řek. Slavnostní zahájení stavby se konalo 15. září 1924 a na tuto památku byla zřízena pamětní deska na zřícenině hradu Vildštejn. Stavba měla podle původních plánů trvat 5 let, ale jak je i dále uvedeno, tento časový termín nebyl dodržen. Nejprve byl budován most přes odpadní koryto bezpečnostního přelivu, který měl umožnit přístup na další místa stavby a dále se razil tunel ve skále pod hradem Vildštejn, který měl po dostavbě hráze navazovat přímo na její korunu. Pro převod vody přes staveniště byly zřízeny 2 dřevěné žlaby, které měly zajistit, že stavební jáma bude suchá. Pro usměrnění vody do žlabů byl vybudován v prostoru před hrází ochranný jez, který byl po dostavbě hráze opět odstraněn. Díky několika menším povodním byla však stavební jáma občas vyplavena vodou a bylo jí třeba odčerpávat a čistit. Současně se stavbou jezu již probíhaly práce na bočních zásecích pro zavázání vlastní hráze. 12. prosince 1927 započala stavba lanové dráhy, která byla dokončena 14. listopadu 1928, kdy začal její provoz s dopravní kapacitou 500kg kamene na jednom vozíku každých 7 minut. Díky ne zcela vyhovujícímu podloží hráze byla nejprve provedena injektáž do hloubky 10m řídkým cementovým mlékem a 23. května 1929 bylo započato zdění vlastní hráze. Na návodní líc hráze je použito hladké řádkové zdivo z opracovaných kamenů, zatímco vzdušní líc hráze je vyzděn z neopracovaných kamenů. Na samotnou stavbu bylo spotřebováno 1 400 vagonů písku a 3 000 vagonů cementu. Písek se také mlel přímo na místě stavby z místního kameniva pomocí parního mlýna, který byl v podstatě jedinou takovouto mechanizací použitou při stavbě. Cement se dovážel po železnici do Vápenného Podola a dále povozy přímo na stavbu. Ve vlastním tělese hráze v úrovni terénu pod hrází je vybudována revizní štola přístupná na svých koncích pomocí chodeb vyvedených na vzdušní líc hráze. 9. dubna 1932 došlo k požáru strojovny na straně Vildštejna, od níž vedl hlavní výtah na stavbu. Bylo třeba vybudovat novou budovu a pořídit nové stroje. V roce 1933 se osazovaly do hráze celkem troje výpustné potrubí, které vyrobily tehdejší akciové společnosti Škodových závodů v Plzni. Jednalo se o již výše popsané 4 základové výpusti, dále o jedno potrubí průměru 2 000 mm sloužící v budoucnu pro napojení přivaděče na elektrárnu, které je umístěné na levé straně a poslední potrubí pro vodárenské odběry, které bylo zřízeno pro případ, kdyby bylo třeba v budoucnu odebírat vodu z nádrže. V prosinci 1933 se práce probíhající již na koruně hráze blížily ke konci. Nádrž byla zkušebně v květnu 1934 napuštěna na polovinu kapacity a opět vypuštěna. Na podzim 1934 bylo již možno přes hráz přejíždět, 28. března se začalo s napouštěním a v květnu 1935 byla stavba zakončena a voda napuštěna na úroveň kóty zásobního objemu.
Jezero vzniklé pod zříceninou hradu Oheb změnilo celkový ráz krajiny a nikdo nepochybuje o tom, že určitě k dobrému. Z důvodu stavby bylo nutné z prostoru nádrže vykoupit 3 mlýny v Podohbí, Dolní Vsi a na Březinkách, 4 pily v Podohbí, Dolní Vsi, Rackovicích a Březinkách a cementárnu v Dolní Vsi, tírnu lnu v Podohbí a 13 usedlostí v uvedených obcích. Projekt přehrady také počítal s úpravou starého židovského hřbitova u Horní Vsi, který bylo třeba zabezpečit, aby nebyl zatopen. Nádrž zatopila 39ha orné půdy, 35ha luk a 92ha lesa. Zajímavostí také je, že vlivem vzdutí vody by došlo k přelévání vody z nádrže do sousedního povodí Doubravy přes Počátky a Zlatým potokem přes Třemošnici do Doubravy v místě sníženého předělu mezi Sečí a Hoješínem. Z tohoto důvodu byla vybudována dlouhá sypaná boční hrázka, která tomuto má zamezit. Tato hrázka je patrná v místě silnice odbočující v "Lipkách" směrem k Hoješínu. V minulosti před mnoha milióny lety dokonce tudy voda z horního úseku Chrudimky tekla dále do Doubravy, ale díky jevu známému z geologie došlo k tzv. říčnímu pirátství a voda byla erozí postupně svedena dolní Chrudimkou do dnešního koryta směřujícího na sever směrem na Chrudim a Pardubice. K vypouštění nádrže se přistupuje zpravidla pouze z důvodu nutných oprav. Za dobu existence dle doložených podkladů od roku 1935 byla nádrž vypuštěna pouze čtyřikrát a to 2. listopadu 1943 z důvodu havárie německého letadla, které spadlo nedaleko malého Ohebu, dále v roce 1949, kdy se obbetonovávala skála kolem Vildštejna až do úrovně přelivu z důvodů prosakující vody levým zavázáním hráze. V dubnu 1951 se nádrž vypouštěla z důvodu generální kontroly hráze včetně veškerých uzávěrů a v dubnu 1962 z důvodu výzkumu, který měl potvrdit vhodnost použití vody z nádrže jako pitnou a současně byla zabudována dvojice odběrného potrubí do hráze na pravé straně vedle spodních výpustí. Dále také vlivem sucha v letech 1983-84 a 1990 byl poloviční stav vody v nádrži cca o 8,7m níže vůči hladině zásobního objemu, kdy bylo dokonce možné jít na ostrov suchou nohou. Po dobu existence přehrady vlivem menších i větších povodní šla voda přes bezpečnostní přeliv cca 15x, z čehož zřejmě největší průtok byl v srpnu 1938 a červenci 1997. První velká voda v roce 1938 značně porušila kaskádový skluz přelivu a druhá vlna povodně v témže roce ho zcela zdemolovala a ten musel být kompletně obnoven.
V letech 1940 až 1947 byla také dobudována energetická část vodního díla. Špičková vodní elektrárna je umístěna 1,2km pod hrází v objektu na levém břehu Chrudimky. Elektrárna má jednu Francisovu turbinu s hltností 10m3/s a s využitelným spádem 36,6m. Instalovaný výkon elektrárny je 3 260kW a elektrárna je provozována po dobu několika hodin denně při energetických špičkách. Voda na elektrárnu je přiváděna ze samostatného manipulačního objektu pod hrází na levém břehu. Přivaděč vede pod skluzem bezpečnostního přelivu a dále převážně po povrchu. Jeho průměr je 2000mm a délka cca 1280m. Potrubí je uzavíráno na návodní straně hráze stavidlem v komoře a na vzdušné straně hráze rychlouzávěrem. Samotné potrubí je v délce 48,8m ocelové, 377,3m železobetonové a v délce 854,3m je dřevěné, které je provedeno z dýh 8cm silných, stažených ocelovými obručemi. I když provoz potrubí je značně komplikovaný, je stále funkční a jedná se o evropský unikát. Dřevěné potrubí bylo použito z důvodu předpokládané špatné únosnosti podloží. Potrubí je na konci zaústěno do věžové vyrovnávací komory o vnitřní výšce 36,8m a průměru 10m, který se v horní části rozšiřuje na 10,6m. Komora je vybudována z betonového zdiva opatřeným cihelným obkladem s tloušťkou stěn 0,5 až 0,8m. Komora slouží k vyrovnávání dynamických účinků vody proudící v přivaděči k turbině při náhlých změnách průtoku aby nedocházelo k poškození potrubí a soustrojí elektrárny. Věžový objekt komory je možné spatřit ve svahu na levém břehu těsně nad elektrárnou. Z komory je vyvedeno potrubí o průměru 1400 až 1800mm a délce 55,2m přímo k turbině elektrárny. Pro vyrovnávání nerovnoměrných průtoků v Chrudimce vlivem provozu špičkové elektrárny, byla vybudována v roce 1947 další nádrž s názvem Padrty cca 500m pod vyústění odpadu z vodní elektrárny, někdy označovaná jako Seč II. Jedná se o zemní přímou hráz délky 111m, s výškou 8m nad terénem, v koruně široká 3m a v základech 26m s přímým korunovým přelivem délky 30m, který není přemostěn.
Přehrada Seč je ve správě státního podniku Povodí Labe, konkrétně závodu Pardubice, ke kterému patří i přehrady Hamry a Křižanovice a dále přehrady Vrchlice a Pařížov, které byl věnován článek v předminulém čísle 4/2008. Na přehradě Seč se za dobu její existence vystřídalo celkem 6 hrázných, kteří pečlivě pečují o dnes již historické technické dílo. Nádrž vodního díla využívá Východočeský územní svaz Českého rybářského svazu, jako sportovní mimopstruhový revír, který je hojně navštěvovaný rybáři z okolí i celé republiky. Ovšem když se řekne nádrž Seč, nevybaví se nám pouze rybáři, ale zejména to, že se jedná o nejrozsáhlejší rekreační areál Pardubického kraje. Nádrž je využívána nejen ke koupání, ale i k řadě dalších vodních sportů. Však v některých obdobích letních měsíců bývá v okolí nádrže i 50 000 rekreantů. Tramping, který se po dostavbě změnil ve 40. letech na chatařskou horečku vedl k založení 5 chatových osad nebo oblastí. Jedná se o následující osady s rokem svého založení: Čáslavská zátoka 1936, Kamenná Obec 1938, Ústupky 1939, Horní Ves 1940 a Dolní Ves 1942. V těchto oblastech se po válce hojně rozšířilo množství chat, které dnes přesahuje počet 1300 a dále je zde řada hotelů, penzionů a kempů. Ostrov, který leží cca uprostřed nádrže pod skálou se zříceninou hradu Oheb, byl dříve obýván Junáky, zejména v letech 1943-46. Nedaleko ostrova je přírodní rezervace Oheb, která se rozprostírá na 26ha v okolí hradu Oheb byla vyhlášena v roce 1954 a předmětem její ochrany je smíšený suťový les s výskytem velkého množství plžů. Na nádrži také bývala kdysi provozována rekreační plavba. Nejprve v letech 1937-40 brázdila vody nádrže vyhlídková loď pro 10 pasažérů, kterou provozovala firma Rückl z Brádla a dále člun Kondor od roku 1958 až do úplného zákazu plavby motorových člunů z důvodu ochrany čistoty zdroje pitné vody. Vzhledem k tomu, že jednání o vybudování lávky v Rackovicích, která by sloužila obyvatelům k přechodu na druhý břeh, byla neúspěšná, tak Zemský výbor zakoupil 2 velké lodě pro převoz u Dolní Vsi. Tento fungoval od roku 1935, kdy posledním převozníkem byl p. František Dolejš, který převážel od roku 1945 do roku 1959 do zrušení převozu. Samotný důvod zrušení převozu byl zajímavý, jelikož tehdejší MNV v Hoješíně nenašel vhodného člověka, který by splňoval platné směrnice, a to být plavec a zdravotník. Kromě letních aktivit je nádrž také využívána i v zimě k bruslení nebo běžeckému lyžování, za předpokladu, že to meteorologické podmínky dovolují.
Přehrada a nádrž také zaujala řadu umělců a stala se součástí jejich děl. Uveďme zde například filmy: Na dobré stopě, Letadélko Káně, Káťa Kabanová a Robinsonka, spisovatelé: Marie Majerová a Vlastimil Křivohlavý a básníci: Karel Boušek, Jiří Zhor nebo Vlastimil Bálek.
Na tomto místě je také třeba si připomenout, že i díky své proslulosti má přehrada i nádrž velkou řadu obětí na lidských životech, která dnes čítá více než 50 lidských životů vyhaslých ať z důvodů různých neštěstí, nedbalostí, havárií nebo sebevražd, ale ve většině případů vodní dílo jako takové není na jejich vině. Také bych zde chtěl poděkovat a připomenout památku již zesnulému panu Vladimírovi Zmekovi z Hoješína, který byl kronikářem Sečské přehrady již od dob jejího vzniku a vytvořil obsáhlý archiv materiálů věnujících se historii, provozu a všemu dění kolem vodního díla, do kterého jsem měl možnost nahlédnout. Jestli pak se najde někdo další z okolí, kdo by se této záslužné činnosti ujal i nadále. Dnešní článek bych zakončil vřelou pozvánkou k návštěvě nejen přehrady ale i jejího širšího okolí, které má určitě co nabídnout, čehož je určitě i výše popsaná obliba rekreantů důkazem. Nashledanou u nějakého dalšího vodního díla.

Literatura:
ZMEK, Vladimír: Z historie Sečské přehrady, Soukromý archiv, Hoješín, 1990
TREJTNAR, Karel: Přehrady povodí Labe, Kruh, Hradec Králové, 1975
www.prehrady.cz

Tento článek byl podpořen projektem Ministerstva zemědělství ČR č. NAZV QH 71201 "Spolehlivost a bezpečnost vodohospodářských děl v měnících se klimatických podmínkách".

GPS souřadnice: 49.83890N, 15.65396E

Autor: Ing. Martin Horský, Ph.D.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009


Dřevěné potrubí elektrárenského přivaděče. Foto: Autor
Hráz. Foto: Ing. Jaroslav Kaňka






Předchozí článek: Kostel sv. Bartoloměje v Kočí
Následující článek: Všechno je jinak


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Klášter HEDEČ - poutní místo nedaleko Králík.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml