|
| |
|
Všechno je jinak
20. 03. 2009 Úvodní poznámka: Datum první písemné zmínky o obci Zdechovice je 1352. V roce 2007 však Římskokatolická farnost Zdechovice nechala vypracovat stavebně historický průzkum chrámu, z něhož vyplývá, že kostel ve Zdechovicích stál už ve 12. století, tedy o 200 let dřív, než se předpokládalo. Protože u nás kostel bez obce pravděpodobně neexistoval, lze se domnívat, že i historie obce je o hodně starší než se dosud uvádí. Vznik románského kostela ve Zdechovicích můžeme časově řadit do dob českého knížete Soběslava I (1125-1140) a jeho dětí, z nichž nejmladší Václav II český kníže z dynastie Přemyslovců (1137-1192) vládnul v l. 1191-1192. Pěkné, viďte?! Ing. Robert Chutic, starosta obce Zdechovice Jednou z dominant obce Zdechovice je stavba, ležící na západním okraji obce těsně u silnice na Kutnou Horu - kostel sv. Petra a Pavla. Mnozí ví, že se jedná o stavbu barokní asi z 18. století. Možná toho, koho alespoň trochu zajímá historie obce, napadlo, že dějiny kostela jsou ve srovnání s dějinami zámku kratší. Sice teď se jedná o dvě barokní stavby, ale první zmínky o obci a tvrzi, jsou ze 14. století. Je opravdu stavba kostela o tolik mladší než ta, za zámeckou zdí? Na tuto otázku nám dala odpověď studie s názvem Stavebně historický průzkum kostela sv. Petra a Pavla ve Zdechovicích (součást předprojektové dokumentace připravované obnovy kostela), kterou nechala zpracovat Římskokatolická farnost Zdechovice. A nové informace jsou opravdu zajímavé. Areál kostela je vymezen hřbitovní zdí. Půdorysná dispoziční podoba samotné stavby se skládá od východu na západ z presbytáře, proti němu rozšířené lodi mírně obdélného půdorysu a z věže, osově připojené k lodi na západě. Mezi severní stěnou lodi a východním křídlem stěny lodi je připojena sakristie, na protilehlé straně v symetricky totožné poloze pak předsíňka samostatného vchodu do presbytáře. Největším přínosem stavebně historického průzkumu je určitě zjištění, že barokní kostel z roku 1716 není novostavbou, ale zásadním rozšířením původní románské stavby. Toto je jasně patrné v prostoru mezi podlahou krovu lodi a rubem bedněné klenby na jižní obvodové stěně a přiléhajícím jihovýchodním nárožím. Tady se zachovala původní nenarušená interiérová úprava jižní stěny původní stavby s drobným štěrbinovým oknem s půlkruhovým záklenkem a oboustranně rozevřenými špaletami. Na stěně je patrné, kde končí původní omítka s vápennými nátěry a kde začíná nově provedený povrch v podobě hrubě nahozené omítky zakrývající nově vyzděné zdivo nad klenbou. Zdá se tedy, že ve výstavbě současného kostela je zachována kompletní hmota jižní a části východní stěny lodi staršího románského předchůdce. Při utváření názoru na stáří předchůdce našeho dnešního kostela se studie opírá o srovnání stavební technologie, proporcí stavby a historický kontext s blízkými románskými kostely v Řečanech nad Labem, Kojicích, Záboří a Semíně. Podle tohoto je možné pracovně zařadit vznik prvního kostela do 2. poloviny 12. století. V roce 1716 došlo tedy k zásadní přestavbě středověkého románského kostela do půdorysných rozměrů odpovídajících soudobým potřebám. Z původní stavby byla využita jižní stěna a krátký navazující úsek stěny východní. Loď byla rozšířena více v příčném než v podélném směru, na východě vznikl prostorný, široký presbytář, otevřený do lodi, po jeho severní straně byla vybudována sakristie. V lodi před presbytářem byla zasazena deska kryjící kryptu donátorů stavby Leopolda hraběte Věžníka a jeho manželky Marie Alžběty rozené Valdštejnové. Stavbou kostela byl pověřen zednický mistr Vít Zabloudil z Nových Dvorů. V letech 1733-34 došlo k výstavbě západní věže. V období baroka proběhla také úprava okolí kostela - v roce 1722 byla postavena nová fara, která nahradila starý roubený objekt. V roce 1743 byla dokončena kostnice přeměněná roku 1843 na márnici. Na začátku 19. století byla zazděna dvě okna na severním průčelí - možná v souvislosti se zřízením nového schodiště. Roku 1834 došlo k radikálnímu oddělení fary a kostela vložením nové zahloubené silnice (nyní silnice 1. třídy) s tarasními zdmi. Ve druhé polovině 19. století byla přistavěna předsíň před jižní vchod do presbytáře a tím se stavební vývoj objektu prakticky ukončil. V roce 1947 byl kostel elektrifikován. Objevením zbytků románského kostela výrazně stoupla celková kulturně historická hodnota objektu. Existence takové stavby a možnost její dokumentace je nejen novým poznatkem výzkumu, ale umožňuje nám nově nahlížet na vývoj celého sídla, na jeho úlohu a důležitost. Zachovaná část románského kostela je hmotným pramenem, který dokládá historii naší obce už ve druhé polovině 12. století. Podle Stavebně historického průzkumu, který zpracovali v roce 2007 p.MgA.František Václavík a Mgr. Tereza Siglová z Třebosic - připravila Mgr. Hana Čeřovská
Autor: Mgr. Hana Čeřovská Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009 Předchozí článek: Přehrada Seč Následující článek: Ženy v podnikatelských aktivitách Pardubic Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
